Hudba Praha Band pokřtila své debutové CD Barevný sny

19. března 2022 – Praha, Klub Vagon

Text: Luboš Hnát
Foto: Vladimír Buriánek

Barevný sny, tak se jmenuje první deska skupiny HUDBA PRAHA BAND. Nahrávka vyšla v listopadu loňského roku. Původně měla být pokřtěna již v prosinci, ale kvůli epidemické situaci se tak stalo až minulou sobotu v klubu Vagon. Kmotrem byl Petr Janda, v jehož studiu Propast album vzniklo.

Okolnostmi se zabývat nebudu, koneckonců přečíst si o nich můžete v rozhovoru s Vladimírem Zatloukalem (zde). V současné sestavě jsou bratři Vladimír a Bohumil Zatloukalové (kytary, zpěv), Jamajka Koblicová a Daniela Čelková-Litváková (vokály), Jiří Jelínek (baskytara), Zdeněk Hnyk (zpěv, kytara) Jakub Douda (saxofon) a služebně nejmladším členem je bubeník Tomáš Stloukal.

Když krátce po čtvrt na deset kapela spustila písničku Padaj stopy minulosti ze své novinky, netušil jsem, že ji v první polovině odehraje celou a dodrží i přesné pořadí skladeb. Protože jsem si desku před koncertem několikrát poslechl, vím, že všechny skladby mají atmosféru původní Hudby Praha: platí to jak o muzice, tak o textech.

Několik písní si zazpívali oba kytaristé. Vláďa si vzal na starost novinku Lady Nana. Hlas jeho bratra zase můžete slyšet v letité Nech toho, nech toho nebo v čerstvé Bílej kůň. Překvapilo mě, jak je Bohoušův vokální projev podobný Lubošovi Pospíšilovi, se kterým dlouhá léta působil v 5P.

Patrně největší hitovkou z Barevných snů je Někdo jde bytem, kterou kapela už nějaký čas na svých koncertech hraje. Mimochodem, tahle pecka je opět báječně podaná Vláďou Zatloukalem. Mám k ní však jednu drobnou výtku; v jejím textu se zpívá: „A snad nám došla pěna k úřední čáře…“ Ať přemýšlím, jak přemýšlím, smysl tohoto obratu mi uniká. První polovinu zakončila titulní Barevný sny.

Během asi dvacetiminutové přestávky se netrpělivě čekalo na příjezd kmotra Petra Jandy, který koncertoval na jiném místě v Praze. Jen co se slavný rocker ve Vagonu objevil, šlo se na pódium. Po slavnostním křtu kapela začala sázet jednu starou pecku za druhou. Většina z nich měla svůj původ v osmdesátých letech. Ať už to byly Zákon o zachování energie, Na Žofíně (Špinavý záda), Pal vocuď nebo Cizej chlap, není vůbec překvapivé, že všem se dostalo vřelého přijetí. O dekádu mladší éru zastupovaly hitovky Realita a Marijuana, která vyšla na albu Divoký srdce (1996).

Pěvecká tíha tentokrát ležela převážně na Zdeňku Hnykovi, který se s původními party Michala Ambrože popasoval více než zdatně. Výborný výkon celé kapely byl podpořen perfektním zvukem. Koncert se pomalu blížil do svého finále, pro které si kapela schovala nezapomenutelnou Máma, táta.

Přídavek obstaraly dvě opakované písničky z aktuální desky. Šlo tuším o Miláčku a Někdo jde bytem. Hudba Praha Band pokračuje v nejlepší tradici své předchůdkyně a to je jistě dobře.

DALŠÍ REPORTÁŽE