TORTHARRY - Reborn
Redblack / 42:50

Od vydání minulého, proklatě dobrého (a proklatě nedoceněného) alba hronovských Tortharry nazvaného White k listopadové edici Reborn uplynuly přesně tři roky. V mezičase soubor opustil kytarista Jaroslav Rubeš, který začal tíhnout ke značně odlišným hudebním i světonázorovým východiskům (výsledkem je jeho současná ´Tibet-ethno-crossoverová´ banda Jesus Om), a určitě i to se podepsalo na značně odlišném vyznění novinky.
Renovovaní (anebo spíše – viz název CD – znovuzrození?) Tortharry totiž provedli návrat po příslovečné spirále někam ke svým kořenům. Tedy, ne až k úplným začátkům v duchu thrash metalu, zdokumentovaným na raných demokazetách z úsvitu 90. let minulého století, ale spíš k nekompromisnímu, poměrně přímočarému a velice rychlému death metalu a la dlouhohrající prvotina When The Memories Are Free (1994). Zatímco White se neslo ve znamení hodně členité muziky s experimentálním nádechem, na Reborn se dějí úplně jiné věci. Tvrdě a nesmlouvavě se jde přímo k jádru pudla... Už bylo zmíněno, že Tortharry na své novince hrají poměrně přímočarou muziku. Ovšem ´přímočarou´ v tomto případě ani náhodou neznamená ´primitivní´! Zdůrazňuji ono slovní spojení poměrně přímočarou, protože s řadou pasáží by si méně zkušení muzikanti dost možná nevěděli rady...
Jedinou krátkou příležitostí na oddechnutí si od brutálních rubanic je jakési kytarové (bohužel dost nudné) intermezzo Dorotheum, jež album jako by půlí. Album s – jako vždy u téhle skupiny – kvalitními texty, které rozhodně stojí za prostudování v bookletu nebo na domovských stránkách kapely www.tortharry.com (méně zdatní angličtináři na obou místech najdou i české překlady). Album, které nevyrazí dech bůhvíjakým novátorstvím, ale ´jen´ stoprocentně zvládnutým řemeslem, hromadou energie a nemenší haldou drsnosti a syrovosti. Je to málo? Asi jak pro koho.