NEŽFALEŠ – Šminky padlejch královen
Cecek Records / 31:04
Nežfaleš se už dlouhá léta drží svého a jsou na to, dá se říci, hrdí. Mnohokrát se nechali slyšet, že nechtěli dát lidem nějakou změnu, ale to samé, jen v novém kabátku, tedy přeloženo ty stejné písničky pro ty stejné lidi. Proč ne. Někomu to nestačí, já s tímto problém nemám, protože v jejich podání se jedná dlouhodobě o kvalitní materiál, a tak proč něco měnit, že.
Přesto tu za mě změna je, ať už vznikla cíleně, či náhodně. Je zde slyšet o mnoho více sborů než dříve, což ale pokládám za plus, neb to dává větší údernost. Ke slyšení je zde i dost různých doplňujících nástrojů, které jednotlivé písničky výrazně vylepšují, a celkově má toto album pro mě největší atmosféru. Nevím, zda nazvat album v dobrém slova smyslu jako ‘ponuřejší‘ je to správné, ale už zveřejněná trojice singlů Bezejmenný město, Šminky padlejch královen a Modlitba za pražský floutky měla vynikající spojitost a atmosféru špinavého setmělého města, kde se ztrácí naděje těch, co nejsou zrovna součástí zlaté mládeže. A že jim není co závidět. Přesto však stále mají naděje, sny a ideály, ačkoli před vrcholem opět dostanou buď K.O. v podobě Miami Beach, nebo se prostě smíří s tím, že stačí mít ten rock’n‘roll a kámoše z mokrý čtvrti a víc neřešit – Záchrannej kruh.
Protože Nežfaleš mají neoficiální heslo ‘hudba pro kočičky a chuligány‘, samozřejmě se, jako na každém z posledních alb, najde nějaká ta písnička o lásce a krásně složitém vztahu – Neřekla ne. Speciální kapitolou jsou pak dva songy. První je jediná skutečně odlehčená věc na desce s názvem Punk není mrtvej (ale ten českej jo), kde ve spolupráci s několika hosty z dnes již legendárních CZ kapel Nežfaleš pějí o tom, že boulevardy zlatých punkrockových hvězd opravdu nenajdeme v české kotlině, ale drobet více na západ. Vtipná, ironická a velmi melodicky silná písnička je rozhodně jedním z vrcholů alba. Druhým a specifickým je song umístěný na konci desky s názvem Femme Fatale. Kdo zná předchozí tvorbu, ví, že na poslední místo kluci zařazují již skoro tradičně nějakou odlišnost, a osobně znám i pár lidí, co se vyloženě těší na tu ‘poslední písničku na desce‘. Ta zde zastoupená nikterak neshazuje laťku těm dřívějším, je temná, je pomalá a je emotivní. Zkrátka, každá osudová žena to má na světě těžké.
Celkově shrnuto, velmi dobrá novinka kapely, co ví, jak to dělá a pro koho to dělá. Vyšší ambice tam nejsou, ale možná právě proto se v tom najde opět tolik lidí a proto je to upřímné a můžete tomu věřit. Na druhou stranu je třeba i říci, že s tím souvisí ten moment, kdy chtíc nechtíc začnete vykrádat sami sebe. Je zde slyšet několik motivů, které jste od Nežfaleš už slyšeli dříve. Nápěvy, melodie, jen s drobnou obměnou. V určitých pasážích jsem si říkal, že tohle už bylo na jiném albu… Souvisí to s tím, co jsem psal v úvodu, ale všeho moc může škodit. Zde to je ovšem ještě v pořádku a jedná se spíše o malé varování. Těžko říci, zda je tohle nejlepší deska, co kluci natočili, ale podle mého je nejvíce emotivní a má několik opravdu velkých hitů a žádnou vatu. Doporučuji!
Michal Ton
DALŠÍ RECENZE
- THE ROLLING STONES – Hackney Diamonds
- JAG PANZER – The Hallowed
- KOLEKTIV AUTORŮ – Vojtěch Lindaur: Manitou sin desi
- CHURCH OF MISERY – Born Under A Mad Sign
- CONDENADOS – El Camino de la Serpiente
- MARTIN POPOFF – AC/DC: Album po albu
Visits: 680