ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Cosmosquad – The Morbid Tango
Publikoval: JO - Středa, 05.04. 2017 - 22:52:06
Rubrika: Recenze

COSMOSQUAD – The Morbid Tango
Marmaduke Records / 55:52

Pozoruhodný progresivní materiál, co nám tu na svém čtvrtém albu The Morbid Tango servíruje vyspělé instrumentální trio Cosmosquad. Je to něco mimořádného, s projevenou virtuozitou jednotlivých hudebníků, která bere dech, velice spontánní, nabité synergickou energií, s mohutnou vnitřní sílou, se změnami rytmů, sóly, experimentováním apod. Výsledkem jsou nádherně netypicky vyšperkované kompozice, jež musejí kdekoho oslovit – a nemusí v tom být zrovna zpěv. Tento počin bude asi pro mnohé hodně inspirativní a je i koncepční. Koncept je stejný jako mistrně provedené koncertní vystoupení kapely. Jedná se o příběh kruhu o smyslu života samotného člověka od narození přes cesty dospívající mládeže, první lásky, rodiny až po ztrátu moudrosti a následnou smrt, kdy pak všichni stoupáme nahoru a jdeme skrz nebeskou bránu. Každý ze členů Cosmosquad vypráví svůj příběh, intenzita hudby zachycuje emoce. Pracovali nesmírně těžce a vytvořili dílo, ve kterém jde o prohlášení o smyslu života samotného. The Morbid Tango je hudební a vizuální dobrodružství ze živých zvukových barev, zlomyslně útrobní, v jednom momentě křehké a v dalším intimní, stejně jako Cosmosquad – kapela jako žádná jiná, která má poslání obnovovat a znovu a znovu inspirovat lidi v životě. Krátce si ale představme všechny tři hudební ikony, které toto dílo vytvořily.

Vznik Cosmosquad se datuje někdy do r. 1995 v Los Angeles, kde u založení stáli kytarista Jeff Kollman, známý ze skupin Edwin Dare a VXN, a tehdy ještě dva poměrně neznámí hudebníci, kanadský bubeník Shane Gaalaas a baskytarista Barry Sparks, které objevil pro svůj band Yngwie J. Malmsteen, ale po roce působení, kdy nahráli dobré album Magnum Opus, se jejich služeb vzdal. To už se ale jejich věhlas šířil a dostávali spoustu nabídek. Mezi nimi byl i Miloš 'Dodo' Doležal, jemuž neodřekli a podíleli se na albu Dodo hraje Hendrixe z r. 1997, Sparks pak ještě později hostoval na desce Nejvyšší vibrace z r. 2005. To už se stejnojmenným debutem Cosmosquad v r. 1997 šokovali a všude sklízeli jen vysoká hodnocení. Poté absolvovali (až dodnes) velice úspěšné koncerty i turné. To platilo i po vydání druhého alba Squadrophenia v r. 2001, jež bylo stejně úspěšné jako debut, a živého počinu Live As The Baked Potato z r. 2002. Větší problém nastal, když v roce 2005 odešel Barry Sparks a Cosmosquad si za něho našli v témže roce Christophera Maloneye. Nebyli s ním však moc spokojení a na třetím albu Acid Test z r. 2007, které opět všude silně zabodovalo, nahrál z větší části baskytaru Jeff Kollman. Mezi hostujícími muzikanty se ale objevili další dva baskytaristé – ten současný Christopher Maloney a Kevin Chown, kteří tam shodně nahráli po dvou skladbách. Christopher Maloney se také objevil na DVD Lights... Camera... ʼSquad! z r. 2008. Kevin Chown se pak zapojil do spolupráce s Tarjou Turunen a byl na jejích dvou albech i na celosvětové tour v letech 2010–2013. Určitě si ho všichni dobře pamatujete. V roce 2015 je osloven Cosmosquad a dostává od nich nabídku, kterou přijímá a zapojuje se do tvorby na novém albu. V roce 2017 vychází dosud top album The Morbid Tango, které produkovali Shane Gaalaas a Jeff Kollman, mixoval ho Shane Gaalaas a bylo koncipováno a nahráváno v Crumb West Studios v Sami Valley v Kalifornii. Hostující hudebníci byli Jeff Babko na klávesové nástroje, David Collier na bicí a Jono Brown na strunné nástroje.

Než přistoupím k podrobnějšímu rozboru takového díla, chtěl bych nejdřív uvést, že album obsahuje více žánrů, jako je rock, metal, jazz, blues... Suma sumárum je to tedy souhrn všeho, co jsme tu měli na těchto polích za celé půlstoletí. Už úvodní stejnojmenná skladba The Morbid Tango je skladatelským skvostem od klasické akustické předehry Jeffa Kollmana, kde už zkraje odkrývá své obrovské vlohy pro megarychlé hraní a přesune se ke klasickému tangu jako v domovské Argentině. Leč, co se to děje, hřmot baskytary a těžkotonážní bicí, chaos a zmatenost mysli se vyhraní do thrashmetalové polohy, kde kytara svou protkaností nejprve vyšívá a pak se ohnivě rozparádí s návratem ke klasickému tangu, kterou opět střídá hřmotnost baskytary, exploze bicích, metalová jízda a vše končí naprostou kytarovou virtuozitou. Všimněte si, že už na počátku je tu mix metalu a klasické hudby se špetkou jazzu. To je podrobný rozbor na začátek, ale dál už budu stručnější. Cyclops nic neubere na síle, ale tady jsem naprosto unesený, když to celé zní přesně jako praví nefalšovaní králové prog metalu Dream Theater. Ta rytmika jede přesně jako před lety hvězdné duo John Myung / Mike Portnoy. I sólo Jeffa Kollmana na kytaru se dá srovnat se skvělými sóly Johna Petrucciho. To jsem dosud ještě nezažil, aby je v tom někdo tak věrohodně dovedl napodobit. Je to prostě neuvěřitelné a samotné hudby se nedovedu dostatečně nabažit! The Ballad Of Rick James je v základu hard rock jak vyšitý, ale pak se hodně experimentuje mezi rockem a jazzem, kde se mění ráz skladby, ale v podstatě to vše u hard rocku zůstává a na konci se ozve i zvuk syntezátoru. Anatomy Of A Beatdown je poloakustickou dvouminutovkou, kde se ve druhé polovině elektrické části těžkým kytarovým riffem vyvolá napětí pro další song, jímž je velice povedená Recollection Epilogue, která je mixem art rocku a jazzu. To napětí tu okamžitě roznese šílená palba bicích, a máme tu obtížně vystavěné umělecké stavby jako v dobách art rocku 70. let, kdy kralovali mistři žánru či také progresivního rocku King Crimson. Toto je prostě věc přesně z let 1972–1974, tedy toho nejúspěšnějšího období, kdy v kapele také působil jeden z největších hudebníků, baskytarista John Wetton, který nám před 2 měsíci zemřel. Ta šestistrunná baskytara novice Kevina Chowna mi věrně připomíná Johna Wettona. Je to pro něj typické i ve spojitosti s jazzem, který se v první polovině 70. let hrál a byl velice populární. Dokonce špičky rocku a jazzu spojily v té době své síly a vytvořily dodnes nepřekonatelná díla. Tady je instrumentace na té nejvyšší možné úrovni a v ničem si nezadá ani s pravými jazzmany.

Pravým opakem je poklidná, poutavá, něžná i náladově kouzelná balada Always Remember The Love, která nikoho neurazí ani nezapře svou podobu. Tady mi to věrně připomíná jednoho z největších kytarových mágů Joea Satrianiho. I zde kytara vypraví svůj velký příběh, je věrohodná a v sólu okouzlující. The Crosses je jednou z ozdob a vrací nás na přelom 60. a 70. let ve spojitosti jazz rocku a blues, které jsou tu mocně cítit. Perfektní věc, baskytara tu bublá, bicí šlapou, kytara vše propojuje a ve mně to vyvolává vzpomínku na velikány této slavné éry Colosseum. Ano, to je myslím ta správná trefa a sólování s jazzovým nádechem je přesně jako od Jamese Litherlanda. Jazz/bluesová záležitost pokračuje v následující Still Life, kde se opět jazzově experimentuje a Shane Gaalaas za bicími zde pro změnu swinguje. Je to muzikantsky náročná skladba pro všechny. Tohle je prostě jazz fusion. A ten se nese přes polovinu času i v další skladbě, aby se v závěrečné části opět vrátili se svým pojetím králové King Crimson, zejména když se zde pořádně a tvrdě udeří. To závěr v Beyond Death's Door je imponující i šokující, když nás silou srazí hutný kytarový riff, tedy doom metal propojený s hard rockem, kde kytarové sólo zní zpěvně jako od Michaela Schenkera. To samé se opakuje i v závěrečné totožné opakovačce Reprise, kde se Jeff z akustické kytary přeladí na slide kytaru za pomoci navrstvených aranží, které tomu vytvářejí překrásný obraz celé koncepce. Ale poslední půlminutka na samotný závěr patří motivu z The Morbid Tango. Je to prostě chuťovka, ale s pořádně velkým ohněm!

minimum 1, maximum 5 Karel 'Kajarock' Šustík

www.jeffkollman.com


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Recenze:
Jet Black - Demo 2005

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund