Wacken Open Air 2016 – Metalový svátek je tu!
Text: Eva Houšková
Foto: Jiří Rogl
Za chvíli to vypukne. Na pastvinách u šlesvicko-holštýnské vesničky Wacken vrcholí přípravné práce, aby mohly přivítat letošní už 27. ročník kultovního festivalu Wacken Open Air. Ten, kdo si nezajistil vstupenky těsně po skončení toho loňského, ostatně stejně jako v minulých ročnících, už je sotva sežene – poslední léta se po nich okamžitě zapráší. A není divu, W:O:A vždy nabízí lahůdkový line-up a neopakovatelnou atmosféru.
Mezi letošními taháky nebudou chybět například IRON MAIDEN, SAXON, FOREIGNER, WHITESNAKE, DEAD DAISIES, BLUE ÖYSTER CULT, VADER, TARJA, MINISTRY, LOUDNESS, AXEL RUDI PELL, BULLET FOR MY VALENTINE, BLIND GUARDIAN, TESTAMENT, THERION, TRIPTYKON, ARCH ENEMY, TWISTED SISTER, DIO DISCIPLES, UNISONIC a spousta dalších. Kromě hudebních show nabízí obrovský areál nepřeberně dalšího vyžití, stánky s jídlem a pitím, bankomaty, dobíjecí stanici pro mobily, zábavné i odpočinkové zóny a podobně. Vesnička Wacken samotná je už léta na každoroční nájezd metalistů zvyklá a drtivá většina obyvatel je vítá a chová s k nim vstřícně. Takže i na jejich hlavní ulici to vře a přetéká nabídkou nejrůznějších suvenýrů, hospůdek, občerstvení a taky muzikou. Oficiální wackenský shop nabízí trička, tašky, čepice, batohy, stany, spacáky, křesla, pláštěnky a dalších předměty s logem festivalu. A jako každý rok také speciální Full:Metal:Bag, obsahující například pohlednici, samolepky, magnetky, pláštěnku, propisku a další propriety opatřené logem festivalu – ty jsou ovšem k dispozici jen do vyčerpání zásob.
A ještě pěkná zpráva na závěr – letos bude mít ve Wackenu své želízko v ohni i Česká republika. V pátek 5. 8. budou program na Headbangers Stage otevírat pardubičtí SEBASTIEN. Ti nedávno vypustili do světa nový videoklip ke skladbě Lamb Of God, ve kterém s nimi jako host zpívá Tony Martin (ex-Black Sabbath). Zhlédnout ho můžete zde: www.youtube.com
Malé ohlédnutí za 26. ročníkem
Text: Eva Houšková
Foto: Mirek Valenta
Vloni jsem Wacken Open Air navštívila popáté v řadě. Byl to docela náročný ročník. Už asi týden před začátkem zasáhly Wacken a okolí několikadenní přívalové deště tak silné, že pořadatelé vydali výjimečné pokyny. Doporučovali například pokud možno nejezdit do areálu auty. A tak zatímco Praha se potila při teplotách nad 30 ºC, na severu Německa byla dost kosa. Byl to můj první ročník, který jsem strávila víceméně non stop v holinkách, které opravdu nesnáším. Horší bylo, že zřejmě z teplotních rozdílů se o mě celé tři dny pokoušela nějaká hnusná choroba, se kterou jsem ovšem statečně bojovala s vydatnou pomocí Jacka Daniela. Taky jsem kvůli tomu nestihla zdaleka všechno, co bych ráda. Horší už by asi bylo jen zlomit si nohu a nemoct jet vůbec. A protože jsem kvůli tomu neměla dost materiálu na regulérní reportáž, dám teď před vypuknutím aktuálního ročníku k dobru pár střípků z toho loňského.
Po příjezdu a postavení stanů (za deště) jsme se vypravili omrknout EUROPE. Už cestou tam jsme museli obcházet skoro celý areál, protože některé cesty prostě nebyly kvůli všudypřítomnému bahnu použitelné, jiné zase byly striktně jednosměrné. Švédi měli vyhrazený čas jako poslední na Headbangers Stage v obřím stanu. I v něm to bylo samé bahno a louže, nicméně jsme se propracovali na celkem slušné místo. Hráli starší věci i pár z poslední desky War Of Kings a musím konstatovat, že naživo zněli neuvěřitelně tvrdě a přitom pohodově. A to včetně třemi čtvrtinami fanoušků po celou dobu hlasitě vyžadované klasiky The Final Countdown, která musela zaznít jako přídavek. Tu už jim prostě nikdo neodpáře.
Ve čtvrtek jsem zhlédla vystoupení UDO DIRKSCHNEIDERA, který si k tomu tentokrát přizval vojenský orchestr BUNDESWEHR MUSIKKORPS. Na mě koncert působil trochu utahaným dojmem, ale Němci se při něm skvěle bavili, a když harmonikář s bílým knírem a bradkou spustil ruskou Kalinku, veselili se jak na Oktoberfestu. Ke konci samozřejmě došlo i na acceptovské hity jako Metal Heart nebo Princess Of The Dawn. Mám za to, že jsme viděla i IN EXTREMO, ale z nich mi už nic v hlavě neutkvělo, a kvůli tiskovce s Udem jsem stihla jen část setu ROBA ZOMBIEHO. Jeho hypnotické hudební pasáže byly sice víceméně stejné, ale pěkné. Zlatým hřebem čtvrtečního večera bylo ovšem vystoupení SAVATAGE a TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA, a to současně na obou hlavních pódiích True Metal Stage a Black Stage. Obě kapely si zahrály set na ʻsvémʻ pódiu a následovala společná část hraní – tu už jsem ale neviděla. V hvězdně nabitém obsazení se čtyřmi kytaristy, čtyřmi klávesáky, dvěma bubeníky, dvěma baskytaristy, smyčcovou sekcí a čtyřiadvaceti vokalisty a tanečníky (jmenuji za všechny aspoň Zaka Stevense, Jona Olivu či Chrise Cafferyho) nechyběla v řadách TSO ani naše Gabriela Gunčíková. Pro mě osobně byli lepší Savatage, u TSO bylo něco super, občas mě ale některá skladba trochu nudila – trochu muzikál, trochu vážná hudba (zazněla třeba Carmina Burana), trochu estráda s tanečními prvky. Dokonalé, ale možná až moc. A pak přišla zimnice a bolest hlavy – a prášky zůstaly ve stanu. Protože pořadatelé už podruhé umístili VIP kemp do nesmyslných končin a kvůli dešťům se k němu musel člověk dostat velkou oklikou, nemělo už smysl se vracet.
Pátek patřil s radostí hranému čistému heavy metalu QUEENSRŸCHE a náladotvorným OPETH s předlouhými hudebními plochami. Frontman Mikael Akerfeldt mě vždycky dostane, jak dokáže střídat nejrůznější polohy hlasu od zkresleně drsné až po totálně čistou a ve všech je jako doma. V tu noc byl úplněk, většinou pršelo a kosa jako blázen – v noci pouhých 8 ºC. Ani radši nebudu znovu vzpomínat, o kolik skvělých kapel jsem v ten den kvůli boji s chorobou přišla… V sobotu se konečně ukázalo slunce. Zašla jsem si aspoň na část AMORPHIS – naživo zněli o dost tvrději. Pak jsem se s pocitem, že už jsem asi v pořádku, vydala nasát atmosféru vesnice – a pětikilometrový pochod v holinkách mě znovu odrovnal. Chvilka odpočinku ve stanu, ale snažila jsem se neusnout, abych aspoň pár posledních kapel stihla. A to bylo dobře, protože jsem stihla akorát začátek ROCK MEETS CLASSIC – pro mě jedno z nejhezčích vystoupení loňského ročníku. Ačkoli by se mohlo zdát, že šlo o něco podobného jako u TSO – už kvůli smyčcům a střídajícím se zpěvákům –, tohle mělo tu správnou rockovou šťávu. Dodávali ji třeba Joe Lynn Turner, Sascha Krebs, Michael Kiske nebo velký šoumen Dee Snider s vlasy barvy kuřátka a rockové klasiky jako Thunderstruck, Stargazer, I Want Out, Weʼre Not Gonna Take It, I Wanna Rock nebo Highway To Hell. Pěkný byl i duet Herbieho Langhanse (ano, to je ten, co letos jezdí s Avantasií) a Jennifer Haben Rage Before A Storm. Zhlédla jsem pak ještě část vystoupení černo-červeně krvavě namaskovaných BLOODBATH, bylo to celkem fajn, ale po chvíli už zněly všechny skladby dost podobně, takže začaly trochu nudit. SABATON odvedli standardní výkon, což znamená hodně dobrou show se všemi těmi pivy a hledači min a známými žertíky. V kotli bylo vidět dokonce hned několik fanoušků, kteří jako by Joakimovi Brodénovi z oka vypadli. To už se zase začal hlásit ten hajzl bacil. Dala jsem ještě z posledních sil JUDAS PRIEST a vyslechla si novější pecky jako Valhalla nebo Redeemer Of Souls, ale i klasiky typu Breaking The Law či Turbo Lover. Dokonce dvakrát přidávali, a to bez postřehnutelných přestávek, ale možná toho měl Rob Halford taky plné kecky (nebo steelky, to už nevím), protože výšky mu ten den tolik nešly, především ve druhém přídavku, nesmrtelné Painkiller je dost kamufloval a závěrečnou Living After Midnight nechal hodně často odzpívat fanoušky. Loňský pražský koncert byl tedy o dost lepší. Kapela skončila o 10 minut dřív, nedbajíc na ovace fans. Asi si Rob taky potřeboval odfrknout. Jako by tím došla šťáva i mně a opět se vrátila zimnice. Vzdala jsem to. Cestou do stanu mě doprovázel úžasně znějící začátek CRADLE OF FILTH a Daniho šílené skřeky a ječák, jehož vzdálené ozvěny mě pak v kempu ukolébaly k horečnatému spánku.
A to je tak v kostce všechno, víc toho dohromady po roce už nedám. Letos bohužel jet nemůžu, což mě pekelně mrzí, ale to je život. Třeba se příští rok zase zadaří.
Visits: 105