Podobné úvahy ale rázně přetíná hluk intra BACKYARD BABIES, kterým je pistolnická Who Killed Bambi. Do ztemnělého sálu, jehož první řady v mezičase začala okupovat partička exkluzivně vystajlovaných glamerů věkově někde na prahu dospělosti, začínají zběsile blikat rudé majáky, umístěné přímo na kytarových aparátech, omotaných navíc kolem dokola kabeláží s červenými LED-diodami. Jízda začíná, držte si klobouky, pojedeme z kopce. Během následující cirka hodiny a půl nezůstane opomenut jediný zásadní hit z dílny BB, jako jsou Highlights, Star Wars, The Kids Are All Right, Minus Celsius nebo třeba Everybody Ready. Z aktuální novinky zní zase pecky Fuck Off And Die, Nomadic, Degenerated nebo Back On The Juice. Kapela šlape opravdu perfektně, pomyslný řetěz nespadne z převodového kolečka jedinkrát. Navíc se v přetlaku produkované energie bez problému skryje spousta drobných instrumentačních chybiček, padajících na vrub enormnímu fyzickému nasazení čtveřice. Dregen je tradičně v transu, Peder má tvář puklou nemizejícím úsměvem, Johan hází patky na všechny strany … a na Nickem je alespoň částečné udržení chladně severského statu quo: občas se drsně zamračí pod svou charakteristickou kšiltovkou. Fanoušci lačně bouří, interakce mezi jevištěm a hledištěm je jedním slovem vřelá. Za vším je pochopitelně rovněž velká porce klišé, ovšem krásného, nikoliv prázdného a bezobsažného. Obsáhlý přídavkový blok, který končí skutečně na chlup přesně s desátou hodinou večerní, je pro kapelu za daných okolností milou povinností. Všichni v sále si koncert užívají po všech stránkách až do samého konce. Zábava; lepší, přiléhavější slovo mě nenapadá. A přesně o tom rokenrol je!
