inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Gojira, Atari Terror
Publikoval: JO - Úterý, 11.07. 2017 - 16:09:00
Rubrika: Reportáže

GOJIRA, ATARI TERROR
7. června, Praha, Lucerna Music Bar

Text: Eva Houšková
Foto: archiv skupin (ilustrační foto)

Už několik týdnů dopředu vyprodaný pražský Lucerna Music Bar hostil začátkem června francouzskou metalovou ikonu Gojira. Klubový koncert téhle originální party jsem si nemohla nechat ujít, ačkoliv si myslím, že vzhledem k zájmu nebyly prostory zvolené zrovna nejšťastněji. Rozhodně by bylo lepší jí poskytnout o něco větší, které by natěšení fans bez problému taky zaplnili.

Jako předkapela byli zvoleni pražští ATARI TERROR, kteří už předem 'vyhrožovali', že se začne přesně v osm, protože času na hraní mají málo a pak už budou mít prostor hlavní hvězdy večera. Hrát začali až asi deset minut před půl devátou, pravda ale je, že svůj čas měli striktně odměřený. Nicméně i tak z něj dokázali vyždímat maximum. Neslyšela jsem kluky pár let a byla jsem zvědavá, jak se se svou dnešní, jistě poněkud svazující rolí popasují. Vzali to sice fofrem, ale o nic méně důkladně. Už po druhé skladbě, tuším, že to byla Bright Sun, se 'hlavní řvoun' Kurz vrhá do kotle mezi lidi. Přestávky jsou minimální, jsou-li vůbec nějaké, a kapela sype do lidí další songy. Zpočátku je bohužel Broňův zpěv poněkud upozaděný nebo nějak zahuhlaný, takže melodické party nejsou moc slyšet – alespoň tedy z místa, kde stojím já. Zhruba v polovině setu se to ale zlepší a Broňa občas zabrouzdá i do drsnějšího hlasového projevu. Pěkně se ten jeho hlas s Kurzovým řevem doplňují. A skvěle se doplňují i oba kytaristé, Salma a Wlachinski, kteří tu rozhodně nejsou jen 'do počtu', při čemž jim poskytuje hutný základ Pornosova baskytara a Nuňézovy bicí. Při Oh My God Kurz vyhlásí toho večera první 'kruh štěstí a lásky', což není nic jiného něž zběsilý mosh pit, do kterého se na chvíli i sám zapojí. Následuje valivý začátek Motofoko a při Airbag Death Kurz oznámí (pozor, změna) 'zeď lásky'. Ta se rozestoupí na 'mé' straně, takže pro jistotu couvám trochu do pozadí, ať si to užijí ti, které to baví. Kurz hlásí, že jim zbývá posledních sedm minut, které vyplní jednak konec songu s takovou téměř 'country' pasáží, jednak další 'kolo štěstí' a závěrečná Attention!, při které si Kurz ještě naposledy 'zakrauluje' na rukou fans. Čas vypršel, pár vteřin na vychutnání potlesku a odchod do zákulisí.

Čekání na headlinery se trošku protahuje, lidi se je několikrát snaží vyvolat ze zákulisí. Mezitím si aspoň stihnu najít místo, kde budu přece jen trochu líp vidět – a doufám, že ani sluch nepřijde zkrátka. Pak světla konečně pohasnou, rozezní se intro a za nadšeného řevu natěšených fanoušků nastoupí na pódium jako první Mario a začne bubnovat.Hned nato se objeví izbytek GOJIRY a zahajují svoji show s Only Pain. Záhy z okraje stage poprvé, ale ne naposled, prudce vytrysknou gejzíry páry, na hlavy lidí se snese první sprška konfet, do toho znějí trochu monotónní, ale naléhavě bolestná slova názvu písně a na plátně za bicí soupravou můžeme pozorovat valící se barevnou lávu. Projekce show nijak neruší, neběží pořád, ale když už ano, jen umocňuje náladu zrovna hraného songu. Prudce bublající bicí palba zahajuje The Heaviest Matter Of The Universe a zpěvák a kytarista Joe poprvé vychází na prodloužené molo pódia, takže ho fanoušci kolem mají doslova na dosah ruky. Joe , Mariův bratr, jako by maličko zastiňoval hlavního kytaristu Christiana, což se ale dá pochopit, je to přece frontman. Sice na jednu stranu působí trochu introvertně, zároveň se v něm ale skrývá i kus exhibicionisty – a možná právě tahle vnitřní rozervanost mu poskytuje možnost tak různorodého hlasového projevu a tvorby takové muziky, která z pódia proudí mezi lidi, chvíli se mezi nimi plazí jako had, aby je vzápětí udeřila nekompromisní ranou rovnou mezi oči. Tím jsem vlastně už vyjádřila průběh celého koncertu. Co tedy dodat? Kostru setlistu tvoří hlavně pecky z geniálního alba z loňského roku Magma, takže nemůže chybět úžasná Silvera s kulometně přesným začátkem bicích a spoustou změn v tempech i stylu, zároveň nabušená i znepokojující... Nebo energická Stranded, při níž je výměna energie mezi kapelou a publikem téměř viditelná. Nebo The Cell či The Shooting Star... Ale dočkáme se i některých starších kousků, třeba Flying Whales, Terra Inc., při níž na plátně z ptačí perspektivy ubíhají majestátní vysokohorské štíty, či L'Enfant Sauvage. Les rukou fans je nahoře skoro pořád. Světla také skvěle doplňují atmosféru jednotlivých songů, třeba při Backbone v rudé záři vypadá Joe skutečně ďábelsky. Nechybí ani sólo na bicí, které je, ostatně stejně jako celá hudba Gojiry, také úplně jiné, než bývá na koncertech různých kapel zvykem. A musím ještě dodat, že Mario je vůbec excelentní, přesný a úderný bubeník, který se hned tak nevidí, tedy vlastně spíš neslyší. Podporuje ho veselý chlapík, baskytarista Jean-Michel, který se pohybuje po své části pódia jako rtuť a stále hází nakrátko ostříhanou hlavou. Mít dlouhé háro, vytvářel by slušné vlny.

Lidi prakticky po celou dobu koncertu skandují, dávají najevo nadšení, a vytvářejí tak kapele báječnou atmosféru, takže není divu, že si Joe nenechá ujít příležitost si je v jednu chvíli trochu zadirigovat. Během hraní mě napadá, jaké by to asi bylo, kdyby kapela místo angličtiny zpívala všechny songy ve své mateřštině. Nejspíš by to celé dostalo ještě další, netušený rozměr, ale zase je fakt, že s francouzštinou by se jí asi hůře proráželo na světové trhy. I když, kdo ví... Po Toxic Garbage Island Mario odhodí paličky do lidí, ale to ještě není konec. Posledním songem základního setu je Pray, rozjíždějící se jako horská úzkokolejka, změnou tempa na chvíli přecházející do drsnější polohy buldozeru, zase se vracející do hypnotického tempa a znovu zpět. Tahle 'modlitba' vás může pěkně semlít. Následuje odchod za scénu a výbuch nadšení přítomných fans, takže za chvíli je Gojira zpět a ještě nám naservírují dezert v podobě písně Oroborus a pak už definitivně 'last song' – na závěr to chce něco hodně energického, s pochodovým tempem, aby se nám dobře šlapalo domů, takže zvolili Vacuity. Zdá se, že potlesk ani teď nebude mít konce, kapela si to užívá, Joe spokojeně kvituje i odezvu na svou výzvu „Scream for me!" a ještě několikrát všichni děkují, než zazní poslední „good bye!".


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund