Traktor – Artefuckt
Publikováno: Pondělí, 13.06. 2016 - 23:06:01
Rubrika: Recenze


TRAKTOR – Artefuckt
BMS / 53:53

Páté album hranicko-pražských dobrodruhů Traktor s honosným názvem Artefuckt je na světě. A tentokrát se pořádně představují v tom nejlepším světle. Musím se sám přiznat, že jsem nikdy nebyl jejich přívržencem, a mnozí vědí, že podobné bigbítové kapely ani nevyhledávám. A pokud už musím, tak u mě zaslouženě nemají šanci na dobrou recenzi. Jenže tentokrát se Traktor sami překonali, jak podnětnými nápady, tak i novátorskými progresivními prvky. Toho bylo v dřívější tvorbě pramálo. Dokonce i leckde přitvrdili a dali zapomenout na nejapné nasládlé kousky. I když ani v současnosti nemám na podobně zaměřenou hudbu nejmenší chuť, musím toto album z velké části ocenit.

Když jsem před více než rokem dělal s baskytaristou a strůjcem tohoto materiálu Karlem Ferdou pro jiný časopis rozhovor, říkal, že „všechno je to o emocích, jakou co nejsilnější emoční reakci to v nás vyvolá, tu pak chceme přenést na posluchače a získat si je hudební produkci nebo živým vystoupením". Má plnou pravdu, takhle to funguje u spousty kapel po celém světě a věřím, že si tímto způsobem získali většinu svých fanoušků. Já ale musím oponovat, na mě dřív při poslechu Traktoru žádné emoce nedolehly. Ty teprve z větší části přicházejí až dnes, viz následující řádky.

Už úvodní skladba alba Vstaňte, pane Lincolne je nečekaná i výmluvná. Vysoce povedený text se vzpomínkou na prvního amerického prezidenta Abrahama Lincolna je průkazný i vyzývající. Líbivá klenutá melodie působí blahodárně. Už od prvního tónu se tu zviditelňuje klávesista Petr 'Barny' Bartošek a také frontman Martin C. Kapek s vypjatými sbory. Je to vybroušená perla této kapely. Druhé pokračování Děvka č. 5 (Závist) je opět šokující, v podobě hutného kytarového riffu. To je právě přesně to, co kytaristovi Standovi Balkovi ještě chybělo, a tenhle riff je dosud nejlepší. To je opravdu síla! Exceluje tu opět 'Barny' sólem na Moog syntezátor a perfektně šlape i rytmika Karel Ferda / Pavel Balko. A do třetice další skvost Letokruhy s podmanivým pianem, s výpravným textem, kde Martin vše věrně i obrazně opěvuje a celkově tuto záležitost umocňuje. Všechno ještě dovrší skvělé kytarové Standovo sólo. Po těchto třech historických vrcholech Traktoru tu máme opět pohled do minulosti. Romeo & Julie je nejznámější dílo Williama Shakespeara, ale žádný zazpívaný song na toto téma si nevybavuji. Tento pokus vyšel náramně, ač předchozí nepřekoná. Vévodí mu důrazné bicí, vynalézavé klávesy, obsáhlý text vokálně popisující vše podstatné. Track Masky má také velmi zajímavý text, který Martin optimálně zvládl, ale začíná se od magicky znějícího melancholického piana a ve druhé polovině skladby se vše zrychlí. A je tu další hudební chuťovka – Caligula. Spíše ale krvavá řežba jednoho z největších tyranů historie, jak to dostatečně popisuje text. Jedná se ale o nejtvrdší nářez s těžkým kytarovým riffem, který se opět nadmíru dobře povedl, stejně tak i propracované kytarové sólo. Vokál se sbory také nadmíru uspokojí.

To už ale nelze napsat o dalších, jakým je třeba shit Uveď nás v pokušení (sv. Cecílie). Co se to najednou stalo? Je to pro mě velké zklamání. Tady je všechno špatně! Jedná se o hospodskou odrhovačku, jež mi v mnohém připomíná minulou tvorbu. Text je tuze hloupý a o ničem důležitém nevypovídá. Další věc Žena, růže, tíseň, zlost mě také nepřesvědčila, ačkoliv text je aspoň o něčem, i když se mi nelíbí. Až příliš mi to ve všem připomíná kapelu Doga. Takové laciné počiny jsou mi trnem v oku a raději je neposlouchám. Už jsem si myslel, že tu nic podnětného a vypovídajícího neuslyším. Opak byl však pravdou. Máme tu titulní Artefuckt, jež nás zase přivede k předchozím vyspělým skladatelským počinům, které mě upoutaly. A tak se už umírající Traktor opět na albu vzepjal a úspěšně nakročil ke zdárnému konci. Jednou z nejvydařenějších skladeb v celé její historii se jeví na tomto albu balada Bolest hrdinů. Jde o smutně poutavou skladbu s nezodpovězenou otázkou bolesti hrdinů. Je to postavené na romantickém pianu se silným aranžmá. Ta lyrika mě tady silně vzala a je Martinem odzpívaná procítěně. Tady se derou i slzy do očí, což přetrvá i v závěrečném, překvapivě anglicky zpívaném songu No Voices In The Sky od Motörhead z alba 1916 z roku 1991 jako vzpomínka na nedávno zesnulého Iana 'Lemmyho' Kilmistera. Rychlá heavymetalová věc, která nám na samotný závěr hezky odsýpá a je tou nejlepší tečkou, jakou se mohli Traktor na svém albu podepsat, takže i tento kousek zaslouží dostatečné ocenění.

Suma sumárum, když to všechno sečteme, vyjma dvou slabších skladeb, jde o vysoce kvalitní album, a proto je nutné jej i vysoce ohodnotit.

minimum 1, maximum 5 Karel 'Kajarock' Šustík

www.traktor-rock.cz





Tento článek si můžete přečíst na webu ROCKSHOCK - www.irockshock.net
http://www.irockshock.net

Tento článek najdete na adrese:
http://www.irockshock.net/modules.php?name=News&file=article&sid=7180