ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

30 Seconds To Mars
Publikoval: JO - Pondělí, 11.09. 2017 - 21:52:54
Rubrika: Reportáže

30 SECONDS TO MARS
2. září 2017, Berlín, Postbahnhof am Ostbahnhof

Text: Michaela Horáková
Foto: Magenta Musik

Před nedávnem přišla německé média s informací, že se v Berlíně v sobotu 2. září objeví americká kapela 30 SECONDS TO MARS na jediném speciálním koncertu v Evropě pro tento rok. Protože tato partička z Kalifornie je mému srdci poměrně dost blízká, daná zpráva mě ihned zaujala. Podle pořádající agentury Magenta Musik, která stojí za jednotlivými akcemi pojmenovanými Telekom Street Gigs, se lístky nedaly nijak zakoupit, pouze vyhrát na jejich stránkách.

Zkusila jsem své štěstí v dané tombole. Ale se mnou určitě tisíce dalších fanoušků z celého světa, jak se později během koncertu ukázalo. A tak šance na výhru byla celkem nulová. Soutěžit se dalo do poledne v úterý 29. srpna, poté se vyhlašovaly výsledky. Večer předtím jsem ale najednou na stránkách objevila akreditační formulář pro právě připravovaný koncert. V první chvíli mi to celé přišlo jako docela šílený nápad, že by umožnili českému médiu vstup na tak jedinečnou akci. Později se ale ukázalo, že takové nápady bývají občas těmi nejlepšími. Ano, tušíte správně! Sice jsem neuspěla v té jejich soutěži, ale ve čtvrtek odpoledne po několika předešlých dotazech, zda by nám mohli udělit akreditaci, se mi dostalo kladné odpovědi. Přiznám naprosto na rovinu, že v tu chvíli se mi chtělo brečet i smát radostí. Tak moc mě daný e-mail mile překvapil. A jak už jsem uvedla v úvodu, o koncertu informovali jen novináři z Německa, a pak tu byl ještě náš český RockShock. Tímto vám proto můžeme s potěšením exkluzivně jako jediné české médium přinést informace přímo z místa konání.

V sobotu jsem vyrazila velmi brzy ráno ze svého rodného města na Moravě směr Praha, následně jsem pokračovala do Berlína, kam autobus přijel krátce po třetí hodině odpoledne. Cesta utíkala naprosto v pohodě a potkala jsem během celého tohoto výletu spoustu zajímavých a milých lidí. Prostě vše vycházelo na jedničku s hvězdičkou. Dokonce mě při příjezdu do Postbahnhof, kde se koncert měl odehrávat, oslovila jedna mladá paní s tím, že si všimla toho, že jdu na koncert. Ještě aby ne, když jsem na sobě měla vlastnoručně vyrobené tričko s typickými symboly kapely. Chvíli jsme si povídaly, ptala se mě, jestli náhodou nemám lístek navíc, tak jak to ostatně snad beznadějně na internetu zkoušely stovky lidí. Výherci totiž dostali po 2 lístcích. Vysvětlila jsem jí, že tam jsem za české médium a původně jsem zamýšlela s kapelou udělat i rozhovor, což z časových důvodů bohužel nevyšlo. Jakmile ale zaslechla, že jsem z ČR, hned zajásala, že tam několik let žila, takže jsme skoro krajanky. A se slovy, ať si koncert užiji, mě pohladila po rameni a rozloučila se se mnou. Takových setkání jsem tam zažila hned několik.

U vstupu do areálu už čekala fronta nadšených fanoušků, kterým nevadil ani déšť. Později se na chvíli vyčasilo, ale bylo to jen na moment, počasí prostě bylo jako na houpačce. Přesně tak i emoce přítomných fans, kteří se už nemohli dočkat půl osmé, kdy se mělo začít pouštět dovnitř. Když jste přišli k té frontě lidí, okamžitě jste museli poznat, o co tam ten večer kráčí. Musím říct, že si snad všichni z těch prvních návštěvníků dali dost záležet na zvolených outfitech. To mě příjemně překvapilo, že podle toho šlo poznat několik hudebních ér, které kapela už za sebou má. Musím pochválit celkovou organizaci akce, všichni byli moc milí. Dokonce i členové zvolené security se až neuvěřitelně usmívali a s jednotlivými fanoušky v klidu vtipkovali. Vládla tam dost uvolněná atmosféra na to, že mělo jít o koncert kapely takového formátu. A už při zvukové zkoušce, kterou nešlo přeslechnout, mi bylo jasné, že Jaredův hlas je ve skvělé formě. Pak přišla informace, že prvně budou asi o hodinu dříve vpuštěni partneři pořádající agentury a hosté, což přítomné fanoušky moc nepotěšilo, a mě v podstatě také ne. Během chvíle totiž za brány vstoupilo takových snad sto lidí, že už to vypadalo, že to nebude mít konce a my se tam dostaneme až mezi posledními. Všichni od pracovníků po hosty dostávali speciální zalaminované visačky na krk s obrázkem kapely. V tu chvíli jsem si říkala, že by bylo fajn jednu takovou také mít jako pěkný suvenýr.

Přesto potom nastala změna a novináři mohli jít k bezpečnostní kontrole už okolo sedmé hodiny. To mi přidalo na naději, že aspoň nebudu stát během koncertu nějak daleko. Přítomný tým se k nám novinářům choval opravdu moc mile a zdvořile, což nebývá úplně vždy na akcích obvyklé. A dočkala jsem také toho suvenýru, který se mi tolik zalíbil. Dále jsme všichni z tisku dostali od kapely dva žetonky na libovolný drink jako poděkování za naši účast. Navíc jsme měli přístup i do dalších míst jako partneři a hosté, šatnu jsme měli také zdarma. Jediný rozdíl byl v tom, že pro ty speciální hosty měli připravený raut a po koncertě i afterparty. Měla jsem možnost tam krátce nenápadně nahlédnout, a vypadalo to hodně dobře. Také musím zmínit, že všude možně okolo jste mohli nejvíce vidět právě růžovou, od dekorace po nasvícení, což se dalo z důvodu typické barvy pro Telekom očekávat. Tahle barva je moje nejoblíbenější, proto jsem se cítila jako ryba ve vodě. Po registraci novinářů, kde se všichni bavili výhradně německy, nám bylo sděleno, že se dokonce půjdeme podívat na místa v zákulisí, kam běžně člověk nezavítá. Jako první nás ale čekala zastávka přímo v sále, kde se koncert měl odehrávat. Mou pozornost hned upoutal růžový triad, který dominoval středu pódia. Později se na té velké obrazovce během koncertu promítaly i jednotlivé klipy kapely. Překvapilo mě, že tam ještě nikdo nebyl. Později jsem zjistila, že zrovna probíhal ten již zmíněný raut. Přišli jsme až k zábranám a bylo nám vysvětleno, jakou všemožnou speciální technikou se bude daná akce snímat nebo proč je rozmístění nástrojů a mikrofonů právě takhle. Co vám budu povídat, v tu chvíli už bych si nejraději zabrala místo v 1. řadě a nikam se už nehnula.

Ale prohlídka pokračovala dál. Vrátili jsme se po schodech zpátky ven, kde v jednom přenosovém vozu byly desítky obrazovek a dalších technických vychytávek. Následně jsme vešli do režie a střižny, kde jsem si v tu chvíli všimla informace, že už je po půl osmé, tak by se už mělo začít s pouštěním fans dovnitř. To mi přidalo kapku na nervozitě, protože jsem se už viděla na koncertu. Přestože ale nejsem technický typ, vysvětlování celého procesu natáčení a vysílání bylo velmi pozoruhodné. Ještě musím dodat, že tam byl přísný zákaz focení, i když se tam o to jeden novinář přesto pokusil. Prostě jsme měli možnost nahlédnout pod pokličku live streamu v HD rozlišení 360°, který se vysílal do celého světa jak přes Facebook a internetové stránky pořadatele, tak německý televizní kanál. Pak se s námi zástupci týmu rozloučili a mohli jsme si jít každý svou cestou. Asi nemusím psát, kam jsem měla namířeno, že? Dav fanoušků začali pouštět očividně o něco později, proto se mi podařilo i přes to všechno získat místo úplně vepředu, přesně na straně krátkého mola. Měla jsem opravdu fajn výhled. Ale vyšlo to spravedlivě, všichni ti první čekající stáli hned v blízkosti pódia. Já měla po levé straně dva zástupce z německého média, po té pravé zase 3 holky z Polska. Jak se později ukázalo, na koncert vyhráli lístky i lidi z Gruzie nebo Afriky, takže šlo vskutku o mezinárodní účast. Jak už venku v té frontě, tak i vevnitř během čekání na začátek koncertu natáčeli s fanoušky různé rozhovory a krátké reportáže. Když v devět večer ukázal na pódium moderátor a oznámil, že za chvíli přijde kapela na stage, stále jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem mezi těmi pár stovkami šťastlivců, kteří mohou být u toho.

A to už se zhaslo, za úvodu intra a hlasitého potlesku se objevil kytarista Tomo a doprovodný člen Stevie. Bubeníka Shannona byste ale vyhlíželi ten večer marně, jak už mi došlo během té předchozí prohlídky backstage. Bohužel z důvodu nemoci nemohl dorazit. Když celý koncert pak zpětně hodnotím, tohle bylo opravdu jediné zásadní minus, jinak se celé akci nedalo nic vytknout. Za prvních tónů skladby Up In The Air zavládlo v sále naprosté nadšení a do toho na pódium přiběhl zpěvák Jared s takovou neskutečnou dávkou energie, která vás ihned pohltila. V první chvíli jsem v sobě zpracovávala, že tuto mou milovanou kapelu vidím po dlouhých třech letech opět naživo. Navíc jsme ji všichni měli prakticky na dosah ruky. Nejvíce se Jared zdržoval právě na tom konci mostku, kde jsem zrovna stála já. I když měl během té skladby na sobě ještě brýle, přes které ale bylo dobře vidět, na ten první vzájemný pohled nelze zapomenout. Pak přítomné vyzval, ať si čapneme a na jeho pokyn v jednu chvíli všichni vyskočíme. Dočkali jsme se i výzvy, ať uděláme všichni jeden krok dopředu, tím vznikla v davu ještě větší mačkanice. Stále to byla ta kapela plná vtípků a pozitivní nálady, což se samozřejmě odrazilo i na samotné atmosféře koncertu. Po celou dobu vystoupení jsem se nepřestala usmívat, jak jsem se cítila šťastně a naplno si užívala dané chvíle radosti.

Při následující skladbě Kings And Queens se pořádně projevilo, že jeho pěvecký projev je jistý a velmi silný, v sále to opravdu krásně znělo, ozvučení se také povedlo. Samozřejmě se Echelon zapojil do zpěvu s takovou vervou, že to až nahánělo husí kůži. A to se ten večer ještě mnohokrát zopakovalo. S písní Conquistador jsme se naladili na rockovější styl a poprvé během koncertu okusili papírkový déšť. Já tedy docela hodně, protože jsem stála v bezprostřední blízkosti, odkud se všechny ty konfety vypouštěly. Poté se tempo poněkud zpomalilo, protože po songu End Of All Days přišel akustický set. A tady musím zmínit, že jsem si vždy přála zažít jejich klubový a akustický koncert, což se mi nakonec do puntíku splnilo. Jared před písní The Kill uvedl, že jde o zlomový počin, u kterého nečekali, že tak moc osloví tolik lidí po celém světě. Fanoušci zpívali tak hlasitě a do toho se silně, ale zároveň s citem rozléhal Jaredův hlas po celé místnosti, že to při mém pohledu do prvních řad nejednoho člověka dohnalo až k slzám. Nejvíce mě však potěšily mé dvě nejoblíbenější skladby Alibi a From Yesterday. Těsně předtím ale dali pokyn osvětlovačům, aby v sále více potemnělo a navodila se tak intimnější atmosféra. Jared si během koncertu hned několikrát klekl přesně k nám, kde jsem se zrovna nacházela. Když ale zrovna při Alibi koukal přímo na mě, ta chvíle byla naprosto k nezaplacení. Ano, stála jsem hodně blízko, tak častý oční kontakt byl zaručený po celou dobu koncertu. Ale tento moment pro mě znamenal nejvíc.

Mohli jsme si nechat zahrát na přání, zazněly třeba i Attack nebo Night Of The Hunter. Padaly tam různé názvy, od těch nejstarších až po různé rarity. Přiznám se, že u mě nemohli ani jednou skladbou šlápnout vedle, protože neexistuje žádná, kterou bych od této kapely neměla ráda. Proto mohla padnout volba na jakýkoliv song, a byla bych happy. Po akustické části koncertu následovala moje další oblíbená skladba City Of Angels, což mě velmi potěšilo. Při ní se v sále rozsvítila světýlka na mobilních telefonech a vypadalo to jako zářící hvězdná obloha. Samozřejmě jsme všichni očekávali živé provedení novinkové skladby Walk On Water, která vyšla teprve před pár dny. A musím říct, že daný singl skvěle zapadl mezi stávající položky na setlistu. Kapela se nezapomněla zmínit, že finišuje s vydáním páté studiové desky a také brzo oznámí data evropského turné. Tak doufejme, že se tam objeví i zastávka v České republice. Před Do Or Die si Jared vytáhl na pódium dva kluky a společně pak hodnotili, která strana obecenstva je při zpěvu hlasitější. Následně se na stagi objevil s obrovskou německou vlajkou, se kterou mával do všech stran. A už byl prostor jen pro jednu skladbu, kterou se stala vynikající hitovka Closer To The Edge. Fanoušci byli vyzváni, že mohou jít na pódium. V tu chvíli se kolem mě rozjela taková mela, že jsem se pro tentokrát rozhodla zůstat dole. Nakonec jsem dobře udělala, protože se Jared stejně držel skoro pořád u nás vepředu, když zbylá část stage byla obklopená fanoušky. Dokonce dost lidí zůstalo stát v koridoru u pódia, protože se už nahoru nevešli. Tak velký byl zájem. A ke konci přišel další papírkový déšť, teď v mnohem silnější formě, který naprosto skvěle završil tento jedinečný zážitek.

Jak bych to na závěr zhodnotila? Celý den se nesmazatelně zapsal mezi ty nejlepší, které jsem zatím zažila. A samotné vystoupení mě naprosto nadchlo! Po jeho skončení se ve mně mísilo hned několik pocitů – od radosti přes dojetí a zároveň i smutek, že už je po všem. Nevím, jestli se toto bude ještě vůbec někdy opakovat, abych byla celou hodinu a půl tak blízko své oblíbené kapele. Jsem opravdu nadšená a těžko hledám slova, která by zcela přesně vystihla atmosféru koncertu a mé pocity. Takové chvíle naprostého štěstí stojí skutečně za to a už se nemohu dočkat, až tuhle partičku zase někdy uvidím naživo.


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund