inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


BLOODY OBSESSION
  – Husaria

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Luboše Hnáta

Roger Waters
Publikoval: JO - Sobota, 05.05. 2018 - 15:32:32
Rubrika: Reportáže

ROGER WATERS
27. dubna 2018, Praha, O2 Arena

Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl

Zavřete oči a vyčkávejte na příchod mesiáše. První pražské vystoupení ze slíbených dvou naplnilo svá očekávání, i když se skládalo převážně z tvorby bývalé mateřské lodi s doplněním o bonusový, novinkový materiál. Zbytek vynikajícího sólového materiálu zůstal kdesi zaprášený v šuplíku, nad kterým nám tímto visí pomyslný velký otazník. Sázka na jistotu převážila risk ze ztráty pozornosti širšího spektra posluchačů, kteří vesměs stejně vyhledávají nostalgii, i když se ROGER WATERS s posledním albem Is This The Life We Really Want? sice pomalu, ale jistě posouvá umělecky dál.

Vzhledem k návalům u vchodu se dramaturgie uchýlila hned v začátku k sebevražednému kroku. Téměř dvacetiminutová projekce zabírající ženu zahalenou v šátku, strnule pozorující z pobřežního pahorku vzdálené moře, nebyla zrovna ten nejlepší životabudič a znuděné tváře v publiku budiž toho dostatečným důkazem. Co tím chtěl básník asi tak vlastně říci? Únavu a obavy vystřídaly planety vítající dech beroucí Breathe. Hodina astronomie začala. Uvolněný nástup proplouvající do fosilní One Of These Days zakončené hřměním vyzněl díky kvalitnímu nazvučení a rozmístění reproduktorů po stranách haly v mixu hodně realisticky a vše bylo perfektně načasováno s Time / Breathe (Reprise) jakožto plynule odvíjející se stálice nikterak výrazně nevybočující z předem daného konceptu. Po bělavém obláčku The Great Gig In The Sky zastiňujícím odvrácenou stranu Měsíce přichází oblak černý jako saze – Welcome To The Machine. Jedna z nejpovedenějších skladeb celého vystoupení, hlavně díky epickému klávesovému zakončení, vyčnívala s přehledem nad ostatními. Neuvěřitelné. Proč také nezařadit něco staršího a trošku tomu vdechnout nový život a rozměr. Stále ožehavé téma, hlavně co se týče obsahu i hudební stránky, bylo ztvárněno hned ve třech novinkách v řadě. Dojemná Déjà Vu, The Last Refugee s uprchlickou tematikou a v neposlední řadě peprná Picture That, která díky kvalitnímu ozvučení a muzikantství naštěstí nevyzněla ploše, jako je tomu na originálním audio záznamu z r. 2017. Znovu si odběhneme do minulosti pro nesmrtelnou Wish You Were Here, která vnesla do vystoupení melancholii a zadostiučinění. Za zatáčkou měl ovšem následovat náraz do zdi. Nejdříve The Happiest Days Of Our Lives a pak legendární Another Brick In The Wall hned ve dvou částech. V posledním segmentu této trilogie byl přizván sbor českých dětí, aby udělaly na pódiu synchronizované křoví ve vězeňských úborech, skrývajících oranžová trika se vzdorujícím nápisem 'Resist'. Playback vše zachraňoval. To už byl ze začátku nenápadně, stranou stojící umělec spolu s týmem rozehřátý od hlavy až k patě a v tom nejlepším oznámil takřka půlhodinovou pauzu kvůli přestavbě produkce. Každý to pojal dle vlastního uvážení a sraz se už konal v jiném prostředí. Část druhá byla každopádně zajímavější a kontroverznější nežli ta první.

Příchodem policejních sirén se O2 Arena záhy proměnila v továrnu levitující uprostřed haly, opatřenou kouřícími komíny, měnícími barvu kouře dle nálady hraných skladeb, s ozdobným nafukovacím prasátkem symbolizujícím přebal alba Animals z r. 1977. Hala tím tak byla záhy pomyslně rozdělena na dva tábory. Gigantická produkce byla samozřejmě důvtipně sestavena z pláten, na kterých se při agresivní Dogs či nadčasové Pigs promítala převážně antitrumpovská tematika. Kontroverzní citáty, občas těsně za hranicemi morálního kodexu, se střídaly za sebou jako na běžícím pásu a zlatým hřebem byl zakončující slogan: „Trump je prase!" Konkrétněji se k tomu vyjadřovat netřeba, protože s tím stejně nic naděláte. V této zemi přece platí právo svobody slova a mysli, ne? Hlavní atrakcí večera se stalo obří létající prase řízené na dálku, taktéž ozdobené podobiznou prezidenta Trumpa. Spouštěčem nesympatií vůči státním příslušníkům od Británie přes Rusko, Španělsko, Belgii, Turecko až po Sýrii byla až detailisticky sestříhaná videa, chytře zakomponovaná do barevných montáží, prolínajících se se záběry z aktuální pódiové scény. Prachy hýbou světem. Money pokračovala v odkazu předešlých historických statistik, které prošly za poslední dekády řadou změn. Revitalizovaná Us & Them (toto turné nese pyšně její název) donutila publikum přemýšlet o Watersem důrazně zmiňované extrémní chudobě, parlamentních botách, světovém míru, kráse Česka a v neposlední řadě o africkém původu lidské rasy. Přivoňte si, prosím. Po Smell The Roses opět něco zádumčivého. Výplach mozku Brain Damage a vidina vyproštění s Eclipse. Spadla klec a každý by si měl sáhnout do svého svědomí. Čisté tóny akustické kytary doprovázely Mother až do momentu, kdy se nad pódiem vykreslil ikonický laserový hranol. Symbol The Dark Side Of The Moon zcela do detailu podkreslil otupující náladu Comfortably Numb. Strhující rekonstrukce a záplava konfet zanechala obecenstvo konsternované až do opuštění koncertní haly, kdy postranními koridory dav odcházel poslušně v řadách jako ovce na popravu.

Nalijme si čistého vína, přátelé. Roger Waters má stále v sobě onen adolescentní oheň a očividně se svými politickými názory nikterak netají. Což je na jednu stranu dobře. Médii je tedy vnímán nejenom jako geniální muzikant, ale také jako ostrý aktivista. Výkon perfektně sladěného hudebního doprovodu netřeba detailně rozebírat. Kytarista Jonathan Wilson s respektem duplikoval party Davida Gilmoura a sličné sboristky odvedly také kus poctivé práce. I přes zpočátku zpomalený start se tento kolos dokázal odlepit od země a následně i zdárně přistát na předem určené místo. Excelovalo se, kritizovalo, ale hlavně předávalo. Hraný materiál obstál v zatěžkávací zkoušce a dal všem jasně najevo, že hlavní mozek má i po více než padesáti letech stále co říci a zůstává relevantní a naprosto imunní vůči nežádoucím vlivům moderní společnosti. Jediným receptem na takovýto úspěch je prostě neustále vzdorovat a plavat proti proudu. Ten zbytek se dostaví sám.

Setlist: Breathe, One Of These Days, Time, Breathe (Reprise), The Great Gig In The Sky, Welcome To The Machine, Déjà Vu, The Last Refugee, Picture That, Wish You Were Here, The Happiest Days Of Our Lives, Another Brick In The Wall – Part 2, Another Brick In The Wall – Part 3, Dogs, Pigs (Three Different Ones), Money, Us & Them, Smell The Roses, Brain Damage, Eclipse, Mother, Comfortably Numb

Exkluzivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund