ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MARCO MENDOZA
  – Viva La Rock

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Freeway Jam – Jsme hardrocková kapela, Pt. 4
Publikoval: JO - Úterý, 02.05. 2017 - 23:40:48
Rubrika: Rozhovory & Profily

Text: Luboš Hnát, Paul Schenzer, Honza Holeček
Foto: archiv skupiny, Kačka 'Darlene' Smidová

Kapela FREEWAY JAM (FWJ) se oficiálně rozpadla v srpnu 2001, a i když to byl rozpad, kterému předcházely jisté problémy a neshody, věřili PAUL SCHENZER i HONZA HOLEČEK, že se nejedná o rozpad trvalý. Že se ale pauza tentokrát protáhne na dlouhých patnáct let, netušil ani jeden z nich. Co vedlo k tomu, že se kapela v roce 2016 dala opět dohromady, a jak vidí svou další budoucnost, to je námětem posledního dílu miniseriálu Rockového světa o této pražské hardrockové partě.

Období po rozpadu 2001–2016

Zhruba rok po rozpadu Freeway Jam se ještě krátce sešli Paul Schenzer a Honza Holeček v kapele The Way, kterou společně založili ke konci roku 2002. Kapela zaznamenala i přes svoji extrémně krátkou dobu existence několik personálních změn a na přelomu let 2003 a 2004 se rozpadla.

Paul Schenzer: „The Way bylo úplně o ničem. Naprostý protiklad Freeway Jam. Slepá ulička už od začátku."

Poté realizoval Paul Schenzer společně s klávesistou Adamem Románkem studiový projekt Astral Pirates.

Paul Schenzer: „Astral Pirates byl projekt, který nás hodně bavil, a udělali jsme to hlavně proto, že jsme to udělat chtěli. Nahráli jsme to a odehráli jsme to několikrát i živě – dokonce i s projekcí. Pak ale Adam jednou odešel ze zkoušky a už ho nikdo neviděl."

Honza Holeček v tomto období hrál v několika kapelách, jistý čas byl členem jiné hardrockové party – Red Baron Band. Vystupoval s osobnostmi, jako jsou Luboš Andršt (více než 10 let byl členem jeho Blues Bandu), Vladimír 'Guma' Kulhánek, Zdeněk Juračka a další.

Honza Holeček: „Já jsem v tomhle období měl nutkání zavolat Paulovi, jestli by si s námi nechtěl zahrát, kolikrát jsem už v ruce držel i telefon, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Mně primárně nešlo o to obnovit FWJ, ale prostě jsem to chtěl zase nějak nakopnout, a pak by se vidělo, co by z toho vzniklo."

K tomu, že nakonec k žádnému kontaktu nedošlo, přispělo také to, že se všichni členové vrhli na soukromé podnikání a na obnovení kapely nebyl prostě čas.

Reunion 2016

Zhruba v polovině roku vychází na Rockovém světě profilový rozhovor s Honzou Holečkem, ve kterém Honza letmo zmíní své působení ve Freeway Jam. Honza ve svém rozhovoru stručně popisuje pouze krátký úsek historie FWJ a o spoustě věcí z jejich historie se nezmiňuje. To podnítí reakci Paula Schenzera, který píše do redakce Rockového světa e-mail, v němž s Honzovým rozhovorem leckdy velmi kriticky polemizuje. V zájmu objektivity je Honza Holeček redakcí Rockového světa požádán o vyjádření k této polemice. Pak už dostávají věci rychlý spád a Honza s Paulem navazují po dlouhých 13 letech kontakt. Následně dochází k první schůzce, které se účastní i kytarista Jindra Musil a zcela náhodně i bývalý manažer kapely Lev Pavluch.

Honza Holeček: „Ten první rozhovor zapůsobil, jako kdybys najednou odemkl zarezlý zámek. Prostě my jsme ty dveře k sobě měli zavřený a ten rozhovor byl jako rozbuška, která je otevřela."

Paul Schenzer: „My jsme se všichni sešli v jedné hospodě a úplnou náhodou šel okolo Lev Pavluch a viděl nás tam. To bylo jako nějaký signál z vyšších míst... Nakonec samozřejmě padla i zmínka o tom, že bychom mohli kapelu obnovit."

Současnost

Zhruba od konce léta 2016 začala kapela zkoušet v novém složení a připravovat repertoár, se kterým by se následně vrátila na koncertní pódia. Velkou změnou však byla redukce sestavy z původních pěti členů na pouhé tři.

Paul Schenzer: „Tahle celkem zásadní změna byla zapříčiněna hlavně dvěma faktory. První, který se týkal absence kláves v nové sestavě, souvisel s tím, jak už jsem naznačil, že Adama nikdo od roku 2005 víceméně neviděl. Pokusy o kontakt byly také v podstatě neúspěšné, z čehož vyplývalo, že o účinkování v kapele asi moc nestojí. Pokud šlo o změnu v řešení basového postu, s tím přišel Honza, že prý mezitím také začal hrát na basu a že si myslí, že by to dokázal zvládnout současně se zpěvem. Je faktem, že takzvané 'power trio' je dost zajímavá a působivá sestava. Blue Cheer i Grand Funk tak hráli, Cream a Jimi Hendrix Experience jsou v tomto směru klasikou. Tak jsme to zkusili."

Kapela připravila i několik nových skladeb, těžištěm repertoáru však zůstaly klasické a dobře známé skladby jako Highway Of Love, Iʼm Ready nebo stěžejní (We Are A) Hard Rock Band.

Kořeny

Z čeho kapela vychází a vycházela v minulosti a čím byli jednotliví členové ovlivněni ve svém hudebním vývoji? To nejlépe řeknou sami.

Honza Holeček: „Pro mě je hlavní blues, ale samozřejmě i všechny žánry, které z něho vycházejí, takže do toho spadá jazz a svým způsobem samozřejmě i hard rock. Ale základem je pro mě americký blues. Nebo obecně americká hudba, který vlastně dávám přednost před tou 'kontinentální', i když samozřejmě výjimky jsou. Z toho pak vycházejí i moje oblíbený desky nebo nahrávky, který mě hodně ovlivnily. Tady bych mohl jmenovat třeba Milese Davise a jeho nahrávku Kind Of Blue nebo Allman Brothers a album Brothers And Sisters. Pokud jde o hráče, který mě ovlivnili, já to vlastně neberu jako klasický 'vzory', ale spíš jako určitou obecnou inspiraci, proto budu jmenovat i hráče na jiný nástroje než basu nebo zpěváky. Velkou inspirací je pro mě například John Coltrane – i když tedy na saxofon nehraju... Ze zpěváků bych jmenoval třeba Stevea Marriotta nebo Gregga Allmana, ale taky třeba Raye Charlese. Samozřejmě v minulosti tam bylo ve zpěvu těch inspirativních osobností víc – Ian Gillan, David Coverdale nebo John Lawton. To korespondovalo samozřejmě s tím, co jsme tehdy hráli. V base je pro mě dost stěžejní Glenn Hughes. Ale inspirují mě i klávesoví hráči jako třeba Jimmy Smith a kytaristi jako Tommy Bolin nebo Eric Clapton. Pokud jde o kapely, začal jsem na skupinách jako Gentle Giant nebo Focus. Pak jsem se posunul víc k tomu jazzu a blues, ale to bylo pochopitelně daný i tím, s kým jsem kdy účinkoval."

Jindra Musil: Mojí největší inspirací je období šedesátých a sedmdesátých let, a to, dá se říct, ve všech odstínech, takže od blues přes hard rock, art rock, jižanský rock a americké country až k popu. Z oblíbených kytaristů bych uvedl v první řadě Paula Kossoffa a Tommyho Bolina. Taky se mi ale hodně líbí Jimi Hendrix, Robin Trower, Gary Moore, Freddie King a Eric Clapton. Těch jmen bych samozřejmě mohl zmínit ještě víc, ale v podstatě je pro mě hlavní, aby sólo bylo melodicky i rytmicky zajímavé, mělo emotivní náboj, bylo patřičně vygradované a bylo podkresleno bluesovým cítěním. Pokud jde o moje oblíbené kapely, začnu u těch známějších, což jsou hlavně Free, Grand Funk Railroad, Allman Brothers a Led Zeppelin. Ale líbí se mi i spousty méně známých skupin, jako třeba Jonesy, CCS nebo Luciferʼs Friend."

Paul Schenzer: „Jak jsem už zmínil v tom větším profilovém rozhovoru, který vyšel v létě 2016, u mě tvoří základ vlastně takové tři hlavní roviny. Jako první na mě strašně zapůsobil Hendrix, to bylo fakt hodně brzy, tuším, že tak ve druhé nebo třetí třídě, měli jsme doma nějaké jeho nahrávky a já jsem je poslouchal pořád dokola. Připadalo mi to jak hudba z jiné galaxie – takový zvuky člověk nikde jinde neslyšel. Pak jsem asi ve čtrnácti hodně propadl Beatles a KISS. Beatles jsou podle mě kapela s největší invencí vůbec. Ovlivnili prakticky všechny a vymysleli většinu toho, z čeho se vychází dodnes. KISS se proslavili díky maskování, ale že pod tím byl velmi kvalitní, poctivý a invenční hard rock, tehdy moc lidí uznat nechtělo. Dneska už to ví celej svět. Jak jsem také zmínil v tom rozhovoru, otec měl doma i hodně jazzových a jazzrockových nahrávek, což mě dost ovlivnilo v tom, že jsem slyšel i hodně takzvané 'náročnější' hudby. Takže jsem si pak dokázal udělat sám dost dobrej obraz o tom, která kapela je nebo není dobrá. No a pak se tohle všechno sečetlo v podobě hard rocku, ke kterýmu jsem se dostal zhruba v těch šestnácti a kterýmu jsem naprosto fanaticky propadl, protože tam bylo z těchto rovin všechno: zvuk Hendrixe, nápaditost Beatles, náročnost jazzu a odvaz KISS. To mi přišlo jako naprosto bezkonkurenční! Samozřejmě na prvním místě byli Deep Purple a hned za nimi i další hardrocková klasika jako Black Sabbath, Blue Cheer, Grand Funk, Led Zeppelin, Uriah Heep a spousty dalších. Pokud jde o bicí, takovou první inspirací vlastně byl  Mitch Mitchell od Hendrixe – ale to bylo spíš na podvědomé bázi, protože tehdy jsem ještě na bicí nehrál. Když jsem pak začal hrát, samozřejmě tam figurovali bubeníci KISS a Beatles. Takže trochu Ringo a hlavně Peter Criss, ale pozor – i Anton Fig. Což jsem ale zjistil až později, protože tehdy nikdo nevěděl, že na určitých nahrávkách KISS hraje někdo jiný. Hodně mě taky ovlivnili jazzoví a jazzrockoví bubeníci. Nejvíc mě samozřejmě zaujal Buddy Rich, potom Lenny White, ale taky například Grady Tate, který hrál hodně s Quincym Jonesem, nebo třeba Willie Hall, který zase působil s Isaacem Hayesem. To je ta slavná hi-hatka ve skladbě Shaft. No ale můj největší vzor byl jednoznačně vždy Ian Paice. Tam vlastně platilo něco podobného, co jsem zmínil ohledně toho hard rocku: vše v jednom. V tomhle případě tedy nápaditost, technika, feeling i energie. Z hard rocku se mi taky hodně líbil Bill Ward od Black Sabbath, tam byla vždycky velká spojitost s jazzem, což ty bicí obrovsky zpestřilo. Lee Kerslake byl taky vždycky skvělej hráč. Z jazz rocku třeba Narada Michael Walden nebo Billy Cobham. A samozřejmě i spousty dalších, ale to by bylo na delší dobu…"

Z druhé strany aneb Co si o tom myslí Rockový svět

Muzika Freeway Jam je ryzí nekompromisní hard rock, který má přímý tah na branku; nehledejte v něm žádné kudrlinky, vycpávky a podobné zbytečnosti. Prostě přímý směr a velká síla. Nezanedbatelným faktem je také to, že všichni členové současné sestavy jsou vynikající muzikanti, kteří mají za sebou mnohaleté působení na rockové scéně. Navíc jde o originální členy FWJ. Celá kapela tak má ohromný potenciál k tomu, aby navázala na úspěchy ze své druhé fáze.

Luboš Hnát: „Poté, co bylo jasné, že díky Rockovému světu došlo k propojení původních členů FWJ, se mi v hlavě usadila myšlenka, že by bylo zajímavé, kdyby spolu FWJ alespoň na jednom koncertě vystoupili. Nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že by mohlo jít o trvalý návrat, to mi ve svém rozhovoru potvrdil až Paul."

Tato vize se tedy stala skutečností, a v prosinci 2016 odehrál obnovený Freeway Jam první koncert po dlouhých patnácti letech. Nechme se tedy překvapit, co bude následovat...

www.freeway-jam.net


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Rozhovory & Profily:
INEKAFE - Kofeinový retro(zhovor)

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund