ROCKSHOCK - www.irockshock.net - Sopoty - Kdo není v bedně, jako by nebyl

Text: (red)
Foto: archiv skupiny

Už dvanáct let se protloukají českou klubovou scénou. Dramaturgové klubů a festivalů si rvou vlasy. Kam je ksakru zařadit? Chvílemi znějí jako funky estráda, pak jako ostřílení rockeři, vzápětí vyšvihnou pop pro holky a zakončují folkem. Zvláštní jméno pro zvláštní hudbu. SOPOTY. O co jim jde? Odpovídal Martin Říha, kytarista, zpěvák a frontman souboru bez škatulky.

Jak je hudba kapely Sopoty spojená s polskými Sopotami?
V podstatě nijak. To bylo tak: náš první saxofonista Ondřej Boháč jednou přišel na zkoušku a řekl, že by bylo velmi vtipné, kdybychom se jmenovali Sopoty. Nikdo pochopitelně nevěděl, co je na tom k smíchu. Jméno jsme přijali za své, až když nám Šamšulka vysvětlil, že jsou Sopoty dějištěm hudebního festivalu, kde mimo jiné vystupovaly osobnosti ze skupiny Kroky dr. Františka Janečka a další esa osmdesátých let. Dodnes toužíme vystoupit na prknech, která znamenají normalizační pop.
Jak dlouho hrajete a kdy jste vznikli?
Hrajeme již velmi dlouho. Já a pan Větvička jsme založili kapelu asi před dvanácti lety na půdě vily Edita v Říčanech u Prahy. Naším prvním hitem byla píseň Skauti luští.
Neštítím se hloupé otázky – co hrajete za styl? Definujte se.
Pan Čelíčko podal, myslím, pregnantní definici našeho stylu asi takto: "Sopoty hrají směs fusion, jazzu, funky, naroubovanou na českou písňovou formu." Protože to je poněkud zdlouhavé, my ostatní říkáme, že hrajeme bardzo cool music. Žánrově jsme tedy pestří. Dokonce máme v repertoáru i jednu píseň ve stylu country music Kovboj zabil člověka, hoši ji ale odmítají hrát – já osobně bych se nebránil ničemu.

Myslíte, že je neustálé škatulkování kapel do hudebních žánrů nutné?
Pokud je někdo fanda jazzu, je dobré, že může jít na jazz, a nikoli pouze na hudbu. Ušetří čas a peníze a vyhne se frustracím, které by mu přivodila jiná taky-hudba. Nedávno jsem poslouchal na rádiu Beat diskusi na téma, co je, a co už není rock. Diskuse byla přínosná v tom ohledu, že dnes vím, že opravdický rock není můj šálek Jima Beama. Mě osobně by potěšilo, kdyby se nějaký posluchač profiloval jako typický milovník bardzo cool music. Pak bych řekl, že neustálé řazení do hudebních žánrů nutné je.
Debut Cvičme v pol(i/y)rytme jste vydali před měsícem. Proč ten zvláštní název?
Kapela Sopoty pracuje na principu parlamentní demokracie a obzvláště oblíbenou formou tvorby je bouření mozků. Prakticky to funguje tak, že kdo řekne větší zhovadilost, vyhrává. Často se stává, že se v proudu nápadů vytrácí původní záměr a naše tvorba pak působí jako by vytržená z kontextu. Není to ale pravda – kdo hledá, najde… Pravda je taková, že s naší hudbou mají potíže i výrazně talentovaní tanečníci. Proto jsme celou desku pojali v duchu pohybové osvěty. Naším cílem bylo a je zvýšit pohybovou kulturu českých posluchačů. Proto jsme při křtu desky provedli instruktáž pětidobého tance. Věříme, že každý šťastný majitel naší desky bude uspokojen nejen na rovině duševní, ale zároveň si značně obohatí pohybové výrazivo.
V bookletu desky jsou divné obrázky. Kde jste je vzali a proč jste je použili?
Obrázky jsou z knihy Vychovatelství pro hospodyňské školy a venkovské rodiny z roku 1938. Zaujala nás především jejich krása a významový posun, který utrpěly. To, co bylo dříve vnímáno jako nevinná hra děda s vnukem, může být dnes hravě interpretováno jako pedofilní instruktáž. A v tom je cosi znepokojivého, že? Zároveň se ilustrace výborně hodily k našemu tělocvikářskému záměru.

Někdo vás přirovnává k Vltavě. Jaký máte k této legendě vztah?
To je velmi lichotivé, ale podle mého názoru nepřesné. Vltava je muzikantsky v jiné lize, je velmi inspirativní a nezakrývám, že jsem jejím častým posluchačem. Přesto si troufám tvrdit, že je naše poetika odlišná. Nicméně přes obrovskou různorodost hudebních zálib jednotlivých členů Sopot je právě Vltava jednou z mála inspirací, na které se všichni s radostí shodneme. I proto jsme byli velmi potěšeni, že se Robert Nebřenský uvolil participovat na křtu našeho CD.
Hraje v Česku podobná kapela vašeho ražení?
Stojím si za tím, že Sopoty jsou svého druhu originál, ale v Čechách hraje hodně divných kapel, tak nevím.
Plánujete nějaký klip, respektive zviditelnění v televizi?
Kdyby bylo všeho jako plánů… Vzhledem k tomu, že máme všichni i civilní zaměstnání, je těžké mluvit o konkrétních termínech. Klip je ovšem výzva, která nás v brzké době nemine. Kdo není v bedně, jako by nebyl.
V tomhle směru, kde kytary a bicí doplňují klávesy a ságo, je důležité nezakrnět, být pořád nápaditý a nový. Co chystáte na příště?
Koupil jsem si nové kombo, pan Očíčko pustil škváru do nového syntetizátoru – tedy stále vylepšujeme – doufám – pro Sopoty charakteristický zvuk. Možná že se trochu vrátíme na gympl a přitvrdíme. Zrovna teď se mi honí hlavou text písně Kafilérie… Invence zatím nevysychá.
Co bys na kapele nebo nové desce změnil, mít tu moc?
Písničku V klidu počkat na funus. Nevyšla úplně tak, jak by si zasloužila.
Co na kapele nejvíc miluješ?
Kluky.
Kde se vám nejlépe hrálo? Jaké máte fanoušky?
Nejlíp se nám hraje v menších klubech. Výjimečně dobré koncerty byly v Kafe na půl cesty a jiných kafírnách. Ale i Rock Café se nám zpravidla vydaří. Fanoušky máme velmi vnímavé. Dokážou ocenit kvalitu a ze svého vkusu neslevují. Je pro nás ctí, že je v tomto ohledu dokážeme plně uspokojit.
Trochu z jiného soudku. Koho opravdu nemáš rád?
Opravdu nerad mám Stanislava Grosse, a to i přesto, že již není premiérem.
Volíš Losnu, nebo Mažňáka?
"Třebas Bahňáka," odpověděl Rychlonožka, a tím nás dostal do velkých potíží. Bylo to tak, ne?