RockShock

Internetový rockový magazin

Ingott se vrátili na místo činu

22. dubna 2023, Karviná, Hard Cafe

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Metaloví Ingott stále zůstávají nejen původem, ale i srdcem ve své rodné Karviné, a tak si uplynulou sobotu naplánovali speciální celovečerní koncert pro své věrné fanoušky a kamarády právě v karvinském klubu Hard Cafe. Původně plánovaná ‘one band show‘ sice nakonec dopadla docela jinak, než si kapela naplánovala a fanoušci očekávali, přesto se jich zde ještě před zazněním startovního výstřelu sešlo opravdu hodně.

Ranní telefonát bubeníka Davida Klementa sice přidělal frontmanovi Jurovi Šperlovi další vrásku na čele, ale ten ani na chvíli nezaváhal a okamžitě sehnal náhradu. Není bez zajímavosti, že se náhradníkem stal Vojta Sedlák – až do loňského roku Jurův kolega z Limetallu. Velký problém pro normálního smrtelníka, ovšem ne tak již pro nesmírně talentovaného Vojtu, představovalo nastudování setlistu. Měl na to jen pár hodin a v klubu si s kapelou střihl jen jednu zkoušku, takže všichni byli docela napnutí, jak tenhle ‘rychlozáskok‘ nakonec dopadne. Původní setlist, který měl zahrnovat cca 22 skladeb, musel být ale samozřejmě trochu zredukován a bohužel z něj vypadl i song Texaské pláně, který měl mít pro tento večer speciální význam. Už dárek pro každého návštěvníka v podobě přívěsku ve tvaru trsátka s logem Jack Danielʼs něco naznačoval. Právě ve spolupráci s touhle značkou měli Ingott v plánu natáčení nového klipu ke zmiňované skladbě. Tenhle projekt musel být tedy odložen na vhodnější dobu.

Kvůli zkrácení hracího času se poněkud posunul i začátek celé akce, takže zbyl dostatek času na pokec s přáteli či muzikanty bez ‘kraválu‘ i na pivní ladění formy. Když byli všichni ‘naladěni‘, vkráčelo za zvuku intra celé commando INGOTT na scénu a vše, co mělo ruce a nohy, se okamžitě nahrnulo před pódium. Jak Jura Šperl později uvedl, celý set měli rozdělený na dvě části. V té první měly zaznít spíše hardrockovější kusy, i když tedy úvod s Karma à la hell byl přímo pekelný, a nejinak tomu bylo i s následujícím fičákem Sodoma a Gomora. Zklidnění tak přinesl až ‘barokní‘ houpavý kousek Muž se železnou maskou, před kterým ještě stihl Jura veřejně seznámit publikum s již avizovaným záskokem za bicími. Samotný Vojta Sedlák se dočkal velice vřelého přijetí a soudě podle úvodních skladeb bylo jasné, že tohle spojení bude určitě fungovat. Kdo chtěl hledat chyby, určitě by nějaké našel, ale o tom tento večer rozhodně nebyl. Jak sám Vojta kdysi uvedl, muzikou chce především rozdávat radost – a to se ten večer beze zbytku naplnilo. A radost rozdávala celá kapela všem návštěvníkům, kteří dorazili téměř z celé republiky. A právě jim, zejména těm potetovaným, byla věnována Skákavá panenka. Jak prozradil frontman, na místě viděl i potetované kozy, což se právě k onomu ‘hopsavému‘ kousku bezvadně hodilo. Zároveň slíbil, že po přestávce kapela možná taky odhalí své vnady. Ještě před ní ale stihli další song s věnováním. Adié všem potvorám letěla pro všechny z Darkova (část Karviné), kde to vše v 80. letech minulého století začalo. A protože to i dnes hrne kapela jako Buldozer, nechyběla před pauzou ani tahle stejnojmenná pecka.

Přestávku využil každý po svém. Někdo dal kouřovku, někdo doplnil energii u baru, jiní šli zakoupit nějaký suvenýr do stánku s merchem. Nakupování merche si ale jeden z návštěvníků asi špatně vyložil a obsluhu u stánku v podobě roztomilé přítelkyně Jury Šperla okradl o kabelku. Doufejme tedy, že tohoto padoucha stihne pekelná karma a užije si pořádně Reje pekel, jinak tedy první skladbu druhé části setu. Ke slíbenému obnažení nakonec nedošlo a samotný frontman se dokonce přioděl do svého tradičního pekelnického kostýmu. Jen baskytarista Jirka ‘Poty‘ Potáč byl odvážnější a své kozy nechal na odiv aspoň díky rozepnuté košili. Občas se odvážně postavil i k mikrofonu, a nešlo mu to vůbec špatně. Show dál pěkně a rychle ubíhala, takže přišel čas ještě potit krev s Posledního kousne pes či pravěkou Heavy metal, která připomněla právě ty začátky z normalizační doby. Ingott mají na kontě tři řadová alba a závěr patřil právě titulním songům, pěkně chronologicky seřazeným. Charon I. (Prosba) poslušně všechny převezl přes řeku Styx až k Na cestě do nebe, kde ale cesta rozhodně nekončila, neboť jak je všeobecně známo, peklo je ráj a nikomu není tak dobře jako v pekelné báni, kde má pivo říz a holky jsou tam smyslné a nahaté. A hlavně tam jede od rána do večera metal. Metal, to slovo, které je modlitbou celého Commanda Ingott a spol. Tím se Jura, kytarista Martin, Jirka a Vojta definitivně rozloučili a vřele poděkovali za báječnou atmosféru. Že to nakonec nedopadlo podle původního plánu, vůbec nikomu nevadilo. Bylo to bezva a bylo tohoto dost, a nepochybuji o tom, že se sem Ingott určitě někdy vrátí a tu prodlouženou jízdu svým věrným fans naservírují.

A protože noc byla ještě mladá a původní čas nenaplněn, dostala ještě prostor narychlo pozvaná kapela SJETÝ GUMY, která se o své účasti na tomto večírku dověděla krátce po tom, co Ingott museli ráno přehodnotit vzniklou situaci. Baskytarista Dušan Folwarczný tak rychle obvolal všechny ‘účastníky zájezdu‘ a ti se do klubu dostavili v plném počtu, tedy včetně nového zpěváka Lukáše Klimši, který se v kapele už natolik aklimatizoval, že se zapojil i do skladatelského procesu i psaní textů. Začátek ale patřil již klasické skladbě Cypaty den, tedy titulní věci ze stejnojmenného alba. A přestože tento den začal pro obě kapely dost zvláštně, ‘cypaty‘ určitě nebyl. Úplná novinka v podobě songu Válka už naznačila schopnosti a přínos nového frontmana. Jeho angažování byla určitě dobrá volba a nebál bych se parafrázovat klasickou hlášku, že „je dobře, že se Sjetý gumy nebáli vpustit mezi své řady nový svěží vítr“. Hodně to novému projevu i skladbám prospělo, jak bylo patrné například v dalších nových věcech – tvrdší Sfarath nebo skoro ‘cajdáku‘ Krajina snů. Byl zde slyšet již modernější přístup, který ale v sobě ukrýval i to ‘klasično‘. Jinak ale v setlistu nechyběly nejen pro notoriky notorické hity Notorik nebo Marná snaha, stále zaběhnutý Dušanův Pes, cestu za slávou mapující Rockovej den nebo kapelní hymna Sjetý gumy. Fanoušci, i když už v menším počtu, se opět bezvadně bavili a v závěru si vyžádali i přídavek. Opakování je matka moudrosti, takže aby se všem nová muzika více vryla do paměti, dali si všichni repete se Sfarath. Ta se určitě v novém setlistu dobře a rychle zabydlí. Tím byl –  a osobně si myslím, že hodně vydařený – večírek u konce a kdo ještě neměl dost, mohl posedět u reprodukované hudby, klábosení či dobrého pití.


DALŠÍ REPORTÁŽE

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 4.3 / 5. Počet hlasů: 6

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.