Obecně působil Adam Bomb celou dobu před koncertem tak nějak jako ve svém vlastním světě, kdykoli jsem s ním něco řešil, omezil se pouze na "jééééé", eventuelně "kůůůůůl". Pookřál pouze v momentě, kdy obíhal příchozí kvůli tombole a s grácií naprosto zdatného obchodníka ukazoval možné výhry (CD a kalhotky s nápisem 'Rock Like Fuck'). Také jsem si koupil lístek, č. 238.
Po našem setu panstvo nastoupilo na plac a bylo se tradičně na co koukat … a co poslouchat. V záchvatu mé osobní extáze v první řadě, někdy v úvodní třetině setu, jsem byl ovšem vytažen z kotle se slovy: "Ty vole, průser, vzadu praskla voda!" A místo bezstarostného koncertu jsme, my členové předkapel i s barmany, máčeli hadry ve špinavé břečce, sušili své nástroje a vytírali šatnu. Vše tak nenápadně, že to většina přítomných v sále ani nezaregistrovala. (Pro pořádek musím dodat, že tato nehoda nejde na vrub klubu.) No a právě v tom zápalu ždímání jsem nezaregistroval, že probíhá tombola. Ani se mi nechce psát, že právě můj lístek vyhrál hlavní cenu, což jsem se dozvěděl až druhý den, když se mi parťák chlubil, co všechno vyhrál – a že nějakej vůl, co měl lístek 238, si tam před ním nebyl schopen dojít. Naštěstí náplast na tuhle bolístku přišla ještě v předstihu: to když za mnou přiběhl náš bubeník, jestli nevím, kde mu schne virbl, jelikož Wookymu ten jeho prasknul, takže mu půjčí svůj. Virbl jsme našli, bubeníkovi ho vlastnoručně vyměnili během nepřerušené písně, kdy na nás v průběhu svých kytarových orgií nevěřícně zíral Adam Bomb. Nakonec nás vztyčeným palcem pochválil jakože aha – a jelo se dál.
Chtěl bych žít v zemi, kde na takových koncertech netryská v backstage na naše věci voda…
