Ingott a Grog vztyčili v Karviné Tři kříže Pod vlajkou z překřížených hnát
22. března 2025, Karviná, Hard Cafe
Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar
Původem karvinská kapela Ingott se již tradičně, a hlavně ráda, vrací na svou rodnou hroudu, a ani začátek letošního jara nebyl v tomto směru výjimkou. Skupina dorazila do karvinského klubu Hard Cafe nejen s předloni ‘apgrejdovanou‘ sestavou, ale především s novou deskou Tři kříže, která vyšla na sklonku loňského roku. Jako speciálního hosta si pozvali bohumínskou hardrockovou partu Grog, která v loňském roce oslavila rovných 30 let na scéně.
Ten večer se ale již tradičně nehrálo moc na headlinera a předkapelu, byť převaha fanoušků pod pódiem hrála především ve prospěch INGOTT, kteří celou akci odstartovali. Už během příchodu do klubu bylo jasné, že tohle bude zase po čertech pěkná metalová jízda. Sešla se zde skutečně pestrá sorta fanoušků, ať to byli příznivci kapely, kteří se sjeli z různých koutů republiky, nebo jen přátelé, místní hudební a mediální celebrity, ale i zcela nečekaní hosté, jako například populární francouzský herec Pierre Richard nebo ‘plážový chlapec‘ v žabkách. Chyběli tedy jen Plzeňáci, jak poznamenal v úvodu frontman Jura Šperl, a Hujerovi, kteří asi museli na třídní schůzku. To nijak neubralo na dobré náladě kapely, která se celou dobu hezky ‘křenila‘. I tak byl klub slušně zaplněn a hned v úvodu si mohlo publikum vychutnat nové věci z alba Tři kříže. Krev probudila třeba úvodní Strašný lesů pán, (ne)čistého vína pak nalili s našlapanou Já nejsem Jezus či nastavili Pravidla hry s proti proudu brojícím Rebelem. Tolik tedy seznámení s novou deskou, kterou Jura slíbil pro příště přehrát celou. To by sice bylo fajn, ale tím by možná lehly v prachu zapomnění kultovní kousky, kterým podle původního vzniku táhne už na čtyřicítku a do setlistu bezesporu patří. Další část koncertu patřila už prověřeným hitům, takže fanoušci si byli při svých tanečních i pěveckých kreacích mnohem jistější, a mnohé z nich byly věnovány i konkrétním osobám, jako třeba Skákavá panenka zahraná pro moderátora Jirku Bastu, jinak kmotra předposlední desky Commando. S tebou jsem ztrácel čas pak patřila na starém hřbitově zakopané Barboře Kosiecové, která se objevila v klipu k tomuto songu, ale příznivci amatérského filmu si ji mohou pamatovat i z dnes již kultovních undergroundových snímků. Nakonec ještě zahřála poslední slova Ex libris a byla ohlášena pauza.
Ač pracovní doba ještě neskončila, všichni měli povoleno neomezené množství piv, aby utvrdili ‘bardzo fajny kolektyw‘, jak říká jeden ostravský klasik. A tekutiny bylo potřeba doplnit, protože se začalo přikládat přímo pod pekelný kotel. Reje pekel odstartovala druhou půlku koncertu a Jura Šperl se na to i patřičně oháknul svým ďábelským hábitem. Že se peklo skutečně otevřelo, dokázala i jedna z nejtvrdších věcí Karma à la Hell. Že je zima na ústupu a jaro přebírá svou moc, připomněl i odlétající Havran. Cesta do pravěku aneb hříchem blíž k svým věrným, to byla na věky trpící a pořád skvěle fungující Sodoma a Gomora. Nadešel čas pro Heavy metal, aby všechny probudil z agonie a připomněl dobu, kdy se z karvinského podsvětí vyklubala na svět tahle metalová sebranka. Od té doby se sestava značně proměnila a jak poznamenal Jura Šperl, třeba kytarista Jirka ‘Poty‘ Potáč a bubeník Vojta Sedlák byli v té době ještě ‘na houbách‘. Jediným pamětníkem té doby byl, kromě samotného frontmana, baskytarista Aleš ‘Alda‘ Venglář, který se stal ale součástí Ingottu teprve v roce 2023, kdy nahradil původního kytaristu Martina ‘Maca‘ Szczura, respektive nastoupil na post ‘Potyho‘, který se ujal druhé kytary. A nutno podotknout, že ‘Potymu‘ to šlo opravdu skvěle. Ostatně celá kapela šlapala jak dobře namazaný stroj a právě tento letitý kus poslala jako pozdrav ‘Macovi‘, který momentálně bojuje s nepříjemnými zdravotními problémy. Jura Šperl nezapomněl v souvislosti se stářím songu připomenout, že za dva roky bude kapela slavit 40 let od svého vzniku a že oslavy to budou velkolepé. Provozovatel klubu Petr Janko by měl asi prověřit jeho statiku, aby během oslav klub nezažil nějakou pohromu. V samotném závěru se ještě vzpomínalo na všechny, kteří už tu s námi nejsou, a Charon je na Cestě do nebe převezl nenávratně přes řeku Styx. Poděkování ‘ingottímu‘ komandu a spol. nemohlo přijít jinak než skladbou Commando, která definitivně zhasla svíci tohoto setu. Na počátku i na konci bylo slovo metal a každý, kdo si našel cestu do Hard Cafe, rozhodně nelitoval. Ingott se ještě naposledy rozloučili, odnesli své ʻkřížeʻ na rameni a jali se družně debatovat se svými příznivci.
Jak už bylo naznačeno, osazenstvo v klubu lehce prořídlo, ale vzhledem k tomu, že někteří to měli domů docela daleko, se to dalo i očekávat. Kdo ale zůstal, mohl si užít ryzí muzikantskou radost v podání bohumínské kapely GROG, která je na scéně už hezkou řádku let. Vůbec se nebáli trochu volnějšího prostoru pod pódiem a sázeli z rukávu jednu rockovou pecku za druhou. A v zásobě jich měli tedy požehnaně. Setlist čítal celkem osmnáct převážně hardrockových zářezů. Vše odstartovala Sopka plná emocí z předposledního alba Visalaje (2008). Od poslední desky Mona Lisa ze Stodolní (2016) už ale uběhlo také poměrně dost času, takže by nebylo od věci přijít s nějakým novým materiálem. A frontman Marcel Blaha, mimochodem skvělý showman a výborný zpěvák, hned v úvodu prozradil, že nové album je na obzoru, a několik novinek zaznělo i zde. Třeba hned druhá Už tady jsou, později nechyběly ani Čaroděj, Víc už mi neber, Bludice, Prachy, sex a rock’n’roll a Dál si mě hlídej. Každá kapela sice tvrdí, že poslední album je to nejlepší, ale tady by to mohlo sedět. Skladbám nechyběla energie, moderní hard & heavy přístup, melodická chytlavost a dobrá rezonance i po prvním poslechu. Od poslední desky se vlastně sestava hodně změnila a v nových skladbách je to dost poznat, samozřejmě k lepšímu. Prostor ale samozřejmě dostaly i songy staršího data, mapující především poslední dvě nahrávky. Nechyběly například také v úvodu zahrané, trochu ‘australsky‘ ochucené Ego a Dávno tě znám, i dobře šlapající Blanka (neplést se šlapkou) nebo těžkotonážní titulní věc Mona Lisa ze Stodolní. Starší kousky se nenásilně prolínaly s novinkami a postupem času se dospělo i k patrně (zatím) nejlepšímu kapelnímu záseku Pod vlajkou z překřížených hnát. Jednoduše song, kterému nechybí nic, co by měl správný moderní rockový hit mít, a i s postupem času chutná i nové generaci. Nejen během této skladby, ale vlastně po celou dobu koncertu bylo zřejmě, že kapelu hraní nesmírně baví a nerozhodí ji ani méně početné publikum. Do konce se pak docválalo s Nejsme na kolenou, Visalaje, Tak už máme, co jsme chtěli a již zmiňovanou novinkou Dál si mě hlídej. A vy si pohlídejte novou desku, protože bude stát opravdu za to.
Tradičně bezvadný večírek byl u konce a my se můžeme těšit zase na příští rok, kdy se Ingott určitě opět přijedou podívat na své věrné ovečky. A za dva roky to bude teprve jízda. Karviná lehne popelem a svět už nebude jako dřív.
- Chronicles: Hudba z League Of Legends
- Havířovskou Stolárnu ovládla narozeninová metalová party
- V Karviné oslavili významný den kosmonautiky rockovým koncertem
- Protheus zahájili v Pardubicích jarní tour a hned bylo vyprodáno
- Ingott a Grog vztyčili v Karviné Tři kříže Pod vlajkou z překřížených hnát
- Dvě nejpopulárnější slovenské kapely Horkýže Slíže a Inekafe zahájily společnou tour Route 63
