RISSLA – Orange
Vlastní vydání / 21:50
Parta hravých dětí, která byla učitelkou vpuštěna do studia. Výsledek je mile bezprostřední a neotřelý… a ‘pančitelka‘ si může v klidu dáchnout.
Za minimální čas, jaký má mít LP, se kdysi považovalo 25 minut. Své o tom budou zřejmě vědět i Tři sestry, a to konkrétně jejich 25:01. Orange má sice stopáž o fous kratší, ale i necelých 22 minut bezpečně vydá na hlavní chod i s ‘desertem‘. (Proč je ‘desert‘ psán se ‘s‘? Důvod je jednoduchý, odkazuje na cimrmanovské „Deserte, deserte!“.) Rissla propojili dva jindy oddělené světy – seriózní rockovou muziku s kabaretní atmosférou. To ale nemyslím vůbec zle, spojnice hmoty a antihmoty funguje bezvadně. Od Rissla ale nečekejme pokleslou zábavu, za tohle tvrzení bych se totiž musel v pekle smažit.
Upřímně, čekal jsem něco úplně jiného. Místo uhlazeného, sametového power metalu na mě vyskočil chytlavý a úderný crossover metal. A když si už hrajeme na tu pravdu, baví mě to mnohem víc, než kdyby došlo na první případ. Orange má přes svou skromnou stopáž ukrutně nahuštěný obsah. Co skladba, to ukrutná šleha, a ani tak nezáleží na tom, do jaké polohy je zrovna hozená. Punková stopáž skladeb tři minuty max úplně stačí, alespoň z toho neprská žádná omáčka navíc. Pocit tohoto druhu jsem snad zažil naposledy, když se mi hlavou prohnalo jako stádo splašených herefordů (pozn.: býků plemene hereford) Toxicity od System Of A Down. Jasně, srovnávám nesrovnatelné, ale v rovině originality to nebude až tak od věci. Stačí vlastní zkušenost a vsadím se, že brzy nebudete vědět, čí jste. Každá ze skladeb je o něčem jiném, a přesto to všechno drží pevně pohromadě. Jako by někdo zapnul nahrávání během hodně divokého mejdanu za účasti Within Temptation a Dillinger Escape Plan. Nemožné? Nemyslím si… vydržte do konce a Next Generation vám definitivně překalibruje ‘softvér‘. Angažovat do téhle skladby Bejva z Elysium se ukazuje jako trefa přímo na komoru. Hostů je na Orange daleko více, ale budu jako partyzán u výslechu a rozhodně nehodlám prozrazovat úplně všechno, jen si taky užijte akci „hledej, šmudlo“.
Je to roztomile prdlé, spontánní, plné energie a skvěle zahrané. Morda neskutečná, a to vězte, že jsem v jádru old school pařez, který jen tak z něčeho tři metry do vzduchu neskáče. Ale věřte mi, že nemít přes metrák živé váhy, vyskočil bych možná i výš.
Jiří Vacek
- THE ROLLING STONES – Hackney Diamonds
- JAG PANZER – The Hallowed
- KOLEKTIV AUTORŮ – Vojtěch Lindaur: Manitou sin desi
- CHURCH OF MISERY – Born Under A Mad Sign
- CONDENADOS – El Camino de la Serpiente
- MARTIN POPOFF – AC/DC: Album po albu
Visits: 980