inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Absolut Deafers, Nemesis, Hlubina
Publikoval: JO - Pondělí, 02.02. 2015 - 22:43:22
Rubrika: Reportáže

ABSOLUT DEAFERS, NEMESIS, HLUBINA
16. ledna 2015, Ostrava, Barrák Music Club

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Po delší době jsem se rozhodl vyrazit za kulturou, a to konkrétně do ostravského klubu Barrák, kde nejen pro své fans nachystala skupina Absolut Deafers 'metalový' večírek na uvítání nového roku. Metalový dávám záměrně do uvozovek, neboť třeba jeden z pozvaných hostů, místní spolek Hlubina, do tohoto ranku ani zdaleka nezapadal, přesto sám na akci upoutával právě v metalovém duchu. K tomu ale později, poněvadž první, rovněž ostravský host do této škatulky zapadal naopak naprosto přesně.

Pro mě osobně to byl takový 'ověřovací' večírek a právě u první kapely NEMESIS jsem si ověřil, jak do tohoto metalového soukolí zapadl nový bubeník. No, nový, on už je v kapele dobré tři roky, ale vzhledem k tristní koncertní činnosti se dočkal live premiéry až loni v prosinci a v Barráku to bylo jeho druhé představení. Ostatně ani zbytek osazenstva jsem neviděl pěkně dlouho – snad nějaké čtyři roky –, takže i to byl jeden z prvotních impulzů, proč jsem do Ostravy vlastně vyrazil. Ačkoliv jsem dorazil do klubu s předstihem, nebyl jsem svědkem tradiční zvukovky, neboť vše bylo, nebo tedy mělo být, již patřičně připraveno. Nebylo! Úvod setu byl po zvukové stránce, slušně řečeno, hodně slabý. Zprvu jsem si myslel, že snad otupení sluchových smyslů z dlouhodobé koncertní absence způsobilo, že jsem nějak pozapomněl, jak má znít pořádný metalový rambajs. Ale ne, chyba nebyla na mé straně, jak jsem zhruba u třetího songu Fracticidal Fight pochopil. Zvuk se totiž znatelně vylepšil a člověk měl rázem sto chutí si společně s kapelou zařádit. Ovšem vmísit se do pětihlavého davu a cítit se přitom nenápadně, to už chtělo velkou kuráž. Raději jsem tedy zachoval soudnost a užíval si set metalových veteránů tak nějak vnitřně a soukromě. A byla docela škoda, že tyhle čtvrtstoleté harcovníky nepodpořilo početnější 'stádečko'. Některé přímočařejší momenty si o pořádnou pařbu přímo říkaly, ať již to tedy byly ryze deathové výstřely z tarasnice, či thrashově ostré sekanice. Napsat ale o Nemesis, že je to typická thrash/deathmetalová kapela, by bylo poněkud mimo mísu, neboť povětšinou brousí své metalové ostří dosti nekonformním způsobem. Kytary se scházejí na kus 'společné řeči' jen v oněch přímočařejších pasážích, jinak si ovšem každá žije svým vlastním životem. Konysův vokál, ač zní jakkoliv animálně – hlavně tedy deathově growluje a blackově ječí –, lze do jisté míry brát jako další nástroj, který svým zvláštním frázováním jen umocňuje tu disharmonickou rozervanost. V tomto směru nezůstává pozadu ani rytmika a nutno podotknout, že si kapela, a to již poněkolikáté, 'vychovala' dalšího slušného bubenického mlátiče. Některé postupy a figury zcela bezostyšně laškují snad i s jazzem a to může u některých neznalých fans vyvolávat až pocit chaosu. Ti ostatní v tom mají ale jasno, neboť v podobném duchu a jako jedni z prvních u nás to takhle dělají již od samotných počátků. Ostravské publikum o tom přesvědčili například prastarou Find The Truth ze stejnojmenného dema vydaného v roce 1991 či jen o rok mladší a pro mě stále kultovní a nadčasovou Inhumanity. Jedinou řadovku Temptation pak připomněli další výbornou peckou The River, kterou zatloukli poslední hřebíček do setové rakve. Za mě rozhodně palec nahoru a klukům z Absolut Deafers poděkování, že Nemesis vytáhli ze zkušebnového brlohu, protože kdo ví, kdy je budu mít zase možnost vidět.

Jedinou vadou na kráse tak byla skoro nulová aktivita dostavivších se návštěvníků, a to ne že by se Nemesis nelíbili. Z úst sedících fans jsem dokonce zaslechl hodně pochvalných slov. Na druhou stranu tedy nechápu, proč svůj zájem neprojevili kapele i jinak než jen posedáváním a plácáním 'ploutvemi'. A toho se dočkali v bleděmodrém i následující HLUBINA, jen s tím rozdílem, že během jejich vystoupení nebyla na place ani noha a skupina tak hleděla do prázdné 'hlubiny' klubu. Ověřování číslo dvě tedy spočívalo v tom, jak dokáže tahle 'nemetalová' formace zaujmout fanoušky tvrdšího jádra. Jak už jsem tedy naznačil, nezaujala patrně natolik, aby se kdokoliv odvážil zaujmout pozici přímo pod pódiem. Jasně, chápu. Muzika, kterou Hlubina produkuje, je na první poslech – tedy i ten můj – dost těžce uchopitelná. Něco na pomezí experimentálního a progresivního rocku se spoustou elektronických prvků, to asi nebylo to pravé ořechové pro metalově kované fandy. Nutno ovšem podotknout, že trojice muzikantů byla evidentně výborně sehraná a špatně na tom nebyla ani co se muzikantské vyzrálosti týče. Ačkoliv to tedy bylo mé premiérové setkání, třeba u bubeníka Lukáše Krejčího jsem měl jistotu, že to bude přinejmenším rytmicky zajímavý set. V létě jsem měl možnost jeho schopnosti posoudit v progresivně artrockové partě Jeseter, kde se představil jako velice zručný instrumentalista. Muziku Hlubiny překvapivě obohacuje o převážně funky rytmy. Výborný byl ovšem i klávesista David Bartoň, který se podílel, a vůbec ne špatně, i na pěveckých partech. Jeho doménou ovšem byly klávesy, díky kterým dokázal občas vyčarovat vskutku kouzelné věci. Chvilku si s nimi pohrával jako Jon Lord, aby se následně divoce odvázal jako Mirek Berka v olympikovském Dynamitu – tuším, že ten až překvapivě divoký kousek nesl příznačný název Smršť. Jinak jsem si ovšem vzhledem k neznalosti repertoáru názvy dalších skladeb nezapamatoval, tedy až na So Far Away (snad je to tedy správný název songu), což nešlo zapomenout. Druhý zpěvák a kytarista Petr Svoboda jej totiž v refrénu zopakoval snad padesátkrát, a to by bylo, aby si to člověk nezapamatoval. A právě kytarista občas utrousil poznámku, zda ten 'metalový' večírek přece jen návštěvníkům poněkud nekazí. A když už tedy nebylo zbytí, vzpomněl si, že praotcem metalu je vlastně rock'n'roll, takže se kapela následně oprostila od experimentování a šoupla tam i pořádný rokec. Nevím jak ostatním, ale mně osobně ten večírek nijak nezkazili, a zejména druhá polovina koncertu, kdy jsem začal jejich muziku více chápat, mě opravdu bavila. Výborné na poslech, trošku slabší na odvaz a taky absence baskytaristy (baskytara zněla jen samplovaně) byla docela na škodu, ale jinak fajn.

To už ovšem přišel čas na mé další ověření, a sice, jak dokážou ABSOLUT DEAFERS naložit s nabytými zkušenostmi, které získali během společných koncertů s Arakainem (a nejen s nimi). A srovnávat bylo jistě co, alespoň tedy pro mě, neboť kapelu jsem poprvé a vlastně i naposledy viděl právě s Arakainem a Luckou Bílou v Ostravě před třemi lety. Od té doby se toho událo opravdu hodně – lehce se obměnila sestava, sjezdila se spousta prestižních festivalů i šňůr, a především pak vyšlo v roce 2013 velmi dobře hodnocené album Zrození. A právě jeho připomenutí, a vlastně i sebe samých, protože se kapela kvůli koncertním výletům dostane do Ostravy jen zřídka, bylo hlavní náplní tohoto večera. Nic neprotahovat – to bylo patrně to první, co se díky velkým koncertům naučili. Takže žádná zvukovka, jen intro a už se šlo rovnou na věc. My War, tak jako aktuální desku, otevřela ostravský koncert a ukázala, že vše bylo dopředu patřičně připraveno. Zvuk měli AD jasně nejlepší a nebylo třeba příliš ho korigovat. Ačkoliv tedy klub nebyl zdaleka plný, vše, co mělo ruce a nohy, se nahrnulo k pódiu a metalový večírek dostal konečně ty správné parametry. Už při prvním seznámení mě zaujal zejména zpívající baskytarista Honza 'Joker' Jašek. Čas i odložení baskytary mu evidentně prospěly. Je patrné, že se skvěle vyzpíval, a protože je to rozený showman, dokáže využít i odloženého 'břemene' a patřičně si teď koncerty užívá. Protože tedy nebylo narváno, využil volnějšího prostoru k seskočení z pódia – na stage diving si samozřejmě netroufnul –, aby se osobně s dobře se bavícími fanoušky pozdravil. Dalším pozitivním zjištěním bylo, že se repertoár kapely z většinové části počeštil. Jasně, angličtina k metalu tak nějak patří, ale pokud má kapela v textech co říci, je určitě lepší, když jsou podávány fanouškům srozumitelněji. A AD ventilují své názory jasně a bez obalu, jako třeba v jedné z mých oblíbených Zkurvený den, či naopak u hymny místních fans Fuck Off, kterou si společně s kapelou s chutí zazpívali. Určitě to nabízí i určitý prostor k improvizaci, jak ostatně Honza potvrdil ve skvěle našlapané 'thrashovce' Q (Faber suae quisque fortūnae), kde si maličko poupravil původní text. Za co vyměnil původní slůvko 'káča' v úryvku „...v káču se svět obrací", asi nemusím vysvětlovat. Samozřejmě nezapadly ani anglicky zpívané kousky. Skvělá, a možná i trochu atypická, byla jižanským rockem a grungem načichlá Silence. Zvolnění, i Honzy Jaška, který se ujal akustické kytary, přinesla 'oplodňovací' Poslední, na které je patrně nejvíce vidět jeho pěvecký progres v porovnání s původní anglickou verzí Consequence. Na ní lze vlastně i krásně vidět muzikantský posun. Původní verze působí maličko křečovitě, ovšem nová verze vyzní i naživo hezky uvolněně. Totéž se dá vlastně říci i o zbytku alba Zrození. Kapele jdou songy pěkně od ruky a evidentně si je naživo daleko více užívá – má to energii, není to toporné, takže se na to i skvěle kouká, což je pro koncerty rozhodně velké plus. Na nových skladbách je ovšem také patrné, že si AD dokázali vyšlapat určitou poznávací cestičku, což není v dnešní 'přehudebněné' době zrovna jednoduché. Přesto i zde najdeme nějaké evokující okamžiky, které už ale nejsou tolik markantní jako v minulosti. Tedy asi s výjimkou skladby Posel smrti, kde je dost slušně 'zaškworováno'. Naživo to ale evidentně dobře funguje – a ten refrén je vážně hodně nakažlivý –, viz nadšené reakce a další pěvecký doprovod publika. Co ale bylo na celém vystoupení asi nejsympatičtější, že ačkoliv do klubu nedorazilo tolik návštěvníků, kolik by si koncert zasloužil – ti, co zde ovšem byli, dokázali vytvořit vskutku báječnou atmosféru –, Absolut Deafers to dávali tak, jako by stáli před několikatisícovým davem. I na to jsou ostatně zvyklí, ale jak je patrné, do hlavy jim to nijak nestouplo. Takže nejen za samotný ostravský koncert, který až neuvěřitelně rychle uběhl, ale i za celkový přístup kapely jasný palec nahoru. A samozřejmě i za pozvané hosty, neboť tak mohl člověk poznat opět něco nového nebo zavzpomínat na něco 'klasického'.

Exkluzivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund