RockShock

Internetový rockový magazin

Martin ‘Bekus‘ Bek – Patříš k mému lidu

Text: Radim Bala
Foto: Radka Balová

Bylo mi velkou ctí setkat se s velmi zajímavým, veselým a vstřícným člověkem, kterým není nikdo jiný než MARTIN BEK alias BEKUS, tatér a majitel studia Bekus Art Style a také aktivní hráč na bicí v kapele BABY SECONDHAND. Po několika SMS a telefonátech jsme našli termín a shodu na námětu pro tetování, dohodli termín, abychom se pustili do realizace tetování. Během práce jsme si s Bekusem povídali o všem možném, hlavně se ale řeč točila kolem tetování a muziky. Bekus zároveň svolil k nafocení průběhu práce na tetování, abychom těm, kdo snad ještě nevědí, jak vše probíhá, umožnili fotoreportáží krapet nahlédnout pod pokličku. Nutno podotknout, že krom trochy bolesti jsem si ve studiu opravdu užil moc legrace a chvilkami jsem se bál, jak to dopadne, ale vše v klidu. Jen při tom smíchu jsem se bál, aby se mu nezachvěla ruka… Přece jen u tetování je jen jeden pokus a ten musí být jistý a na první dobrou. Naštěstí je Martin profík a vše bylo nakonec ok.

Vím, že zrovna ty jsi pracovně velmi vytížený, proto se zeptám, jak složité je sejít se na zkoušky a přípravy s kapelou a být zároveň majitelem studia, tatérem a aktivním hudebníkem? Co na to říkají blízcí a rodina?
V podstatě to má vše jednu výhodu a tu jsi hned pochopil. Jde o to, že tetovací studio, kapela Baby Secondhand a Tattoo Session Silesia jsou tři propojené oblasti, kde nejen v tom studiu, ale kolem všeho pracujeme spolu. Bart a zpěvačka Pavla pracují ve studiu spolu se mnou, no a není problém si u cigaretky pořešit věci. Tak se potkáváme pracovně. Co se týká zkoušek s kapelou, setkáváme se tak jednou týdně a zkoušíme nebo skládáme a tvoříme. Samozřejmě vymýšlíme nové věci, nové songy a třeba teď zrovna nové choreo. Ve zkušebně nebo ve studiu to pak dáme dohromady.

Jak moc k sobě tohle sebezdokonalování a sebezkrášlování a (nejen) rocková muzika patří?
Hezké slovní spojení sebezkrášlování, sebezdokonalování. (smích) Přidal bych i sebelásku a sebevědomí… Nic ve zlém, někdo kérky chce, jiný ne, ale když jdeš na pódium, tak se chceš holkám líbit a hezky vypadat. No a jestli se chceš sám sobě umět ráno koukat do očí v zrcadle, tak k tomu to spěje. Třeba koukám na tebe a taky se zdobíš. Nejen kérkou, ale třeba řetízek, mikina, postoj – to všechno o tobě něco říká. Nejlepší, co mě napadá, je sebeurčení a označení názoru. Být sám sebou. Pokud bys to necítil a zůstal jen v davu, budeš chodit stále v modrých teplácích a nebudeš nikým. Proto já nosím triko Slayer, ty máš šedé džíny a jsme sví.

Pro ty, kdo neznají původ a historii tetování, řekl bys ty sám něco o jeho původu a významu? Spousta lidí, hlavně mladých, si jej spojuje s módními trendy, starší generace zase s ‘mukly‘ sedícími ve vězení, ale to jsou dost zkreslené a pro mě i dost nepochopitelné názory. Můj táta je třeba trošku zasedlý na ty ‘živly‘…
Tato otázka je dost obsáhlá. Nejde jen o samotné tetování, ale jak říkáš, jde o původ a smysl. Prapůvody najdeš všude po celém světě. Opravdu všude, na každém kontinentu. Obecně vychází asi tetování nejvíc z doby kolonizace kolem šestnáctého nebo sedmnáctého století. Tehdy se do Evropy dostávali otroci z kolonizované Polynésie. Zde je civilizovali a předváděli, třeba v cirkusech a podobně. Okoukala se tehdy ta základní technika/postup, jak se to dělá. Nezeptal ses ale na význam tetování u domorodců. Tam je veliký význam, protože určovalo diverzitu kmenů a hierarchii. Podle jednotlivých znaků bych snadno poznal, jestli jsi lovec, nebo jiný člen kmene, nebo jestli patříš k mému lidu. Tetování odlišovalo a odlišuje dodnes postavení v kmenu. Teprve kolonisté tetování dovezli do Evropy a tetovat se nechali i významní panovníci a svými klenoty na kůži se i patřičně chlubili, někdy více než korunami na jejich hlavy vloženými; a je jedno, kolik rubínů a kamenů na koruně bylo. Byla to divná doba. Jak říkáš, spousta starších, jako tvůj táta, to vidí jinak. Doba, ve které vyrůstali, jim názor patřičně ohnula a pokřivila. Přitom ve stejném čase se jinde v Evropě a po celém světě tetovalo zcela běžně.

Zajímalo by mě složení a vlastnosti materiálů při tetování. V poslední době se psalo a mluvilo o škodlivosti. Jak mohu vědět, že mi kérka neublíží?
Barvy jsou na bázi titanu a to je základ, je to inertní prvek, který nevzbuzuje alergické reakce. Ostatní věci složení jsou tajemstvím výrobců, my tatéři je pouze užíváme. Musíme samozřejmě být schopni doložit nezávadnost materiálu certifikacemi. Ostatně i hygiena a pravidla jsou předmětem kontrol úřadů, a jsem pro. Nerad bych v restauraci dostal kyselou polévku a stejně tak dbám o to, aby se u mě klient nenakazil jakoukoli nemocí. To je naprosto v pořádku. Kontrola má přijít nečekaná a bez ohlášení. Pak má smysl.

Konec konců v oboru jsi veřejně velmi známá osoba a nejen svou práci každoročně prezentuješ na show/festivalu Tattoo Session Silesia, která už má i velmi solidní tradici. Bude i letos a máš v hlavě už teď něco, na co bys chtěl upozornit a co si myslíš, že bude pro aktuální ročník hlavním tahákem?
Nejen Tattoo Session Silesia je to, co dělám. Jezdím a jezdil jsem po světě a tahle setkání, ‘session‘ nebo ‘event‘ či jakkoli je pojmenuješ, jsou setkáním komunity a výměnou zkušeností i věcí okolo. Pokud jsi jako tatér na cestě – on the road –, máš plán, kam se podíváš, co budeš dělat a kudy pojedeš. No a pokud máš volno a najdeš studio, tak se setkáš s lidmi a třeba se chopíš jehly a pomůžeš. Stejně jako u nás, pokud je tatér na cestě za další akcí, kde se chce prezentovat, klidně, pokud splní potřebné náležitosti, může u mě ve studiu hostovat a pracovat. Festival bude tam, kde byl už i loni. Kostel, ve kterém ho pořádáme, je odsvěcený, a tak nezávisíme na církevních podmínkách. To prostředí je pro nás a i v rámci Evropy naprosto unikátní a jedinečné. Nehodlám na tom nic měnit. Pokud někdo chce přijít, lístek si koupí, vystojí frontu nebo se na něj jednoduše nedostane. S tím se smířím a z toho neslevím. Nejsme komerční akcí a je to hlavně o srdíčku. Kapacitu omezujeme tak, aby vše bylo bez tlačenice a v klidu.

Přejděme teď ale k Baby Secondhand. Jak dlouho už hrajete a pro jaké (věkové) publikum? Kolik vystoupení za sezonu tak běžně zvládáte?
Asi deset až sto let. To je cílová skupina. Celá historie se točí asi kolem posledních deseti let. Bart se toulal po jiných kapelách, kde se realizoval, ale dnes jsme Baby Secondhand a funguje to, kapela se vyvíjela a postupně získala dnešní podobu. Historicky se dotýkáme s Proti směru nebo Starýma puškama, ale dnes jsme Baby Secondhand. Pro kolik lidí hrajeme, je vlastně jedno. Vůbec nás nesere, jestli došlo 5 nebo 5000 lidí, hrajeme naplno a uvidíte vždy to nej. Děláme, co nás baví, tam, kde se nám to líbí, a jestli to něco vynese, nám je jedno. Hudba nás neživí – a na to jsme hrdí – a můžeme si to užít a bavit se. O tom je punk, bavit se a užívat, starosti necháme druhým. Kolikrát zahrajem, je různé, původně jsme chtěli tak jeden koncert za měsíc, ale ne vždy se povede. Máme svá místa, kam se vracíme, ale záleží na náladě a chuti hrát. Přímo odmítáme postoj komerčních kapel a pokyny manažerů, které určují: hrajete tam nebo tam, tomu a tomu, je to něčí kamarád a něco to hodí… Takto to nemáme a nechceme.

Nedávno minulá doba covidová byla zhoubou téměř pro všechny druhy podnikání, vás umělců se však dotkla asi nejvíc. Zavřené kluby, zavřená studia, zákaz na zákazu. Jak jsi ty jako tatér a hudebník zvládal toto období? Co se v té době dělo s Baby Secondhand?
Než jsem se stal tatérem, byl jsem malíř, tak jsem hodně času věnoval tvorbě. Jako kapela jsme fungovali – jako celá země – v režimu obejdi, co se obejít dá. Takže stejně jsme hráli, byť tedy ne pro plný sál, ale ve zkušebně s potřebnou osádkou nejbližších osob. Taková ta garážová kultura. (smích) Mám v prdeli nějaký covid.

Já osobně nejezdím na Masters Of Rock, ale od přátel vím, že tam míváš stánek, kde tetujete. Co si tam tak při jedné cestě i zahrát?
Masters Of Rock jako festival respektuji, ale úplně nechápu filozofii „chceš hrát, tak si zaplať“. Jako správní punkeři se tomu chceme vyhnout i proto, že to celé okolo je hodně komerční. Takže tam si asi zahrát úplně nechceme.

Jaké jsou idoly a témata, kterými se inspirujete v kapele při skládání songů?
Podobně jako jiné kapely pracujeme občas spolu a někdy každý sám. Máš u nás hlavně stěžejního borce, to je Bart, stará se o texty, někdy mu kytarista napíše nějakou muziku nebo si to Bart stvoří sám na schodech s basou a pak to pilujeme s kapelou. Není tak jen jeden článek, který dělá všechno, ale pracujeme spolu a celý orchestr to pak sehraje, nazkouší a nahraje ve studiu. Inspirace… Těžká otázka. (chvilku se zamyslí) Úplně bych nemluvil o inspiraci. Jsme každý v kapele trochu jiný a máme rádi různé styly. V té partě je každý trošku z jiného zrna a má to svoje. Já miluju opravdu tvrdou muziku, zpěvačka je trochu na doom, Bart více k Ramones, fakt je to hodně různorodé. Tak vlastně vznikl takový ‘cirkus Baby Secondhand‘ a v tom se ty styly tak nějak samovolně spojují. Fungujeme na principu tolerance, vzájemného respektu a cílené tvorby, kdy každý přidá svou trošku do mlýna a autenticky vznikne výsledek.

Ptal jsem se zatím každého respondenta, s nímž jsem dělal rozhovor, a nebudeš výjimkou: Jakou platformu pro vydávání hudby osobně preferuješ a proč?
Fanoušek, který nás má rád, registruje nás a podporuje, si LP/vinyl koupí, a pro ty ostatní jsme k poslechu dali věci na Spotify, YouTube a podobně. Ta fyzická deska je prima v tom, že není jako osekané CD, má v sobě i jiné věci. Takové hezké spektrum zvuku a pohody spojené s prožitkem. Ta atmosféra šumu a autentičnosti, to je to, proč si to kupuješ právě LP.

Coby tatér pracuješ jen ve svém studiu, nebo se angažuješ i jinde?
Mám rád pohyb, maluji a pracuji i ve volném čase. Jako tatér se pohybuji po světě a ‘tattoo convencions‘. To jsou vlastně veletrhy nebo chceš-li festivaly tatérů a tam se vzdělávám a prezentuju. Občas vyjedu do světa a pak si volám a píšu s tatéry, těmi domácími, a pomůžu a prezentuju se, kde to zrovna jde. Stejně tak naopak, pokud je kamarád ‘on the road‘, najde u mě v salonu zázemí a práci. Takže ano, i ve světě jsem pracoval. Třeba v německém Hamburku, na Novém Zélandu nebo v Austrálii.

Zažil už jsi někdy někoho, kdo se v poslední chvilce posral a před jehlou zdrhnul?
Ne! To je o vůli. Pokud se chceš tetovat, víš, co tě čeká. Pokud po první čárce odejdeš, tak tě s tou čárkou nechám jít.

Co nej jsi dosud dělal? Ať už to vezmeš z jakékoli strany – plocha, barevnost, složitost, věhlas zadavatele a podobně. Vím, že třeba Izzi z Dogy byl jedním z tvých klientů, ale na druhou stranu chápu, že ne vždy chceš a smíš prozradit, co a pro koho jsi tvořil.
Ano, Izzi je jedním z mnoha. Ale pokud se mám zmínit blíže, byli v mém křesle lidi z Citronu, Malignant Tumour nebo třeba zpěvák ze Support Lesbiens. Já ale nezakládám svou kariéru na známých osobách. Spíš je to někdy naopak, ti slavní často prchají z velkých měst a centra zájmu tam, kde je třeba méně fotografů a zájmu bulváru. Nevidím důvod, abych se chlubil, že jsem tetoval Lucii Borhyovou… Za 25 let, co dělám svou práci, toho bylo mnoho. Vážím si obecně své práce a lidí. Za dobu co tetuju, asi nej byl člověk, který se ve svých 50 letech nechal tetovat po celém těle tak, že dnes už nemá místo, kam by dal další kérku. Trvalo to dlouho, asi to občas i hodně bolelo, ale je to o vůli, čase a samozřejmě i penězích. Ne každý je schopný si udělat třeba jen jedno tetování.

Ještě mě napadá, kromě talentu a dovednosti v kreslení a podobných aktivitách, co vše je třeba dnes splnit v našem státě, aby si člověk mohl zřídit takovouto živnost z hlediska předpisů a zákonů? Určitě to není jen tak.
Dneska si každý může koupit tetovací mašinku a na YouTube se koukat, jak to dělají ostatní, ale to není úplně fér. Pokud se tím chceš živit, měl bys splňovat aspoň pár věcí. Jakési hygienické minimum – vědět, jak funguje tělo a jak funguje samotné tetování z hlediska imunity a fyziologie. Taková věc jako know how je moc důležitá. Samozřejmě registrace živnosti a adekvátní prostory. Ty prostory samozřejmě podléhají kontrolám ze strany hygieny a podobně. Stejně tak kontrolují restaurace a já v tom nevidím problém a potíž. Stejně jak mi taková kontrola zajišťuje, že nedostanu v hospodě kyselou polévku, máš u mě jistotu, že nedostaneš třeba žloutenku. Vím, co a jak se má dělat, a držím se toho.

www.bekusartstyle.cz
www.facebook.com/babysecondhand


DALŠÍ ROZHOVORY

Líbil se vám tento článek?

Zde jej můžete ohodnotit!

Průměrné honocení 5 / 5. Počet hlasů: 3

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Views: 1401

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *