inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MARCO MENDOZA
  – Viva La Rock

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Škwor, CheckPoint, Ultima
Publikoval: JO - Pondělí, 12.02. 2018 - 17:00:51
Rubrika: Reportáže

ŠKWOR, CHECKPOINT, ULTIMA
9. února 2016, Ostrava, Bonver Aréna (Tatran)

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

20 let na scéně, vyprodané haly, skvěle odehrané festivaly, tisíce spokojených fanoušků a na kontě takřka úplně čerstvé a navíc 'zlaté' album Uzavřenej kruh. Co víc si může tuzemská kapela přát? Mohlo by tohle všechno ale pro kapelu, jako je Škwor, znamenat uzavření nějakého pomyslného kruhu? To asi sotva, proto začátkem února sbalila kapela svá fidlátka i nového kytaristu Martina Voláka (ex-Harlej) a vyrazila na své vůbec největší turné, které odstartovalo 9. února v ostravské Bonver Aréně (dříve hala Tatran). A že je o Škwory skutečně velký zájem, dokazují nejen prodejní čísla nové desky, ale i návštěva první zastávky tour. Zkrátka a dobře, v Ostravě byl 'plný dům'.

Do Ostravy, potažmo na turné, ale nevyrazili samozřejmě sami. Prvními 'předklokany' se stali pro fanoušky Škworu jistě dobře známí ULTIMA z Ledče nad Sázavou. Ostatně, loni je bylo možné vidět jako support v rámci Hledání IDentity Tour 2017. Takže letos znovu a navíc se zbrusu novou deskou Všechno je jinak. A právě novinková Všichni nakažený odstartovala na minutu přesně páteční večírek v Ostravě. Celá čtveřice to hrnula převážně v HC/rapmetalovém duchu, i když nejen v něm. Třeba hned v následujícím songu se lehce otřeli i o djent. V čele Ultimy stáli hned dva frontmani, kteří se celkem dobře doplňovali jak při rapování, tak i 'klasickém' zpěvu. Jako první předkapela neměli úplně ideální zvuk, takže třeba rapu/zpěvu občas nebylo příliš rozumět a chvílemi mi přišlo docela škoda, že v sestavě chybí živý baskytarista. Některé jejich 'šlágry o lásce' si o to vyloženě říkaly, jako třeba další těžkotonážní novinka Nalož mi. Rap a zpěv byly víceméně dosti vyvážené – někdy převažoval zpěv, jindy zase rap. V jedné ze skladeb jsem měl pocit, jako bych slyšel hrát Cypress Hill tvrdý, valivý hardcore. Jiné, především novinkové záležitosti měly i docela slušný hitový náboj. Paraziti nebo Princ docela dobře zafungovaly i u místního publika díky našlapaným a uchu lahodícím refrénům. Bez hodnoty pak prozradila, že mezi oblíbené kapely Ultimy dozajista patří i Linkin Park. Třičtvrtěhodinka s touhle smečkou utekla docela rychle. Roztleskávací Síla noci a typicky ostravský pozdrav „Baník pičo" pak ukončily úvodní set, který fanoušky, potažmo mě samotného, ani omylem nenudil, a samotná Ultima byla vskutku mile překvapena jejich pozitivními reakcemi.

Ani následující CHECKPOINT, kteří nastoupili na pódium také překvapivě hodně rychle, nebyli pro příznivce Škworu neznámým pojmem. Záleželo jen na tom, jak dlouho kapelu sledují, protože na společné turné vyrazily obě kapely už v roce 2007 k desce Loutky. CheckPoint dorazili do Ostravy také s novou muzikou, a to s loňským EP Klon a letošní novinkou Pade na pade. Proti Ultimě jsem čekal o poznání větší kytarový bordel – a po úvodním intru z pohádky S čerty nejsou žerty jsem se díky úvodní skladbě Klon pořádného nářezu skutečně dočkal. I když mají třeba na Bandzone nálepku crossover rock, úvod tedy moc rockově nevypadal, stejně tak jako další dění. Klon byl přinejmenším slušný metalový nátěr, navíc podpořený i slyšitelně lepším zvukem. Další skladba (název mi vypadl z hlavy) ale stočila kormidlo mírně ke grunge rocku, ale pořád s jistou dávkou agresivity, takže samotná nálepka crossover vlastně až tak od věci nebyla. Někdy to ale nebrali oklikami a šli rovnou na věc, jako třeba v dalším svižnějším přímočarém kousku Naší vinou s dosti nakažlivým refrénem. Pocty se dočkal i Chuck Norris v další novince Karate charakter – skladba ne tak tvrdá, s občasnými prvky djentu. V trošku odpočinkové pasáži dali třeba tvrdší kytarovku Multikára, polobaladu Hráze, a protože CheckPoint prý i rádi tančí, vůbec se nerozpakovali a střihli si vlastní úpravu tanečního hitu Gangman Style od PSY. V závěru ještě zazněla titulní skladba Pade na pade s náznakem ska v úvodu, jinak hodně chytlavá drsnější pecka. Čas zbyl jen na speciální punkovou záležitost (s těmi styly si vážně nebrali servítky), složenou při příležitosti loňského turné s Harlejem. To bylo ze strany CheckPoint vše. Pro mě osobně hodně příjemné překvapení. Kapelu jsem viděl poprvé naživo a klidně bych si ji někdy zase dal. Sice tak jako v předchozím případě šlo hlavně o energii, která z pódia přímo cákala, ale musím uznat, že CheckPoint byli přece jen o poznání muzikálnější. Skvěle se prezentoval zejména bubeník Martin 'Lachtan' Lachman.

Vše zatím probíhalo hladce a bez zbytečných prostojů. Ani vyvrcholení celého večera se neshledalo s žádným extra zpožděním. Přidaná pětiminutovka k původnímu startu nestojí snad ani za řeč. ŠKWOR slibovali kromě největšího turné i největší scénu. A už u předkapel bylo zřejmé, že stage je opravdu obří, co se výšky a šířky týče. Hloubka se dala zatím jen odhadovat, neboť zadní polovina byla doposud zahalena plátnem. Na něm se následně objevil 'hadí' uzavřený kruh – motiv z aktuální desky –, doprovázený zvukem intra. To maličko zvukaře pozlobilo, ale druhý pokus už vyšel, opona šla rychle do stran, takže konečně bylo možné vidět pódium v celé kráse. Zadní plachtu přes celou stage opět zdobil obří ornament uzavřeného kruhu s pozadím z rezavého vlnitého plechu – aspoň tak mi to připadalo. Dalo by se říci, že pozadí bylo takové úspornější, jenže to mělo svůj účel. V druhé polovině scény totiž přibyly další čtyři rampy světel, a právě v kombinaci světel, kouřových výbuchů, šlehajících plamenů a onoho pozadí bylo o vizuální stránku velice dobře postaráno. Nebylo to zbytečně přeplácané, ale zato maximálně efektní. Jak už jsem zmínil, drobná nesrovnalost s intrem byla jen nepatrným problémem a žádné další Omyly a pády se již po zbytek večera nekonaly. A právě tahle naživo až monumentálně vyznívající skladba – zvuk už byl jednoznačně na té nejvyšší úrovni – z nového alba Uzavřenej kruh odstartovala celou show a vlastně i celé aktuální turné. Publikum přijalo kapelu hodně vřele, ale pořádné euforické výbuchy si zatím schovávalo na pozdější dobu. A že kapela zavítala do 'drsného kraje', připomněla třeba songem Za barevným sklem – právě z desky Drsnej kraj –, kde se zatím jen lehce sólově představil i Martin Volák, ale už od samotného úvodu jsem měl pocit, že do téhle party bezvadně zapadl. První pyroefekty byly k vidění ve skladbě Ráno a dost to připomínalo letní slunce, které se vám nepříjemně dere do ložnice. V tomto případě to ale nepříjemné nebylo, spíše šlo o jakési probuzení publika, které konečně pořádně vybuchlo se Sympaťákem – skladbě připomínající výše zmiňované CheckPoint, respektive turné k desce Loutky. Les rukou šel samozřejmě nahoru i při letité Vyvolenej.

Otázka Petra Hrdličky, zda má někdo novou desku, byla asi docela zbytečná, když během poměrně krátké doby dosáhla na zlatý statut za prodej a pohodovka Za tmavejch nocí onen zájem jen potvrdila. Při další pyroexplozi jsem jen tak zauvažoval, jak je asi lidem v první řadě. Patrně si dopřáli slušné solárko, neboť i o poznání dále bylo horko z plamenů pěkně cítit. To se holt stává mě jen ujistila, že zvuk je vážně skvělý, v tomto případě až brutálně hutnější proti studiové verzi. Následná žádost Petra Hrdličky o vokální výpomoc publika se samozřejmě setkala s úspěchem. Aby taky ne, když se servírovala kultovní Může se stát. Atmosféra byla dokonalá, přímo až vtahující, a když sál proťal kužel bílého světla – že by světlo na konci tunelu? –, člověk v tu chvíli vlastně nevnímal nic jiného než samotnou muziku a připadal si doslova jako v uzavřeném kruhu, ze kterého není cesty ven. Ten pocit umocnila i novinková Dokola. Na chvilku jsem se soustředil na Martina Voláka a bylo evidentní, že ho tahle nová hudební etapa hodně baví. Byl asi nejvíc ze všech v pohybu a při hraní se bavil různými kulišárnami, jako třeba hraním s kytarou za hlavou. Celebrity a další vlna nadšení plného 'baráku', jak zmínil následně baskytarista Tomáš Kmec, aniž by si při tom možná uvědomil, že klub podobného názvu (Barrák) leží jen nedaleko. Ovšem tuhle návštěvu by nepojal ani omylem. Sraž nás na kolena – další ruce nahoře, sbor a pařba aneb jasný důkaz toho, že 'osmdesátky' lidi prostě pořád baví. Z reakcí publika byl odvařený i Petr Hrdlička, který tak trochu připomněl typicky českou a v poslední době dost populární vlastnost – udavačství. Pronesl totiž, že všude napráská, jak bylo ostravské publikum výborné, což ostatně mohu jen potvrdit. Atmosféra už asi nemohla být lepší, takže to šlo ráz na ráz – novinková Pokřivenej pohled, Hlídej ten ráj, pochodová Starej voják, také z nové desky, Sama... Před skladbou Kolikrát... zavzpomínal Petr na to, jací byli dementi, když byli mladí, což zabil hláškou: „Stejně jsme pořád stejní čuráci." Když pak zavelel Lítej, všichni v kotli lítali, ale pro jistotu se ještě zeptal, zda ještě můžou, aby se mohli dorazit v rozeskákané Nebuď debil. Tak trošku bylo naznačeno, že se blížíme do finále, takže ještě Uzavřenej kruh, Poslouchej, Pohledy studený a bez velkého loučení odchod z pódia.

Škwor nedělali žádné cavyky, protože bylo zcela jasné, že tady se přidávat prostě muselo. Tak to jsme my, Vlci v koutě a na závěr vyloženě se hodící pohodovka Sliby & lži. Další odchod ze scény, ale opět bez nějakého evidentního loučení. Přiznám se, že i já jsem byl lehce zaskočen, leč něco málo tady přece jen ještě chybělo. Petr s Martinem už si to hrnuli na pódium s akustikama v ruce, takže hitový cajdák Síla starejch vín vyzněl přesně tak, jak by vyznít měl. A publikum? To si vyřvalo poslední zbytek hlasivek. Ten sbor měl vážně sílu jako chorál 'chacharů' na Baníku v době největší slávy. Ještě něco? No samozřejmě. Mý slzy neuvidíš – nejstarší hitovka tohoto večera, kterou se kapela, dá se říct, proslavila. Od doby alba Vyhlašuju boj si sice připsali na konto spoustu lepších skladeb, ale tahle nesmrtelná věc prostě nemůže na žádném koncertě chybět. Přídavek tedy luxusní, a to se Petr Hrdlička jen zeptal, jestli chtějí fans ještě jednu. Tohle byl ale více než výživný dezert. Sečteno podtrženo, start turné k desce Uzavřenej kruh se mimořádně povedl. Domů tak odjížděli maximálně spokojeni jak fanoušci, tak i Škwor, potažmo i vybrané předkapely. Fanoušci na dalších štacích se tak mají určitě nač těšit.


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund