SAMHAIN – The Ark Of Eternity
vlastní náklad / 50:14

Když jsem v souvislosti s novinkovou fošnou Deset kroků zpět speedmetalových Rimortis zmínil obálku a celkovou image alba jako velmi důležitý element pro jeho propagaci a kvalitativní pozvednutí nahrávky samotné vůbec, netušil jsem, že jejich kolegové Samhain z Nové Paky vzápětí přijdou s něčím přesně takovým. Digipackové balení jejich novinky The Ark Of Eternity je totiž jedním slovem parádní! Fantasy motivy, stylizované fotografické představení jednotlivých členů souboru, gotické písmo; vše laděné v zimních barvách. Nádhera, tomu říkám krok k oslovení (nových) posluchačů. Protože, co si budeme namlouvat, aby se dnes deska prodávala a nestala se jenom další položkou 'ke stažení', musí kapela přidat i něco navíc.

Ale pojďme na samotnou tvorbu tohoto powermetalového tělesa o šesti nadprůměrných instrumentalistech. Nebojím se říci, že za právě uplynulý rok 2009 nevzniklo lepší české melodické album, navíc s nemalým potenciálem oslovit i zahraniční fanoušky. Užitá angličtina, ač jsem se na tuto změnu oproti povedenému demu v mateřském jazyce Tajemství duše zprvu díval dosti skepticky, je skvělá. Občas je sice poznat, že jde o tuzemskou partičku, nicméně po kapele Salamandra mám v případě Samhain opět dojem, že zkoušet v našich končinách anglicky zpívaný speed/power metal má smysl a snad se do budoucna i vyplatí.

Hudba se nese v duchu melodického power metalu s výpomocí bombastických orchestrací à la Nightwish a jim podobných sebranek. Naštěstí se ale Samhain nenechali unést moderním trendem vehnat orchestr do své tvorby za každou cenu, a tím být in; porce symfonií využívají jen tam, kde je to pro gradaci skladby účelné. Naopak se nebojí jít čistě na krev a hnát powermetalovou vlnu před sebou. Třeba jako je tomu v intru Rising Within Downfall a po něm přicházející písni Part Of Destiny, kdy orchestrace jedou jen jako doplnění atmosféry, nikterak se netlačí do popředí, a nezabíjejí tak poctivý metalový základ skladby. Parádní je závěrečný sólo souboj klávesy – kytary, jímž celá kompozice graduje. Takové vychytávky mám rád. Lineage se naopak tváří přímočaře, úvod hodně připomene finskou melodickou školu, refrén ale již jede v gotických polohách, aby jeho druhá část opět nasadila přímočarou power jízdu. Ve stejném duchu střídání temp bez složitých kompozičních manévrů se nese i Only I Know. Eclipse v doprovodu klavíru, s délkou přes sedm minut, patří k nejdelším. Bohužel jsem měl při jejím poslechu pocit, že mi tato epická skladba nedává nic navíc, čím by mě zaujala, vlastně jen ten klavír stojí za řeč. Titulní The Ark Of Eternity je ovšem jiná káva, v níž rychlost hraje prim. Vrcholem je refrén, jehož závěrečná gradace mi přivodila příjemné brnění v palci na noze. Až klasickým kouskem v tomto žánru je Antedeluvian. Čekejte rychlost, pestrost a nebeský refrén. Kdo si říkal, že ještě nezazněla balada, má pravdu: The Cave. Napadá mě k ní říci 'jen' Evanescence, Within Temptation, Amanda Somerville. Jenže, co víc chtít!? Závěrem pak přichází skutečný vrchol alba. I kdybyste se celou desku nudili, The Revelation Of The Question Of Why vás jistě probudí. Speedmetalová bouře uhání napříč zasněženou krajinou a bere všechno kolem sebe do svých spárů. Dlouho jsem neslyšel duet, který by šlapal v takovém tempu; možná Shelter From The Rain od Avantasia, ale to je přece jenom trochu jiná liga. Zpěvule Veronika Stříbrná a hostující Michal Kůs mě tímhle kouskem vskutku nadchli, ale nejen oni. Celá kapela vzala závěr alba pěkně zostra a nic se nesnažila vykalkulovat. Natož poskládat nějakou zbytečně složitou dlouhou píseň. V takovéto jednoduchosti je prostě síla.

Po několika posleších The Ark Of Eternity by ji neznalý posluchač tipoval na druhý, možná třetí regulérní zářez v diskografii souboru. Ale vězte, že v kapele je nejstarším členem zkušený baskytarista Marcel Blažek (death/thrashmetalový Tormentor) a zbylí kolegové by se klidně mohli nazvat Marcelovými 'dětmi' – takový generační rozdíl se jen tak v metalu nevidí, vždyť ostatním hudebníkům je mezi 16 a 21 lety. Když si tedy vezmete, že Samhain vznikli v roce 2006 jako naprosto amatérská kapela, jejíž členové (s výjimkou Marcela) na nic neuměli hrát, je to impozantní. Instrumentálně se totiž jedná skutečně o nadprůměrnou nahrávku. V českých zemích se melodický metal s ženským hlasem moc neprezentuje, rok 2009 nám ale přinesl Samhain, a tudíž i nějaké to žádoucí porovnání a konkurenci zavedených Interitus (In My Hands) a Sinistra (Soul Vampire). Navíc s postupujícím věkem Samhain bychom se z jejich strany mohli jistě dočkat ještě větší powermetalové bouře.

Pavel Kanta

www.samhaincz.cz