RockShock

Internetový rockový magazin

Trojí kombo Alter Bridge, Halestorm a Mammoth WVH rozmetalo O2 universum

12. listopadu 2022, Praha, O2 universum

Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl

Příroda se mění, listí padá ze stromů a rána jsou čím dál tím sychravější. Na dveře právě zaklepal listopad a s ním i slibná akce plná kvalitní a poctivě zahrané muziky. Nezastavitelní Alter Bridge si zase mezi všemi svými bočními projekty udělali čas na novou desku Pawns & Kings, potažmo turné k ní a nepřicestovali sami. Jako bonus přibalili do kufru spřátelené Mammoth WVH a Halestorm do role speciálních hostů. Toto trojí kombo se v plné své síle právě představilo v pražském O2 universu a samozřejmě splnilo, co se od nich očekávalo.

Pohodová parta MAMMOTH WVH nesoucí hrdě původní jméno mateřské lodi před definitivním a logickým přejmenováním byla sestavena primárně ke koncertování pro sólový debut Wolfganga Van Halena. Ten po boku otce Edwarda, strýce Alexe a nezkrotného Davida Lee Rotha prošel praxí v roli baskytaristy v posledním stadiu Van Halen. Stihl s nimi nahrát labutí píseň Different Kind Of Truth a koncertovat po USA. Své loňské eponymní album složil a nahrál kompletně sám v otcově známém studiu 5150, kde Van Halen od druhé poloviny 80. let nahrávali svá alba. V tomto domácím prostředí mu vypomáhal producent Michael Baskette (Alter Bridge, Taking Dawn, Trivium, Falling In Reverse, Escape The Fate, Chevelle, Ratt, Slash & The Conspirators), aby se postaral o technickou stránku nahrávání.

Energičtí MWVH zahájili rockovou slavnost již v 19.00 hodin; a že jejich segment bude speciálním vrcholem, bylo jasné už před začátkem, protože je to vůbec poprvé, co kapela okolo zpěváka a kytaristy Wolfganga Van Halena vystupuje mimo USA a Kanadu. Navíc je to velké jméno, což také způsobuje zvláštní zvědavost a přináší nevyhnutelné očekávání. Vše odstartoval hutný mamutí riff a už se začal vířit prach. Pozitivní vibrace, upřímná skromnost a mladistvé nadšení pro věc. Tak by se dal v kostce označit jejich osobitý výraz. Mammoth WVH odehráli zhruba půl hodiny a setlist obsahoval sedm skladeb z debutového alba včetně hitů Think It Over, která byla dle Wolfgangových slov otcova nejoblíbenější, a v neposlední řadě velice emotivní Distance, ve které WVH nechal celé své srdce. Velice rychle se ukázalo, že navzdory velkému jménu na pódiu vystupuje nezávislý umělec, což se projevilo i tím, že nebyla přehrána jediná skladba od Van Halen; a co se pódiové show týče, vládne zde individualita bez známek egoismu. Publikum tento postoj ocenilo a kvintet si zasloužil mohutný potlesk. To, že Wolfgang zdědil hudební talent po svém otci, je evidentní. Leader kapely má navíc výrazný hlas a také u kláves při Epiphany věděl, jak zaujmout. I když se vše soustředí na frontmana, nikdy nemáte dojem, že jde o projekt jednoho muže. Všichni jsou na pódiu jako celek a jejich kombinace hard rocku s alternativními prvky a trochou metalu našla vřelé přijetí v náručí pomalu se zaplňující haly.

Další zastávka vedla k pensylvánským HALESTORM proslulým svou dravostí a divokostí. Lzzy Hale a spol. vystartovali do boje s titulní The Steeple ze svého posledního alba Back From The Dead a jsou zde dvě věci, které okamžitě vynikly. Jednak radost z hraní zrcadlená celou kapelou a druhá byly neonově žluté vlasy bubeníka Arejaye Halea. Halestorm se ten večer hravě prokousali napříč vypalovací Love Bites (So Do I), houpavou I Get Off či toxickou Chemicals. Vrcholem byla však zpočátku a cappella odzpívaná Familiar Taste Of Poison, jež proměnila rozjetou atmosféru na až komorní záležitost. Amen – a co tok interakce zase obnovilo, bylo sólo na bicí. Arejay Hale ze sebe určitě pokaždé vydává maximum a vychytávka s předimenzovanými paličkami je také v podstatě zábavná. Přesto se nabízí otázka, zda by při takto omezené hrací době, což byla slabá hodinka, nebylo lepší třeba zařadit jednu či dvě skladby navíc.

