ROCKSHOCK - www.irockshock.net - Abax – Více metalové pestrosti, méně svazujících ambicí

Text: Petr Korál
Foto: archiv skupiny

Na sklonku 80. let patřila k tuzemským metalovým průkopníkům, začátkem následující dekády pak jako jedna z prvních u nás přičichávala k tehdy čerstvým výhonkům HC/crossoveru. Přesto se nikdy nedočkala regulérního alba a i v důsledku jisté deziluze z toho se na dlouhá léta odmlčela, nyní je však plná energie zpět. Řeč je o pražské skupině ABAX. Recenzi vzpomínkového CD Flashback najdete na jiném místě Rockshocku – zde je aktuální rozhovor se zakládajícími členy Abaxu, kytaristou DAVIDEM VOTRUBOU a bubeníkem MARTINEM LINHARTEM.

Co vlastně bylo příčinou rozpadu původního Abaxu a kdy přesně k němu došlo? A jak velký vliv na to měla třeba skutečnost, že se vám nikdy nepodařilo vydat oficiální album?
David: Poslední koncert byl v pražském Bunkru v březnu 1994. Samozřejmě fakt, že z 90 procent natočené album nakonec nevyšlo, měl na rozpuštění kapely vliv. Dalším důvodem byla celková 'únava materiálu': zejména já jsem měl totálně vybitý baterie a ti, co ještě energii měli, ji dávali do jiných projektů.
Martin: U toho už jsem nebyl, v Abaxu jsem skončil v roce 1992. Nicméně k albu se poprvé schylovalo již v roce 1990, tehdy se mělo točit u Radima Pařízka v Ostravě, ale když mělo dojít na lámání chleba, personální změny kapelu odstavily na vedlejší kolej a než se stabilizovala, vlak byl fuč.
Vy dva jste celé ty roky před obnovením Abaxu měli muzikantskou pauzu, nebo jste někde hráli?
Martin: Dave hrál jen tak po hospodách na španělku a já jsem měl opravdu paličky na hřebíku. Nemám co bych k tomu dodal, rodinné a podnikatelské aktivity nejsou pro čtenáře zajímavé. Snad jenom ti moji brouci, po kterých se kapela jmenuje... ale to už o mě také všichni vědí.
Ke znovuzrození došlo až po více než deseti letech. Co bylo jeho bezprostředním podnětem?
Martin: Ono to bylo komplikovanější. První fáze někdy po roce 2000 byla pouze verbální. Přeloženo do obecné mluvy to znamená, že jsme o tom s Davidem přemýšleli a při občasných setkáních hojně hovořili. Druhá, aktivační fáze spočívala v sondování u bývalých spoluhráčů (Rudolf Rožďalovský, Petr Varhaník) a prvních nesmělých pokusech o comeback. To bych datoval do roku 2003. Třetí fází byl krach tohoto seskupení a postupné přesvědčení se o tom, že má-li Abax vylézt po letech z hrobu, budeme zastupovat původní osazenstvo jen my dva s Davidem. A to se ve čtvrté fázi také stalo. Na obou zbývajících postech – basa a zpěv – došlo ještě k jednomu střídání. Dnešní sestavu tedy kromě nás tvoří baskytarista Marek Malášek a zpěvák Honza Hlavatý (pozn. aut.: více se o nich můžete dozvědět na stránkách www.abax-metal.cz). A podněty? Prostě nás muzika baví a člověk se toho těžko jen tak vzdá. Možná nám došlo, že to nelze zavřít jako rozečtenou knihu, a místo toho sbírat známky. A možná máme dnes míň svazujících ambicí, ale o to víc chuti. Nic a nikdo nás netlačí a klidně budeme radši pomalu pilovat starý i nový věci, než nasekat 40 rychlokvašek.

Comeback mohl být pojat různě, protože Abax prošel různými hudebními fázemi. Vrátili jste se však v podstatě k úplně prvotnímu směřování, k heavy/power metalu – proč?
Martin: Mohl bych teď učeně povídat o tom, že jsem přesvědčen, že dochází k celosvětové renesanci metalu a jeho prvotních odnoží, zejména heavy a speedu, že mnoho původních kapel se vrací na pódia a ke kořenům, ze kterých vzešly, a tak dál a tak dál… Nic takovýho! Neškatulkujeme. Hrajeme to, co z nás přirozeně leze, a nechť si to milovníci přesné determinace zařadí kam chtějí. Nejčastěji nám jsou, pravda, přisuzovány právě přívlastky heavy a power.
David: Ale nedá se říct, že to, co dnes hrajeme, je jednoznačně heavy nebo power. Má to určitě metalovej základ, ale i spoustu dalších zajímavých prvků, kterými chceme zpestřit zaběhnuté klišé. Nelámeme si hlavu nějakou stylovou čistotou: hrajeme to, na čem se shodneme a co nás baví. Každej v kapele poslouchá různé styly metalu, a tak to chce hodně tolerance, ale tu s ohledem na životní zkušenosti máme.
Z jakého důvodu se v obnovené sestavě neobjevuje původní zpěvák Petr Varhaník? Sami už jste naznačili, že s jeho účastí jste zprvu počítali... A jako o basákovi jste neuvažovali o někom ze starých členů?
Martin: Petra jsme samozřejmě oslovili. Byl jsem tehdy přesvědčen, že bez něj Abax nelze vzkřísit. Zkusili jsme to i vloni, když nám dal vale David Roubal, ale po několika návštěvách ve zkušebně se asi opět ozvaly válečné bubny 'made in revival' (Varhaník je už deset let členem Judas Priest Revivalu – pozn. aut.) a pokus byl v zárodku potlačen. Nicméně když dnes slyším zpívat s Abaxem Honzu Hlavatého, jsem rád, že to tak dopadlo. Basáky netřeba komentovat. Ten prapůvodní, Pavel Pechánek, řediteluje VZP v Hradci, Jindra Pavlišta řediteluje skupině Orient a Petr Víšek je plně vytížen v kapele FDK. Takže jsme hledali, až jsme Marka Maláška našli – a nutno opět dodat: dobře jsme udělali…
Vloni jste vyrukovali s CD-EP Zlatej ráj. To naznačuje určité hudební směřování nového Abaxu. Jak moc se od té doby posunulo?
David: To EP pouze naznačuje určitou pestrost skladeb, taky se jedná spíš o promo nosič. Koncert je veden taky v tomhle duchu, ale sound je určitě tvrdší. Teprve čas určí pravej směr, ale nový věci charakterizuje tvrdej těžkej spodek s melodickým zpěvem.
Martin: Jak ze slovníku. Nemám, co bych dodal. (smích)

Nejnovějším, avšak zároveň velice překvapivým nosičem Abaxu je CD Flashback, kompilace skladeb z dávných demokazet. Podle jakých kritérií výběr těch písní probíhal a kdo ho prováděl?
Martin: Já bych možná začal tím, proč se vůbec projekt Flashback zrodil. Kupodivu si spousta lidí na Abax vzpomněla a na našem webu se začaly objevovat dotazy typu "Mohl bych koupit stará dema?" "Nechcete znovu vydat původní demáče?" "Mám kazetu z roku 1989, nemáte to na CD?" apod. Nahrávat ty starý věci znovu nám přišlo hloupé a drahé, nehledě k tomu, že by se vytratila atmosféra doby i hudby. Tenkrát určoval sound Abaxu Petrův jekot a bez něj by to opravdu nešlo. Vymysleli jsme výběr z demokazet a pokusili jsme se to vyčistit, jak to šlo, i když to samozřejmě moc nešlo… Přesto jsme to s Davidem uspořádali a pustili ven. Kritéria výběru? Minimum chyb a zvuk alespoň na čtyřku. Kromě skladeb, který jsme vyřadili jaksi rovnou, jsme nezařadili ani věci, který teď hrajeme na koncertech. Můžou se případně objevit na Flashback II, pokud bude poptávka. A překvapení na závěr: náklad je skoro pryč!
Jaký to byl pocit, poslouchat ty nahrávky po tolika letech?
David: Nevím, co chceš slyšet... Nostalgie a dojmy typu "Jó, to byly doby, když mi vlály vlasy! To je ale fofr, ten Petr Varhaník ale ječí! A těch chyb!" Zvuk – kromě posledního, pátého dema vzniklého paradoxně ve zkušebně – nic moc, ale jako vzpomínka dobrý.
Kolik zhruba vystoupení už nový Abax absolvoval a s jakým ohlasem? A jak je vůbec sestaven koncertní program, hrajete i nějaké 'historické' písně?
Martin: Máme za sebou necelé dvě desítky akcí, kde bylo možné slyšet staré i nové věci. Ale s tou historií to nepřeháníme. Za koncert zazní v průměru tři až pět starších kousků. Ohlas by asi měli posuzovat jiní, my jako staří nekritičtí ješitové jsme přesvědčeni, že všechno bylo super. Naposledy jsme vyprodali pražskej Kain – což při rozloze klubu není zas takové umění –, tudíž jsme spokojeni. Doufám, že 27. června ho vyprodáme podruhé!
Co Abax čeká v nejbližších týdnech a měsících a jak vypadají nějaké vzdálenější plány a cíle?
Martin: Cíle, cíle... to je složitý. O těch ambicích už jsem se zmiňoval: Abax se nechce nikam za každou cenu cpát, já bych nejradši držel těch 15 až 20 akcí do roka na klubové scéně, ale bylo by fajn, kdyby se povedla taky účast na nějakým fesťáku. To bys nevěřil, jak je to problematický! V aktuální sestavě bychom rádi na podzim udělali ještě jedno EP-CD.
David: A ty hodně vzdálené cíle? Natočit klip a konečně to long play CD. Když bude vydavatel, tak klidně i dřív...