V noci ze čtvrtka na pátek zemřel JAN ANTONÍN PACÁK, výtvarník a někdejší bubeník skupiny Olympic, jinak též multiinstrumentalista a zpěvák. 24. dubna by oslavil šedesáté šesté narozeniny.
Zubatá rockery evidentně nešetří, naopak, kosí v našem revíru seč jí síly stačí. Po pondělním odchodu kytaristy a producenta Franty Kotvy do věčných lovišť, jsme právě přišli o další velkou osobnost. ´Jeňýk´, ´Sorry´, případně ´Jeňýk Sorrýk´ absolvoval v letech 1959 až 1965 Akademii výtvarných umění, čímž navázal na své předchozí vyučení v oboru keramiky. První hudební angažmá si odkroutil na přelomu 50. a 60. let minulého století jako hráč na kontrabas, banjo a bicí v dixielandových spolcích Brontosaurus, Dixieland ČSA, Dixie mediků LFH, Dixie Party, Dixie Rag Party nebo Metronom Dixie. Na počátku šesté dekády pak konvertoval k ostřejšímu rockovému soundu a jako bubeník působil ve Studijní skupině Big Beatu Pavla Sedláčka, B. B. Quintetu a Experimentální skupině Petra Brožka. Byl i členem jedné z posledních sestav legendárních beatových Sputniků (1964). Se Zdeňkem Rytířem vedl folkovou skupinu Blue Five, kde zpíval a hrál na harmoniku, flétnu, okarínu i valchu. V období let 1965 – 1971 byl členem první klasické sestavy Olympiku, s níž nahrál alba Želva, Pták Rosomák a Jedeme jedeme. Následně se vrátil k jazzu a vystupoval s Traditional Jazz Studiem a Classic Jazz Collegiem. V roce 1975 však aktivní hudební dráhu opustil a začal se primárně věnovat výtvarnému umění. Navázal na úspěchy svého otce a stal se uznávaným tvůrcem v oblastech klasické malby, moderní grafiky, ilustrace, plakátové tvorby i užitného umění, spolupracoval s televizní i filmovou produkcí, věnoval se pedagogické činnosti. Hudbě se věnoval pouze nárazově, vystupoval s amatérskými soubory jako Grafičanka nebo Měcheničtí slavíci, jako studiový host spolupracoval s folkovými ansámbly (např. Spirituál kvintet). S Olympikem si naposledy naživo zahrál při oslavě 40 let od vzniku kapely v roce 2002. Osm let před tím se jako host objevil na jeho nahrávce Dávno.
Jeho Bon Soir Mademoiselle Paris nebo Strejček Jonatán nám tu z nahrávek budou znít na věky, stejně jako ze vzpomínek pamětníků nikdy nevyprchají zážitky z Jeňýkových živelných performancí a často neopakovatelných osobních setkání.
Jan Antonín Pacák zemřel v noci z 22. na 23. března, po více jak ročním boji s leukémií.