Publikum reagovalo nadšeně a to je zde asi to nejdůležitější. Pak už jen vzkříšená Back From The Dead, s hříšností podaná Wicked Ways a pak pápá paní I Miss The Misery. Nezastavitelná zpěvačka a doprovodná kytaristka Lzzy Hale byla v dobrém rozmaru, byla obdarována podprsenkou z kotle, kterou si posléze pověsila jako trofej na stojan od mikrofonu, a šla za hranice svých hlasových možností. To samé se dá říct i o zbytku kapely, která jamovala v některých skladbách jako o život a posun od posledního pražského vystoupení z r. 2015 byl více než znatelný. Halestorm patří k těm, kteří rádi nasávají pozitivní energii, a ti, kteří je ještě nikdy neviděli naživo, byli bezpochyby spokojeni. Soudě dle vyjádření publika, které je zahrnulo vřelými ovacemi, prošli Halestorm ringem bez újmy a nyní bylo už jen na headlinerovi, aby se postaral o poslední tah.

Nikdo z přítomných zkrátka nepochybuje o tom, že ALTER BRIDGE plní svůj úkol natolik dobře, aby nemohli celou show uzavírat. Slavné kvarteto vystoupilo z temna po 21. hodině a po stříbřitém jazyku se sklouzlo se Silver Tongue, aby hodně rychle všem ukázalo, kdo je tady pěšec a kdo král. Napětí v sále se opět výrazně zvedlo a jedním z důvodů bylo i to, že se jednalo o další vystoupení pro české publikum po dlouhých pěti letech. Evidentně není zrovna jednoduché vše skloubit v jejich nabitém harmonogramu projektů, ale tady zůstává pozitivním jedno. Ten prostor se vždycky očividně najde a Alter Bridge si vesele razí svou cestu dál ke kýženému horizontu. Proslulý svou dynamikou, kytarista Mark Tremonti předvedl akrobatické sólo v Addicted To Pain a zavítalo se i do staršího archivu s Before Tomorrow Comes a omamnou Ghost Of Days Gone By. Pak už to byl jen hřích za hříchem ve zhutnělé Sin After Sin, kde nepřeslechnutelné metalové kořeny kytaristy M. Tremontiho našly svůj kreativní prostor. Wouldn’t You Rather z předchozího Walk The Sky a striktní Isolation, kde dominovala souhra kytarového dua, nesměly chybět a za zmínku nyní stojí i intimní malá akustická mezihra uprostřed setu. Myles Kennedy a Mark Tremonti usedli na židličky a následovala srdceryvná In Loving Memory. U této písně přebral M. Tremonti akustickou kytaru, zatímco M. Kennedy se soustředil na svůj emotivní zpěv. Tato chvíle se stala uklidňujícím úkrytem v jinak energií nabité noci.

Ke konci zamával křídly epický Blackbird, aby znovu ukázal směr navazující Rise Today. Ta ovšem obsahovala interaktivní vložku. Před závěrečným refrénem donutil frontman M. Kennedy oddaně stojící publikum podřepnout a pak na daný povel vítězoslavně povstat. Po zábavné rozcvičce pak odehráli jednu z nejsložitějších skladeb ve svém repertoáru. Střela Cry Of Achilles byla dlouhá, ale účelná. Progresivní hra s různými přechody a texturami pouze poukazovala na to, kam až se hráčsky posunuli a i nadále posunují. Stačilo jen vklouznout do Slip To The Void a poté otevřít oči při hymnické Open Your Eyes. Ne nadarmo umístili dvě ze svých nejlepších písní do přídavné sekce, aby mohly poslední riffy odeznít ve vší slávě zahrnuté fanfárami. Pražské O2 universum pak otevřelo brány a vypustilo navýsost spokojený dav zpátky do ulic.

Alter Bridge, Halestorm a Mammoth WVH, to je prostě super balíček, který hudebně velmi dobře ladí a zároveň slibuje pestrost, kterou byste jen tak někde nepohledali. V tomto průřezu jejich několikaletou kariérou si dozajista přišel každý na své, i když by se tu a tam našly lepší kousky k prezentaci. Veškerý materiál mají zúčastnění velice dobře nacvičený, až v člověku zanechávají dojem, že i ty nejkomplikovanější pasáže vlastně nejsou tak komplikované a v podstatě se dají naživo zahrát velice snadno. Zjevně je jejich práce nesmírně baví, což v neposlední řadě dokládá i kolektivní interakce s obecenstvem. O slovo se tak nyní hlásí nová generace.

Mammoth WVH setlist: Mammoth, Mr. Ed, Epiphany, Think It Over, Distance, Youʼre To Blame, Don’t Back Down

Halestorm setlist: The Steeple, Love Bites (So Do I), I Get Off, Chemicals, Familiar Taste Of Poison, Amen, Drum Solo, Back From The Dead, Wicked Ways, I Miss The Misery

Alter Bridge setlist: Silver Tongue, Addicted To Pain, Before Tomorrow Comes, Ghost Of Days Gone By, Sin After Sin, Wouldn’t You Rather, Isolation, Waters Rising, Pawns & Kings, Metalingus, In Loving Memory (acoustic), Blackbird, Rise Today, Cry Of Achilles, Slip To The Void, Open Your Eyes


DALŠÍ REPORTÁŽE

Zhlédnutí: 1057

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *