Limetall – Mít radost z hudby
Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny
Hardrocková kapela LIMETALL prošla v roce 2024 zásadní personální proměnou. Tuzemská baskytarová legenda VÁCLAV VLASÁK zůstal jako jediný základní pilíř původní sestavy a obklopil se mladými talentovanými muzikanty, kteří se nejen čile zapojili do koncertování, ale také do skladatelského procesu. Jak uvedl Vašek Vlasák v následujícím rozhovoru, tento proces směřuje k hlavnímu letošnímu cíli – vydání nového alba. Lehce připomněl i věci kolem původní sestavy a prozradil, jak se mu proměnil muzikantský život díky generačně mladším kolegům v kapele.
Limetall v poměrně nedávné době zásadně proměnil svou personální tvář. Co bys ty sám uvedl k odchodu původních členů?
Celý Limetall nastartoval dost dobře, když jsme odešli z Citronu, a bylo to moc fajn. Odehráli jsme spolu skoro deset let a udělali jsme spoustu dobré muziky. Problém ale vznikl, když nás oslovil mladý Radim Pařízek a šli jsme hrát, tedy já a Jarda Bartoň, jako hosté s Citronem.
Jak vlastně došlo k tomu opětovnému sblížení s Citronem?
Když to vezmu dneska zpětně a podívám se pravdě do očí, tak nejdřív jsme bojovali s ‘fatou morgánou‘, různými muzikantskými živly a v nesmyslné válce mezi Citronem a Limetallem. Byla tam, nechci říct přímo řevnivost, ale ty vztahy byly dost napjaté. Radim Pařízek starší mě ale zprostředkovaně na smrtelné posteli (tehdy ještě netušil, že to dopadne špatně) vstřícně oslovil a já si vlastně uvědomil, že nebýt Citronu, nejsem nikdo a budu maximálně hrát na zahradě, v obýváku nebo na záchodě. (smích) Po nabídce mladého Radima a po několika schůzkách jsme se s Jardou rozhodli, že do toho jdeme. Jeden z hlavních důvodů našeho rozhodnutí hostovat v Citronu – já a Jarda jsme spoluzakladateli té nejslavnější sestavy – byl ten, že Citron byl vlastně základem pro všechny muzikanty, kteří tam tenkrát hráli. Já jsem si to asi jako jeden z mála posléze uvědomil. Vlastně nebýt Citronu, nebylo by nic, ani Limetall, ani Fany, ani Šperl nebo Kreyson, kteří ale v době té původní sestavy neměli s Citronem vůbec nic společného. Na to jsme nějak zapomněli. Proto jsem to chtěl jako jeden ze zakládajících členů napravit, což se nesmyslně nelíbilo ostatním.
Ostatní členové, tedy kromě Jardy, přizváni ke spolupráci nebyli?
Ne, a tady je asi ten největší zádrhel. Byl jsem pozván do Citronu hostovat jen já a Jarda – jako poslední žijící členové té původní metalové sestavy. S Citronem jsme absolvovali úžasná turné po celé republice včetně velkých koncertů, jako například Masters Of Rock nebo Rock Castle a podobně. Koneckonců, vždyť jde jen o hudbu, nejde o politiku nebo něco podobného. A abych nezapomněl, šlo určitě i o muzikantská ega a ta máme teda dost velká a někdy to bylo fakt dost složité. (smích)
Takže šlo spíše ze strany ostatních členů Limetallu jen o nějaké nepochopení?
Ano! Kluci to vůbec nepochopili. Když si pomyslím, že ti nepřizvaní členové nemohli přijít Radimovi staršímu na jméno a že dnes lezou do prdele vedení Rádia Čas jen proto, aby je tam hráli, tak z té falše zvracím! Abych to ale nějak uzavřel, bylo to v té době nachystané tak, že až si podáme všichni ruce, tak pojedeme společné turné Limetall a Citron, což si myslím mohlo být super. A také bylo domluveno, že s hostováním v Citronu následně došlo i na zrušení ‘rádiového embarga‘. Nicméně, ta ega byla prostě větší, zkrátka „proč vy ano, a my ne?“. Je to velká škoda. Ale ta šance tu byla a já chtěl za tím udělat tlustou čáru. Navíc, jak vidím, lidi zajímají ty naše staré ksichty (smích), prostě jak vypadáme, jestli ještě žijem a jestli nám to ještě stojí… No, moc ne… (smích)
Teď je tedy sestava nová. Můžeš nám ji trochu představit?
Vlastně ještě v původní sestavě mi bylo navrženo, abych se na to hraní už vysral a přenechal kapelu ostatním členům. Já ale hraji celý život, a hlavně s Jardou Bartoněm jsme toho odehráli opravdu hodně. Takže skončit, to prostě nešlo. (smích) Tak jsem se rozhodl, že budu pokračovat. Zpočátku jsem trochu váhal, navíc jsem vážně onemocněl, ale pak jsem poskládal novou kapelu Limetall z mladých ambiciózních muzikantů. Kytarista Jirka Rambousek jezdí například po celé Evropě s projektem Rock The Opera, ale hraje i v jiných kapelách, podobně jako bubeník Matěj Meier, který vystudoval bicí na akademii v Anglii, a zpěvák Stacee Roxx je jediný tady z Ostravska, za což jsem ‘fuckt‘ rád.
Jak jsi na tyhle mladé talenty narazil? Byly to nějaké tipy nebo osobní známost?
Dá se říct, že to byla vlastně náhoda. U nás se vystřídalo nebo zaskakovalo nějakých pět bubeníků, jako třeba Verunka Mrázová, David Klement, samozřejmě Lukáš Pavlík jako stálý člen a další. A mimo jiné s námi hrál i jako host Matěj Meier. A na toho jsem si právě vzpomněl a zavolal mu se slovy: „Hele, nemáš kytaristu?“ A na to mi řekl: „Ty jo, člověče, hraje se mnou takový talentovaný kytarista Jirka Rambousek.“ Tak jsem mu řekl: „Tak ho vem na zkoušku taky.“ Když pak přijeli, zjistil jsem, že umí hrát i pozpátku, (smích) a to znamenalo, že budu muset začít cvičit. (smích)
A jak to bylo se Staceem?
Zpěváka jsme hledali všude možně, až jsme narazili na Staceeho. Ten byl pak nějakou dobu nemocný, takže jsme hledali ještě dál, ale protože se Stacee dal celkem do pořádku, mohli jsme to celé nastartovat.
S novou sestavou právě pracujete na novém albu. V jaké fázi příprav se deska nachází?
Deska je skoro hotová. Chybí už jen pár nějakých zpěvů a kytar. Jako upoutávku jsme teď vyhodili ven dva singly Money za sny a Dlouhej flám a teď spustíme celkem pátý singl. První dva (Sám a Naše cesta je hluk) vyšly v loňském roce. Tady mám ale trochu dilema, kterou skladbu vybereme. Na desce jsou různorodé písničky, jednak takové jakoby z ‘citroňácké‘ doby, a potom samozřejmě novodobé, které dělám s kytaristou Jirkou Rambouskem a také i se zbytkem kapely. Ty už jsou ale mířené trochu jinak. Chci prostě, aby to bylo jiné, moderní, ale naše.
V obou klipech je ještě vidět další kytarista Tomáš Cetel jako host. Mohl bys jej taky představit?
Ano, Tomáš Cetel je host a bude s námi hrávat na větších koncertech, protože Jirka je dost vytížený hraním po Evropě s Rock The Opera, kde působí jako hlavní kytarista. Tomáš s námi hrál třeba na Masters Of Rock a vlastně s Jirkou jsou jako siamská dvojčata. Mají vystudovanou stejnou konzervatoř a hrají dost podobně, takže je to velká výhoda právě pro ty záskoky. Ale máme samozřejmě záskoky i pro další posty, než se to prostě pořádně rozjede, protože kluci mají ještě nějaké povinnosti i v dalších kapelách.
Kde probíhalo, vlastně ještě probíhá, samotné natáčení nového alba?
Nahrávalo se vlastně v různých studiích, a teď nesmím zapomenout kde. (smích) Začali jsme v Prema Studiu v Jihlavě pod dohledem Přemysla Sedláka, pak jsme točili v Praze u Michaela Šenbauera v SUN Studiu a také jsme byli ve studiu The Barn Dana Frimla, kde proběhly nějaké dodělávky, jako další bicí, nějaké zpěvy a kytary. A momentálně ještě něco dotáčíme v soukromém studiu Lukáše Pavlíka.
Kdo se postará o finální mix a mastering?
Mix a mastering bude dělat pravděpodobně právě Lukáš Pavlík.
Jak už jsi trochu naznačil, na hudbě se podílíte společně. Můžeš to trochu přiblížit?
Ano, děláme to společně, ale dost věcí vymýšlíme i s producentem Lukášem Pavlíkem, se kterým jsme spolupracovali i v předešlé sestavě. Na desce bude i hrát, podobně jako Dan Friml, máme tam i ‘hammondkáře‘ Honzu Steindöfera a další hosty. Překvapením bude jedna zpěvačka a zpěvák – ti by se měli představit před Vánocema na dalším singlu s klipem. Kdo to bude, to zatím nebudu prozrazovat… Pokud to půjde dobře, nový singl vyjde někdy v průběhu září/října.
A co se týče textové stránky?
Texty opět děláme dohromady celá kapela, nebo také s Lukášem, ale máme vlastně i textařku. Je to moje přítelkyně Martinka Opršalová, která napsala dva texty, jeden je právě k aktuálnímu singlu Dlouhej flám. Studovala hudbu a na albu bude zpívat sbory, takže vlastně další host.
Ještě bych se vrátil maličko k sestavě. Ta podle mě novou muziku zajímavě oživila a dala jí takovou modernější příchuť.
Ano, je to takové modernější. Ale jde i o to, že starý Limetall byl fenomén v tom, že jsme se jednoduše našli. Kapela je prostě o té partě. A my jsme si právě i s těma mladýma našli takovou partu, kde jsme si řekli, že nás to zkrátka baví a až nás to bavit přestane, tak se na to vyserem. (smích) To je myslím důležité, jen je tedy problém v tom, že jsme v podstatě z celé republiky. Ale máme takové ‘stanoviště‘ v Hranicích, kde se občas scházíme na zkouškách. Tam jsme vlastně natočili i oba nové videoklipy.
Ono to ale určitě přináší něco nového i pro tebe samotného, jestli se nepletu.
Samozřejmě, já jsem byl zvyklý na Jardu Bartoně a tu starou školu, a kluci už jsou ta nová škola. S Jardou jsme hráli vlastně od patnácti a prošli vším možným – Dinosaurus, Torzo, skupina Pavla Nováka a nakonec Citron a Limetall –, teď ale procházím něčím jiným. Je to pro mě, nechci říct velká neznámá, ale je to velká výzva. Kluci hrají jinak. Třeba Jirka má vystudované nějaké hudební školy a teď snad bude i učit na vysoké škole a umí hrát veškeré žánry. Takže nemůžu už jen tak ležet na gauči (smích), ale musím taky pořádně cvičit, což je ale vlastně dobře. My jsme kdysi odposlouchávali nahrávky ze sonetu dua, ale kluci to mají do detailu nastudované a rovnou ti řeknou: „Tohle hraješ blbě. Ten světový baskytarista to hraje prostě jinak.“ (smích) Je to zkrátka výzva i v tom, že se musíš učit něco nového. Musím si přiznat, že i když je stará škola dobrá škola, mladí to zkrátka mají jinak, takže i já se musím učit a přizpůsobit, i co se technického vybavení týče.
Nakoplo tě to nějak i z psychického a fyzického hlediska?
Vlastně ano. Neřeším bolesti hlavy, bolesti kolen, bolesti rukou, ale řešíme nové lásky, kočičáky, kozy a podobné věci, abych se klukům vyrovnal. (smích) Prostě řešíme jiné věci, než bych řešil se svými vrstevníky. A má to něco do sebe. Mám kamaráda psychologa, a ten mi říká: „Hele, jestli chceš ještě hrát, ještě chvilku žít a mít radost z hudby, nemůžeš se stýkat se svýma osmdesátiletýma (hahahaha) vrstevníkama.“ Takže třeba nechodím na srazy, protože tam mi holky ukazují vnuky a pravnuky, a baví se jen o tom, kdo už umřel, kdo umře, komu stojí, a komu nestojí. (smích)
Na rockové či metalové koncerty moc mladých už nechodí. Docela mě tedy překvapil zájem mladých, především mladých holek, o natáčení klipu Dlouhej flám.
My jsme původně nevěděli, jak přesně to udělat, a měl jsem docela strach, že holky o to nebudou mít zájem, když je to přece jen docela jiný žánr, než běžně poslouchají. Chodil jsem tedy po různých školách a ptal se, zda by někdo chtěl v klipu účinkovat. Když se holky ptaly: „Vy tam taky hrajete?“, tak jsem jen chytře řekl: „Ne, já to jen menežuji.“ (smích) Jakmile jsem ale vysvětlil, kdo všechno tam vlastně hraje, okamžitě se ozvalo: „Jo, jo, jo, my tam chcem vystupovat.“ V jedné škole jsme vybrali tanečnice, dále pár mladých muzikantů a nakonec jsme zašli i na zdravotní školu, kde se přihlásily snad tři třídy. To jsem ale musel nakonec zrušit, z čehož byly holky opravdu zklamané, včetně paní ředitelky. Ale z toho zájmu jsem měl fakt radost. Samozřejmě holky, některé tedy dost mladé, měly na natáčení i své rodiče, takže úplně přesný původní záměr tak zcela nakonec nevyšel a něco jsme museli i vystříhat. (smích)
Materiál na novou desku jste měli připravený už dříve, nebo jste na něm začali pracovat až letos?
Na něčem jsme začali dělat už dříve, ale jak už jsem říkal, Stacee na tom nebyl zdravotně dobře, podobně jako já. Já jsem málem umřel, takže se to všechno poněkud zbrzdilo. V tu dobu jsem se na to vážně chtěl úplně vysrat. Pak jsem ale ožil a začali jsme desku připravovat intenzivněji. Jednoduše teď můžu říct, že hudba vážně léčí. Já bych asi fakt umřel, kdybych nehrál.
Evidentně tě jen tak něco nezlomí, takže hudební důchod u tebe asi nehrozí.
Přesně. Umřít na pódiu, to by bylo fajn. A možná druhá příjemná smrt by byla u soulože. (smích)
U soulože na pódiu?
Ano, u soulože na pódiu. (smích) To by bylo fakt hezké. A u toho sólovat na jednu basovou strunu. (smích)
Nová deska je tedy doslova na spadnutí. Jak bude znít její název a co konkrétního k ní ještě chystáte?
Deska ponese název podle jedné skladby Sníh a krev. Aktuálně k ní chystáme klip. Album vyjde na podzim letošního roku, ale přesný termín ještě nebudu prozrazovat, až jak se věci správně vyvinou. Jasně že chystáme i křest. Ten proběhne u mě v divadle v Hranicích 26. prosince.
Najdou posluchači na novém albu i nějakou specialitu?
Bude tam cover, kde zpívají právě všichni tři zpěváci. Uvažovali jsme ještě o nějaké pecce z původního Citronu, ale to teprve uvidíme, jestli ji zařadíme. Jestli se to ale povede, přemýšlíme o tom, že bychom udělali celou desku, kdy bychom přehráli a přezpívali nějaké staré citroňácké pecky, ovšem jen moje autorské.
Připravujete i pro křest něco speciálního?
Budou tam samozřejmě nějací hosté, jestli to klapne, a bude to celé natáčet Česká televize a jedna soukromá a z celé akce bude televizní záznam. Každý dostane od kapely nějaký dárek, takže to nebude jen taková tradiční štěpánská, ale velký přednovoroční koncert, který jsme dělávali i s předchozí sestavou. A uvádět to bude jeden známý rockový moderátor. Osobně se na to moc těším, protože to vždy bývá takové bezprostřední. No a skončí to obrovskou after party. Zkrátka takovým Dlouhým flámem.
Bude možné vás do té doby ještě někde vidět?
Ano, než se to pořádně příští rok rozjede, něco nachystaného máme ještě i pro letošní rok. Nejblíže tedy můžu fanoušky pozvat na 19. září do olomouckého klubu Bounty Rock Cafe.
Když jsi zmiňoval možné turné Limetall a Citron, neplánuješ něco v tomto směru právě s novou sestavou?
Možné je všechno a nikdy neříkej nikdy…
A na závěr tedy ještě plány do budoucna?
Příští rok chceme hlavně hrát pro naše fanoušky a taky nachystat další desku.
- Swept Into Decay – Jsme jeden člověk, jeden celek a jako jeden zemřeme
- Limetall – Mít radost z hudby
- The Rasmus – V České republice máme velmi silnou fanouškovskou základnu
- Martin Zeller (Cocotte Minute) – Na závody taky nejedeš, abys byl až druhej!
- Forrest Jump – Jedinou jistotou je vždycky nejistota
- Blitz Union – Naše image vychází z tajemné entity
Super rozhovor. Vasek ma hudbu v krvi
Miluju Vaskuv humor. Tesime se na dalsi desku
Uzasny entusiasmus cloveka, ktery zasvetil zivot hudebnimu svetu