inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


BLOODY OBSESSION
  – Husaria

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Luboše Hnáta

Harlej, Sendwitch
Publikoval: JO - Úterý, 17.04. 2018 - 22:58:16
Rubrika: Reportáže

HARLEJ, SENDWITCH
14. dubna 2018, Ostrava, Garage

Text: Jiří Olszar
Foto: Aleš 'Dzon' Steffek

Harlej vyrazili začátkem března na Rock&Pop Tour, které se uprostřed dubna zastavilo i v ostravském klubu Garage. Na Ostravu má kapela určitě jen ty nejlepší vzpomínky – vždy skvělá atmosféra, nadšené publikum a pokaždé takřka 'plný dům', takže snad nikoho nepřekvapilo, že natěšení bylo po obou stranách 'barikád'.

Než ale dali Harlej 'bohu to, co chtěl', přišla na scénu ještě předkapela SENDWITCH. Proti původnímu plánu se začalo o něco později, což ovšem zpěvák a kytarista Daniel Černý hned zkraje vysvětlil. Cestou z Olomouce se autu s technikou polámalo kolečko, takže se vše začalo připravovat o něco později, ne-li na poslední chvíli. Musím ale před techniky a zvukaři hluboce smeknout. Nejenže stihli připravit scénu s obří obrazovkou, ale podařilo se jim vykouzlit zvuk, který jsem v Garáži už dlouho neslyšel. A k dobru věci přispěl i fakt, že tady se nehrálo na předkapelu a hlavní hvězdy, tedy aspoň co se zvuku týče. Ten byl zkrátka stejně luxusní u obou kapel. Rozdíl byl tedy jen v hracím čase a zkušenostech. Sendwitch jsou stále ještě hodně mladá kapela, která právě pracuje na svém debutu Počátky, takže logicky ještě nemá tak bohatý repertoár. Ten se opírá jak o pop-rock – něco pro příslušnice něžnějšího pohlaví, které si co do počtu vůbec nezadaly s drsnějším 'chlapským' jádrem –, tak i o grunge s určitou příměsí stoner rocku. Mně osobně rezonovala ta pop-rocková tvář třeba s Mandrage a Daniel Černý neměl ani svým vokálním zabarvením daleko od Vítka Starého. Dodával tomu ale takový docela příjemný kollerovský feeling. Ostatní členové vokálně přizvukovali sice jen v popěvcích či refrénech, ale ty byly zvládnuté výborně. Refrény byly vůbec hodně silnou stránkou kapely a fanoušci na ně dost dobře reagovali. Až do ostravského koncertu jsem kapelu vůbec neznal, ale takovou typickou 'reprezentativní' skladbou by mohl být singl Teď a tady, který tak nějak shrnuje všechny výše uvedené atributy. Dost podobně na tom byla i úvodní Sám sebou, která měla ale ještě o poznání silnější refrén. Pomalejší skladby by ovšem potřebovaly trochu dopilovat. Postupem času totiž začaly vyznívat poněkud stereotypně. Svižnější věci, jako třeba A tak se dívám (snad jsem si název zapamatoval správně), seděly klukům zkrátka mnohem víc, což bylo ostatně patrné i na jejich zvýšené aktivitě a takové té muzikantské radosti. Sendwitch ale rozehřáli ostravské publikum více než dobře a v závěrečné skladbě jej dokonce i slušně rozezpívali. I když by třeba Harleji slušela jako předskokan klidně ryze punková kapela, tohle rozhodně nebyla vůbec špatná volba a mladíci si i zde určitě našli spoustu nových fanoušků.

Všichni přítomní mohli během přestávky znovu 'natankovat' a technici připravit pódium pro další dějství, které už bylo netrpělivě očekáváno. Fanfárové intro z opery Libuše ono očekávání konečně přeťalo. A HARLEJ se s tím vůbec nemazlili. Čekal jsem, že na úvod zazní něco z poslední desky Hodný holky zlý kluky chtěj, ale kapela neponechala nic náhodě a do natěšeného davu okamžitě flákla prověřený kousek Zfetovanej. Tomáš Hrbáček ani nemusel nažhavený kotel nijak pobízet a sálem (možná i celou Ostravou) se neslo mohutné sborové „hej, hej, hej, já jsem zfetovanej". Rozjezd, jak má být, s pohybem na obou stranách. Když si vyhulený debil nabrnkne vylízanou holku, tak je samozřejmě taky vymalováno, proto ani Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel děvče s nízkým IQ nemohla zůstat bez patřičné odezvy. Stává se, stává jako by předznamenala, co se bude dít dál. Tady ale musím nejprve vyzdvihnout bubeníka Libora Fantu. V tomhle novém kousku totiž bezvadně prodal své thrashové zkušenosti. Už tak pěkně našlapaný kousek povýšil o další úderný level. A Stává se, stává, že se někdy prostě nedaří. Malá nevěrná holka měla očekávaně opět rozehřát hlasivky fans, což se sice stalo, ale trošku neplánovaně. Po úvodní vybrnkávačce se komplet celá kapela odmlčela a skutečně se ozval mohutný chorál. Nějakou dobu to vypadalo, že to měli Harlej v plánu, ale po chvíli se ukázalo, že došlo k výpadku proudu na stagi. Že se něco posralo, potvrdil i Tonda Rauer úsměvnou poznámkou. Ale protože je Tonda vesměs slušný člověk, nebudu jej v tomto případě raději citovat. Pokus číslo dvě už vyšel na výbornou a bez další poruchy se pokračovalo dál.

Během vynucené pauzy ale publikum nijak nevychladlo, takže si s chutí zaskotačilo při následující Na prodej či se zasmálo u Vostudy v podání starých ožralých prasat, jak Harlej otitulovaly barmanky na minulé štaci v Olomouci. Na přetřes tak přišel i věk zakládajícího člena Tondy Rauera. Že letos slaví padesátiny, není žádným tajemstvím. Že je ale slaví každý den s litrovkou rumu, na něj musel prásknout až Tomáš Hrbáček. A protože 50 let není pro rockera žádný věk, byla mu příznačně věnována skladba Dětský hřiště. Další věc, která byla věnována někomu z kapely, byla letitá Jůlie. Tu zahráli speciálně pro Milana Hoffmanna, aby mu nebylo líto, že jako jediný nemá žádnou ségru, která toho taky vypije. Ač tedy na pódiu všichni vyváděli nějaké šaškárny a legrácky, 'hlavní roli v blbým filmu' hrál tradičně Tonda Rauer. Svými vyhlášenými grimasami à la Mr. Bean dokonce vyděsil jednu z fanynek v první řadě. Když zrovna z pódia zněla další novinková skladba Možná, nevěnovala v tu chvíli příliš pozornost tomu, co se děje na scéně, čehož Tonda rychle využil, sestoupil z pódia přímo k ní a předvedl jeden ze svých ksichtů přímo 'face to face'. Když se nebohá fanynka v tu chvíli na něj otočila, pokoušel se o ni doslova infarkt a Tonda málem schytal jednu za uši. Jak by řekl klasik: „A vo tom to je!" Na koncertu Harleje prostě prdel musí být v každém případě, navíc s bonusem v podobě bezva muziky a pořádné porce energie.

U Než to s náma půjde ke dnu se zřejmě nechali inspirovat Dogou, nebo spíš Tondovou oblíbenou Metallikou, když se nad hlavami začaly snášet obří balonky. A nebyl by to zase Tonda, aby něco nevymyslel. Přímo s dětskou hravostí balonky likvidoval zapálenou cigaretou v ústech. Tomáš Hrbáček si jen oddechl, že těch balonků nebylo víc, jinak by se této bohulibé činnosti oddával snad až do konce koncertu. Přestože už fanoušci slyšeli pořádný ranec muziky, nemalá porce je ještě čekala; a bylo jasné, že na řadu přijdou hlavně 'lidovky'. Svezli jsme se tak noční tramvají v Královně noci, beztrestně jsme namalovali na zeď Přirození, zazpívali si country klasiku Pověste ho vejš či usoudili, že režisér dnešního představení nebyl vůbec sjetej, tak jako v Proč pocit mám. Mezi tyto klasiky ale propašovali i novinku Strážní andělé, která se zde vůbec neztratila. Ono není jednoduché v dobře zavedeném setlistu udržet novější skladby, ale v tomto případě – nebo s již zmiňovanou Stává se, stává – by to nemusel být vůbec problém. O tom, jaká panovala v klubu báječná atmosféra, svědčil i závěr v Proč pocit mám, kde Tomáš Hrbáček vyzval publikum k závěrečnému sborovému doprovodu, čehož možná následně trochu litoval. Mohutné „Ná, ná-ná-ná, ná-ná-ná, ná-ná-ná," totiž znělo sálem dlouhé minuty a skoro to vypadalo, že tento chór snad nikdy neutichne. Kapela v tu chvíli vypadala trochu rozpačitě a začala se po jednom pomalu vytrácet ze scény. Ani Tondovi Rauerovi se gesty nepodařilo rozjeté fans zkrotit. Ti byli v tu chvíli doslova jako v transu.

Z této nirvány všechny vytrhl až Tomáš Hrbáček, když dorazil zpět s akustickou kytarou v ruce. V unplugged vsuvce zazněla snad nejkrásnější harlejovská balada Proměna, kterou doplnila bonusová předělávka Harlej Krišna, ve které se navíc Kolinss chytil tamburíny a Libor Fanta cajonu, tedy vlastně kopáku, který použil místo cajonu. Už tohle byl vlastně takový přídavek, ale když Harlej viděli, že jejich příznivci stále nemají dost, museli je dorazit ještě něčím 'pod proudem'. Nejprve to byla pohodovka Svařák a na samotný závěr stylová vypalovačka Optimistická, kterou to rozhodně neposrali – a Libor Fanta zase výborný. Výborní ale byli ten večer všichni a nechali na pódiu i nějaké to vypocené kilo. Rozsvícená světla v sále avizovala definitivní konec s dlouhou děkovačkou a loučením. I když v Optimistické Harlej zpívají, že z nich nikdy nebudou Kabáti, a dost možná nebudou ani vyložení umělci, showmani to budou pořád a lidem budou dávat jen to, co chtějí – bezvadnou zábavu a radost. A tady se lidi bavili tak, jako by to mělo být naposledy v životě. Ostatně jak napovídá úryvek textu ve skladbě Možná: „Možná je na konci tunelu jenom tma", a proto bychom neměli promarnit jedinou chvilku dobře se pobavit u skvělé muziky a užívat si života, dokud to jde.

Exkluzivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) Jiří Olszar + RockShock, 2005 - 2018: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund