Beat – Neurotická plejáda rytmů
18. června 2026, Praha, O2 universum
Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl
Dobré věci přijdou k těm, kteří vyčkají. Formace BEAT staví na dynamickém odkazu legendárních King Crimson se speciálním zaměřením na tvorbu z 80. let. Konkrétně cílí na alba Discipline (r. 1981), Beat (r. 1982) a Three Of A Perfect Pair (r. 1984). Individuálně mají tito muzikanti za sebou nespočet úspěšných projektů, což jednoznačně přispělo k originalitě podání aktuálně prezentovaného materiálu. Duchovní otec projektu Adrian Belew (King Crimson, Frank Zappa, David Bowie, Herbie Hancock, Mike Oldfield, Porcupine Tree, Talking Heads, Cyndi Lauper, Joe Cocker, Jean Michel Jarre, Nine Inch Nails, Gizmodrome), známý svým jedinečným vokálem a kytarovými technikami, byl vždy považován za jednoho z nejikoničtějších umělců progresivního rocku. Tony Levin (King Crimson, Liquid Tension Experiment, Peter Gabriel, John Lennon, Richie Sambora, Paul Simon, Todd Rundgren, Seal, Lou Reed, Pink Floyd, Tom Waits, Stevie Nicks) se svými inovativními technikami hry na baskytaru přinesl do muziky jedinečný a ihned rozpoznatelný styl hraní. Kytarista Steve Vai (Frank Zappa, Alcatrazz, David Lee Roth, Whitesnake, SatchVai) má ve svém resumé kromě své úspěšné sólové kariéry také další hvězdné spolupráce s řadou významných umělců. A konečně bubeník Danny Carey (Tool, Primus, Skinny Puppy), známý pro svou preciznost a rytmičnost, zde spojil všechny prvky do jednoho příjemného zvukového celku.
Koncert se konal v atmosférickém O2 universu, kde se v tomto případě kladl velký důraz na zvuk, ne na vizuální efekty. Bylo to totiž bez velkoplošných obrazovek. Sál, tentokrát uspořádaný výhradně na sezení, byl zaplněn lidmi všech generací, kteří toužebně připutovali z celého světa, aby byli svědky oživeného podání tehdy nedoceněné tvorby King Crimson. Atmosféra, která zde panovala, byla místy až hmatatelná a halou se šířilo pozitivní mojo. Osvětlení se jemně zesvětlilo a s prvními tóny programu začal večer strhující jízdy napříč časem zaznamenaném v notové osnově. Prostor byl nasycen touhou, anticipací a nostalgií, což vytvářelo ideální podmínky pro muzikanty, kteří se v tu chvíli zde cítili jako doma. Po počátečním úklonu a chvilce ticha Belew zapískal pětkrát na píšťalku a závod mohl začít.
První část setu zahájila chaotická Neurotica, a jakmile se její první tóny rozprostřely, všichni hráči vytvořili harmonické spojení, které ihned vtáhlo posluchače do jiného hudebního světa. Belewův vokál se střídal se samplovaným mluveným slovem, avšak nic nezastínilo virtuozitu, kterou zbylá trojice předváděla. Levinova baskytara melodicky tančila, zatímco Vai proplouval svými kytarovými riffy po vlnách imaginárního oceánu. V malé vsuvce Belew sdělil publiku, že přijeli o den dříve, pochválil Prahu a pak se v rámci vtipu dotázal, jestli tady někdo mluví anglicky. Po vlahé odezvě následovala Neal And Jack And Me, která se ukázala být výjimečná nejen svou uměleckou genialitou, kdy Levinova oscilující baskytara vnesla do hry pocit syrovosti, ale také svým rozsahem. Publikum reagovalo nadšeně a bylo pohlceno do kolektivní euforie. Heartbeat ukázala, jak silně mohou působit poutavé melodie prolínající se rytmickými vzorci. Následovala Sartori In Tangier, kde se Vai předvedl jako maestro deluxe. Jeho kytara vyprávěla příběh plný touhy a mystiky. Návštěvníci byli zcela uchváceni a jiskřící sóla dodala skladbě unikátní dimenzi. Model Man se zase nesla v naléhavém stylu. Belewova modulace vokálu změnila emocionální intenzitu skladby, která vygradovala v nečekané crescendo, jež nenechalo nikoho na pochybách o tom, jak obrazná a silná muzikální komunikace může být. Jakmile Levin zahrál linku z Dig Me, lidé se začali nekoordinovaně hýbat. Bylo očividné, že jsou napojeni do jiné dimenze, a to vše díky vášnivému výkonu všech členů skupiny. Man With An Open Heart v sobě nesla příběh, který se prodíral do hloubi nitra duše. Melodie byly jedinečně nasměrovány na správné místo, a jejích emocionální dopad byl okamžitý. Industry byla kapitola sama pro sebe. Začátek otevřel Levin se svým syntetizátorem, kdy dokonce v průběhu skladby stíhal i současně hrát levou rukou na baskytaru. Nevídané. Tato skladba vykreslovala experimentální obraz moderního světa temnými a rytmickými prvky, které vyplňovaly vytvářený intergalaktický prostor. Na závěr prvního setu zazněla Larksʼ Tongues In Aspic (Part III), jež uzavřela první polovinu koncertu s nádechem komplexnosti. Celý zvuk se stal ztělesněním synergie napříč nástroji, kdy každý člen předvedl svou virtuozitu a oddanost.
Po dvacetiminutové pauze přišla další část, jež byla jakýmsi nakročením do nového světa. Druhý set zahájil bubenický duel Belew vs. Carey při Waiting Man, která navázala na relativní úspěšnost první části a udržovala intenzitu hry. The Sheltering Sky najednou přenesla diváky do jiného časoprostoru. Emotivní ladění a zpožděné rytmy vytvářely hypnotizující klima, které se nevytratilo až do konce kompozice. Každý tón byl jako kapka, bez níž není moře. Vaiovo typické kytarové sólo ke konci bylo jedním z vrcholů večera. Záhy dostala prostor Levinova ‘paličková‘ technika a během Sleepless se vynořilo z pozadí jakési novelizování zvuku, které dodalo skladbě jedinečně flexibilní charakter. Frame By Frame se stala jakýmsi tvůrčím experimentem, kde se každý z hudebníků snažil doplnit a podpořit toho druhého. Melodie a rytmus se neustále proměňovaly, avšak zůstaly i nadále přehledné. To byl jeden z momentů, kdy diváci doslova zadržovali dech. S textem plným sentimentální víry vyvolala Matte Kudasai kýžený hluboký emocionální nádech. Pokračující Elephant Talk přišla jako další vlnový náraz v probíhajícím příběhu. Dynamika a složitost zpívaných textů vytvořily jedinečný dialog mezi členy kapely a publikem. Všichni se cítili součástí onoho procesu a interakce na pódiu byla zcela nepopiratelná. Hravá, s orchestrálními prvky, Three Of A Perfect Pair ukázala, jak skvěle Beat řeší komplexnost v hudbě, a každý hráč se zde ukázal jako výjimečný virtuos, zabraňující jakýmkoliv nedostatkům v celkovém výkonu entity. Indiscipline naopak přinesla zcela jinou energii. Její rytmus byl zrychlený a znovu potvrdil, jak dalece mohou být aranže překrývané. V této druhé části se méně mluvilo a více hrálo. Diváci plesali, když každý ze členů vypouštěl svou kreativitu navenek, a odměnili je hlasitou interakcí s potleskem vestoje.
Přídavek byl něco jako rozloučení s klasikou. Po čase se členové skupiny vrátili zpět do hry a vše vyvrcholilo ve velkém stylu. Došlo i na poděkování bývalým členům King Crimson, a to kytaristovi Robertu Frippovi a bubeníkovi Billu Brufordovi za jejich přínos a nenahraditelnost. Red byla energická výzva a každý v sále bez rozdílu cítil sílu této klasiky. Její interpretace dostatečně rozproudila takřka vyprodanou halu a závěrečné tóny byly pro všechny velkým zadostiučiněním. Celé vystoupení zakončila Thela Hun Ginjeet, jejíž intenzivní energické groovy dodaly celému představení punc originality.
Koncert skupiny Beat byl víc než jen hudebním zážitkem; byl to emocionální manifest historie muziky, záznam inovativních aranžmá a vzájemné chemie mezi talentovanými osobnostmi. Jejich výkon byl oslavou odkazu, ale také utvrzením jejich vlastních, již tak nedobytných hudebních pozic. Přirozeně vkládali do svých skladeb touhu posunout hranice hudebního vyjádření a zde jasně prokázali, že i při reinterpretaci klasických skladeb je možné vytvořit něco unikátního a nezapomenutelného. Struktury každé skladby byly detailně promyšlené, a díky nim může odkaz King Crimson rezonovat dál i v současnosti.
Beat setlist:
Set 1: Neurotica, Neal And Jack And Me, Heartbeat, Sartori In Tangier, Model Man, Dig Me, Man With An Open Heart, Industry, Larksʼ Tongues In Aspic (Part III)
Set 2: Waiting Man, The Sheltering Sky, Sleepless, Frame By Frame, Matte Kudasai, Elephant Talk, Three Of A Perfect Pair, Indiscipline
Encore: Red, Thela Hun Ginjeet
- Svátek upírů v plné parádě
- Na Hořepníku se setkaly rockové legendy Keks a Brutus
- Beat – Neurotická plejáda rytmů
- Finští The Rasmus zavítali do legendárního slovenského klubu Majestic
- Festival Rock For People opět plný hvězdných zážitků
- SORFEST oslavil 18. narozeniny. Festival přilákal milovníky metalu, punku i bigbítovýho dunění
