RockShock

Internetový rockový magazin

Rockové události druhé poloviny srpna 2023

Text: Luboš Hnát

Druhá polovina měsíce srpna byla neobvykle bohatá na rockové události; bohužel převažovaly ty, které nebyly veselé. Protože jsme se žádné z nich na Rockovém světě dosud nevěnovali, pojďme si je v tomto souhrnném článku připomenout.

Nejen hudební publicista JIŘÍ ČERNÝ zakončil 17. srpna ve věku osmdesáti sedmi let svou pozemskou pouť. Přestože se dožil vysokého věku, rozesmutněla tato zpráva širokou veřejnost. Osobnost Jiřího Černého totiž daleko přesahovala rockovou oblast. Jako celoživotní sportovec začínal coby sportovní novinář a v roce 1989 se výrazně angažoval i v celospolečenském dění, když se podílel na založení Občanského fóra (OF), jehož mítinky posléze moderoval.

Podrobný Černého životopis si můžete přečíst na Wikipedii, necítím se kompetentní k němu něco dodávat či jej nějak přepisovat. Na velikána naší publicistiky mám jedinou osobní, pro někoho možná banální vzpomínku, kterou zde uvádím. Před několika lety jsem s kolegou Petrem Korálem a několika dalšími přáteli navštívil jeden z Jiřího poslechových pořadů, který se už nejmenoval Antidiskotéka, ale Ro(c)kování. Výběr hudby byl, tak jak bylo jeho zvykem, pestrý a velmi kvalitní: od Glena Hansarda přes Markétu Irglovou a AG Flek až po Davida Crosbyho. O přestávce jsem sebral odvahu, zašel jsem za panem Černým, dal mu k posouzení jeden ze svých článků (už si nepamatuji jaký) a prohodil s ním několik slov. Dočkal jsem se podpisu do knihy Černý… na bílém (tuším, že do třetího dílu) a vznikla společná fotografie. Jestli pan Černý onen článek četl, či nikoliv, jsem se nikdy nedozvěděl. Přesto pro mě bylo toto setkání velkým a silným zážitkem, vždyť jsem stál tváří v tvář legendě.

Leader skupiny Sto zvířat HONZA KALINA zemřel pouhý den po Jiřím Černém, tedy 18. srpna. Dožil se pouhých padesáti osmi let. O jeho skonu toho není moc známo, ví se pouze, že zemřel náhle po akutních zdravotních obtížích. Osobně jsme se neznali, jeho přátelé na něj vzpomínají jako na velmi veselého člověka, kterého velmi bavil život.

Kapelu Sto zvířat založil Kalina spolu s tenorsaxofonistou Tomášem Belkem a zpěvačkou Janou Jelínkovou v roce 1990. Původně se jmenovali Matěj Čech a šlo o rokenrolové uskupení. Skupina se postupně vypracovala na špičku českého reggae a ska. Ostatně v této kategorii obdržela Cenu Anděl za desku Rozptýlení pro pozůstalé (2007). Velký úspěch zaznamenalo také album Ty vole na základní škole… (2006). Sto zvířat nedávno dokončili zbrusu novou nahrávka nazvanou Noční ptáci, která měla být pokřtěna v září. Jejího vydání se bohužel Honza Kalina nedožil. Dle slov členů kapely ke křtu navzdory Honzově smrti dojde, skupina tím uctí jeho památku.

O den později přišla další smutná zpráva, tentokrát ze Slovenska. Ohlašovala, že 19. srpna naposledy vydechl zakladatel skupiny Elán VÁCLAV ‘VAŠO‘ PATEJDL. Kapela oscilovala mezi rockem a popem zacíleným na generaci dnešních padesátníků, ke které patřím, a měla hlavně v 80. letech obrovský vliv, na němž se výrazně podílel v Karlových Varech narozený Patejdl.

Nepostradatelným členem Elánu byl v letech 1968–1985. Je podepsán například pod deskou Hodina slovenčiny (1985), kam napsal hudbu ke třem písničkám. Mezi nimi byla i Zvláštný smútok víťazov, kterou také nazpíval. Ještě téhož roku odešel na sólovou dráhu. Spolupracoval s mnoha umělci, jmenujme třeba Richarda Müllera, pro kterého složil obrovský hit Po schodoch. Do Elánu se v roce 1994 vrátil a jeho členem zůstal až do své smrti. Byl také autorem filmové muziky. Asi nejznámější je jeho hudba k muzikálu Fontána pre Zuzanu (1985). Život Vaša Patejdla ukončila rakovina slinivky břišní, bylo mu šedesát osm let.

Končit by se mělo pozitivně, i proto v článku nesmíme vynechat jedno půlkulaté výročí. Připadlo na 20. srpna, kdy oslavil pětasedmdesáté narozeniny ROBERT PLANT. O něm i o Led Zeppelin, v nichž na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století zářil za mikrofonem, již byla napsána spousta článků. Zájemce o podrobný zpěvákův životopis odkazuji na příslušnou literaturu, která je snadno dostupná i v češtině. Doporučit mohu například: Robert Plant, Led Zeppelin, Jimmy Page & léta sólové kariéry od Neila Danielse (recenze zde) nebo Příběh Led Zeppelin – Když po Zemi kráčeli obři, který napsal Mick Wall (recenze zde).

Na koncertě Roberta Planta jsem byl zatím třikrát: v Brně, Plzni a Pardubicích. Ten poslední byl nejlepší nejen po hudební stránce, ale přinesl mi nezapomenutelný zážitek, o který se zde podělím. Koncert byl z mně neznámých důvodů pouze na sezení. Moje místo bylo na kraji třetí řady. Jak vystoupení gradovalo, bylo stále těžší zůstat ve statické poloze. Když se rozezněla Whole Lotta Love, nevydržel jsem a přes protesty dozorující dívky jsem utekl k hrazení před pódiem, za které jsem se pevně chytil. Po nějaké době cítím, jak se mnou cloumá bodyguard, který se mě od hrazení snažil odtrhnout. Za chvíli se k němu přidal druhý a třetí. Blesklo mi hlavou: „Pánové, tohle nedokážete.“ Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale držel jsem se hodně pevně. Do toho všeho zněla slavná vypalovačka. Když si Robert všiml ‘souboje‘ pod pódiem, dal kapele pokyn ke zvolnění a s uklidňujícím „hou, hou“ dal pokyn své ochrance, aby tu českou ode mne odehnala. V tu chvíli se celá hala zvedla a hrnula se k pódiu. Bylo jasně vidět, že koncert dostal nový impulz, a spolu s publikem si ho velmi užívala i kapela. Závěr už byla jedna velká jízda. Tak happy birthday Mr. Plant, na viděnou na příštím mejdanu.


DALŠÍ AKTUALITY

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Views: 1068

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *