RockShock

Internetový rockový magazin

Thirty Seconds To Mars v Praze předvedli velkolepou show, ve které se ohlédli za dosavadní kariérou

15. května 2024, Praha, Sportovní hala FORTUNA

Text: Michaela Horáková
Foto: Michaela Horáková

Kalifornská kapela THIRTY SECONDS TO MARS, kterou aktuálně tvoří bratři Jared a Shannon Leto a doprovodný kytarista Stevie Aiello, ve středu 15. května zavítala do Prahy v rámci svého celosvětového turné Seasons World Tour. Po šesti letech se vrátili na stejné místo, kde vystupovali už i v minulosti – Sportovní hala FORTUNA. Toto turné bylo plánováno už dříve, ale jelikož to dřívější okolnosti ve světě neumožňovaly, koncerty započaly až po vydání jejich aktuálního alba It’s The End Of The World But It’s A Beautiful Day. Naše redakce je pravidelným návštěvníkem jejich koncertů, proto jsme si nenechali utéct ani tuto příležitost vidět populární skupinu naživo.

Během brzkého odpoledne se začaly tvořit skupinky fanoušků. Při pohledu na ně bylo znát, že na tento koncert zavítalo hodně nových tváří, které šly na svou první nebo maximálně druhou show této kapely. Ty nejvytrvalejší čekající přijel kolem čtvrté pozdravit Jared přímo osobně na koloběžce. Popřál jim hezký den, poděkoval a řekl, že se na ně těší. Přítomní z toho překvapení měli lehký šok – nedivím se. Při probíhající zvukové zkoušce bylo u některých vchodů lehce vidět na pódium. Přiznám se, že i já při poslechu mé milované skladby From Yesterday jsem zamáčkla nejednu slzu dojetí.

Původně se do haly mělo vpouštět už v šest, ale nakonec se vše posunulo o půl hodiny. Už tam byly rozestavěné zábrany, ale v jednu chvíli vylezli security a začali vstupy zužovat. A zmatkům nebyl konec. Když se konečně mělo začít s kontrolami návštěvníků, jeden z pracovníků ostrahy řekl, že ženy mají jít nejdříve k jedné dámské ostraze, pak se teprve vrátit do fronty. Fronty ale byly už předtím pomíchané, takže toto se moc nepovedlo, uvnitř byla ještě druhá a třetí kontrola o pár lidech. Shodli jsme se i s dalšími návštěvníky, že toto bylo dost zmatečné a vypadalo to na podstav security jak u vstupů, tak následně i u pódia. Možná to bylo způsobeno tím, že aktuálně probíhá mistrovství v hokeji. To byla ale snad jediná kaňka na jinak skvělém večeru.

Ukořistili jsme místa ve druhé řadě, ze které se později stala i první. Nejprve na pódium po osmé nastoupil americký zpěvák a hudební producent JAGWAR TWIN. Společně s doprovodnou kapelou předvedl asi půlhodinový set, ve kterém se mísily prvky elektroniky a rocku. Podařilo se mu na úvod roztleskat publikum i poprvé nechat rozsvítit světla mobilů. Největšího ohlasu se mu dostalo při závěrečné hitovce Bad Feeling (Oompa Loompa).

Poté následovala půlhodinová pauza a atmosféra mezitím začala houstnout. Kolem sebe už člověk pomalu neměl kousek místa. Když se krátce po deváté na obrazovce objevil triad a česky odpočítávání od stovky do 30, napětí a očekávání se dala krájet. V prvních vteřinách, kdy kapela energicky přiběhla na pódium za prvních tónů písně Up In The Air, jsme se poprvé ten večer dočkali dostatečné dávky konfet. A těch jsme si užili i později nepočítaně. Hned poté následovaly další velké hity – Kings And Queens a Walk On Water. Při čtvrté skladbě Rescue Me si kluci už tradičně na pódium pozvali několik fanoušků, kteří měli předvést bláznivé taneční kreace. A nyní se na řadu dostala jedna ze starších písní – už výše zmíněná From Yesterday, která je stále mou nejoblíbenější a naživo ji dali naprosto skvěle. Poprvé jsem za ten večer měla husí kůži.

Přestože by se dalo logicky očekávat, že po vydání loňského alba bude kapela na turné chtít předvést nové skladby, zatím v aktuálním setlistu figurují pouze dvě položky. Nejprve jsme si vyslechli chytlavou hitovku Seasons, po které je ostatně pojmenované toto turné. Shannon opustil stanoviště u bubnů, aby se přesunul blíže k publiku a po boku svého bratra předvedli působivou sourozeneckou souhru. Odpoledne jsme při zvukové zkoušce slyšeli i Avalanche, což je naprostá pecka z nové desky. Během koncertu ale nezazněla, tak snad někdy příště. Velký ohlas nastal i při zařazení songu Hurricane, kdy opět Jared předvedl své pěvecké kvality.

Až do této doby byl Jared oblečen do takového černého pláště s kapucí a na očích měl speciální brýle, které jsou opatřené kamerou, aby kapela měla z koncertů bezprostřední záběry. Jakmile tyto brýle sundal, jako by se v něm probralo to dřívější divoké já, jak ho známe z éry alb A Beautiful Lie a This Is War. A právě při druhé stejnojmenné skladbě se to projevilo asi ze všeho nejvíce. Celá scéna se najednou zahalila do červené. A aby toho nebylo málo, přidaly se hodně silné ohňové efekty, že nás to v předních řadách ještě více nakoplo. A překvapením nebyl konec – Jared v jeden moment vzal do ruky plamenomet a hned nato se objevily další konfety, což se dočkalo hlasitého jásotu diváků. Takový příval energie v jeden okamžik by asi před chvíli čekal málokdo. Bylo to tak intenzivní, že to řadím jako jeden z hlavních momentů večera.

Kluci rádi na koncertech dávají prostor akustickým písním. Velmi mě potěšilo, že na seznamu nechyběla další moje srdcovka Alibi. Při ní nezůstalo v hale snad ani jedno oko suché. Tuto akustickou část na turné každý večer obměňují a u nás jako druhý zazněl emotivní song End Of All Days. Při obou písních Jared pouze s kytarou v ruce navodil tak intimní atmosféru, že jste měli pocit, jak v ten okamžik zpívá jen pro vás. Na cover písně Stay už se Shannon a Stevie opět vrátili na pódium.

Při impozantní City Of Angels se opět v hale rozsvítila světýlka mobilů, kdy to připomínalo noční oblohu. A jelikož i tato píseň patří mezi mé tři nejoblíbenější od 30STM, zažila jsem ten večer radostný hattrick. Opět jsme zalovili mezi staršími hitovkami – nejprve se na obrazovce ve tvaru triadu objevil videoklip A Beautiful Lie, který se natáčel v dalekém Grónsku. Zařazení této skladby se dočkalo nadšených ovací, stejně tak i Attack, při které Jared doprovodil ostatní na kytaru. Bylo skvělé toto po letech zažít naživo. Navíc aby se ještě umocnila atmosféra nostalgie, opět se v plné palbě na řadu dostaly ohně. A nyní možná ještě s větší intenzitou než u předchozích skladeb. Během koncertu jsme se dočkali i tradičních balonků a různých světelných efektů či stroboskopu.

Poté se kapela krátce rozloučila, odešla z pódia a začalo naše klasické vyvolávání, ať se vrátí zpět. Netrvalo to dlouho a podařilo se. Jared na sebe oblékl tričko z aktuální kolekce k turné. Protože za atmosféru v Praze byla kapela moc vděčná a mnohokrát děkovala, chtěla trochu emocí přenést i fanouškům na internetu, proto na chvíli zahájila živé vysílání na sociálních sítích. Nyní zazněla dlouho očekávaná novinka Stuck, která ovládla jako lavina celý internet a rádia. Při ní řádila a tančila opět celá hala, stejně jako tomu bylo během vystoupení hned několikrát. I když v nové tvorbě je znát více elektro, živé provedení skvěle zapadlo mezi stávající i starší skladby.

Teď se zabrousilo mezi nejikoničtější písně. Kdo celý večer čekal na The Kill (Bury Me), tak právě přišla jeho chvíle. Zhruba v polovině písně se Jared vydal mezi fanoušky v předních řadách (ano, i přímo k nám) a dav se mohl zbláznit. Také si jeden z fanoušků odnesl podepsaný vinyl. Úplnou třešničkou na dortu byla Closer To The Edge. Klasicky dostávají prostor fanoušci, které si skupina vybere na pódium. A tady se opět dostáváme ke stejnému záseku se security, jak už tomu bylo v úvodu. Na mě Jared ukázal hned třikrát, ať mě vytáhnou ven, což mě potěšilo. Štěstí se usmálo například i na mou kamarádku, která ten den slavila dokonce narozeniny. Ale ochranka dělala, že nevidí, neslyší. Už se na nás a fanoušky kolem tlačili zezadu další lidi, kteří také měli jít nahoru, ale nebylo místo k hnutí a ostraha nereagovala. V jeden moment se podařilo kamarádce dostat lehce přes zábrany a až na poslední chvíli ji zachytila security. Já to raději neriskovala, když byla situace tak divoká. Měla jsem radost i za kamarádku, že tak skvěle oslaví narozeniny. Párkrát jsem na pódiu s nimi už byla a je to nepopsatelně skvělý zážitek. Když se opět na závěr objevil téměř nekonečný konfetový déšť, zaplavil nás pocit euforie. Přesně o tom jsou koncerty Thirty Seconds To Mars, že cítíte to souznění publika s kapelou, silný příliv energie a radosti a že chcete, aby to nikdy neskončilo. Ale jak se říká, vše má svůj konec. Kluci se rozloučili, Shannon pár šťastlivcům hodil několik paliček, jejich kameraman udělal pár záběrů s pozdravy fanoušků v předních řadách (mě nevyjímaje) a to bylo vše.

Moc mě potěšilo, že na seznamu písní nechyběly ani starší hity, na které se při předchozích turné nedostalo. Toto byl můj desátý koncert od roku 2007, kdy jsem je viděla úplně poprvé. A tak je na místě lehké srovnání. Bavilo mě, že se kluci ohlédli za svou dosavadní kariérou a kromě prvního eponymního alba (jedna píseň zazněla zatím jen na koncertu v Polsku) jsme mohli slyšet průřez všemi deskami. A co nás pár nadšenců na závěr později večer potěšilo ze všeho nejvíce, bylo to, že jsme mohli klukům osobně poděkovat. Nejprve se více jak po půl hodině od skončení koncertu ukázal Shannon, stihlo se pár podpisů, foto a krátce si popovídat. A zhruba o 45 minut později ti z nás, co vyčkali, mohli své dojmy z koncertu sdělit i Jaredovi. Byl to upřímně skvělý pocit, že bezprostředně po vystoupení jsme si s oběma mohli promluvit a poděkovat za úžasnou show. Za tuto příležitost jsem moc vděčná a zůstane v mé paměti už navždy.


DALŠÍ REPORTÁŽE

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Views: 1526

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *