Judas Priest, Saxon, Uriah Heep – Ďábelské kalení oceli
29. března 2024, Praha, O2 arena
Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl
Pověstný triumvirát pod záštitou Metal Masters Tour 2024 konečně dorazil po delší době i do Prahy, kde se jejich příslušné cesty z předchozího půlstoletí sice již mnohokrát překřížily, ale až nyní se hvězdy konečně propojily a na chvíli se všechny tři vydaly stejným směrem. Ústředním bodem byla technicky vzato vyprodaná O2 arena, kde se davy začaly již v odpoledních hodinách shromažďovat, aby této trojici vzdaly hold a respekt za to, co pro tvrdší žánr za ta léta udělala. Velikonoční svátky za dveřmi a s nimi i proudící obrněná legie hodlající si odnést kořist v podobě zážitku, na který se jen tak nezapomíná. Desítky se stávaly stovkami a postupně se zvětšovaly až na tisíce netrpělivě očekávajících příchod kýžených démonických duchů z metalového spektra.
Úroveň napětí stoupala a za oponou skrytě číhala podle pevně stanoveného harmonogramu londýnská instituce URIAH HEEP, která úderem 18.30 hod. doslova vlítla na pódium, a to zatraceně zostra. Teprve po ukončení rozjezdové Save Me Tonight (Chaos And Colour) zaznělo z úst zpěváka Bernieho Shawa: „Ahoj, Praha, jak se máte!“ Následoval přesun k novější Grazed By Heaven a hned po ní podsvícená duhovými světly pod kouřovými gejzíry Rainbow Demon z legendárního alba Demons And Wizards z r. 1972. Sonická bouře neustávala ani v nadupané Hurricane, kdy bubeník Russell Gilbrook ze soupravy doslova vymlátil život. Poté frontman B. Shaw podotkl, že pokoušet se vtěsnat 54 let do 45 minut je prakticky nemožné, pohlédl na kytaristu Micka Boxe a pobídl ho, aby publiku ukázal, jak se metal kdysi hrával. Měl tím na mysli Free ՚N՚ Easy, již v závěru okořenili krátkým sólem na bicí. Kočovnou Gypsy pak už jen doplnily letité hity Easy Livin՚, kde dominovaly hammondky, a při finálně doladěné Lady In Black bylo letem světem vyzváno publikum ke zpěvu a tanci. Taktéž bylo předem sděleno, že akustická kytara na krku Micka Boxe ne náhodou pochází z Brna a že posledně jmenovaná je jedna z prvních folk/metalových skladeb v historii hudby. Po mírném akustickém začátku se postupně k šestistrunnému čaroději a jedinému zakládajícímu členovi Micku Boxovi přidali kromě zpěváka B. Shawa i bubeník R. Gilbrook, baskytarista D. Rimmer a v neposlední řadě dlouholetý člen a klávesista Phil Lanzon. Gradující konec mytické bajky ze Salisbury, zpěv publika a poděkování všem, co se dostavili. Foto se zaplněnou halou a vyklizení pozic pro srovnání sil s další legendou.
Strhující atmosféra udávala jasné tempo a silný výkon prvních krajanů bylo nutné řádně pokořit. Po překlenutí pauzy se obecenstvo začalo soustředit na jediný bod, a to poutavé logo druhých vystupujících. Atmosférické intro The Prophecy, jak si lze domyslet, konečně ohlásilo příchod SAXON na pódium. Z temna pozvolný přechod na pronikavé rudé tóny. Katedrály se bortily a údery kladiva bohů uvalila na zem daň v podobě Hell, Fire And Damnation. Jak se v Knize stínů píše, tohle bylo shromáždění stínových postav, kde si dav vesele liboval v metalovém chaosu. Zpěvák a leader Biff Byford burcoval přihlížející k zapojení a spalující tempo podpořila pro ně již typicky nablýskaná Motorcycle Man ze stěžejního pilíře Wheels Of Steel. Nasazení nezredukovala ani mohutná Sacrifice, kdy dál spěchali ke konspirativní novince There՚s Something In Roswell. Nastavili si svižný cval a rázně demonstrovali, jak se po tolika letech má hrát v And The Bands Played On. Nezmenšeně se prezentovali i ve smrtící Madame Guillotine poháněné opulentním kytarovým duelem mezi D. Scarrattem a B. Tatlerem, který na skok přeběhl z Diamond Head. Saxon si mohou být jisti vědomím, že posloužili jako nadčasová připomínka toho, co metalový žánr býval, než se vyvinul do dnešní podoby. Zádumčivé předpovědi pronikaly hlouběji a nenápadně varovaly před nadcházejícím hřměním Heavy Metal Thunder, aby se z temnoty vydali všichni kovodělní válečníci s hrozivě zaťatými pěstmi vztyčenými nahoru a bojovali hlava nehlava za svou zem a víru. Pokud někde existuje skladba dokonale navržená pro tento okamžik, pak si ji musíte ale vybrat sami. Začalo kolektivní hlasování o výběru ze čtyř možností: Crusader, Dallas 1 PM, Strong Arm Of The Law a Broken Heroes. Po dlouhé debatě a porovnávání hlasitosti ohlasu mezi jevištěm a arénou vyhrála posledně jmenovaná a s působivou silou to bylo přesně to, co tomu v dané chvilce chybělo. Mezi několika řadami orlích kabinetů se vznešeně tyčila bicí souprava neúnavného N. Glocklera, který s baskytaristou N. Carterem tvořili jakýsi hutný základ pro Denim And Leather. Bouřlivý dynamický vzorec důrazně zaduněl i uvnitř Wheels Of Steel, čímž dokázali, že hymny nikdy neumírají. Poslední noční úder připadl na Princess Of The Night, jež běsnila jako děsivé zvíře. Vypravěčský talent jim přesvědčivě sedí, a to je jeden z aspektů, pro který jsou svou početnou základnou stále milováni, nebo naopak též bráni v některých případech na milost. S okázalým ostřím a těžkotonážním nákladem jel jejich vlak nekontrolovatelně dál na maximální výkon až do plnohodnotného konce, kde šířil chvění, které bylo cítit po celé délce trasy. Po dohrání melodií skřípnutých mezi kytarovými pražci zatáhli onu metaforickou brzdu a společně absorbovali obstojný potlesk. Co vypadalo jako fantazie, se stalo rázem skutečností. Saxon naštěstí ustáli i své horší kapitoly, aby posléze napsali nové věci triumfálnějšího rázu.
Odbila devátá hodina a ocelové město pokryté ďábelskými vidlicemi bylo nyní připraveno na zpověď metalového kněze. Za obří plachtou se nenápadně vyrýsovalo pět postav. Po vznešeném pádu opony a zpětném vystřelení nahoru roztočil kvintet JUDAS PRIEST úvodní novinku Panic Attack, která všem doslova protočila panenky. Následoval hromadný sestup z bubenického bidýlka, a zaujmutí strategických pozic na pódiu, tak jak je to u nich již letitým zvykem. Světla v aréně pohasla a posel dobrých zpráv nechal rozeznít You՚ve Got Another Thing Comin՚, jež otřásla halou až do základů. Požární sirény spustily alarmující Rapid Fire a sjednocený kmen oslavoval ohnivý tanec vymykající se kontrole. Stejně tak učinila i vzpurná Breaking The Law, jež nastínila nespoutaný život bez psaných pravidel a pořádku. Vítězná heraldická hymna Lightning Strike z předposledního alba Firepower se zajímavou projekcí propojila oba světy, a to nejen ten současný, ale i ten z dávné minulosti. Další bezvadná a ve své podstatě vtipná scéna se odehrála při potěšení z upířího hororu v bolestivé Love Bites, kde se v závěru zpěvák Rob Halford obklopil kytaristy a vyslal pronikavý fistulní ‘záhryz‘ do hlav všech přítomných. V neposlední řadě nechyběla v sadě znovu vzkříšená Saints In Hell (Stained Class) a pod bedlivým dohledem se tato výběrová inkluze svou energickou silou drala kupředu až k neskutečně odehranému žhavému singlu Crown Of Horns, jehož výborné kytarové intro Richieho Faulknera hnané přes efekty vygradovalo v konci skladby v duet s kytaristou a producentem Andym Sneapem, kde se oba nechali zvolna unést a nápaditě se melodicky doplňovali. Synteticky dynamická Turbo Lover z dekadentních 80. let byla přesným zásahem do nepřemožitelného štítu Invincible Shield, což přineslo závan vítězství z právě vyhrané bitvy. Zde dominoval zručný bubeník Scott Travis a věčně stoický baskytarista Ian Hill, jinak jediný nepřetržitý člen této inkarnace, jenž krotil nástroj svým ikonickým kinkláním ze strany na stranu, načež záhadný Rob Halford s vervou vyplivoval vysoké linky se silnějším jedem než stočená kobra. Než se vrhli na evergreen Victim Of Changes, Halford se na chvíli uklidil do šatny na pravé straně pódia, aby nabral dalších sil na cestu dál. Po delší improvizaci vyrazil kolos nesmlouvavě opět kupředu. Přímý přechod do naprosto hymnické You Don՚t Have To Be Old To Be Wise opět oprašuje epické album British Steel, které mělo jasný vliv na myšlenkový proces 15 000 metalových maniaků či maniaček užívajících si každou vteřinu koncertu. Střihem ke coveru The Green Manalishi (With The Two-Pronged Crown) přepracovanému v rámci standardních hudebních zákonů bez náznaku stárnutí a v ustálené podobě s doplňujícími charakteristickými prvky vlastní tvorby. Také bubeník S. Travis se výjimečně přihlásil o slovo, aby vyhecoval arénu k davovému šílenství. Dávný válečník oděný v kovem poseté kožené zbroji, jehož jemně vybroušený meč s ocelovou čepelí mu poslušně visí po boku a vrhá světelné odrazy na své protivníky. To je Painkiller, velkolepý to kousek demoličních rozměrů kmitající svou rytmickou linkou rovnou z hrdla smrtky. Ječící chaos je naprosto pohlcující a jevištní kinetika, při které se kytarista R. Faulkner rovněž hýbe do vražedného rytmu, nedopřává nikomu klidu. Pauza a druhá dávka adrenalinu je tady. The Hellion překlenuje časovou mezeru před druhým dechem, který přirozeně naskočí s obíhající silou Electric Eye. Zaburácely motory a jízdu na horské dráze dovršil kovaný kněz Halford na svém motocyklu, ze kterého odzpíval neodmyslitelnou Hell Bent For Leather. Žít a milovat. Krvavá excelentnost mladého ducha Living After Midnight nezaostávala za ničím, co se onen večer odehrálo. Vzácné to okamžiky, které zůstanou dlouho, dlouho v paměti všech. A s téměř 165 lety heavymetalové kampaně této trojice dohromady s 68 studiovými alby, mezi nimi s údajným prodejem v celkové výši 150 milionů kusů, je po malém myšlenkovém pozastavení poněkud ohromující fakt a realita zároveň.
Stejně tak jako dva zahajovací akty Uriah Heep či Saxon se Judas Priest vrátili zpět na silných vlnách s bohatou porcí klasiky a poukázali též na svou současnou relevanci výběrem kousků ze své nejnovější studiové nabídky. Nostalgický výlet, jak to velice často bývá u jejich souputníků, se v podstatě nekonal a navozená atmosféra vmžiku teleportovala návštěvníky koncertu tam, kde chtěli být. Osobitý styl každé skupiny zaznamenal patřičný ohlas, a když se na okamžik nad tím zamyslíme, přiznáme si, že zmíněný hattrick zafungoval napříč generacemi nadmíru znamenitě.
Uriah Heep setlist: Save Me Tonight, Grazed By Heaven, Rainbow Demon, Hurricane, Free ʼNʼ Easy, Gypsy, Easy Livinʼ, Lady In Black
Saxon setlist: Hell, Fire And Damnation, Motorcycle Man, Sacrifice, Thereʼs Something In Roswell, And The Bands Played On, Madame Guillotine, Heavy Metal Thunder, Broken Heroes, Denim And Leather, Wheels Of Steel, Princess Of The Night
Judas Priest setlist: Panic Attack, Youʼve Got Another Thing Cominʼ, Rapid Fire, Breaking The Law, Lightning Strike, Love Bites, Saints In Hell, Crown Of Horns, Turbo Lover, Invincible Shield, Victim Of Changes, You Donʼt Have To Be Old To Be Wise, The Green Manalishi (With The Two-Pronged Crown), Painkiller, The Hellion, Electric Eye, Hell Bent For Leather, Living After Midnight
- Pačess s Bárou Basikovou zavítali do Barráku
- Harlej opět vyprodal Lucernu a již se pomalu chystá dobýt O2 universum
- Judas Priest, Saxon, Uriah Heep – Ďábelské kalení oceli
- Doga se na své jarní tour zastavila na Vysočině
- Forrest Jump a Porta Inferi oslavili v MC Jižák rok od premiéry songu Jeden tým
- V MeetFactory bylo zahájeno turné Citronu Síla návratů
Visits: 1554
Pěkná slohová práce. Paní učitelka by určitě dala za 1. Což, ale napsat i důležitá fakta jako třeba, že koncert nebyl zrovna ukázkou špičkového nazvučení? Ono, když vypláznete 2000,- za vstupné a zhruba tutéž částku za dopravu a nocleh, tak máte pocity spíše smíšené.