RockShock

Internetový rockový magazin

Finští The Rasmus nadchli Českou republiku

Finští The Rasmus nadchli Českou republiku
24. října 2019, Praha, Lucerna – Velký sál

Text: Michaela Horáková
Foto: Radek Holeš (Fakker)

Psal se rok 2003, když do českých rádií a televizních hitparád jako svěží vítr vlétla hitovka In The Shadows od finské partičky The Rasmus. Ani mě tato nová smršť severské energie neminula a od té doby se hrdě hlásím mezi fanoušky kapely. Ve stejném roce vyšla i jejich ikonická deska Dead Letters, ke které právě letos připravili sérii koncertů, mezi nimiž nechyběla ani pražská Lucerna. Jedná se o velmi speciální a osobní turné, jehož se účastnit je pro věrné fanoušky skupiny velkou událostí. Proto jsme se rozhodli vám z celého dne přinést reportáž.

První fanoušci se začali scházet u místa konání už velmi brzy ráno. Situace se s každou hodinou měnila, krátce po šestnácté už byla mezi čekajícími znát značná nervozita a velká očekávání. Těsně potom skončila i zvuková zkouška kapely, a to už mě s úsměvem na tváři letmo pozdravil bubeník Aki, který zrovna procházel okolo. Kdo si nechtěl držet místo v řadě, mohl se i během odpoledne zúčastnit setkání, hudebního vystoupení a meditace, kterou uspořádal baskytarista Eero v nedalekém meditačním centru.

Po páté hodině bylo naplánováno oficiální setkání kapely s fanoušky, kteří měli štěstí v různých soutěžích. Díky česko-slovenskému fanklubu, jejž spravuji, jsem na poslední chvíli dostala příležitost se k této skupince šťastlivců také připojit. Tato skutečnost mi upřímně udělala obrovskou radost, protože tímto se mi konečně splnil sen, na který jsem čekala celých 16 let. Mezitím jsem sice měla možnost se tu a tam potkat s některými ze členů zvlášť, ale nikdy ne společně. Byl to úžasný zážitek, na který se rozhodně vyplatilo si počkat.

Naše asi dvacetičlenná skupinka se po troše snahy dostala dovnitř přes čekající frontu lidí, kteří se už netrpělivě lepili až na vstupní dveře. Poté každý obdržel plakát ke koncertu, který jsme si mohli nechat podepsat. Plni očekávání všichni výherci sestupovali po schodech dolů až do hlavního sálu Lucerny. Tam jsme se zastavili zhruba v místě vyhrazeném pro zvukaře a vyčkali na příchod skupiny. Krátce po úvodním pozdravu si každý z nás šel k jednotlivým členům pro podpis či fotku. Mezi námi byla i roztomilá devítiletá holčička Tarja, jejíž přítomnost kluci náležitě ocenili a měli radost, že jim vyrůstá nová generace fanoušků.

Oslovilo mě několik lidí, zda bych mohla kapele předat dárky, které pro ně mají. Mezi nimi se našly například i pěkně zabalené čtyři skleničky, na kterých byly vyobrazeni jednotliví členové kapely. Každému zvlášť jsem všechny dárky věnovala a prohodila s nimi pár slov. Celé setkání ale probíhalo velmi rychle, bylo potřeba, aby se všichni fanoušci stihli vystřídat a každý měl aspoň minutku na pozdrav. Zpěvák Lauri mě hned na úvod naprosto odzbrojil svým úsměvem a nečekaným objetím z jeho strany. Moje úplně první setkání s kytaristou Paulim bylo skvělé, je to velký sympaťák. Aki se moc mile rozpovídal, jak už je pro něj typické. Také Eero měl očividně velmi dobrou náladu. I když Praha byla poslední zastávkou evropského turné, na klucích nějaká únava nebyla znát. Jakmile už přišel čas loučení, poprosila jsem ještě člena jejich crew, zda by byla možná skupinová fotka. Moje přání bylo k mé radosti vyplněno. Popřáli jsme kapele úspěšný koncert, ale poté už se s námi rozloučila. Za toto setkání moc vděčím a děkuji pořadatelům koncertu, že se vůbec mohlo uskutečnit.

Následně jsme už mohli zůstat v sále, tak se samozřejmě hned zaplnila první řada. Já s Tarjou jsme okupovaly ta nejlepší místa hned uprostřed a čekaly, kdy pustí netrpělivý dav dovnitř. Jelikož to tentokrát při vstupu dle následného vyprávění bylo velmi hektické, což se zrovna běžně u této kapely nestává, ocenila maminka této princezny, že mohla být dovnitř vpuštěna dříve. Dav se neskutečně tlačil dopředu, až to nás, zaryté fanoušky, co jsme už absolvovali hodně koncertů TR, docela dost překvapilo. Až později se situace trochu zlepšila, ale takový nával jsme skutečně nečekali.

Naštěstí po necelé hodině po vpuštění lidí do sálu přišla na pódium předkapela EDDIE STOILOW, která měla to štěstí, že s The Rasmus absolvovala celé evropské turné o necelých dvaceti zastávkách. Na této české partě byla sice trochu znát únava z celého toho velkého neopakovatelného zážitku, ale zároveň i pokora a nadšení, že to dotáhla úspěšně do konce až k nám do české domoviny. Roli předskokanů se ale ujali se ctí a dav dobře reagoval na všechny hitovky od Frozen, Baby až po Floating. Několikrát během svého půlhodinového setu nezapomněli zmínit, jak si celé turné užili a že je slavní Finové skvěle přijali.

Příprava na hlavní kapelu byla velmi rychlá, takže s úderem osmé večerní jsme se konečně dočkali. Nejprve zaznělo a na LED obrazovkách bylo vysvětleno, co že vlastně ty Dead Letters jsou. Tady se hodí zmínit, že právě projekce není na jejich koncertech zcela běžná, tak jsme tuto novinku vřele uvítali, protože byla skvělou tečkou za každou z následujících položek setlistu. A to už na pódium za opravdu velkého jásotu dorazili ti, na které jsme tak dlouho čekali, tedy samotní THE RASMUS. Na nic se nečekalo a hned se spustila první zásadní vypalovačka First Day Of My Life. Laťka byla na úvod nastavena hodně vysoko, ale průlomová píseň In The Shadows ji dokázala pokořit. Ještě předtím jsem se ale s fanoušky domluvila, že po první písni na pár vteřin zvedneme nad hlavy papíry, na kterých budou srdce a názvy jednotlivých skladeb z té zásadní desky. Překvapení pro kapelu se podařilo realizovat, což mě potěšilo a všem zúčastněným ještě jednou tímto děkuji.

Následovala další moje oblíbená skladba Still Standing, poté se přitvrdilo při písních In My Life a Time To Burn. A to už na řadu přišla moje srdcovka Guilty, při které to v davu pěkně vřelo. Došlo samozřejmě i na další songy Not Like The Other Girls, The One I Love a Back In The Picture, které jsme ještě ale téměř neměli šanci slyšet u nás naživo. To byla jistě vítaná změna oproti běžným setlistům z dřívějška. A jako poslední zazněl ponuřejší Funeral Song, při kterém jsem zavzpomínala na ty, kteří už nejsou mezi námi.

Zásadní deska, kterou považuji za jednu z nejoblíbenějších v mé diskografii, byla přehrána naživo tak rychle, že jsem pomalu ani nestačila mrknout okem. Ale celkově se ve mně objevil pocit nadšení, neskutečné radosti a i hrdosti, že už tolik let mohu být fanynkou právě této kapely. Dokázali, že dané album je nesmrtelné a dokáže obstát i v dnešní době různých streamovacích hudebních platforem.

Zhruba půlka koncertu byla sice za námi, ale čekala nás ještě ta druhá, ve které jsme mohli slyšet písně, jež si fanoušci sami dopředu vybrali v anketě. Nejprve se začalo s akustickou částí, kdy se po baladické Sail Away v sále rozpoutal takový jásot, že i samotná kapela byla z toho zaskočena a muselo se chvíli počkat, než se dav utišil a mohlo se pokračovat dál. Velice netradičně v akustické podobě zazněla hitovka No Fear a třetí byla Liquid, které právě toto aranžmá neskutečně sluší.

Po krátkém zvolnění se opět přidalo na kytarových riffech u skladeb z alba Hide From The SunNight After Night (Out Of The Shadows), Luciferʼs Angel a Dead Promises. Třetí jmenovaná navíc byla zahrána naživo až právě na tomto turné, takže se jednalo o velkou raritu. Nezapomnělo se ani na desku Into, která předcházela právě ‘Mrtvým dopisům’. Z ní jsme si mohli vychutnat Bullet a F-F-F-Falling, která opět pořádně rozpumpovala dav. Po songu Livinʼ In A World Without You se s námi kapela rozloučila. To v sále začal velký jásot a vyvolávání zpět na pódium. Naše přání bylo vyslyšeno a jako poslední jsme si vyslechli Last Waltz, který svou strukturou najde podobnost v tradičních finských písních. Na závěr se na obrazovkách objevila česká vlajka s nápisem The Rasmus, což si vysloužilo opět velké nadšení, a kapela se s námi srdečně rozloučila. Však i během koncertu se několikrát nezapomněla zmínit, že právě v naší republice za ty roky zažila moc pěkných a zajímavých chvil.

Je třeba říci, že tento koncert byl snad tím nejlepším, který jsme za ty roky u nás mohli u této kapely zažít. Myslím, že nejen my, ale i kluci budou na tento večer hodně dlouho vzpomínat. Však i samotný Aki se pak na sociálních sítích nechal slyšet, že z toho přívalu energie nemohl usnout a udělali jsme ho šťastným. Neutuchající energie a zpěv diváků všech písní slovo od slova toho byly jen důkazem. S lidmi, se kterými jsem se pak po vystoupení bavila, jsme se shodli, že bychom si klidně dali celý koncert znovu a znovu. Až takový úspěch celý fenomenální večer měl, že v mé paměti zůstane vryt červeným písmem až do konce života.

Shlédnutí: 7

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *