BLACK HILL - Aerobeat
Srajt Records / 23:04

Pětičlenná posádka (ve složení, tipuju, kapitán, střelec a tři údržbáři) letecké společnosti Black Hill agrocore, s. r. o., si pro nás v této sezoně přichystala krátký vyhlídkový třiadvacetiminutový let. Záchranné vesty máte v přihrádce pod sedadlem, pytlíky na zvracení v přihrádce před sedadlem, kyslíkové masky v přihrádce nad sedadlem, kapitán už žhaví CD přehrávač a můžeme startovat – a komu se to nelíbí, toho střelec umravní.
Tak by se dala shrnout nová studiová práce a náležitá image kapely v době vydání tohoto počinu a budiž to kapele připsáno k duhu. První, co z desky vyleze, je nahuštěná kytara uvozující vcelku svižný úvodní Korálek, který vokálně osciluje mezi zlým core zpěvem a Lou Fanánkem Hagenem – dokonce se v této stopě projevují (také skrz sólo) šikovné kytarové prsty. Právě kontrast mezi zlým a hodným hlasem je průvodním znakem celé desky (jenom tam už dále neslyším 'Fanánka'). Hudebně mají sloky často podobu jakési štěkané se základem v jednoduchém riffu, ksicht dostane píseň až v refrénech, jejichž úroveň ovšem kolísá. Pro mě nejsilnější je asi ve druhé skladbě Pavilon 22B. Po dvou následujících, vcelku krátkých skladbách Víno a BarBar, které mě tak nějak nechaly v lehké apatii, následuje pěkně začínající a následně kytarově zajímavě procítěná skladba Kouř a rovněž silná Aetaer. Pak již následuje závěr a v rámci alba vcelku průměrná Těžkej stroj.
Co dodat? Ale jo, dobrá práce. Muzika se poslouchá dobře, na desce nejsou chyby ani zvukové nedostatky a celek působí kompaktně. Rozhodně kapela nezabředá do zrádného HC patosu či podobného kýče. Deska by klidně mohla být delší, ale není to zas takový problém. České texty jsou fajn a ukrývají v sobě i trochu těch jinotajů a poezie.