AC/DC, The Pretty Reckless – Dvojitá síla blesku
26. června 2025, Praha, Letiště Letňany
Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl
Od roku 1973 je primárně australská mašina AC/DC v konstantním pohybu a nabízí stále rostoucímu publiku svou bláznivou zábavu, při níž tito těžkopádní sympaťáci i nadále hrají s drsnou vervou hlučné klubové kapely, kterou kdysi bývali, jen s lepší produkcí a rekvizitami. Členové síně slávy dorazili na svůj čtvrteční, takřka vyprodaný koncert do pražských Letňan v rámci svého turné Power Up, které v podstatě navazuje na Rock Or Bust Tour z let 2015–2016 a následnou pauzu způsobenou problémy se sluchem zpěváka Briana Johnsona a pozdějším odchodem dlouholetého baskytaristy Cliffa Williamse. Bylo zřejmé, že publiku chyběli, protože i po devíti letech se ukázalo, že i s repasovanou sestavou stále dokážou předvádět svou charakteristickou směs špinavého, ale zároveň hymnického rock’n‘rollu s notnou dávkou decibelů.
‘Předpřípravu‘ jim udělala americká omladina THE PRETTY RECKLESS, která se prezentovala jako jedna z těch modernějších rockových kapel současnosti stavějící na starých základech. Ti zahájili svůj úvodní set skladbou Death By Rock And Roll, taktéž titulní skladbou jejich alba z roku 2021. Skupina, která naznačila, že letos pracuje na novém albu, bude bezpochyby i nadále rozvíjet své explozivní umění s jakoukoli novou tvorbou, kterou má údajně v plánu. Zpěvačka Taylor Momsen se postupně prodrala řadou svých výtvorů, včetně Since You’re Gone, Follow Me Down se sexy intrem a spasitelskou Only Love Can Save Me Now, kde bezchybně předvedla svůj charakteristický nakřáplý styl zpěvu. S éterickou hravostí na pódiu se po celou dobu svého vystoupení neúnavně kroutila do rytmu, a když přitvrdila v písni Witches Burn, při které opojně rozhýbávala publikum, bylo zřejmé, že Momsen má nyní své písně pod kontrolou více než kdy jindy a interaguje s publikem i svými kolegy z kapely takovým způsobem, že působí dojmem, že je loutkářkou za každou zahranou notou. Jak se kapela blížila k druhé polovině svého setu, letňanské pole se začalo více a více osazovat. Po dohrání skladby Make Me Wanna Die vzdala zpěvačka hold svým chlebodárcům a spustila svůj hit Going To Hell. Vidět je hrát před tolika zaslouženě velkými davy na jejich tažení s AC/DC je zajímavé obzvlášť proto, že jsou současnými propagátory receptu, jak by si měly kapely udržet ono syrové, nespoutané nebezpečí a sexuální energii ve svých vystoupeních. V tomto úhlu aspektu zůstávají zatím podceňovaní a pokusili se to alespoň naznačit s důraznou Heaven Knows. Svůj přidělený čas vyčerpali skladbou Take Me Down, než se zanedlouho mělo dostat na hlavní účinkující večera.
Když slunce zapadalo za západní hranici rozlehlého areálu, symbolizovalo to nástup něčeho dalšího. Na projekcích se spustilo úvodní video, kde auto jedoucí nepřiměřenou rychlostí směřuje dálnicí na Prahu, konkrétně do Letňan. Tímto gestem si svou základnu hned v začátku okamžitě zaháčkovali. Plocha zlověstně ozářená blikajícími červenými světly z nesčetných plastových ďábelských rohů na hlavách fanoušků působila zábavným dojmem, a když AC/DC dorazili na pódium, kde je okamžitě přivítaly tisíce křičících nadšenců, odstartovali hlavní show písní If You Want Blood (Youʼve Got It). Chtěli jste krev, tak tady ji máte! Od samého začátku až do samého konce jejich tep neklesal a neochvějná pětice odmítala zpomalit ba ani na minutu. Optimismus kapely byl evidentní, když se Johnson neustále smál s davem. „Už je to moc dlouho. Kde jste byli?“ vyřkl s humorem a hodil otázku do publika. Těsně předtím, než se zahalili do Back In Black, Johnson řekl: „Budeme dělat to samé, co vždycky, hrát rock’n‘roll a pařit.“ Rázem bylo cítit pulzující beat protkaný syrovou divočinou, když novinková Demon Fire plná barevných podtónů vystřelujících do všech světových stran vykreslila ďábelský obrázek. V plamenech utopená Shot Down In Flames vnesla do situace melodii, ale i dynamický rozsah. Bleskem z čistého nebe a často hraná sportovní hymna Thunderstruck, kterou odstartovala Youngova oslnivá kytarová figura, nabídla další velký moment pro zapojení publika. Při pozorování jeho vitálního perpetuum pohybu by se dalo dojít k závěru, že neustálé třesení hlavou může být pro zdraví krční páteře naopak prospěšné. Sladký mráz po těle přinesla bluesově ležérní Have A Drink On Me, která se vlnila před vašima očima jako exotická tanečnice. Je těžké si představit, jak emotivní asi byl pro B. Johnsona návrat na pódia. V roce 2016 se obával, že to bude muset vzdát. Nyní, s nataženýma rukama se zářivě usmíval, kráčel bokem přes pódium a vyzařoval z něho pocit vnitřního klidu. Nechte zvony znít. Během skladby Hell’s Bells se z horní konstrukce spustil obrovský zvon, aby zazněla zvonkohra zkázy. Shot In The Dark zase obratně přecházela mezi hrdelním vokálem a ztuhlým horním rtem. Stiff Upper Lip a davové jásání, zatímco v dálce zářilo moře rudých ďábelských rohů – a hurá do pekla! Highway To Hell měla, jak je u ní zvykem, neomylný tah na branku a kvintet pokračoval dál v osvědčeném postupu. Strhující Shoot To Thrill doplnila hříšná Sin City, kdy se Angusova kolena ohýbala jako písty nezastavitelného vlaku. Rock Nʼ Roll Train zahoukala do dálky a průjezdem oprášila dunivou Dirty Deeds Done Dirt Cheap, ve které rytmický motor poháněli bubeník Matt Laug (Alanis Morissette, Slashʼs Snakepit, Alice Cooper), baskytarista Chris Chaney (Janeʼs Addiction, Meat Loaf, Rob Zombie, Joe Satriani, Joe Cocker ad.) a kytarista Stevie Young. Ten v r. 2014 nahradil svého strýce a spoluzakladatele AC/DC Malcolma Younga.
Chytlavý rytmus High Voltage a ostrá verze skladby Riff Raff inspirovaná neférovým jednáním autorit hudebního průmyslu byly jen jasným důkazem jejich autentičnosti. Vášnivá You Shook Me All Night Long (Back In Black), pocházející z nejprodávanějšího alba kapely s celosvětovým prodejem přesahujícím 50 milionů kopií, zaskórovala jako vždy a rozpálila nejeden pár v davu. S neupravéným oblekem, vzdorovitými pózami a rozcuchanou kšticí splývajících šedivých vlasů se Angus zahryzl do vypalovačky Whole Lotta Rosie, při níž vypadal, jako by dokončil evoluci z mladistvého na seniorského delikventa. Svou roli si užíval všemi doušky, a právem. Posledním zářezem do první části se stala naučná Let There Be Rock, kde Angusovi vyčlenili prostor na jeho charakteristické patnáctiminutové sólo ke konci hlavního setu – zářivý okamžik a lidské ztělesnění živelnosti. Za doprovodu konfet se na vysokozdvižném kulatém mini pódiu ikonicky točil na zemi dokola a předváděl neskutečné kytarové kousky. Koncert poskládaný z úzkého výběru jejich diskografie nemůžete nahrát ani přehrát, protože celá jejich tvorba působí dojmem kompaktního celku. To naznačuje, že se dav po celou dobu houpal do každého tónu, a pokud byla tohle dálnice do pekel, pak jsme na ní všichni navždy uvízli. Rockový žánr jako takový udává lidem životní směr. Stanoví jasný cíl a stane se vaším doživotním kompasem, který vám pomůže najít cestu k dosud neprobádaným cestičkám, které se hudebně rodí před vámi, a to navzdory problémům, které si s sebou každý z nás nese. Přídavek kapely završil show doslova třeskem, když odpálili explozivní T.N.T. a grand finále podtrhli triumfální For Those About To Rock (We Salute You) přehlušující palbou z děl, explozí a ohňostrojem. „Ať žijí dobré časy,“ zazpíval Johnson, aby se poté kapela rozplynula v oblaku kouře.
V průběhu kariéry sklidili řadu kritiky za svůj zdánlivě repetitivní zvuk a že po více než 50 ohromujících letech zarytě dodržují přímočarý skladatelský recept; ovšem jen málokdo jim dokáže odepřít jejich adrenalinovou přitažlivost a upřímný přístup k věci. Onen energický šok je někdy perfektním prostředkem k povznesení nálady a šíření skutečné radosti. Jak kdysi prohlásil Angus Young: „AC/DC se rovná síle. To je základní myšlenka.“ Johnsonův osobitý výraz je stále v bojové formě a Angus Young se svou nezaměnitelnou zvukovou identitou a červenou sametovou školní uniformou i nadále působí výrazově téměř neměnně. Během tohoto vystoupení se klasicky držel svého milovaného nástroje a pohyboval se s šibalským našlapováním, jak se od něj ostatně očekávalo. Jinými slovy, AC/DC vědí přesně, co lidé chtějí vidět i slyšet. Hity proložili staršími kousky převážně z éry Bona Scotta a svou rebelskou přítomností na pódiu a Angusovou jedinečnou hrou na kytaru, kdy běhal po pódiu nebo se kutálel po podlaze, aniž by vynechal jedinou notu, dokázali, že jsou schopni pobavit všechny oslovené generace. Ten večer pánové odehráli úderný a neúnavný set před početným publikem, a díky své optimistické energii a ohnivé hře opět zacementovali svůj status a pověst jedné z největších kapel světa.
AC/DC setlist: If You Want Blood (You’ve Got It), Back In Black, Demon Fire, Shot Down In Flames, Thunderstruck, Have A Drink On Me, Hell’s Bells, Shot In The Dark, Stiff Upper Lip, Highway To Hell, Shoot To Thrill, Sin City, Rock N’ Roll Train, Dirty Deeds Done Dirt Cheap, High Voltage, Riff Raff, You Shook Me All Night Long, Whole Lotta Rosie, Let There Be Rock, T.N.T., For Those About To Rock (We Salute You)
The Pretty Reckless setlist: Death By Rock And Roll, Since You’re Gone, Follow Me Down, Only Love Can Save Me Now, Witches Burn, Make Me Wanna Die, Going To Hell, Heaven Knows, Take Me Down
