Porta Inferi se během závěrečného koncertu společného turné s Hand Grenade rozloučila se svým zpěvákem
6. prosince 2025, Ostrava, Barrák Music Club
Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar
Porta Inferi vyrazila koncem října na společnou Metal/Core Tour s kapelou Hand Grenade a během celého listopadu, a ještě i začátkem prosince, navštívila celkem osm klubů po celé naší republice. Závěrečnou tečkou a vyvrcholením celého turné byl ostravský klub Barrák, kam se především Porta Inferi pravidelně a ráda vrací. Tentokrát mělo ale tohle finální vystoupení poněkud hořkosladkou příchuť. Jak už skupina dříve informovala, její řady opouští, tedy už vlastně opustil, zpěvák Radim Korbel, který zde působil od roku 2018 a nazpíval s kapelou dvě poslední desky. Tuhle závěrečnou show si tak nemohli nechat ujít nejen samotní příznivci skupiny, ale i milovníci kvalitního metalu, protože Porta Inferi se svou kvalitou už dávno zařadila mezi tuzemskou metalovou špičku. Narváno bylo opravdu velmi slušně. V předprodeji nezůstaly skoro žádné vstupenky, pár šťastlivců ale ještě sehnalo několik lístků přímo na místě.
Hostem závěrečné zastávky turné byly místní ‘baby‘ z kapely KAPRIOLA, které se nezájmu publika určitě nemusely bát. Nejen tedy, že dokázaly zaujmout svým někdy docela nakažlivým mixem rocku a metalu, ale hezky se na jejich vystoupení i koukalo… Úvodní intro v podobě Wanabe od Spice Girls možná trochu zmátlo fanoušky neznalé tvorby Kaprioly, ostatní ale věděli, že jen u tanečků nezůstane. Holky se do toho pořádně opřely přesně v již zmiňovaném duchu, takže to v klubu hned pěkně vřelo. V setlistu nechyběly songy jak z poslední desky Rebellion, tak ani starší kousky nebo úplné novinky. V úvodu přišly na řadu například takřka zlidovělé hity Ona je démon a Všechny moje tváře. Z poslední desky zazněla třeba pěkně řízná anglická Strange Games. Mezi převážně rockovými a metalovými fláky se neztratil ani jeden cajdák pro všechny, kteří se chtěli seznámit právě před Vánocemi… nebo jen na Vánoce? Zatímco se první (větší) část koncertu nesla v typicky kytarovém duchu, ke konci již tradičně vyměnila kytaristka a jediná původní členka Dona Michelle svůj nástroj za housle. O kytarový sound ale nebyli posluchači ochuzeni, neboť o ten se postarala velice šikovná druhá kytaristka Lucka Andrássy, mimochodem manželka kytaristy Mirka Andrássyho z Porty Inferi. V této nástrojové podobě kapela představila i skvělou letošní novinku Ona se dívá, která je dle mého názoru, i podle reakcí publika, dalším potenciálním hitem. Samotný závěr pak patřil divoké ‘folklorní‘ vypalovačce Pagunini. Tím se pětice drsňaček se všemi přítomnými rozloučila a určitě se můžeme těšit na novinky i v příštím roce, kdy Kapriola oslaví 25 let existence.
Jako první se ze společné Metal/Core Tour představili HAND GRENADE. Tuto zajímavou, dnes už především metalcorovou bandu jsem neviděl už hezkých pár let. Naposledy to bylo v roce 2014 také v Ostravě na SORFESTU. Osobně jsem byl tedy zvědav, kam se kluci během let posunuli, i když samozřejmě nějaké novinky jsem do sebe taky nasál. Pokud bych to shrnul jen tak stručně na úvod, tehdy byli mladí a neklidní, dnes jsou stále mladí a neklidní, ale navíc zkušení, a značně přitvrdili. Doba je tvrdá, a tak si žádá i hudební přitvrzení, což docela dobře vystihl i jeden z úvodních skvělých songů Digitální jed, na kterém skupina spolupracovala s Honzou Toužimským. Kombinace hudební i vokální tvrdosti a melodičnosti, kterou umocňovali především kytarista Michal ‘Švíco‘ Švec (čistý vokál) a baskytarista Jan ‘Svaty‘ Svatoš (scream, growl), byla přesně tím pravým, co mají příznivci moderního metalcoru rádi. A na reakcích publika to bylo rozhodně znát – a těšilo to, dle křenících se výrazů, i samotnou kapelu. Ta hned přihodila pod kotel další dělobuch v podobě zbrusu nového singlu Monopol, který vyšel jen krátce před poslední zastávkou turné. V průběhu koncertu sahali především po novějších skladbách, kterými přibližovali stále probíhající práce na novém albu.
A s dalším zajímavým a pěkně skočným kusem Do tmy (se propadám) sáhli i přímo do zákulisí, kde si vytáhli na pódium Radima Korbela. Ten si tak skvěle rozehřál své hlasivky před velkým finále. Novou tvorbu pak připomněla i pěkně brutální Dým a prach nebo snad ještě brutálnější Dopamin, která přímo jako kulka prošla hlavou. Láhev Republiky na zemi, na kterou málem ‘Švíco‘ zapomněl, naznačovala, že se tady bude něco oslavovat. A taky že ano. Otec kytaristy Michala Stoklasy, který s kapelou jezdí po celou dobu její existence, slavil právě ten den údajně 30. narozeniny. Jak je to přesně s jeho věkem, netuším, ale jisté je, že už musel minimálně jednou vstát z popela jako bájný Fénix. A právě skladba tohoto názvu mu byla přímo věnována. Tento song mimochodem připomněl zatím poslední stejnojmennou desku vydanou v roce 2018. I samotný závěr patřil především starší tvorbě, kde nechyběla například razantní a dobře šlapající Nejsi anděl. Ještě přišla i poslední šance ukázat svou energii, protože v každém z nás je Víc než se zdá, jak okomentoval ‘Švíco‘ závěrečný song, a zasypal tak hlínou poslední noty tohoto koncertu. Bylo skvělé vidět, a hlavně slyšet, jaký progres kapela během let prodělala a nebála se jít tou tvrdší cestou. Doposud vydané singly vypadají hodně slibně a snad se to podaří dotáhnout i do úspěšného finále.
Roboti už jdou. Tak by se dal přirovnat název songu Olympiku k příchodu členů kapely PORTA INFERI na pódium. Robotické pohyby se ale po chvíli proměnily v divoký rej. A jak by taky ne, když se nad Barrákem začala vznášet Černá noční můra. Tahle letošní novinka byla původně brána jako takový předvoj možná před novou deskou, ale jak už fanoušci vědí a v úvodu reportu bylo zmíněno, bude to již s novým zpěvákem, protože dosavadní frontman Radim Korbel se tímto koncertem s kapelou loučil. Dohady o tom, že by poslední koncerty mohl nějak odfláknout, jak bylo možné si přečíst například na sociálních sítích, byly ale rychle pryč. Dával do toho tolik energie a emocí, jako snad nikdy předtím, a celý ‘porťácký‘ ansámbl jej v tom patřičně podporoval. Zatím poslední desku The Gateway připomněli hned vzápětí s Nech mé tělo vzkřísit. V úvodu zazněly především české věci, takže po divoké anglické hitovce Butterfly Effect z minulého alba Alive přišel i poněkud pochmurný kus Doufám, což byla vlastně skladba, ve které se vůbec poprvé představil současný baskytarista Tomáš Magnusek. Navěky žít nejde, ale užít si života bez zbytečných stresů, jak napovídal samotný text, to je přesně to, co právě prožívali všichni přítomní. Atmosféra byla vážně úžasná, a tak se mohlo dál kout přímo do žhavého železa (Blacksmith) nebo opět vstát z popela. I Porta Inferi má totiž svého fénixe, přímo tedy skladbu Phoenix.
Vrať se nám nebyl jen název dalšího songu, ale i opětovné povolání Hand Grenade na scénu, kteří si tenhle kousek se svými tour souputníky s chutí zazpívali, nejprve tedy pro pobavení všech německy „Kommt zurück uns“ a pak již klasicky v rodném jazyce. Tak trochu to byl vlastně i vzkaz od všech pro samotného Radima Korbela, který si pro tuto chvíli vybral své poetické okénko. Celá kapela se kolem něj sesedla a zpěvák přednesl svou předem připravenou báseň, ve které krásně shrnul celých osm let, která se svými spoluhráči, a především kamarády, prožil. Někdy to nebylo jednoduché, ale to vyvrcholení v podobě skvělých koncertů, jakým byl i tento ostravský, bylo pro něj něco, na co rozhodně nikdy nezapomene. Upřímně poděkoval celé kapele i všem fanouškům, kteří mu vždy dodávali tu správnou sílu a energii, která jej tlačila dál v jeho kariéře a sebezdokonalování. Porta Inferi zažila během své existence hodně emotivních momentů, jistě si všichni ještě pamatují, když odcházel například baskytarista Jarda Dobrota. Tohle bylo ale přece jen o level emotivnější. Něžnější polovina publika, včetně Radimovy mamky Radky, se s emocemi nijak netajila a slzy tekly přímo proudem. Drsní rockeři se sice drželi, ale lesk v jejich očích nebyl určitě jen známkou vyšší hladiny alkoholu. To dojalo samozřejmě i samotnou kapelu. O to silnější to bylo i z toho důvodu, že se všichni loučili jako nejlepší kámoši, nebo doslova jako rodina. Radim se tedy se všemi úžasně rozloučil, ale ne ještě s tímto večerem. Každý si v tu chvíli určitě přál, aby tento rozlučkový večírek nikdy neskončil, a tak ještě na pár šťavnatých hudebních chuťovek samo sebou došlo.
Další část koncertu odstartovala Svobodná cela, tedy vůbec první skladba Porty Inferi, která byla vydána v rodném jazyce. Tenhle kousek byl věnován řidičce autobusu Janě, která přivezla fanoušky až z Nového Jičína, tedy základny skupiny. Jak soukromě prozradil zmíněný Jarda Dobrota, už atmosféra v autobuse byla skvělá a připomínala dobu lyžařských kurzů, takže mnozí pak měli při příjezdu trochu problém se dostat ven. Naštěstí žádný Mácha, který by potřeboval pytlík na blití a kinedryl, nebyl přítomen. Svobodná cela pochází rovněž z poslední desky The Gateway, podobně jako úžasná řežba Warbringer, po které následovala další zajímavá ‘kulturní vložka‘. Porta Inferi před časem absolvovala s kapelou Forrest Jump Jeden tým tour, ke které vznikl i originální singl Jeden tým. A právě tuhle skvělou pecku si přišel s kapelou zazpívat ‘forresťáský‘ frontman Pepa Michálek, kterého doprovodil (jen tanečně) i bubeník Maty Buriánek. Ve finále se pak ještě přidali všichni členové Hand Grenade i Kaprioly, takže to bylo na pódiu dost husté, včetně mlhy, která by se dala krájet. Sice se z ní nevynořil Rákosníček, ale bubeník Honza Rušikvas, který dopředu patrně moc neviděl, a tak se chtěl sám přesvědčit, jak si to lidi užívají. Čas byl ale neúprosný a jen dychtivě ukrajoval vteřiny života, které si člověk v takovýchto chvílích neskutečně užíval. Jeden život opravdu někdy stačí (One Lifeʼs Enough), když člověk ví, jak s ním správně naložit. Těch posledních pár chvil ale stačilo na připomenutí už docela letitého hitu Beautiful Morning, po kterém si vzal ještě slovo kytarista a jediný původní člen kapely Mirek Andrássy. Ten pro změnu poděkoval Radimovi za vše, co kapele dal, a také lehce shrnul těch osm let společného života. I on potvrdil, že i když to někdy nebylo jednoduché, ta společná jízda na pódiu i mimo něj byla prostě skvělá. Radim byl pak obdarován moc pěknou připomínkou oněch krásných chvil – obrazem se společnými fotografiemi z vybraných festivalů. Byl to silně emotivní večer a krásná hymna Síla je v nás stylově ukončila nejenom toto turné, ale i působení Radima Korbela v Porta Inferi. Teď nastane pro kapelu opětovné hledání kvalitního zpěváka, ale ruku na srdce, bude to sakra těžká práce, protože Radim se během let pěvecky tak vypracoval, že ho sotva kdo dokáže jen tak nahradit. Ale kdoví, třeba časem zase vyslyší to tiché, naléhavé volání Vrať se nám.
- Eric Clapton, Andy Fairweather Low & The Low Riders – Nekončící cesta po strunovém poli
- Jarní Ledenický mejdan se nesl ve znamení punku
- Jarní turné Alkeholu a Bastardu je v plném proudu, tentokrát se zastavilo v KD Čelákovice
- Harlej vyjel na tour Tak jdem dál, dokud ještě můžem…
- V Mrákově si daly dostaveníčko špičky českého thrash metalu
- Rockové Vánoce na Barče byly opět vyprodané
