Barrocko Fest Vol. 9
Publikováno: Sobota, 16.07. 2011 - 00:48:25
Rubrika: Reportáže


V.A.R.

BARROCKO FEST VOL. 9
2. července 2011, Vendryně, stadion

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Devátý ročník Barrocko Festu přesunuli pořadatelé strategicky z konce prázdnin na jejich začátek v domnění, že se jim podaří přelstít počasí, a lidé si tak budou moci dopřát pohodový hudební zážitek pod sluncem zalitým nebem. Zákon schválnosti ovšem funguje naprosto dokonale, takže dopolední průtrž mračen s krupobitím nevěstila nic dobrého. I venkovní teplota se na hony vzdalovala průměrným letním dnům, což se patrně podepsalo i na nepříliš početné návštěvě v úvodu festivalu.

Stejně tak jako loni, i letos vše odstartovalo soutěžní klání šesti kapel, na jehož vítěze čekalo dvacet volných hodin v nahrávacím studiu GM Recording. Cena tedy byla velice lákavá, proto bylo na účinkujících vidět jednak odhodlání, ale v některých případech i mírná nervozita. Jako první se do boje pustili ONLY FOR LIFE, kteří produkují jakousi alternativní odnož nu-metalu. Škoda horšího zvuku, jinak by se neposlouchali vůbec špatně. Horší zvuk ovšem měli i ostatní soutěžící, takže se jejich výkony daly tak nějak srovnávat. AGASSIZ jsem si pamatoval z loňského AnimalFestu díky jejich mladičkému (letos třináctiletému) bubeníkovi. Nějaké ty chybičky se samozřejmě v jeho hře ještě najdou, ale na druhou stranu jej musím pochválit, že do soupravy nebuší jako hluchý na vrata, ale snaží se o techničtější projev. Jednou to bude rozhodně hnací motor kapely. Dalším účinkujícím, který se pustil do boje o diváckou – a především porotcovskou přízeň, byla hardrocková AMORFIA. Přestože je kapela poměrně mladá, není jí cizí ani muzika sedmdesátých let, která byla do jejich projevu zajímavě implementována. V tomto konkrétním případě jsem žádný náznak nervozity nepostřehl, vše bylo odehráno s přehledem, takže pro mě jasný kandidát na vítěze. Folkmetaloví RADGORATH měli docela smůlu, poněvadž příznivců tohoto stylu do Vendryně příliš nedorazilo, takže se s větším zájmem docela minuli. NOE BUDDY svým HC/metalcorem s dívčím zpěvo-řevem zaujali mnohem více, a to především odbornou porotu, neboť se nakonec stali vítězi hlavní ceny. Cenu diváckou si pro změnu odnesli závěreční PANTER, jimž – jak bylo slyšet i vidět – nechybějí muzikantské zkušenosti. Nejmladším členem kapely byla vokalistka, která ale pěvecky (a nejen to) vypadala docela šikovně. S výsledkem soutěže jsem tedy nebyl příliš spokojen, ale co se dá dělat.

Amorfia

Během soutěže se počasí umoudřilo a občas vykouklo i sluníčko, které přece jen začalo vábit do areálu více lidí. Ty samozřejmě lákal i hlavní program, který odstartovali WITCH HAMMER. Minulý víkend jsem si na Noci plné hvězd dopřál jen část jejich vystoupení, tady jsem si ale mohl set vychutnat v celé délce. Škoda že nehráli o něco později, to by určitě rozvášnili mnohem početnější publikum; ale vzhledem k tomu, že je čekalo ještě vystoupení v Pardubicích, nedalo se nic dělat. Neznamenalo to ale, že by svůj set nějak odflákli, aby se šetřili před dalekou cestou. Dávali to naplno jako vždy a překvapivě potěšili třeba i hardcorové příznivce, kteří čekali na daleko pozdější vystoupení.

Pohybovat se mezi fanoušky bylo rozhodně zajímavé a přínosné, o následujících DRACO HYPNALIS jsem se třeba dověděl, že stáli, s prominutím, 'za hovno'. Mně osobně přišlo kapely docela líto, poněvadž si zde své příznivce nenašla, soudě alespoň podle prázdného místa pod pódiem. Samplované klávesy a automatický bubeník jí ale na zajímavosti určitě nepřidaly. Technicky na tom však trojice živých muzikantů nebyla vůbec špatně, jejich kombinace black/death metalu a vážné hudby by za jiných okolností a s lepším nazvučením nemusela vyznít takto do prázdna. Tahle hudba ale nejlépe vyzní patrně v komornějším klubovém prostředí než na open air festivalu.

Witch Hammer

Festival pokračoval kapelou FORMALLDEHYTH, která zde vystupovala i loni, ovšem pod poněkud jiným názvem. Letos zde každopádně byli v roli náhradníků za deathmetalové Nemesis. Formalldehyth je prakticky místní spolek, takže bylo logické, že si jejich fanoušci našli cestu i sem, a kapela se tak mohla směle pustit do kombinace všemožných rock-metalových stylů. Od rock'n'rollu přes hard rock a heavy metal to dotáhli v drsnějších momentech až k lehkému náznaku thrash metalu. Sem tam se objevily i pasáže s bluesovými nádechy. Znělo to rozhodně zajímavě, především díky kvalitním výkonům všech muzikantů, na kterých byly jasně vidět hráčské zkušenosti. Znatelně se zlepšil i zvuk, který celkový dobrý dojem ještě znásobil.

Slovenští INWARD pak dění na pódiu pořádně přitvrdili. Našlapaný thrash/death metal zněl v jejich podání hodně drsně a vyzrále a přitáhl k pódiu i poměrně dost fanoušků, kteří si začali festival konečně pořádně užívat. Kapele to opravdu výborně šlapalo a zpěvák Arny zuřivě štěkal a řval jako utržený ze řetězu. Kus řetězu měl skutečně kolem krku a je jen otázkou, kde k němu přišel. Mé první setkání s touto smečkou dopadlo více než dobře, okamžitě si získala mé sympatie.

Skupina FREE či, lépe řečeno, projekt kytaristy Oldřicha Volného, jehož syn si zde své hudební povinnosti odbyl s Witch Hammer, je jakési volné muzikantské těleso, v němž se během vystoupení vystřídalo kolem patnácti muzikantů a zpěváků. Občas jich prý bývá i více. Seskupení by se dalo označit jako multirevivalové, neboť v převážné většině hraje převzaté songy. Nutno ovšem podotknout, že velice dobře; a ve výčtu nechybí třeba ani záležitosti od takových Dream Theater. Jména všech, kdo se na pódiu objevili, jsem si samozřejmě nemohl pamatovat, ale z těch výraznějších uvedu kytaristu Romana Kufu (R.E.T.) a trojici ze skupiny Elementa – Pavel Mišun (bicí), Honza Noga (kytara) a Víťa Niedoma (zpěv), který byl mezi zpěváky patrně nejslyšitelnější. Jeho podání Johnny B. Goode (Chuck Berry – úprava Judas Priest) a závěrečné Mysteria (Edguy) bylo vskutku lahůdkové.

Formalldehyth

Další náhradníci, EDAIN z Brna, si libují v progresivním death metalu, a když jsem je před časem viděl v Karviné na Old Metal Festu, upřímně jsem se těšil na další setkání s touto partou výborných muzikantů. A setkání to bylo vskutku nečekané, poněvadž svou účast si zajistili až den před samotným festivalem, kdy na poslední chvíli nahradili původně pozvané Bad Victim. Náhrada to byla ovšem naprosto dokonalá. Poprvé jsem je bral jako báječnou poslechovou záležitost. Nyní jsem se přesvědčil, že se dá na jejich muziku i docela dobře zapařit, jak bylo vidět na třepajících se máničkách v publiku. Málem sice v závěru doplatili na časový skluz, který nabrali předchozí Free, ale nakonec dostali alespoň jednu skladbu nad plánovaný konec setu. Klidně bych si dal mnohem více takovýchto nášupů.

Jak bylo patrné ze zaplněného místa před pódiem, na hardcorové SHATTER se zde těšila většina přítomných. Popravdě řečeno, ani se není čemu divit, poněvadž to umí naživo opravdu velice dobře prodat. Vokalista Asgar (ex-Klan) neustále pobíhal kolem fanoušků a svým kibicováním uváděl publikum do varu. V tom mu řádně sekundovala i kapela, přestože se mimo pódium vydávali jen sporadicky. Podobně jako s Agassiz jsem se i s těmito drsnými maníky poprvé setkal na AnimalFestu a docela jsem si přál je vidět znovu. Repete po roce bylo více než uspokojivé.

Free

Během následujícího setu si rovněž všichni mohli zatřepat 'mařenami' či pleší, jak vtipně poznamenal konferenciér Rob Halford. Nejednalo se samozřejmě o legendárního 'Jidáše', ale ta podoba byla až zarážející. Ale zpět na pódium. Tam se rozezněl kultovní vratislavský alkoholický rachot čili V.A.R. Již několikrát jsem se v reportážích zmiňoval, že energii, která během jejich koncertů z pódia vyzařuje, by jim mohl závidět nejeden mnohem mladší muzikant. Zejména vokalista Berun a bubeník Jeny řádili jako zamlada. Jeny samozřejmě v poloze sedící. Ovšem ani kytarové trio se nenechalo zahanbit a řezalo do kytar s patřičnou vervou. Během svého vyměřeného času provětrali kompletní diskografii, takže nechyběly starší pecky jako například Vratislav, z novějších pak třeba Za pět minut po smrti. Nezahrát Prdel Evropy by bylo neodpustitelné, a když následně Berun vyzvídal, jestli mají dát něco pomalejšího, dostalo se mu jednoznačně zamítavé odpovědi. Kapela tedy rovnou spáchala Sebevraždu. Ne že by se hromadně rozhodla k dobrovolnému odchodu z tohoto světa, ale vypustila do publika pumelici v podobě nejzběsilejšího songu, který kdy nahrála. Na závěr ještě nechali fanoušky snít svůj Poslední sen a jasně ukázali všem, že do starého železa ještě zdaleka nepatří.

STREETMACHINE to rovněž hrnou docela energicky, ovšem v hardcorovém duchu. Při důkladnějším poslechu novějších skladeb se ovšem některé riffy docela navážejí i do thrash metalu. Publikum také docela dobře reagovalo, ale takových ovací jako Shatter se Streetmachine přece jen nedostalo. Na nezájem fans si ale určitě stěžovat nemohli. Trošku na škodu bylo, že se nepodařilo natolik vybudit zvuk, který je především na novém CD patřičně nabroušený a agresivní.

Porta Inferi

Hardcoroví příznivci se kupodivu dobře bavili i u powermetalových PORTA INFERI. O kvalitách tohoto spolku jsem se přesvědčil již několikrát, ale jak jsem se již zmínil, mezi lidmi se člověk dověděl ledacos, takže jsem věděl například i to, že zrovna PI nebude patrně středem jejich zájmu. Opak byl ovšem pravdou. Kapela se rozrostla o druhého kytaristu, což samozřejmě přispělo k ještě lepšímu živému výrazu, navíc nový bubeník již zcela zapadl do řad kapely. Tady nebylo co řešit. Příznivci kvalitního progresivního power metalu mohli spokojeností chrochtat.

Závěreční DEVASTATHOR měli v plánu všechno ... zdevastovat. A jejich drtivý death/grind neměl k devastaci vskutku daleko. Co mě ovšem zajímalo mnohem více, byl vokalista Ruda, který trávil před samotným vystoupením hodně času u výčepního okénka. Když kapela spustila tu svou masakrující divočinu, zpěvák bleskurychle překonal rovnou tři překážky. Nejprve přeskočil odposlechy, pak seběhl několik schodů pod pódiem a následně vyskočil na provizorní lávku před publikem. Za jeho předkoncertní počínání jej rozhodně pochválit nemůžu, ale smekám před ním za to, že se během vystoupení nezmrzačil a předvedl i docela slušný vokálně chrochto-řvoucí výkon.

Festival se tedy nakonec obešel bez zranění na obou frontách a ve finále, kdy se umoudřilo i počasí, se dá označit za vydařený. Samozřejmě větší návštěva by potěšila i samotné pořadatele. Výběrem kapel určitě uspokojili širší publikum a snad se tohoto trendu budou držet i nadále. Přestože během hlavního programu již nezapršelo, zima v nočních hodinách nebyla zrovna nejpříjemnější. Chtít ale po pořadatelích, aby se i s tímto nějak vypořádali, je samozřejmě nemyslitelné. Přece jen ještě nejsme natolik pokročilí jako v bývalém Sovětském svazu. Pro mladší čtenáře snad pro vysvětlení jejich oblíbené heslo: "Poručíme větru, dešti!"

Exklusivní fotogalerie z celého festivalu zde!

V.A.R.





Tento článek si můžete přečíst na webu ROCKSHOCK - www.irockshock.net
http://www.irockshock.net

Tento článek najdete na adrese:
http://www.irockshock.net/modules.php?name=News&file=article&sid=2120