Hudební zážitky u balatonského jezera

17.–21. srpna 2021, Balatonalmádi, Maďarsko

Text: Luboš Hnát
Foto: Jan Hýbl

Než jsem odjížděl na dovolenou k Balatonu, ptal se mě jeden kamarád, zda svůj pobyt hodlám nějak spojit s muzikou. Odpověděl jsem, že to nemám v plánu, ale stát se může cokoliv – a ono se skutečně stalo. Městečko Balatonalmádi, kde jsem celý týden strávil, mě svou pestrou hudební nabídkou mile překvapilo.

První vystoupení, které jsem u známého jezera zažil, bylo v úterý 17. srpna v restauraci V Corner, kam jsme si zašli na večeři. Hrál zde neznámý maďarský písničkář s akustickou kytarou, který měl ve svém repertoáru slavné rockové hity. V jeho podání jsme si mohli poslechnout třeba The House Of The Rising Sun, beatlesovskou Come Together či Living Next Door To Alice od Smokie, kterou čeští posluchači znají jako Alenku v říši divů v podání Karla Zicha. Zpěvák se zdatně popasoval se stounovskou Angie a troufl si i na Claptonovu Tears Of Heaven. V úvodu jsem sice napsal, že písničkář vystupoval pouze se španělkou, ale jako podklad z playbacku pouštěl decentně nahraný doprovod celé kapely. Protože se většina přítomných hostí věnovala spíše konzumaci než muzice, nevytvořila se téměř žádná atmosféra. Vystoupení to přesto bylo příjemné, škoda jen, že se muzikant za své snažení nedočkal většího potlesku, rozhodně by si ho zasloužil.

O poznání intenzivnější zážitek skýtal koncert kapely BUDAPEST BÁR, který se odehrál o dva dny později, tedy ve čtvrtek, doslova kousek od břehu Balatonu. Na webu se můžete dočíst, že obsazení téhle skupiny je poměrně početné, na pódiu však ten večer stála o něco skromnější, přesto dost velká sestava: Róbert Farkas (housle, akustická kytara), Richárd Farkas (basa), Károly Ökrös (harmonika, klavír) a Bence Kisváry (bicí). U mikrofonu se střídali hned čtyři zpěváci: Dóri Behumi, Bori Rutkai, Krisztián Szűcs a György Ferenczi, který navíc hrál ještě na foukací harmoniky. Z pódia bylo slyšet ještě zvuk cimbálu, ale jméno hráče na tento nástroj jsem si nebyl schopen zapamatovat a internetové stránky ho neuvádějí. Je to škoda, protože právě on svým uměním fascinoval nejen mě, ale i zhruba pětistovku dalších návštěvníků.

Styl souboru se dá charakterizovat jako kombinace cikánské muziky s jazzem ovlivněná blues a šansonem a okořeněná špetkou rokenrolové energie. Každý ze zpěváků k tomu přispěl svým dílem: György Ferenczi drsným zpěvem a hrou na foukačku, která zněla odlišně – jakoby zastřeněji, než je tomu zvykem u nás, přinesl bluesovou náladu. Bori Rutkai svými šansony vzdáleně připomínala francouzskou hvězdu Zaz. Dóri Behumi zase táhla celý ansámbl do jazzu a Krisztián Szűcs, ačkoliv svým vzhledem z dálky připomínal našeho Tonyho Ducháčka, zpíval převážně cikánské písničky. Nebyl jsem sám, komu tenhle hudební koktejl učaroval. Maďarské publikum z něho bylo vyloženě u vytržení a každou skladbu odměňovalo nadšeným aplausem.

Názvy jednotlivých skladeb jsem pochopitelně neznal, z textu jsem vyrozuměl pouze jediný – Americano v podání Dóri Behumi. Bori Rutkai zase do jedné z písniček vložila úryvek z ruské lidovky Oči čornyje. Pokud jsem dobře rozuměl, tak zpěvačka pochází z Ruska nebo má ruský původ. Kapela zahrála také jednu instrumentálku, v níž dostali všichni hráči prostor pro svá sóla, takže skladba byla až příliš dlouhá a zhruba od poloviny už nudila.

Než koncert dospěl ke svému závěru, trval přibližně hodinu a půl. Potom se však publikum začalo dožadovat přídavku. Po chvilce se dočkalo hned tří písní, které už na můj vkus až příliš koketovaly s estrádou.

Poslední hudební bonbonek jsem v Maďarsku rozbalil v sobotu 21. srpna. Šlo o koncert místní punk/metalové kapely, která vystoupila v restauraci Fröccsterasz, kde se schází místní mládež. Z celého vystoupení jsem stihl pouze závěrečné dvě písničky, ze kterých byla cítit nespoutaná energie, která se valila do přítomného davu. Maďarština v kombinaci s tvrdým nářezem zněla dost exoticky a pro našince lehce komicky, ale obecenstvo si ji velmi užívalo. Nakonec vyzvedlo zpěváka, který si ‘zaplaval‘ nad hlavami svých fanoušků.

DALŠÍ REPORTÁŽE