Skillet – Naši fanoušci jsou velmi loajální

Text: Michaela Horáková
Foto: Michaela Horáková

Poprvé jsme kapelu SKILLET osobně vyzpovídali v roce 2016. Od té doby jsme se viděli ještě několikrát. Doteď se pár let kvůli celosvětové situaci žádné velké akce nekonaly. Jak vnímala tuto dlouhou přestávku ve vystoupeních tato americká křesťanská rocková kapela, která se u nás těší velké oblibě? Nejen o tom nám povyprávěl vždy usměvavý zpěvák JOHN COOPER.

Johne, opět se setkáváme na festivalu Rock For People.
To jsem moc rád. Už ve dveřích jsem tě poznal a říkal si, že jsme se někdy dříve viděli. (smích)

Ano, první setkání bylo právě na tomto festivalu, ale viděli jsme se třeba i na koncertu v Brně…
Máš pravdu. Vystoupení v Brně bylo taky skvělé, užili jsme si to tam.

A jak vzpomínáš na předchozí ročníky, kdy jste s kapelou na této pohodové akci vystupovali?
Abych řekl pravdu, miluji tento festival. Pamatuji si, že když jsme sem tenkrát poprvé přijeli, nechtěli jsme nějak stále uvěřit tomu, že nás lidé opravdu tolik znají. Říkal jsem si na pódiu, jak je skvělé, kolik návštěvníků umí naše písně. Kam jsem dohlédl, každý zpíval, byla to úchvatná energie. Těší mě, že opět u vás můžeme vystupovat, mám to tu rád. Navíc je tady všechno blízko. Například Praha, která se stala mým oblíbeným městem na celém světě. Líbí se mi ta její celková atmosféra a architektura.

Když zmiňuješ další zajímavosti z České republiky, jak bys zhodnotil místní fanoušky Skillet?
Myslím, že jsou velmi loajální. A moc se mi líbí i místní model, že posloucháte různé hudební žánry a kapely, je to taková příjemná rozmanitost. Třeba v Americe to tak vůbec není. Většinou tam mají škatulky, že jsou například buď metaloví, nebo jen hardrockoví fanoušci, ale ostatní styly jsou jim cizí, že už je to moc metalové, nebo naopak zase hardrockové, alternativní, industriální. Dost si prostě vybírají. A tady lidé lépe akceptují to, že hudba zahrnuje různé možnosti a není jen jedna cesta.

Od roku 2019 máš svůj vlastní podcast (Cooper Stuff Podcast). Kdy tě napadlo se do něho pustit a kde čerpáš inspiraci k námětům jednotlivých dílů?
Myslím si, že jsem s tím začal v té době, kdy mi přišlo, jak je na celém světě velký chaos. Chtěl jsem poukázat na to, v čem tkví pravda a jak se v různých aktuálních tématech orientovat nejen z tradičního biblického hlediska. Obecně si lidé myslí, že když si něco přečtou, je to automaticky pravda. A je jedno, jestli je to křesťan, katolík, muslim nebo ateista. Každý z nás v této době má nárok na pravdu, která by se neměla překrucovat. Ale zároveň je pravda relativní a můžeme se na ni dívat z různých úhlů. Odlehčím to – třeba se nacházíme právě v Matrixu a ani o tom nevíme. (smích) Chtěl jsem za sebe citlivě vysvětlit, proč se věcí dějí tak, jak se jeví, a jak s těmito informacemi naložit.

Zmínil jsi téma pravdy. V září minulého roku jsi vydal knihu Awake & Alive To Truth.
Ano. Bylo trochu zvláštní, že nyní dělám něco sám za sebe a nestojí za mnou žádná společnost, která by to vydala. Nevím, jestli by je to zajímalo, ale měl jsem pocit, že tu knihu prostě chci napsat. (smích) Přišlo mi, že knihy, které jsou na daná témata k dostání, bývají dost odborně a intelektuálně napsané. Při čtení má pak člověk pocit: „O čem to ten autor vlastně mluví?“ (smích) Snažil jsem se proto jít cestou, aby to pro čtenáře bylo dobře čitelné a porozuměli celkovému konceptu. Vše popisuji stylem, který může zaujmout i mladou populaci, to mě na tom celém dost baví.

Poslední roky nebyly pro hudbu zrovna veselé. Jak jste to v kapele prožívali?
Jsem upřímně rád, že to nejhorší je za námi. Ještě stále není po všem a společnost zůstala rozdělená, chvílemi to bylo dost šílené. Stačilo se připojit na jednu stranu a pro další to bylo stejně něco nemyslitelného. A můj postoj vždy byl, že každý má právo na svůj názor. Pokud se vydáš touto cestou a já jinou, je to v pohodě, každý věříme tomu svému záměru. Ale nyní to tak úplně nejde, lidé mají stále pocit, že musí proti něčemu bojovat, což není celkově pro společnost dobře a vůbec se mi to nelíbí. Přál bych si, aby to škatulkování a bojování mezi sebou skončilo a vše se tak nějak srovnalo.

Letos jste fanouškům představili nové album Dominion. Jaká je hlavní myšlenka této desky, najdeme tam symboliku na současnou situaci?
Ano, tušíš správně. Myslím, že hlavní téma je, aby lidé přestali žít pouze ve strachu. Ale nepopírá, že by strach nebyl občas namístě, spíše aby ho lidé dokázali kontrolovat. Sice nemůžeš řídit, jak se zachová a bude odvíjet společnost, vláda a celosvětová situace. Ale co lze ovlivnit, je, jak se k tomu všemu postavíš svým srdcem a hlavou. Mám i mezi přáteli hodně případů, kdy se pandemie negativně podepsala na jejich osudech. Synovec mého kamaráda si bohužel vzal život a dcera dalších přátel se o to třikrát pokusila. Tyto smutné příběhy mě skutečně zasáhly a chtěl jsem proto vytvořit album, které jim přinese naději. Jako bych jim tímto říkal, ať to nevzdávají, že to zvládnou, dokážou vzdorovat tlaku a stresu. Může být ten proces sice děsivý, ale aby tím vším dokázali projít. To je tím nejdůležitějším, co jsem chtěl ostatním sdělit.

Víš, která skladba se stane dalším singlem?
Teď si nejsem jistý, která to bude. Nyní jsme ve fázi rozhodování. Zatím to vypadá a byl bych rád za skladbu Standing In The Storm, protože právě obsahuje důležitou aktuální myšlenku, ať nic nevzdáváme. (začne se usmívat a zpívat refrén písničky)

Než se spolu rozloučíme, prozraď mi, jestli se v blízké době vrátíte opět do České republiky.
Byl bych moc rád, nyní už je svět kultuře opět nakloněný a vypadá to, že vše půjde správným směrem. Určitě se chceme vrátit i do Prahy, víme, že tady máme spoustu skvělých fanoušků.

Dnes na festivalu budete mít hodinu a půl dlouhé vystoupení…
To ano, na festival celkem neobvyklé, ale bude to v podstatě jako celý koncert, což je skvělé. Určitě se těšíme, až se sem podíváme příště!

A na závěr pozdrav od Johna pro všechny české fanoušky: