Ingott – Důležité je, aby to fungovalo jako celek
Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny
Heavymetalová kapela INGOTT před nedávnem vypustila do světa své třetí studiové album Commando, které se už tento pátek (2. 12. 2022) dočká slavnostního křtu v Petřvaldu u Karviné. Ovšem nejen aktuální novinka se stala tématem rozhovoru se zpěvákem a kytaristou JUROU ŠPERLEM. Ten se ochotně rozpovídal i o dobách dávno minulých či o svých dalších aktivitách.
Historie Ingottu sahá až do 80. let minulého století. Mohl bys na úvod přiblížit tehdejší dobu třeba i v souvislosti s kapelou, případně zavzpomínat na bývalé spoluhráče?
Doba takové kapele moc nepřála. Metal nesměl do médií, takže jediná šance, jak ses k němu dostal, byla legendární ostravská černá burza, kde stála kazeta kilo a LP tři. Lepší kytara byla jen v Tuzexu nebo pod pultem za dvacet tisíc. Při výplatě nějakých patnáct stovek to byly šílené peníze. Dobrý aparát měli jenom vyvolení, a když už sis to všechno nějak dal dohromady, tak zase nebylo kde hrát, protože metalová kapela byla jak s leprou – každý pořadatel se jí bál. Když už někde něco proběhlo, tak hned následoval zákaz. Vadily dlouhé vlasy, oblečení, špatný vliv na mládež… A navíc i texty, které se tenkrát musely schvalovat (!) na příslušných odborech. Stalo se tradicí, že jsem po koncertě už jen čekal, kdy si mě zas pozvou na kobereček. Bylo to v mnoha směrech absolutně absurdní a z dnešního pohledu těžko uvěřitelné. Metalista, který na ty časy vzpomíná s láskou, buď ztratil paměť, anebo je masochista. V souvislosti s kapelou, jejími tehdejšími členy a našimi příhodami by se dala napsat kniha. A není vyloučeno, že k tomu někdy dojde. Třeba jednou, za dlouhých zimních večerů, až nastane klid a nebude zrovna nějaký ten sport v TV, přijde okamžik a Jura se chopí pera, aby…
Pokud se nepletu, během této ‘startovní‘ éry kapela nevydala žádnou oficiální nahrávku. V roce 1989 se vám ale podařilo natočit koncertní video záznam, ale ten tehdy také nevyšel. Je nějaká šance, že nahrávka ještě někdy vyjde?
Nebylo snadné dostat kapelu do studia. A už vůbec ne s takovým žánrem a neblahou pověstí. Nám se to ale podařilo díky přímluvě tehdejšího skvělého šéfa OKS (Okresní kulturní středisko) Miloše Samiece, který pak hned po revoluci založil legendární label M.A.B. Records. Zkraje roku 1988 jsme nahráli šest skladeb, jel jsem s tím za dramaturgem Ostravského rozhlasu Milanem Kaplanem a ten se mě jen suše zeptal: „Fajne, ale co jako s tím?“ Byla to bolestná zkušenost, ale dvě věci z toho hráváme ještě dnes. Proto se tenkrát rozhodlo natočit VHS, což byl v té době světový trend, jenže než se na to sehnala technika a prostředky, nebyl na nějakou distribuci čas, protože jsem v září 1990 narukoval. Ta nahrávka si dál v několika kopiích už jen žila vlastní život. Pochybuju, že by dnes byl o ten záznam nějaký smysluplný zájem. Asi už to zůstane navždy ‘v závalu‘.
Pak jste se ale na hodně dlouhou dobu odmlčeli. Co tě přimělo k tomu, zkusit to dát znovu dohromady?
Vznikl menší festival zvaný Karvinské rockové legendy, na kterém se scházeli, hráli a jamovali veteráni z různých, třeba už i zaniklých kapel v kombinovaných sestavách, a tam za námi po koncertě chodili lidi, že je škoda, že už nehrajeme. Nic zásadního se ale nestalo, než nám to jednou řekl ‘Dodo‘ Doležal stylem „Jste čuráci!“. To byl silný motivační stimul, a tak jsme se do toho po letech zase obuli.
A jak již mnozí ví, ten comeback byl velice úspěšný a byl ozdoben i dvěma výbornými alby, ke kterým před pár dny přibyla i novinka Commando. V minulém rozhovoru jsi zmínil, že by deska měla vyjít v tradičním datu 1. ledna. Co zbrzdilo její vydání?
Měla vyjít 1. 1. 2022, ale na zpoždění se podílelo hned několik faktorů, především můj docela dlouhý boj s covidem, a tak se musely posouvat termíny ve studiu, až se to datum prošvihlo. Potom už to bylo v podstatě jedno.
Deska je ale konečně venku, tak si ji pojďme trochu přiblížit. Kde jste novinku nahrávali a s kým jste na její přípravě spolupracovali?
Nahrávalo se, jako vždy, ve studiu ŠOPA Standy Valáška, což je už v podstatě rodinný přítel a kamarád, se kterým nás pojí i stejný názor na muziku, takže nám ta symbióza naprosto vyhovuje. Už tradičně se na aranžích podílel matador rockové scény a chlap s vytříbeným hudebním vkusem Jarda Bartoň (ex-Citron, Limetall), na klávesy pak hostoval skvělý Borek Nedorost, jenž působil 12 let v Progres 2 a teď hraje např. s Vlastou Redlem. Na desce zazní i židovský klezmer na klarinet v podání folklorní legendy Přemka ‘Chipa‘ Máčela a trefou do černého je působivý vokál zkušené Pavly ‘Roof‘ Střechové, který celou nahrávku uzavírá. Co jméno, to pojem.
Sestava se od minulé nahrávky nezměnila. Jsi teď tedy obklopen těmi správnými lidmi, se kterými to můžeš táhnout ještě hodně dlouho?
Nepsaný zákon říká, že „Vítězná sestava se nemění!“.
Předpokládám, že jsi opět autorem muziky a textů. Zkusili se tentokrát, kromě studiové práce, nějak zapojit i ostatní kluci z kapely?
Autorství není pro Ingott podstatné. Důležité je, aby to fungovalo jako celek, aby si to pořád drželo svůj ksicht a aby mi prostě ostatní věřili. Navíc, i když by se na to téma daly vést dlouhé diskuze, pochybuju, že se někdo z běžných konzumentů muziky pídí po autorech.
V aktuální zprávě uvádíte, že jste nahrávali bez zbytečných ‘okras‘. Jak tedy samotné nahrávání probíhalo a co od alba mohou fanoušci, kteří jej ještě neslyšeli, čekat?
Kdo zná Ingott, tak nemůže být ani zklamaný, ani překvapený. Jede to ve stejných mantinelech jako předchozí alba. Ryzí heavy metal – úderná rytmika, kytarové riffy, melodické refrény, poctivý sound, české texty. Žádné samply, procesory, modelingové preampy atd. Z kytary rovnou do Marshallů, zkreslení dělají jen lampy, nic víc. A když se zaposloucháš, tak slyšíš i úder paličky o kovový rantl. Bicí nahrál Dave za jediný den. Nebylo co řešit. Možná byl v tom studiu trochu větší kravál než jindy, ale aspoň se nevytratila ta energie.
Osobně mi přijde, že jste místy opět trochu přitvrdili, skladby mají i temnější charakter a album mi připadá i hudebně pestřejší. Vnímám to tak správně?
Možná, ale určitě to nebylo prvoplánové. Vybíralo se z dvaceti demosnímků, a že to vyšlo právě takto, je dílem náhody a dílem právě toho rozpoložení, v jakém jsi, když tu věc píšeš a když pak děláš selekci těch skladeb.
Kapitolou samou pro sebe jsou samozřejmě texty. Ty jsou jako vždy skvělé a opět dávají prostor k zamyšlení či rozvinutí fantazie. I ty jsi rozvinul svou fantazii, nebo jsi čerpal třeba i z aktuálního dění či vlastních prožitků?
Je v podstatě jedno, jestli je něco skutečnost (u mých textů většinou ano), nebo je to vyfabulované. Jsem ovšem přesvědčený, že si konzument české muziky zaslouží kvalitní český text. Přísahám, že Ingott nebude nikdy krmit své fanoušky nějakou vatou! Verše by neměly nudit, to je můj názor, a jestli se mi podaří napsat neotřelý text, tak mám radost, když si toho všimne i posluchač.
K titulnímu songu Commando měl spolu s deskou vyjít i videoklip. Zatím ale ještě venku není. Prozradíš nám o něm něco bližšího?
Klip je ve finálním stadiu, jenže to dělá David Beránek, který natáčel právě skončené turné s Kabátem a má tuny materiálu, které musí zpracovat. Ustoupili jsme v termínu, ale jsme v kontaktu, takže se může stát, že to najednou dostane spád. Každopádně už teď je jasné, že to bude stát za to. Popsal bych to jako ‘pocta heavy metalu‘.
S novou deskou by se určitě fanoušci rádi navlíkli i do nového oblečení. Máte pro ně připravený nějaký nový merch?
Určitě ano. Je to celé spojené s kreativním obalem CD, který se velmi povedl. Někteří si pořizují naše trička a jiní si tu grafiku dokonce nechávají rovnou tetovat! Fakt že jo!
Ještě v létě jste vydali a pokřtili nový singl Commando / Skákavá panenka. Jak tahle akce proběhla?
Přímo na pódiu v naší rodné Karviné to SP pokřtil náš kamarád Martin Kapek (Traktor), který je výborný rétorik, což je důležité, a taky tam ten večer hráli Arakain, takže proběhly i všelijaké popichovačky (Baník vs. Sparta), ale to k tomu patří. V backstage padlo ještě pár lahví šampusu a určitě to pokračovalo dál, ale už bez nás, protože jsme ten večer ještě hráli další koncert. Křty nás baví.
Křest celé desky vás ale teprve čeká. Přibliž nám tedy, kde, s kým a jak tento slavnostní večer bude probíhat?
Další ze skvělých rétoriků je masově oblíbený Jirka Basta z rádia HEY, a protože se naše cesty životem všelijak prolínají, tak se doslova nabízelo, aby se křtu CD ujal právě on. Musím říct, že se nenechal dlouho přesvědčovat, a dokonce padla hříšná myšlenka, že by si s námi jednu novou věc i zazpíval. Zatím je to jen v rovině teoretické, ale jestli to klapne, tak to bude silný zážitek i pro mě, protože já už ho párkrát slyšel. Myslím, že je to dost dobrý důvod, aby si naši fanoušci našli cestu v pátek 2. 12. do Petřvaldu u Karviné na Zimní rockový otvírák, kde to celé proběhne. Navíc ten večer zahrají i Allnevr, Bad Joker’s Cream, Salamandra a Sjetý gumy. Bude to jízda!
Na závěr bych se ještě maličko odklonil od tématu Ingott, i když vlastně ne tak úplně, protože slovo ‘metal‘ je pro vás zásadní. Vím, že ty sám muziku i hodně posloucháš. Zaujalo tě něco v poslední době z nových kapel nebo překvapilo či zklamalo od klasiků žánru?
Není dne, abych něco neposlouchal. Někdy jen jako kulisu při práci, jindy si pustím celou desku. Nejde při tom nenarazit na něco, co mě mile překvapí. To, co se mi nelíbí, hned vypínám, protože mě to prostě nezajímá. Fakt je ale ten, že se často vracím ke starým osvědčeným kapelám, kterým rád toleruji i méně povedené věci. Asi bych nebyl dobrý hudební kritik.
A jak vnímáš vývoj metalu, a to ať už z pohledu posluchače, či jako aktivního muzikanta?
Je to v pohodě. Různých subžánrů je tolik, že si určitě každý najde to svoje. Co se týká koncertů, tak mě občas nemile překvapí vzrůstající podíl samplů.
Ty se zajímáš aktivně i o sport, což dokládá pořádání fotbalového turnaje s účastí rockových a metalových muzikantů. Plánuješ něco v tomto směru na příští rok?
Ten turnaj se jmenuje Prominent Ingott Cup a kromě známých muzikantů se ho aktivně i pasivně zúčastňují i další celebrity. Večer pak probíhá koncert několika kapel. Příští rok to budou Ingott, Titanic a Turbo, koná se to 20. května v Křižanovicích u Slavkova a stojí to za to, protože je u toho docela dost srandy, kterou doplňuje dobrá živá muzika.
Nezbývá tedy než popřát, ať se Commando líbí a ať dobře dopadne nejen křest, ale i další koncerty, kde nebudou jistě chybět ani ‘skákavé panenky‘.
Díky moc, a kdybys o nějaké odvážné ‘skákavé panence‘ věděl, tak sem s ní, protože ji právě hledáme do klipu na stejnojmenný song!
- Cherie Currie – Neonový anděl
- Tortharry – Žádné hudební experimentování od nás nečekejte. Vždycky budeme hrát death metal!
- Shameless – Sen jako realita
- Husman Fest – ‘Deathmetalový‘ festival s hvězdami u táboráku
- Salieri – Jen mrtví tančí
- Trautenberk – Písně o štěstí a Aniččině kráse
Views: 1352