Dark Avenger – The Beloved Bones: Hell
Publikováno: Středa, 18.10. 2017 - 01:30:15
Rubrika: Recenze


DARK AVENGER – The Beloved Bones: Hell
Shanigami Records / 56:39

Velký posun vpřed za poslední roky vykazuje brazilská metalová scéna a vzbuzuje obrovské uznání, jak mi to ostatně potvrdil v rozhovoru i frontman kapely Almah Edu Falaschi. Vyrojilo se tam i mnoho mladých talentovaných skupin, my se ale dnes v recenzi zaměříme na známější, zkušenější a už vyhlášené borce Dark Avenger z metropole Brasilia.

Vznikli v roce 1993 a zaměřili se tvorbou na power metal, ale slibně rozjetá kariéra se po dvou vydaných albech zadrhla – a to vedlo v roce 2005 až k rozpadu. Ten ovšem netrval tak dlouho a v roce 2009 došlo k obnovení činnosti v pozměněné sestavě, kde zůstal z minulé sestavy jen baskytarista a zakladatel Gustavo Magalhães. Personální složení se pak neustále měnilo a vhodně se doplňovalo až do příchodu obrovitého vokalisty Mária Linharese a top kytaristy Glaubera Oliveiry z rozpadlé kapely Harllequin. Našli se tím špičkoví hudebníci, čímž vykrystalizovala ta nejsilnější sestava v historii, Dark Avenger se stabilizovali a tvorbou se posunuli k originálnějšímu progresivnímu power metalu.

Už dramatický houslový úvod The Beloved Bones naznačuje, že se tu brzy počne něco dít, když do dění vpadne velice razantně celý band, a tím vybídne Glaubera Oliveiru předvést své vysoké umění v kytarovém sólu, po kterém se rázem zrychlí a vstoupí do hry pestrobarevný Máriův vokál, čímž navodí patřičnou atmosféru. Ta se nevytratí ani v experimentálním počinu se sborovým chorálem Sola Mors Liberat, čímž jsem byl příjemně překvapen, a v závěru songu se opět blýskne svým pronikavým sólem Glauber. A v nastoupeném pomalém tempu je i poutavá balada When Shadow Falls, která mi silně připomíná Hollow Years od Dream Theater. Také hlas Mária Linharese je blízký Jamesi LaBriemu; i když k jeho pěvecké dokonalosti mu ještě chybí potřebná vyváženost a jistota, duši této baladě i ostatním skladbám ale rozhodně vtisknul a upoutal svým hlasovým fondem v různých polohách.

Ve Smile Back To Me se výrazně zrychlí; ačkoli to sekané rychlé tempo mě nějak moc neoslovuje, přesto se tu začíná odvíjet s oběma kytaristy a horentně prudící rytmikou pekelné divadlo. Občas se do toho běsnění zapojují i klávesy Viniciuse Sodré Maluly. Tenhle obraz se za podpory vypjatého výpravného vokálu v dalších kompozicích podle připraveného schématu příliš nemění, ač přináší pozitivní poznatky. Ta obměna přichází až v Nihil Mind, kde se zase v klidném provedení nejprve pokocháme Máriovým hlasem – opět s připomínkou Jamese LaBrieho –, poté se vystupňuje tempo, své sólo na kytaru zahraje i Hugo Santiago a osvědčený bubeník Anderson Soares předvede své kouzelné breaky. Poslední hřeb v Purple Letter zatluče svým vykonstruovaným kytarovým sólem Glauber Oliveira a tažení nakonec dovrší s vítěznou gloriolou za doprovodu ženského sboru Mario Linhares. Dark Avenger se to hodně povedlo.

minimum 1, maximum 5 Karel 'Kajarock' Šustík

www.facebook.com/darkavengerofficial





Tento článek si můžete přečíst na webu ROCKSHOCK - www.irockshock.net
http://www.irockshock.net

Tento článek najdete na adrese:
http://www.irockshock.net/modules.php?name=News&file=article&sid=8838