První zcela svobodné album Vladimíra Mišíka a Etc… v reedici na LP, CD i digitálně

Text: Supraphon

Populární reediční řada alb VLADIMÍRA MIŠÍKA a kapely ETC… pokračuje v roce 2026 jejich pátým studiovým počinem. První nečíslované album dostalo název 20 deka duše a parta okolo v jedněch kruzích vysoce respektovaného a v jiných tvrdě perzekvovaného hudebníka jím hodlala oslavit 15 let trvání skupiny (1974–1989). Fakt, že nahrávka vznikala v revolučním roce 1989 a dokončena byla v pražském studiu Mozarteum nedaleko protesty pulzující Národní třídy v pátek 17. listopadu, však naznačuje, že nebyla zdaleka jen oslavou kapelního jubilea… Podobně jako předchozí reedované desky vychází i tato v novém remasteru studia SONO na LP o jedenácti písních a dále na CD a digitálně, kde zůstaly také tři původně jako bonusy neuvedené písně.

„Dostat do studia všechny, kteří spolu někdy v Etc… hráli; proto taky nedávat albu na rozdíl od předchozích pořadové číslo; nahrávat co nejsyrověji, bez efektů, sólový zpěv rovnou s rytmickým základem; omezit klávesy, otevřít prostor pro akustické nástroje, volnější písničkářské hraní; ubrat v textech na lyrice, přiblížit se až ke grotesce, a hlavně žádnou autocenzuru při výběru. To byly základní myšlenky, s nimiž Etc… zjara 1989 chystali LP 20 deka duše,“ přibližuje doyen české hudební kritiky Jiří Černý ve svém dobovém textu z roku 1990 vznik nahrávky, jež v sobě kromě precizního muzikantství nese i atmosféru pozvolna se rozpadající čtyřicetileté totality.

Ostatně není náhodou, že rozhodnutí dostat na album co nejméně dohledem režimu svázanou esenci kapely i samotného Mišíka padlo ještě před samotným nahráváním. Stejně jako to, že by se na něm mělo podílet pokud možno co nejvíce hudebníků kolem Vládi M., bez nichž by byla naše rocková sedmdesátá a osmdesátá léta mnohem pustější.

Úmrtí kytaristy Jiřího Jelínka a zdravotní stav kytaristy Františka Francla i baskytaristy Vladimíra Padrůňka bohužel zapříčinily, že na desce nejsou úplně všichni, kdo by na ní být měli. Nicméně i tak obsluhuje jednotlivé nástroje na střídačku až několik muzikantů s různými přístupy, ale vždy dokonalou kvalitou, viz baskytaristé J. Veselý a V. Kulhánek či kytaristé V. Veselý, P. Skála, S. Kubeš nebo P. Pokorný. Zůstaly ale samozřejmě i konstanty v podobě houslisty J. Hrubého, violoncellisty J. Nejezchleby, klávesáka P. Skoumala, textařů J. Dědečka, J. Buriana, V. Merty či P. Šruta, a především V. Mišíka v několika rolích.

Ač samozřejmě Dvacet deka duše není zdaleka jediným domácím albem vydaným v přelomových letech 1989 a 1990, je jedním z mála, které obstálo i v tvrdé konkurenci nově dostupné ‘západní‘ muziky. A třeba songy Šmajdák a ploužáky, Sadem, lesem, parkem, Černá holka, Balada pivní nebo Životní režim už tehdy platily a stále platí za velké hity minimálně v řadách příznivců blues rocku nejen špejcharské party. To vše tak společně s grafickým návratem k původní nezaměnitelně rukopisné podobě výtvarníka Karla Halouna dělá z reedice albové pětky Vladimíra Mišíka a Etc… velmi vitální připomínku výborné muziky i skvělých časů změn.

Multilink alba – www.supraphon.lnk.to/Misik20DekaDusePR

DALŠÍ AKTUALITY