ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Svatopluk Šváb – Vše se vyvíjí; někdy pozitivně, někdy negativně
Publikoval: JO - Pátek, 20.10. 2017 - 21:29:26
Rubrika: Rozhovory & Profily

Text: Michal Ton
Foto: archiv skupiny

Pokud na české scéně existuje kapela, ve které se stále něco děje, je to slánské TOTÁLNÍ NASAZENÍ. V tomto čase vydávají desku, jedou turné a ještě stihli přibrat dalšího člena do sestavy. O všech těchto tématech, ale třeba i o tom, jak se hraje v Turecku či jakou úroveň má dnešní školství, jsem si popovídal se zakladatelem skupiny SVATOPLUKEM ŠVÁBEM.

Ahoj, Sváťo, pár dnů před naším rozhovorem jsem náhodou potkal kamarádku ze Slaného a ta se o tobě zmínila označením 'učitel a muzikant'. Jak ty se více cítíš? Případně ve kterém oboru bys chtěl zanechat důležitější otisk?
Ahoj, těžko říct, čím se víc cítím. Obě má označení by se dala charakterizovat jako moje povolání a zároveň i jako můj koníček, protože mě obě činnosti nesmírně baví a naplňují. Je to vlastně ideální stav, kdy se ti práce stane i zálibou, přesto bych řekl, že učitel je více moje zaměstnání a hudba moje hobby. A rád zanechám stopu v obou oborech, ostatně si myslím, že již tak činím.

Myslíš si jako pedagog, že způsob výuky v republice je na dobré úrovni? Obecně, nebylo by leckdy prospěšnější přijímat i drobet nekonvenční názory za hodnotné a informovat o nich žáky? Přece jen, držet se striktně toho, co bylo napsáno před několika desítkami let, už možná nemusí být vždy správné...
To asi nejde takhle celkově hodnotit, je to samozřejmě vždy individuální. Řekl bych spíš, že ano, byť jsou ještě pořád místa, kde se zastavil čas. Sám zastávám názor, že nejen žák se musí stále vzdělávat a pracovat na sobě. Pokud učitel nesleduje současný trendy a neinovuje metody výuky, je to samozřejmě špatně.

Upřímně obdivuji dnešní pedagogy a myslím, že musejí mít svatou trpělivost, zvláště v některých učňovských oborech... Pozoruješ nějakou změnu v chování žáků postupem let?
Učím přes dvacet let a to víš, že si změn sakra všímám. Je to obrovský rozdíl, školství a vůbec chování žáků v devadesátkách v porovnání s dneškem. Ale vše je dáno pochopitelně i změnami ve společnosti, to má hlavní vliv, že je vše de facto úplně jiné, než to bývalo tehdy. Prostě vše se vyvíjí, někdy pozitivně, někdy negativně.

Přesuňme se ke tvému druhému hobby – muzice. Jsi znám hlavně jako frontman Totálního nasazení, tak jaké jsou novinky kolem kapely?
Já osobně označení frontman nemám moc rád, řekněme spíš, že jako baskytarista a zpěvák kapely Totální nasazení anebo kapelník, když už by to muselo být. Na jaře i celé léto jsme hojně koncertovali a hlavně letní sezona byla zatraceně vydařená, nejlepší za poslední roky, no a mimo to jsme vydali dva vinyly – výběrovku Best Of Totální nasazení, kde je dvanáct největších hitovek za 25 let naší existence, a pak v reedici premiérové a svým způsobem kultovní album Stínohry z roku 1996. Jinak teď zahajujeme podzimní turné s kamarády z Vision Days a výhledově plánujeme nové studiové album, z něhož jsme zveřejnili jeden zbrusu nový song jako ochutnávku.

Před nedávnem na vašem koncertě vystoupil i bývalý člen P. P. Cvok, nechystá se třeba návrat do kapely a hraní ve čtyřech?
Ano, chystá. Když jsme Pavla kdysi pozvali coby hosta na náš pražský koncert, zjistili jsme, že to mezi námi pořád funguje a že je to navíc se dvěma tak výbornými kytaristy naprostá paráda. Tudíž jsme udělali takto celý koncert, pro velký zájem ještě jeden a nakonec jsme se domluvili, že s ním pojedeme coby hostem podzimní turné. Takže od října do prosince budeme k vidění i slyšení ve čtyřech, tzn. v sestavě Sváťa – baskytara, zpěv, Karloss – kytara, zpěv, P. P. Cvok – kytara, zpěv a Franky – bicí.

Totální nasazení kromě zmíněného kytaristy relativně nedlouho před ním opustili i bubeník a druhý kytarista. Bylo to nejkritičtější období kapely?
Řekl bych, že bylo. V tom roce 2008 jsme odehráli neuvěřitelných 104 koncertů, a to jsme další dvacítku odmítli, protože už je nebylo kam vměstnat. Hráli jsme jak o život a jak šílení, do toho chodili do práce, prostě toho bylo hodně, či spíš extrémně moc, a všechno se to tak nějak událo, že vztahy v kapele způsobily to, co způsobily. Nejprve oznámil odchod bubeník Pípa, po něm pak druhý kytarista Šukec. Oba měli velké problémy to časově stíhat, navíc se k tomu přidaly i osobní neshody. Rozhodující pro mě bylo, že P. P. Cvok oznámil, že prostě jedeme dál, tak jsme vzali z Deratizérů bubeníka Frankyho, který za Pípu už pár let alternoval, a takto v nové sestavě jsme onu krizi zažehnali.

Uvažoval jsi někdy o konci Totálního nasazení?
Abych se přiznal, bylo několik kritických okamžiků, kdy jsem řešil, co dál a jak to zvládneme, jestli tedy vůbec. Kromě výše zmíněného období to bylo někdy okolo roku 1994, kdy jsme se ubírali někam do divných stylů a skoro nikdo nás tehdy neposlouchal, a pak také ještě závěr roku 2013 a odchod P. P. Cvoka z rodinných důvodů. To byla další dvě kritická období skupiny. Ale problémy jsou vždy od toho, aby se řešily, a já nejsem z těch, co by někdy něco vzdávali a utíkali, čili o konci Totálního nasazení jako takového jsem neuvažoval nikdy.

Totální nasazení je bráno vlastně po celou dobu činnosti jako punková kapela, ačkoli drobet nechtěně. Jaké akce nyní převládají? Stále vás pořadatelé berou jako punkovou kapelu, či už se typ akcí a publikum mění?
My jsme si od našich začátků hráli takový svým způsobem vlastní styl, byť asi nejpodobnější punk rocku, ale cílem to nebylo, i když jsme tenhle žánr měli všichni v kapele hodně rádi. Vždy jsem chtěl docílit toho, abych si mohl zahrát cokoliv a kdekoliv a nemusel brát ohledy, že se to k tomu a tomu stylu hodí nebo nehodí. Že je to měkký anebo tvrdý, moc tohle nebo málo támhleto. A to se nám myslím povedlo. Hrajeme na punkových festivalech a vůbec punkových akcích, ale kromě rockových festivalů nás zvou také na hudební multižánrové festivaly, různé městské, obecní nebo pivní slavnosti a třeba i na dětské dny. Čili nemáme problém zahrát kdekoliv, kde je o nás zájem a kde si chceme zahrát, samozřejmě pokud to není proti našemu přesvědčení nebo našim názorům. Jsou prostě místa, která jsme odmítli a odmítáme, a jsou interpreti, po jejichž boku rozhodně stát nechceme.

Zažil jsi nějaký opravdu nepříjemný střet kvůli tomu, že hraješ v Totáčích?
Pár takových drobných bylo v našich začátcích, ale žádný z těch střetů nebyl vyloženě nepříjemný, čili že by dopadl pro mě špatně, to spíš naopak. V tomhle století ještě nic takového zatím naštěstí neproběhlo. Pokud by to mělo někdy nastat, rozhodně se nebojím jakékoliv konfrontace.

V roce 2015 jste vyrazili na docela neobvyklé turné, do Turecka. Jak k tomu vůbec došlo a jaké bylo tamní publikum?
To bylo tak, že někdy v roce 1998 mně přišel dopis z Turecka od dívky jménem Özge, kde byla desetidolarová bankovka a žádost o naše tehdy nový CD ...souhlasíš se vším? Album jsem tenkrát pochopitelně odeslal, aby se pak stalo to, že jsem se v roce 2014 s Özge setkal osobně, kdy se svým českým přítelem dorazila na náš koncert, a poté ještě několikrát. No a dostali jsme nabídku zahrát si v Turecku, čehož jsme samozřejmě moc rádi využili, protože kdy se tohle komu povede. Absolvovali jsme čtyři klubové koncerty, tři v různých oblastech obrovského Istanbulu, jeho asijské i evropské části, a jeden ve dvousettisícovém městě Corlu. Byla to skvělá dovolená a cenná zkušenost, koncerty taky moc fajn, publikum bylo skvělý, lidé milí, příjemní a vstřícní – hudba prostě spojuje. Užili jsme si to i přes tu obrovskou štreku, kterou jedna část naší výpravy absolvovala kapelní dodávkou, ale i to byl zážitek – projet si autem Srbsko, Bulharsko a Turecko. Bylo to prostě parádní se vším všudy a rádi na to vzpomínáme.

Je nějaký typ akce či přímo konkrétní místo, město atd., kde se ti nehraje dobře? Případně kam se už nikdy nevrátíš?
Ano, jsou samozřejmě akce a kluby a místa, kde hrát nechci, respektive nechceme, ale určitě se nebudeš zlobit, když nebudu konkrétní. Muzika je náš koníček, baví nás, a i když jedeme samozřejmě bavit především publikum, chceme si to užít i my, a tak nemusíme brát všechno a hrát za každou cenu všude. Musí to být radost a jsou místa, kde to prostě radost není.

Kromě Totálního nasazení jsi zakladatel a člen folkrockové skupiny Deratizéři, která ale letos moc hrát neplánuje. Pročpak to?
S Deratizéry je to krapet komplikovanější, protože s Frankym máme kapelní povinnosti v Totálním nasazení a to hraje opravdu hodně, kontrabasista Jirka alias Knack hostuje v různých folkových souborech, a protože je dobrý, je poměrně žádaný, no a aby toho nebylo málo, zpěvačka Zuzka si našla brigádu jako letuška. Tudíž je obtíž skloubit to tak, abychom našli termíny na větší množství koncertů. Každopádně určitě zase chceme i s Deratizéry hrát o něco víc, tím spíš, že příští rok jdeme už konečně do studia, které máme na jaro už zamluvené, a mělo by vyjít kýžené nové album.

Jak moc bylo těžké shánět náměty pro tvorbu v téhle kapele, která vznikla vlastně na základě pověstí o Slaném a okolí?
Zkraje to těžké nebylo, každé město, které má bohatou historii, čímž Slaný rozhodně je, má spoustu legend a pověstí, ale teď třeba připravuji jako projekt takové volné pokračování Slánských pověstí – a to už je těžší a musím brousit i do okolních regionů. Jinak pohádková témata pro Deratizéry si často vymýšlím sám.

Ty sám věříš v nadpřirozené síly?
To by bylo asi na delší povídání a samostatné téma, ale dejme tomu, že spíše ano.

Existuje nějaké období v minulosti, ve kterém bys chtěl žít či se do něj alespoň podívat, a naopak je etapa v dějinách lidstva, kdy bys opravdu žít nechtěl?
Já bych se moc rád podíval do mnoha různých období a pár dní života si tam vždy vyzkoušel, neboť mě historie hodně zajímá. Těžko říct, jestli bych tam vyloženě žít chtěl, protože si osobně myslím, že máme neskutečný štěstí, že žijeme v době, ve které žijeme, a také na místo, ve kterém žijeme – škoda že si to neuvědomuje většina obyvatel ČR a neváží si toho –, nicméně asi by mi nevadila 2. polovina 15. století nebo století 16. v Čechách z pozice chudšího rytíře nebo zemana, na nějakém malém hrádku či tvrzi a menším panství. To je taková moje romantická představa, která by mě asi bavila. Co se týká etapy v dějinách, ve které bych opravdu žít nechtěl, myslím, že by to byly obě světové války a 50. léta minulého století, doba komunistického teroru.

Jaká je tedy současnost v historii lidstva podle tebe? Jdeme správným směrem?
Vzhledem k našim možnostem a schopnostem dle mě správným směrem rozhodně nejdeme – týká se to především toho, jak se chováme k přírodě. Pokud se v blízké budoucnosti něco zásadně nezmění, lidstvo na to zle doplatí.

Ty často na svém facebookovém profilu komentuješ aktuální dění. Jsi zároveň zastupitel města Slaný. Neuvažuješ zkusit politickou dráhu?
Jsem bývalý zastupitel a i radní, ale politická dráha mě – kromě komunální politiky, kam se určitě zase jednou vrátím, poněvadž mi není lhostejný osud města, kde jsem se narodil, ve kterém žiju a které mám rád – rozhodně neláká.

Často vystupuješ nekompromisně vůči projevům rasismu a xenofobie, která je v dnešní době dosti rozšířená. Proč si myslíš, že tomu tak je? Je to pouze o neinformovanosti lidí, nebo tohle mají prostě v sobě?
Žili jsme dlouho v izolaci, těch čtyřicet let za železnou oponou udělalo své, nejsme zvyklí na změny, nevážíme si toho, co máme, a když se k tomu přidá závist, hloupost, malost a strach z neznámého, včetně neochoty dát něčemu novému šanci, jsou tyto projevy na světě. Všichni rasisté a xenofobové jsou svým způsobem nešťastní lidé, kteří mají potřebu své komplexy ventilovat a hledat si viníka své neutěšené situace, do níž se přivedli v drtivě většině sami. Svojí neschopností, leností a laxností se jim život buď nepovedl, nebo nedaří, a takoví si rádi najdou svého 'vůdce', který dokáže využít jejich slabostí, vyvolat mezi nimi paniku a davovou hysterii a manipulovat s nimi. Nemyslím, že by to měli v sobě – coby učitel pozoruji na dětech, že se dle mě v nastupující generaci daří tyhle nešvary mýtit, ale bude to ještě běh na dlouhou trať, kdy budou muset šiřitelé nenávistných ideologií, jako je nejen rasismus, ale i komunismus a nacismus, prostě vymřít.

Musím se přiznat, že osobně mám problém třeba s tím, že je mnoho symbolů, co jsou zakázané, ale srp a kladivo na mikině s nápisem CCCP dodnes nikomu nevadí... Vadilo by to třeba tobě na koncertě?
Vadí mi obecně, že komunismus není postavený mimo zákon, a tohle by mi samozřejmě určitě vadilo.

Jsi kromě všeho zmíněného i jeden z hlavních pořadatelů tradičního festivalu Valník. Ten si prodělal během vzniku své. Prozraď čtenářům, jak dopadl letošní ročník.
Je pravda, že od nepodařeného a zmoklého 13. ročníku v roce 2012, který jsme nedobrovolně absolvovali na jiném místě a kde nám pátek a sobota propršely, začínáme prakticky znovu a festival zvedáme z prachu a popela, což se nám zatím naštěstí daří. Rok od roku se situace lepší a letošní vydařený ročník budiž toho jen důkazem. Přišlo na 1800 diváků, nejvíce v nové éře festivalu, a vše vyšlo naprosto parádně a skvěle. Valník 2017 se povedl a my můžeme další ročník zase posunout trochu výš.

Na úplný závěr ještě dotaz na tvé vystupování coby šermíře. Pověz mi něco o tom, jak ses k tomu dostal a co obnáší třeba taková simulace středověké bitvy?
Byl to jeden z mých klukovských snů dělat historický šerm, ale muzika se rozjela nějak víc, než jsem očekával, a tak zůstával dlouho pouze nesplněným snem. Až jsem se jednou prostě rozhodl, že si to chci na stará kolena zažít a vyzkoušet, půjčil jsem si na Barrandově kompletní plátovou zbroj a vybavení a přihlásil se na bitvu v Libušíně, což je největší středověká bitva u nás. Na ní mě to tak uchvátilo, že jsem tomu zcela propadl. V rámci možností se tak snažím zúčastňovat rekonstrukcí bitev buď sám, nebo s kamarády z šermířských skupin i nadále, a děsně mě to baví. Rekonstrukce, nebo chceš-li simulace, takové bitvy má samozřejmě svůj scénář. Jednotlivé souboje jsou buď domluvené, anebo vyplynou ze situace. Co se týká období, dělám třicetiletou válku, tzn. 17. století, a především pozdní gotiku, druhou polovinu 15. století, což je správná plnokontaktní řežba – a ta mě opravdu hodně moc baví.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů!
Také děkuji.

www.totaci.net


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Rozhovory & Profily:
INEKAFE - Kofeinový retro(zhovor)

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund