RockShock

Internetový rockový magazin

Havířovskou Stolárnu ovládla narozeninová metalová party

2. května 2025, Havířov, klub Stolárna

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Hudební a hokejový fanda a také příležitostný pořadatel koncertů David Burton se rozhodl oslavit své narozeniny ve velkém stylu, a to uspořádáním (ne)kulturní akce v havířovském klubu Stolárna. Spojil své síly nejen se samotným klubem, ale i s městem Havířov a dalšími partnery, a především pak se třemi kapelami, aby v místním hudebním svatostánku udělal pořádný bordel, jak se na správnou narozeninovou party sluší a patří. Spojení narozenin a metalové muziky zaujalo poměrně dost fanoušků, ačkoliv tedy přímo vyprodáno nebylo. To ovšem nic neměnilo na faktu, že ti, co dorazili, se po celý večer výborně bavili.

A začalo se tedy pěkně zostra s drsnou ostravskou úderkou BLANKVERS. Ta existuje pod tímto názvem od roku 2019, na kontě má jedno EP, několik singlů, a především řadovku Pieta (2023), která logicky tvořila základ setlistu pro tento večer. Původní základy byly údajně postaveny na melodickém death metalu. Úvodní song Prokletý básník jako by toto období připomínal. Poměrně přímočará a hodně našlapaná věc se závěrečným ‘vyklusáváním‘. Postupem času se ale začalo přidávat na rozmanitosti. Druhá ‘songa‘ Baron, jak s oblibou uváděl jednotlivé skladby zpěvák Mirek Bojtoš, nesla sice také prvky melodického deathu, ale byly zde i jasné náznaky metalcoru. Vymáchat v djentovém bahně se pak mohli všichni přítomní přímo Ve stokách. Sympatické, ale pro podobně tvrdou kapelu trochu neobvyklé, bylo použití rodného jazyka, a ještě překvapivější snad bylo, že i přes hodně drsný výraz bylo frontmanovi rozumět téměř každé slovo. Nechyběla ani pěkně jedovatá ‘songa‘ Mandragora, ke které Blankvers loni vydali live klip ze křtu Piety v Modré Vopici. Poměrně ukrutnou jízdu představovala skladba Komplex 221, kde se tepalo přímo do deathcorové kovadliny. To už úvodní set pomalu finišoval, když došlo na menší technický problém, kdy zpěvák Mirek spolkl mikrofon, jak vtipně poznamenal někdo z přítomných. V samotném závěru pak byla s nevídanou brutalitou a agresí přivolána Nejvyšší bytost, která definitivně přeťala provázky marionetám tohoto loutkového divadla. Že zde byly ke slyšení i lehké náznaky mathcoru, snad už ani nikoho nepřekvapilo. Hudba Blankvers byla zkrátka hodně pestrá a nějaká jednoznačná žánrová škatulka jim byla hodně těsná. Vše bylo navíc okořeněno bezvadnými hráčskými výkony, takže na úvod hodně příjemné překvapení. Pro mě tedy určitě, neboť jsem se s kapelou naživo setkal vůbec poprvé. A nebyl jsem rozhodně sám, kdo byl s jejich produkcí spokojen.

To s následujícími WITCH HAMMER se setkávám pravidelně už hezkou řádku let. Ovšem v Havířově nebyli už sakra dlouho, a jak uvedl zpěvák a kytarista Honza Šotkovský, byl mile překvapen, že v Havířově metal ještě nezemřel. Hned v úvodu do toho ale řízli v rock’n’rollovém duchu. Letitou Dirty Rock And Roll sice většinou hrávají spíše ke konci koncertů, ale jak zde bylo patrné, bezvadně fungovala i jako ‘otvírák‘. Tím otevřeli nejen samotný koncert, ale i dveře do mediálního vězení, tedy přímo k prvnímu metalovému fláku Mediální strach připomínajícímu poslední desku Absolutno II: Coinspirace. Přestože se nechtěli hnát Za vlastním stínem, připomínka minulého alba AbsolutNo se hnala kupředu pěkně svižně. Už nešlo vzít zpět, co napáchali, a tak je brzy dohnal Přízrak svědomí nebo další, místy hodně ‘naspeedovaný‘ kus Katův pád, tedy další ochutnávky z posledních dvou nahrávek. Bonusovka Vzdor a vztek, mimochodem také vzpomínka na rock’n’rollovou éru, byla jedinou skladbou na albu Never Stop (2012), která byla nazpívána v rodném jazyce, od kterého se už Witch Hammer nikdy neodklonili. A k oslovení širší hudební veřejnosti to byl rozhodně dobrý tah, takže i zde přítomní fans si tak mohli s absolutní mocí a chutí ‘zabékat‘ v dalších skvělých chuťovkách Krypto elita a Ztracený ráj. Witch Hammer si sice ještě nesáhli na dno a chuť hrát dál byla na celé čtveřici evidentní, ale čas byl v tu chvíli neúprosný. Před posledním songem připomněl baskytarista Petr Caputa – mimochodem spolu s Honzou Šotkovským stáli první školní den v roce 1999 u vzniku kapely –, že na podzim (17. 10. 2025) vyrazí na turné s legendárními Törr, kam byli všichni přítomní vřele zváni. To bude jistě také po čertech skvělá jízda, a tak stylově ještě chytili ďábla za rohy (Grab The Devil By The Horns) a pomalu se chytali opustit pódium. To ale obecenstvo nemínilo akceptovat, takže nutně musel přijít ještě přídavek. Prostor dostal nenažraný S.U.P., tedy další a pro tento večer poslední rock’n’roll. Spokojenost na všech frontách, a tak lze jen doufat, že Witch Hammer do Havířova zavítají příště dříve než za deset let.

Večer o třech hudebních chodech pak završila domácí experimentálně rocková parta RUMŠTAJN. Tahle tlupa původně neznámých výrostků a uhrovitých puberťáků by se dala s trochou nadsázky označit jako havířovská Morčata na útěku, ovšem na paškál si vzali songy především rockového ražení, i když i na nějaké ty ʻmetályʻ – ve spíše alternativním duchu – taky došlo. Korunu tomu ale nasadily rázovité texty v češtině a ‘válečné‘ malování některých členů. Oba kytaristé měli na tvářích ejakulující penisy, baskytarista jen decentní kočičí fousky, jen bubeník, v domnění, že nebude moc vidět, zůstal neposkvrněn. Úvod patřil poklidnější nirvanovské Rejpni (Rape Me) následované ujetou Tatamachlapa (Ratamahatta). Své německé skoro jmenovce připomněli songem Merkur (Amerika), což ale nebyl zrovna výlet do vesmíru. Místní jistě tuší… Přestože se vesměs jednalo o polechtání oční, nosní a krční bránice, instrumentálně to bylo zvládnuté na hodně slušné úrovni. Ostatně samotní muzikanti už něco pamatují. Původní Rumštajn existoval už v letech 2000–2005, novodobý pak funguje od roku 2013. Pěkně vylízaná a bezvadně zahraná byla například skladba Čučo (Killing In The Name). V závěru ale nechyběla ani klasika o kokotech Ajc (T.N.T.) a samotnou tečku za celým večerem udělala další kultovní věc Rum (Toxicity), kde si oslavenec David užil také svou chvilku slávy a krátce si s kapelou zazpíval.

Rum sice došel, ale nikdo nebyl otráven, a jak samotní návštěvníci, tak i kapely byly z tohoto narozeninového večírku opravdu nadšení. Přestože pořadatel David už dlouho žádnou akci nedělal, tahle se mu rozhodně povedla, takže přislíbil, že další na sebe nenechá asi dlouho čekat. Jestli vše klapne, tak možná už na podzim; ale nechme se překvapit.


DALŠÍ REPORTÁŽE

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 5 / 5. Počet hlasů: 2

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *