ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MARCO MENDOZA
  – Viva La Rock

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Toto
Publikoval: JO - Středa, 07.03. 2018 - 23:21:19
Rubrika: Reportáže

TOTO
27. února 2018, Praha, Forum Karlín

Text: Viktor Loukota
Foto: Jiří Rogl

Čas plyne rychle jako voda v řece a člověk až žasne, jak mu 40 let dokáže prosvištět za zády, aniž by si to nějak výrazně uvědomoval. Řeč je o kulatém výročí vzniku této muzikantské instituce a probíhajícím turné, trefně nazvaném 40 Trips Around The Sun. Po velmi dlouhé odmlce se TOTO vrátili do Prahy ve značně obměněné sestavě, doprovázené personálními změnami, úmrtím klíčových členů a jinými faktory. I ten večer, ostatně jako vždy, nabídli svůj kus duše, umu a pozitivních vibrací téměř vyprodanému karlínskému Foru, které se pomalu zaplňovalo až do posledního momentu před spadnutím velké opony.

Po osmé hodině bylo publikum přivítáno hned jednou z novinek Alone z nedávno vydaného výběru, a nasadili tak kvalitativní laťku, kterou si byli schopni udržet až do samotného konce vystoupení. Z původní sestavy zbylo akorát trio Steve Lukather / David Paich / Steve Porcaro s výpomocí staronového zpěváka Josepha Williamse, jenž důstojně nahradil Bobbyho Kimballa, který již několik let s kapelou nespolupracuje. Toto torzo, jak už to u jejich koncertních turné bývá zvykem, doplňuje tlupa nájemných muzikantů, kteří se starají o ten zbytek. Nenechte se ale mýlit. Jedná se o prvotřídní hráče, obzvlášť co se týče skvělé integrace mezi dané party. Skupinu tentokrát doplnili baskytarista Shem von Schroeck (Kenny Loggins, Spooky Tooth), excelentní bubeník Shannon Forest (Don Henley, Faith Hill, Taylor Swift), legendární perkusista Lenny Castro (Eric Clapton, Joe Bonamassa, The Crusaders) a dlouholetý saxofonista Warren Ham. Všechno šlapalo jako švýcarské hodinky. Nezavěšujte prosím. Klasika Hold The Line s nábojem a závanem starých dobrých časů byla doprovázena následnou Lukatherovou snahou přimět sedící sekci k většímu šumu. Inu, když si sál uspořádáte víceméně na sezení, o to těžší je pak prolomit komunikační bariéru mezi dvěma světy.

Padlo pár úsměvů pro všechny milence při Lovers In The Night, aby staronová Spanish Sea vše odvála do slunných dálek. Naprostým klenotem se stala emotivní balada I Will Remember, jako vzpomínka na ztracenou lásku, která se precizně držela originální předlohy a sčítala staré vrásky. Svižná English Eyes s chytlavým kytarovým přechodem dávala Lukovi příležitost obratně přehmatávat po pražcích se stylovou lehkostí a tradičně instrumentální Jake To The Bone byla zase jasnou exhibicí všech zúčastněných hráčů – a věřte, že tento kousek nepatří zrovna k těm začátečnickým příkladům. Dech beroucí techniku a sehranost obratně přeměnili ve dvojici určenou převážně dámám. Po Lea / Rosanna se začalo besedovat. Krátký akustický set složený ze známých čísel, doprovázený vyprávěním o historii jednotlivých skladeb, byl na jednu stranu dobrý nápad, ale na druhou stranu, co se týče přísunu energie, naopak dvousečným mečem. Po decentní Miss Gun tu byla Georgy Porgy,inspirovaná povídkou čerpající z prastarého románu z 19. století. S Human Nature se zavzpomínalo na krále popu Michaela Jacksona, se kterým jádro stávající skupiny spolupracovalo na třech albech včetně kasovního trháku Thriller. Jestli se někdo vyžívá ve skladbách pojmenovaných po ženách, tak jsou to právě oni. Po Holyanna stepovala rytmická No Love plus dva dodatky. Relaxační Mushanga s podmanivou Stop Living You uzavíraly onu zpestřující prostřední vsuvku, a přišla na řadu část třetí.

Plynulý přechod z akustického rozpoložení na ten více dravý, elektrický, byl pro ně naprosto přirozený a bezproblémový. Bravo. Mávající Girl Goodbye a láskyplná Angela působily oproti složitějším Lion a Dune jako laciné odrhováky pro rádia. Přesnost a tonalita těchto promakaných kompozic uváděla v nevíru všechny okrajové konzumenty, a vydávali tím jasný signál: Však my vám všem ještě ukážeme, zač je toho loket. Rychlá dvojka se prohnala pouští jako písečná bouře a po bouři přicházejí většinou klidné chvilky. Luke vzdal upřímnou poctu svému padlému hrdinovi Georgeovi Harrisonovi s coverem While My Guitar Gently Weeps, kdy při dech beroucím sólu zmrazil celý sál. Dobrá práce, hochu. Velkým překvapením byla také pompézní Stranger In Town z 80. let. Syntetizátory, efekty a frázovaný projev Davida Paicha, který se v cylindru zvedl od piana a putoval po pódiu ze strany na stranu. I když to vyznělo poněkud dobově a trochu mimo celkový koncept hraného repertoáru, nijak to neurazilo, ale svým způsobem ani nenadchlo. Ještě jedna výplň Make Believe, a nastal čas odletět do teplých krajů.

Mega hit Africa byl logicky zařazen až na konec, a není tomu ani divu. Většina sedících i stojících totiž čekala právě na tento památný okamžik. Při uvolněné atmosféře kapela vyzvala sedící, aby povstali a přesunuli se k pódiu. Zpěvák Joseph Williams si tentokrát zahrál na dirigenta a donutil publikum k opakování domorodých popěvků v africkém duchu. Tato klasicky natažená koncertní verze hymny byla zde zbytečně šponována perkusemi či rituálním hlaholem a nebýt dramatického vyvrcholení, byla by zřejmě odložena do sekce nálezů a ztrát. Světla zhasla a hlasitý potlesk donutil muzikanty k poslednímu činu. Před naší, za naší, cesta má ať nepráší. The Road Goes On se stala trefnou tečkou tohoto hudebně přínosného a nápaditého vystoupení, na které všichni čekali takových let, a vyplatilo se.

Toho, že se jedná o prvoligové hráče se smyslem pro humor a patřičným nadhledem, se napsalo už hodně, ale o to důležitější je, že i za ta léta nepřetržitého hraní jim nechyběla lidskost a cit pro komunikaci. Žádné ego, čistá síla. Nechť vaše budoucí osudy doprovází šťastná hvězda.

TOTO
27. února 2018, Praha, Forum Karlín

Text: Luboš Hnát
Foto: Jiří Rogl

Když v roce 1980 vyšel v časopise Melodie článek 'Rytíři urozeného rocku', jednou z kapel, o kterých se tam psalo, byla americká parta TOTO. Ani autor zmíněného článku Jaromír Tůma nemohl tušit, že v roce 2018 přijedou Toto do Prahy, aby zde během téměř dvouapůlhodinového koncertu zahráli to nejlepší ze své více než čtyřicetileté kariéry.

Koncert začal přesně úderem osmé hodiny, a protože si Toto do Prahy nepřivezli žádnou předkapelu, přišla nemalá část fanoušků, kteří v tu dobu ještě mrzli ve frontě před halou, o úvodní píseň Alone. A někteří dokonce přišli o jeden z velkých hitů Hold The Line, který zazněl poněkud překvapivě hned vzápětí. V současné sestavě jsou z té původní pouze kytarista Steve Lukather a klávesáci David Paich a Steve Porcaro. Největší pozornost na sebe strhával kytarista, který si zabral střed pódia, zatímco zpěvák Joseph Williams stál stranou, jako by se styděl (nebo nemohl) vstoupit do centra dění. Zvuk byl, jak je to v karlínském Foru obvyklé, na dobré úrovni, avšak tentokrát by neškodilo přidat trošku na hlasitosti. Zvláště v tišších pasážích bylo zejména v zadních (stojících) řadách slyšet všechno možné, jen ne kapelu. V takových chvílích bylo těžké soustředit se jen na muziku. První vrchol koncertu přišel při jazzrockově laděné instrumentálce Jake To The Bone. Tuto parádu vystřídala křehká balada Lea, na kterou navázal další ze zásadních hitů kapely Rosanna – tu si s kapelou zazpívala celá hala.

Za svou čtyřicetiletou kariéru má kapela na kontě už hezkou řádku písní. Některé z nich, jako třeba Georgy Porgy nebo Holyanna, zazněly akusticky ve zkrácených verzích. Ke každé z těchto písniček jsme se dozvěděli něco o jejím vzniku. To bylo pro většinu z nás zajímavé, ale právě při téhle akustické části byl výše zmíněný problém se zvukem asi nejvíce patrný. V této části zazněla i jedna ze dvou coververzí, které kapela zařadila do svého repertoáru – Human Nature od popového krále Michaela Jacksona, která dobře zapadla do celkové atmosféry koncertu.

Po akustické vložce se Toto vrátili k elektrickým nástrojům, aby v závěrečné části koncertu naservírovali pražskému publiku ještě několik svých hitů, jako například Girl Goodbye, Lion nebo Stranger In Town. Mezi ně se vešla druhá coververze, která na koncertě zazněla. Tentokrát to byla slavná 'beatlesovka' While My Guitar Gently Weeps, kterou kytarista Steve Lukather doplnil o svou improvizaci. Při Make Believe zpěvák vyzval sedící publikum, aby opustilo své židle a zbytek koncertu si užilo hezky vestoje. A obecenstvo to rádo udělalo. Všichni asi čekali, až zazní snad největší pecka kapely Africa, kterou americká parta celkem logicky své vystoupení zakončila – atmosféra při ní ještě více vygradovala. V očekávaném přídavku zazněla jediná skladba s příznačným názvem The Roads Goes On.

Kapela Toto svým pražským vystoupením dokázala, že muzika 'rytířů urozeného rocku' fanoušky i po čtyřiceti letech stále oslovuje. A to je určitě dobře.

Setlist :
Set 1 – Alone, Hold The Line, Lovers In The Night, Spanish Sea, I Will Remember, English Eyes, Jake To The Bone, Lea, Rosanna
Set 2 – Acoustic Storytellers – Miss Sun, Georgy Porgy, Human Nature, Holyanna, No Love, Mushanga, Stop Loving You
Set 3 – Girl Goodbye, Angela, Lion, Dune (Desert Theme), While My Guitar Gently Weeps, Stranger In Town, Make Believe, Africa, The Road Goes On


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund