Vše odstartovala pecka z roku 1982 jménem Iron Fist. Následně pánové Lemmy Kilmister (zpěv, baskytara), Phil Campbell (kytara, zpěv) a Mikkey Dee (bicí) narvali do zhruba pětitisícihlavého davu v poměrně rychlém sledu tyto skladby: Stay Clean, Be My Baby, Rock Out, Metropolis, Over The Top, One Night Stand, I Got Mine, You Better Run, The Thousand Names Of God, Another Perfect Day, In The Name Of Tragedy, Just 'Cos You Got The Power, Going To Brazil, Killed By Death a Bomber.
V mezičase stačil Lemmy například zvukaři decentně připomenout, že nástroj, na který hraje, se jmenuje baskytara, a nikoliv bendžo, a že by podle toho měl k jeho výslednému zvuku přistupovat; Phil naprosto přesvědčivě vystřihnout kytarové sólo, jemuž byl termín 'samoúčelnost' vzdálen na hony, jelikož mimo jiné neoddiskutovatelné kvality krásně spojilo skladby I Got Mine z alba Another Perfect Day a You Better Run z desky March Ör Die, které jinak v čase dělí dlouhých devět let a studiový přebytek, respektive absence druhé kytary; a Mikkey předvést své oblíbené estrádní číslo, kdy v průběhu svého sólování (tentokrát nikoliv při obligátní Sacrifice, na kterou vůbec nedošlo, ale po In The Name Of Tragedy) vytahuje z držáku jednu novou paličku za druhou, aby jednak každý úder zahrál jinou a druhak mohl nepotřebné použité dříví teatrálně vyhazovat vysoko do vzduchu.
Ve 21:10 došlo na první odchod ze scény, po němž přišlo na řadu nádherné, akusticky ztvárněné Whorehouse Blues, při němž Lemmy odložil baskytaru a pouze zpíval a foukal do harmoniky, Phil hrál na španělku a Mikkey bušil jednou nohou do kopáku, druhou do hajtky a ještě u toho všeho drnkal beglajt na druhou akustickou kytaru. Po velkém, absolutně zaslouženém aplausu a druhém ochodu do zákulisí následoval definitivně závěrečný blok Ace Of Spades – představovačka – Overkill.
Jak jsem hned po skončení koncertu, ve 21:33, napsal na svůj web a do několika SMS: "Smrt trendům! Smrt kompromisům! Nesmrtelnost Motörhead!!!"
