Forrest Jump – Jedinou jistotou je vždycky nejistota
Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny
FORREST JUMP již zanedlouho představí své nové album Zítřek být nemusí. Konkrétně se tak stane 20. března a hned následující den se uskuteční slavnostní křest v luhačovickém klubu Rondo, který bude zároveň i oslavou 25. výročí existence kapely. O nové desce, připravovaném koncertu a dalších kapelních věcech jsme si popovídali se zpěvákem, frontmanem, textařem a jediným původním členem PEPOU MICHÁLKEM.
Poslední řadové album Vrtochy nevyšlo tak dávno, vy už ale máte těsně před vydáním další desky. Kde se ve vás bere tolik tvůrčího přetlaku?
My jsme na to nijak netlačili. Po albu Vrtochy jsme připravili ještě EP Předobrazy a vlastně hned poté mi začaly od Michala (Stochleba, kytara FJ, pozn. aut.) chodit nové nápady. A najednou jsme zjistili, že máme dvacet písní v různém stadiu připravenosti, takže pokud chceme vydat desku, musíme z nich některé vybrat. (smích)
Seznam skladeb napovídá, že se jedná o nejobsáhlejší počin ve vaší diskografii, ale jak zmiňuješ, materiálu vzniklo mnohem více. Budou další nápady uloženy do šuplíku, nebo upadnou v zapomnění?
To je teď těžko říct. Ty skladby, které se na album nedostaly, tam nejsou proto, že se prostě nehodily v tuto chvíli do našeho konceptu. Může se stát, že některé z nich třeba přearanžujeme a poté vypustíme. Anebo ne… Sám se nechám překvapit…
Zítřek být nemusí není jen samotný název desky, potažmo titulní skladby. Osobně v tom cítím nějakou symboliku, snad i poselství…
Za mě je to něco, co víme všichni… Někdy se ohlédneš a máš pocit, že ti někdo ‘sebral‘ posledních pár let, protože to proletělo děsivě rychle. Můžeš si jen říct, jestli byla ta léta prožita dobře. Ale… Už to bylo… Nic s tím neuděláš. Udělat můžeš něco jen s ‘teď‘, protože zítra opravdu být nemusí…
Ty sám jsi k desce uvedl, že je plná osobních výpovědí. Mohl bys to blíže specifikovat?
My jsme chtěli, aby deska byla ‘barevná‘ a zároveň držela pohromadě. Když se ohlédnu, tak vlastně každá píseň, kterou jsme kdy udělali, má vysokou míru vložení sebe sama. Bez toho vlastně rokenrol ani dělat nejde. Na Zítřek být nemusí je to jen tak nějak všechno intenzivněji prožité. Samozřejmě nás hodně zasáhl odchod našeho parťáka Milana, se kterým jsme si na jednom koncertě plácli, že se uvidíme příště… a žádné příště už nebylo. Nebo jsem si možná začal brát věci víc do hlavy s tím, že jsem mladý čím dál tím delší dobu… Vlastně nevím, proč to tak je, ale cítím, že to tak je…
Když se řekne osobní výpověď, mnohým se možná vybaví tvůj neosobnější text k písni 160628. Lze na albu najít něco v podobném duchu?
160628 bude vždycky jen jedna. Když se holky narodily, bylo mi čtyřicet a já vlastně vůbec netuším, proč jsem byl na světě ta léta předtím… Na albu Zítřek být nemusí jsou písně niterné trochu jiným způsobem. Když nad tím tak přemýšlím, asi to fakt souvisí s blížící se padesátkou a nějakým díváním se vzad i vpřed a sílící jistotě, že jedinou jistotou je vždycky nejistota. (smích)
Poměrně specifický je singl Devadesátky. Tu dobu pamatuješ z aktuální sestavy asi jen ty. Jak na ni vzpomínáš a jak bys ji porovnal s tou dnešní?
Teď jsem viděl, že Petr Korál postoval na FB, že písní, které se nějakým způsobem devadesátek dotýkají, vzniklo v poslední době víc. Myslím, že je to tím, že jsme prostě ve věku, kdy už si tu dobu tak trochu romantizujeme a devadesátky dostávají cejch ‘starých dobrých časů‘. Ono to tak úplně nebylo… Hezké na devadesátkách bylo to, že jsme sice vůbec nic neměli, ale taky nám, myslím, nic nechybělo. Měli jsme svoje rebelství, svoji muziku a komunitu, se kterou jsme se chtěli a mohli postavit čemukoliv. To je to, co moji generaci k devadesátkám trochu táhne, myslím… A srovnání? Já se tomu snažím vyhýbat, protože jsem si kdysi slíbil, že nebudu jako generace před náma a nebudu nikdy říkat, že mladá generace je strašná atd. Myslím, že každá doba má svoje příležitosti a hrozby, a je na nás, abychom se pokusili mladší generaci příležitosti ukázat a před hrozbami je varovat. Budou to mít těžké…
Podobně jako minule jste si jako bonus připravili skladbu z poněkud jiného žánrového ranku. Proč jste si vybrali právě Kolej Yesterday od Michala Prokopa?
Miluju tvorbu Michala Prokopa. A stejně to má i hlavní aranžér FJ Michal Stochleba. Bylo to tak u písní Zafúkané, Ukolébavka a vlastně u všech coverů, které jsme kdy připravili. Na album jsme původně připravovali píseň Blues o spolykaných slovech s krásným refrénem „Až si pro mě přijdou…“, ale Michal nakonec poslal svoji verzi Kolej Yesterday – a bylo vymalováno. Můžu prozradit, že se naše verze líbí i samotnému Michalu Prokopovi, což mi udělalo velkou radost.
Co je pro tebe největším inspiračním zdrojem při psaní textů?
Všechno… Doslova… Přijde první nápad, s ním nějaká nálada… Potom se snažím být otevřený tak, aby si mě slovíčka pokud možno sama našla. Třeba základ songu Devadesátky mi Michal poslal na pláž do Chorvatska, kde jsem seděl se sluchátky a okamžitě jsem věděl, že to bude o návratu v čase. Pak šlo jen o to, abych tu píseň nepokazil třeba zbytečně patetickým textem. To mě ostatně provází celý život – strach, že textem písničce ublížím. Když na tebe ale slovíčka vyskočí a vše zapadne tam, kam má, je to skvělý pocit…
K novému albu jste uvedli, a vlastně jsi to již naznačil, že jste chtěli desku barevnou a rozmanitou. Za sebe mohu říci, že se to povedlo. Kdo má největší zásluhu na tom, že je nahrávka tak hudebně pestrá?
Hudebně určitě Michal Stochleba. Když to přeženu, myslím, že přemýšlí jen o třech věcech – rodině, fotbalové Sigmě Olomouc a muzice. Má neskutečný přehled a dokáže skvěle využít teoretické i praktické znalosti. Navíc je perfekcionista, takže od něj přijdou nápady v podobě, které tě k psaní textů úplně vybízí. Skvělé taky bylo, že se autorsky zapojil i Aleš ‘Alek‘ Kuča (baskytara FJ, pozn. aut.), což albu taky dodalo určitou rozmanitost. Musím říct, že mě práce na albu bavila právě kvůli tomu, že jsem nikdy netušil, jaká nálada s dalším hudebním nápadem přijde. (smích)
Jako producent se na albu opět podílel Honza Toužimský. Možná ne každý ví, co taková práce producenta obnáší. Mohl bys tedy přiblížit, co konkrétně Honzova práce představovala a čím jste jej uplatili, že opět kývl na spolupráci?
Začnu od konce – s Honzou nás pojí dlouholeté přátelství, takže mě potěšilo, že stačil jeden telefonát a Honza do toho s námi šel… Předprodukci alba připravil Michal Stochleba a Honza nahrávce dodal takové to koření a zároveň zvukový ‘inženýring‘. V podstatě nám dal vhled člověka, který nebyl bezprostředně u vzniku písní, takže nám se svým typickým nadhledem pomáhal s finální podobou songů a celé nahrávky.
Honzův hlas se objevil i na albu Vrtochy. Lze na chystané novince slyšet nějaké podobné hosty?
Tentokrát si Forrest Jump museli v pěveckých partech vystačit s mojí maličkostí. (smích) Mám ale různé hostovačky rád, takže v budoucnu zase určitě něco vymyslíme…
Zítřek být nemusí vychází 20. března a hned následující den proběhne i křest. Na co všechno se mohou fanoušci v průběhu večera těšit?
Fůůůů… strašidelně nerad bych na někoho zapomněl, takže snad prozradím jen kmotry, kterými budou Martin Kapek a Honza ‘Dino‘ Koller. Dorazí také původní členové a spousta zajímavých hostů, kteří jsou pro FJ důležití. Máme připravenou velkou scénu, několik překvapení, z nichž minimálně jedno bude… překvapující víc než málo. (smích) Půjde o náš největší a zároveň nejdelší koncert v historii, takže pilně zkoušíme.
Pozvání Martina Kapka jako kmotra se víceméně nabízelo, ale jak vás napadlo pozvat Honzu Kollera a jak se vám podařilo jej ‘zlanařit‘?
Martin je člověk, který je s námi propojený už nějakou chvíli a jeho souhlas s kmotrovstvím byl pro nás zásadní. Honza Koller je vlastně takovou třešničkou na dortu, na kterou se všichni mega těšíme, protože i když fandíme každý jinému fotbalovému týmu, na tom, že Honza je top všech topů, se shodneme kompletně a bez jakýchkoliv pochybností. Když jsme se dověděli, že Honza je fanouškem rockové muziky a má rád muziku FJ, měli jsme o druhém kmotrovi jasno. Oslovit nám jej pomohl právě Martin Kapek a my už se nemůžeme dočkat.
Připravujete pro křest ještě něco speciálního, co zatím zůstává zahaleno rouškou tajemství?
Hmmmmmmm… ano. (smích) A doufáme, že tajemstvím to zůstane až do 21. března 2026.
Koncert v Luhačovicích ovšem nebude jen křtem nového alba, ale i oslavou 25 let existence Forrest Jump. Co připravujete v tomto směru – nějaké původní členy, staré, dlouho nehrané songy, speciální hosty…?
Vlastně všechno, co jsi zmínil… V rámci setu dvaadvaceti písní proběhne celý blok, kde se budou střídat hosté na jednotlivé nástroje, a dokonce budou putovat nástroje i v rámci stávajících členů. Věřím, že si to s fanoušky pořádně užijeme.
V souvislosti s výročím se nabízí podobná ukázka jako u Devadesátek. Jak vnímáš vývoj Forrest Jump, sestavu vašich fanoušků nebo i všeobecné dění v muzice, především té metalové?
Hlavní posun ve fungování FJ i scény obecně asi vidím v možnostech využití nových technologií. Když jsme dělali první dema, všechno vznikalo v rachotu ve zkušebně, a často až při nahrávání ve studiu nám docházelo, že třeba něco neladí. A někdy ani tam ne. (smích) Dnes můžeš mít studio doma v obýváku a nápad, který dostaneš ve tři ráno, můžeš okamžitě nahrát a poslat zbytku kapely. Co je naopak stejné, je to, že abys napsal song, album, odehrál dobrý koncert, musíš cítit k muzice vášeň. To se nezmění nikdy; a nic na tom nezmění ani technologie, ani AI. Buď muzika duši má, nebo ne.
Co se týče letošních koncertů, zatím toho nikde moc nevidím. Nepředpokládám ale, že byste chtěli sedět doma se založenýma rukama…
21. 3. 2026 to v ‘Luhas Vegas‘ odpálíme a nastartujeme letošní koncertní sezonu. Ta bude zahrnovat koncerty napříč republikou, a to včetně štací jako Masters Of Rock, Rock Castle, Holba Rock na grilu, Vesuf a spoustu dalších krásných míst. Neboj, budeme ve formě. (smích)
V posledních letech jste absolvovali hodně zajímavá klubová turné (Bastard, Porta Inferi, GATE Crasher…). Přemýšlíte o něčem podobném i pro letošní rok?
V tuto chvilku zatím podzimní turné pokopě nemáme. Rádi bychom odjeli pár akustických koncertů a uvidíme, co ještě vymyslíme.
Album Vrtochy obsahovalo skladbu Víc dobrých zpráv. Jaké dobré zprávy by Forrest Jump nejraději přivítali v letošním roce?
Letos budeme slavit… Čtvrtstoletí už je dle mého jistý milník, navíc jde o polovinu mého života. Asi nejvíc by nás potěšilo, kdyby se nové album fanouškům líbilo a dali nám to vědět. A přišli s námi oslavit 25. výročí do ‘Luhas Vegas‘… nebo kamkoliv jinam. To by asi bylo pro FJ tou nejlepší zprávou…
- The Rasmus – V České republice máme velmi silnou fanouškovskou základnu
- Martin Zeller (Cocotte Minute) – Na závody taky nejedeš, abys byl až druhej!
- Forrest Jump – Jedinou jistotou je vždycky nejistota
- Blitz Union – Naše image vychází z tajemné entity
- Demiurg – Deathmetalová lidská stoka
- Sfarath – Novodobí metaloví horníci
