RockShock

Internetový rockový magazin

Wacken Open Air 2023

2.–5. srpna 2023, Německo, Wacken

Text: Víťa Pantera
Foto: Víťa Pantera, Vlaďka Fulínová a archiv RockShocku (ilustrační foto)

Letošní ročník W:O:A (Wacken Open Air) byl velmi dobrodružný. Ale od začátku.

V pondělí 31. 7. ve 23.00 hod. vyrážíme směr Wacken. Cesta probíhala úplně v pořádku. Téměř žádný provoz. Jedna zastávka na pumpě před hranicemi, dotankovat a jedeme. Po osmi hodinách jízdy sjíždíme z dálnice 80 km od Hamburku. Hned po najetí na silnici vedoucí do městečka Wacken nás potkalo nemilé překvapení. Už od sjezdu z dálnice kolona aut. Začali jsme pátrat, co se vlastně děje. Na aplikaci festivalu jsme zjistili, že areál je po několika dnech dešťů rozbahněný a auta do kempu tahají traktory. Informovanost návštěvníků skrze aplikaci fungovala fantasticky. Byly k dispozici aktuální informace o veškerém dění v areálu. Poslední 5,5kilometrový úsek jsme ale jeli 12 hodin.

V úterý v 19.00 hod. se konečně dostáváme na check-in. Po výměně akreditací za pásky na ruku jedeme do kempu. Stan jsme postavili přímo u vjezdu do V.I.P. kempu, kde byl terén stále sjízdný, čímž jsme se vyhnuli asistenci těžké techniky, která byla připravena dotáhnout automobily na odlehlejší volná místa. Po náročné cestě jsme si otevřeli pivo a uchýlili se ke spánku.

Středa 2. 8.
První festivalový den vstáváme do deštivého počasí. Po snídani jsme využili autobusové přepravy, která v pravidelných intervalech pendlovala mezi kempem a press tentem. První den byla čekací doba na autobus delší, na první jsme čekali zhruba 40 minut. V průběhu dne se ale pořadatelům podařilo dostat intervaly autobusů do přijatelných a na tomto festivalu obvyklých desetiminutových intervalů. Uvnitř press tentu vidíme smutného zakladatele W:O:A Thomase Jensena. Z důvodu nepříznivého počasí padlo rozhodnutí nevpustit do areálu asi polovinu návštěvníků, což znamenalo více než 40 tisíc zklamaných lidí. Tento ročník byl přelomový. Poprvé se v celém areálu nedalo zaplatit hotovostí. Veškeré platby se prováděly skrze čipy zakomponované v páskách. Využili jsme dobíjející stanice, které vypadaly jako běžné bankomaty. Dali jsme si kávu, vyzvedli jsme si festivalový program a začali plánovat den.

Využili jsme možnosti press vstupenek a šli jsme se projít před hlavní stage. V porovnání s pódii jiných festivalů byly ohromné. V té době ještě neměli návštěvníci možnost se k pódiím přiblížit, ale už tehdy se na terénu podepsalo nepříznivé počasí. Terén byl velmi podmáčený a byly zde vyjeté koleje od těžké techniky. Kolem 15.00 hod. byli do areálu k hlavním pódiím vpuštěni metalheads a na stagi Faster úderem čtvrté hodiny začali hrát HOLY MOSES. V té době byl již program na menších pódiích v plném proudu.

V podvečer jsme se přesunuli ke třetí největší stagi Louder, kde probíhaly přípravy na vystoupení kapely BATTLE BEAST, finské heavymetalové kapely v čele se svou vizáží výraznou zpěvačkou Noorou Louhimo, která zahájila jejich set kolem osmé večer. Headlinerem prvního večera byla německá heavymetalová královna DORO PESCH, která na pódiu svou muzikou oslavila 40 let na scéně. Během koncertu si přivedla spoustu hostů, například JOEYHO BELLADONNU (Anthrax), UDO DIRKSCHNEIDERA (U.D.O.) a neméně známého MIKKEYHO DEE (Motörhead), během jehož vystoupení došlo ke vzpomínce na frontmana kapely Motörhead Lemmyho, který měl Wacken velmi rád. Při zmínce o tomto baskytaristovi musíme napsat, že pořadatelé udělali speciální místnost, kde vystavili urnu s částí jeho popela. W:O:A byl pro něj jeden z domovů, kde od roku 1997 pravidelně koncertoval. Doro mu věnovala vzpomínku v podobě dvou písní – Love Me Forever a Ace Of Spades v doprovodu dvou členů Motörhead. Novinkou tohoto roku bylo 400 dronů, které na obloze zobrazily logo kapely a poté se logo změnilo na otáčejícího se a kouřícího Lemmyho. Celý festivalový den uzavřel na obloze nápis ʻLemmy foreverʻ.

Čtvrtek 3. 8.
Druhý den festivalu vstáváme do slunečného dne. Po ranní kávě v našem zázemí jsme se prošli po celém areálu včetně zadních pódií. Cestou jsme nakoupili nějaký merch W:O:A, abychom měli památku na tento ročník. Poté jsme se vrátili zpět a čekali na tiskovku. Začátek byl ve 13.00 hodin. Vystoupil zde MARCO MENDOZA (ex-Whitesnake, Thin Lizzy). Je to báječný hardrockový hudebník, což předvedl i zde, v místnosti k tomu určené. Přilákal spoustu novinářů a po dohrání se s každým ochotně vyfotil a popovídal, čehož jsme využili i my. Nakoupené věci jsme odvezli do kempu, kde jsme poobědvali a vrátili se zpět na ʻsvatou půduʻ.

Tam již hrála kapela VIXEN. Kapelu jsme si chvilku poslechli a pomalu jsme se přesunuli ke stagi Harder, kde se připravovali URIAH HEEP. Od této britské rockové legendy zazněla spousta známých písní a samozřejmě nebyla vynechána ani ʻhymnaʻ Lady In Black. Stále jim to hraje fantasticky. Po skončení jejich vystoupení zahráli švédští HAMMERFALL, kteří, jako již tradičně, začali do publika sypat jednu pecku za druhou a nechyběla ani skladba Hearts On Fire. Zakládající člen této kapely, kytarista Oscar Dronjak, během vystoupení vystřídal několik kytar.

Mezitím se už připravovali němečtí KREATOR. Na tuhle thrashmetalovou kapelu jsme se ten den těšili asi úplně nejvíc. Probojovali jsme se do druhé řady. Parta kolem Milleho Petrozzy rozpoutala opravdové peklo. Mezi fanoušky se totiž vytvořil velký kotel. Koncert byl dokonalý, což jsme očekávali, a užili jsme si ho doslova do poslední minuty. Při závěrečné rozlučce bubeník Ventor začal mezi lidi házet paličky a my měli to štěstí, že jsme jednu chytili. Spokojeni jsme se přesunuli na závěrečnou kapelu tohoto dne.

HELLOWEEN zahájili svůj set po dvaadvacáté hodině. Zazněly songy, jako například Eagle Fly Freea Walls of Jericho.Kytarovým sólem nás oslnil Sascha Gerstner. Po dalších dvou odehraných skladbách došlo i na sólo bubenické v podání Daniho Löbleho. Atmosféra byla skvělá jak pro publikum, tak pro samotné aktéry, kteří dvakrát přidávali. Ve druhém zmiňovaném přídavku zazněla skladba I Want Out, kterou se kapela rozloučila. Po skončení se opět na nebi rozzářily drony s logem kapely. Poté jsme šli ještě do novinářského zázemí a u piva vstřebávali skvělý den. Po hodině jsme unaveni, ale se skvělým pocitem jeli spát.

Pátek 4. 8.
Po snídani opět vyrážíme do novinářského stanu. Nechybí káva, u které plánujeme, co chceme vidět. Jako každý den bylo z čeho vybírat. Vše začíná tiskovou konferencí Doro. Při čekání na tuto událost kolem proběhla pobavit novináře místní ʻcimbálovkaʻ hrající instrumentálně píseň od kapely EuropeThe Final Countdown, kterou se zde prezentují každý rok. Těsně před třináctou hodinou se objevuje již zmíněná rocková hvězda doprovázená šesti členy ʻViking securityʻ. Její příchod vyvolal okamžité pozdvižení mezi novináři, kteří ji okamžitě obklopili. Byla evidentně v dobré náladě a s některými se ochotně vyfotografovala. Než přišlo na dotazy, zazpívala několik svých hitů a mezi ně zařadila i jí nazpívanou skladbu od Judas Priest – Living After Midnight. Před patnáctou hodinou jsme šli na W.E.T. stage, kde připravovala svůj set německá metalová stálice DUST BOLT. Po skončení jsme se prošli po ʻsvaté půděʻ a navštívili několik menších pódií s méně známými kapelami. Poté jsme se odebrali na Faster stage a těšili se na hlavní program.

Po devatenácté hodině zde vystoupili američtí MEGADETH. Dave Mustainea spol. rozjeli koncert parádně. Samozřejmě zazněly známé songy a nezapomněli ani na Symphony Of Destruction. Po skončení jsme přešli ke stagi Louder, kde již hráli floridští DEICIDE. Glen Benton měl zlý výraz ve tváři, což je mu vlastní. Jejich skvělý death metal přilákal mnoho metalheads. V názvu vystoupení měli Legion Show, ale zahráli i skladby z jiných alb, například Once Upon The Cross. Vydrželi jsme do konce, i když už na Harder hrála opravdová legenda IRON MAIDEN, kam jsme se poté přesunuli. Dvouhodinový koncert této kapely byl výjimečný. Díky maskotovi Eddiemu je nemusíme více představovat. Bruce Dickinson snad jako by nestárnul a pořád pobíhal po pódiu jako před léty. Hrály se novější skladby, ale i staré pecky, jako je Fear Of The Dark. Celý večer zakončily jako obvykle drony na obloze s jejich logem a maskotem. Úžasný zážitek.

Sobota 5. 8.
Opět vstáváme do slunečného počasí, ale už nejsme tak veselí jako předchozí dny na tomto festivalu. Byl to totiž poslední den a my toho chtěli stihnout co nejvíce. Zabalili jsme věci a vše uklidili do auta. Vyrazili jsme na prohlídku městečka Wacken, které má svou tradiční výzdobu ve festivalovém duchu. Po návratu jsme v Press Tentu u kávy plánovali náš poslední program.

Začali jsme kapelou BIOHAZARD. Jejich hardcorový set byl vynikající. Billy Graziadei i s kytarou skočil na fans, kteří ho při jeho sóle drželi nad hlavami. Po tomto koncertě jsme šli na Harder, kde již hrála kapela ALESTORM. Výzdobou pódia byly tradičně ʻkachnyʻ. Jejich hudba je často označována jako ʻtrue Scottish pirate metalʻ. Po necelých třiceti minutách jsme se vraceli zpět na Louder, kde již byla nastoupena kanadská kapela KATAKLYSM. Pro nás zlatý hřeb večera. Čišela z nich neskutečná energie, což bylo vidět na všech metalheads, kteří pařili celé vystoupení. Stáli jsme v první řadě a nad hlavami k nám připlouvali fanoušci. Kapela všem připravila hodinový nezapomenutelný zážitek. Splnili naše očekávání na sto procent.

Zůstali jsme na místě a čekali na vystoupení americké ʻsebrankyʻ POSSESSED. Založení této kapely se datuje do roku 1983. Rychlý styl hraní a hrdelní zpěv Jeffa Becerry jí dává nálepku první deathmetalové kapely. Zpěvák, i když upoután na invalidní vozík, je výraznou postavou tohoto celku. Známe je již spoustu let a stále jim to super hraje. Tohle pro nás byla poslední kapela.

Naposledy jsme si prošli celý areál a se smutkem se s ním loučili. Poslední nápoje v press zázemí a poté jsme se museli vydat na dlouhou zpáteční cestu do ČR. Cesta zpět probíhala celkem dobře. Do ČR jsme dojeli v neděli kolem páté hodiny ranní.

Na závěr bychom chtěli moc poděkovat naší kamarádce Evičce Houškové, bez které bychom se na ʻsvatou půduʻ nikdy nedostali. Od začátku byla s námi ve spojení a podávala nám nezbytné informace, bez kterých bychom se neobešli. Bohužel se kvůli zranění nemohla zúčastnit a jako náhradu za sebe si vybrala nás dva. Také bychom chtěli poděkovat pořadatelům za skvěle zvládnutý festival v tak těžkých podmínkách. Jsme šťastní, že jsme u toho mohli být. Rain or shine!


DALŠÍ REPORTÁŽE

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 5 / 5. Počet hlasů: 6

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Views: 2107

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *