Malashnikow – Prostorová síla
Publikováno: Neděle, 01.12. 2013 - 23:50:24
Rubrika: Recenze


MALASHNIKOW – Prostorová síla
Vlastní náklad / 41:36

Zda je název skupiny Malashnikow slovní hříčkou – spojení Vojta Malach (kytarista, zpěvák, skladatel, textař) a kalašnikov se přímo nabízí –, jen odhaduji; stejně tak jako skutečnost, jestli je zde nabito ostrými, či slepými náboji. S tvorbou Malashnikow se totiž díky aktuální nahrávce Prostorová síla setkávám vůbec poprvé.

Po intru Yeaha..., kdy se rozezní úvodní song Časy, to vypadá, že je zde nabito skutečně ostře. Kdo se s kapelou setká prvně, možná bude sdílet mé pocity, a sice že tahle muzika by mohla v prvé řadě zaujmout příznivce skupin Lucie a Wanastowi Vjecy. To je prvotní pocit, než se člověk pořádně rozkouká, a dost jej přiživuje i podobná hlasová poloha Vojty Malacha, ze které je cítit taková ta zdravá kollerovsko-kodymovská přidrzlost. Občas se k tomuto vjemu připojí i samotná hudba, nejvíce patrně hned v následující Hmyzí politika. Když se tedy ale opravdu více rozkoukáte, zjistíte, že Malashnikow to dělají přece jen jinak, především pak daleko tvrději. Povětšinou se skladby prohánějí po seattleských ulicích – grungerockové postupy nelze přeslechnout –, ale nemůžu říci, že byste v tom slyšeli třeba vyloženou kopírku Nirvany. Spíše by se hodilo říct, že v případě Malashnikow zde máme jakýsi český ekvivalent k zámořské grungeové scéně. Zcela bezpečně totiž poznáte, že kapela je z Česka, a nechápejte to nijak zle. Celá deska je totiž kompletně opatřena českými texty a je moc dobře, že to tak je. Texty totiž nejsou vůbec špatné, naopak bych řekl, že jsou výborné. Přestože, jak hádám, odhalují v inteligentní, místy i lehce abstraktní formě autorovy pocity, nabízejí posluchači možnost i k vlastnímu rozvinutí fantazie.

Druhý pohled tedy nabídne nové poznatky, takže nezbývá než se ponořit do dalšího poslechu. A teď už docela očekávaně objevujeme další skutečnosti. Ani s tím grunge rockem to totiž není až tolik jednoznačné. Vezměme si například takovou Rozjetej vlak, punkrockově našlapanou pecku, která se zvrhne v nefalšovaný rock'n'roll. A co teprve Klaun, která se tu a tam opře i o klasický heavymetalový riff! Že Květina voní po Aerosmith, tomu se už ani nedivím. Schválně zkuste poslech ještě několikrát opakovat a určitě objevíte další zajímavé elementy. Ty dělají z na první pohled nenápadné desky vskutku zajímavou a hudebně pestrou mozaiku. Při poslechu se asi těžko dostaví pocit nudy, a pokud nebudete mít zrovna chuť na nějaké to rockové dovádění, můžete se uvolnit například v poněkud melancholičtější skladbě Náramek z Assamu nebo v závěrečné, pozitivní náladou nabité a výstižně pojmenované Klidná. Opravdu klidná, řekl bych čistě pop-rocková záležitost, která nijak neurazí a dokonce z ní nečpí ani žádné popové klišé.

Prostorovou sílu mohu určitě doporučit všem, kteří se rádi v nahrávkách donekonečna vrtají. Možná budou překvapeni, co vše zde objeví. A abych nezapomněl, z nahrávky je slyšet, že se na ní nepodíleli žádní muzikantští zelenáči. Zejména rytmika je zde výtečná, v níž trumfy v rukou drží nejvýše zejména baskytarista Jakub Šwanda Švaříček, a díky solidnímu zvuku si jeho hru opravdu užijete. Jak je vidět, Malashnikow po vás rozhodně nebudou střílet slepou municí.

minimum 1, maximum 5 Jiří Olszar

www.bandzone.cz/malashnikow





Tento článek si můžete přečíst na webu ROCKSHOCK - www.irockshock.net
http://www.irockshock.net

Tento článek najdete na adrese:
http://www.irockshock.net/modules.php?name=News&file=article&sid=3793