inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


BLOODY OBSESSION
  – Husaria

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Luboše Hnáta

Martin Barre, Shelly Bonet
Publikoval: JO - Sobota, 25.10. 2014 - 19:58:07
Rubrika: Reportáže

MARTIN BARRE, SHELLY BONET
14. října 2014, Praha, Retro Music Hall

Text: Petr Šimák
Foto: Kačka 'Darlene' Smidová

Martin Barre, někdejší kytarista rockových klasiků Jethro Tull, vystoupil 14. října v pražské Retro Music Hall, kde spolu se svým doprovodným spolkem, s nímž objíždí koncertní pódia, představil skladby bývalé domovské kapely. Téměř přesně po roce se tak nabízelo zajímavé srovnání Barre vs. Anderson, neboť Ian Anderson, neúnavný pištec a zpěvák Jethro Tull, nám loni zahrál kompletní desku Thick As A Brick i její volnou následovnici TAAB 2.

A zatímco Anderson přehrál alba z let 1972 a 2012 téměř k nerozeznání od jejich studiových verzí, Martin Barre byl chtě nechtě nucen k odlišnému pojetí. Důvodem byla samozřejmě absence Andersonovy flétny. Ta hudbě Jethro Tull dominovala odjakživa a v posledních letech o to víc, že čím dál častěji nahrazovala zpěvákův věkem chřadnoucí hlas. No, a abych nikoho zbytečně nenapínal a nedělal tajnosti – způsob, jakým se drobný, věčně báječně naladěný kytarista s celou záležitostí popasoval, byl fenomenální.

Než však on a jeho hudební kumpáni rozparádili zhruba ze dvou třetin zaplněnou Retro Music Hall, představila se pražskému publiku v roli předskokanky zpěvačka SHELLY BONET. Drobná blondýnka nebyla na pódiu sama, k ruce, respektive hlasu, měla ještě mužský doprovod s akustickou kytarou, a jejich půlhodinka, během níž měli rozehřát osazenstvo klubu, byla docela sympatická. Zpěvačka nám předvedla veškerý svůj pěvecký um a rozsah, od poloh lehce soulově zabarvených až k těm rockovým, odkazujícím na velikány typu Roberta Planta. Podobnost právě s ním mě v průběhu Bonetina setu napadla několikrát a ukázalo se, že ne zcela náhodou. Asi nejsilnějším momentem britské dvojice byla totiž zeppelinovská Ramble On. Více než slušně zazpívaná, a i když v refrénu malinko ztrácela dech, protože Bonhamovy bicí jedna akustická kytara zkrátka nenahradí, šlo o milé zpestření oceněné zaslouženým potleskem.

MARTIN BARRE a spol. zahájili své rockově tažení chvíli po osmé hodině, od prvních tónů pěkně od podlahy a s vervou, a hlavně s nesmírně přesvědčivým výkonem Dana Crispa, kterému připadla role zpěváka a zároveň druhého kytaristy. A zaplnit mezeru po Andersonovi se Crispovi povedlo bravurně. Jeho hlas, od originálu samozřejmě lehce odlišný, se k hudbě Jethro Tull skvěle hodil a ani náznakem nebudil zdání, že jde o nějaký záskok. Všechny klasické songy Jethro Tull jsme si tak mohli vychutnat v plné parádě, a navíc většinou v poměrně netradičních verzích či baleních. Barre si totiž docela výrazným způsobem pohrál s aranžemi jednotlivých písní. Celkový zvuk byl díky druhé kytaře a skvělému baskytaristovi Alanu Thompsonovi hutnější a valivější a písně jako Minstrel In The Gallery či To Cry You A Song tak měly skvělý drive a tah na branku. Důvodem posunutí k malinko jinému vyznění všech skladeb byla zmiňovaná absence flétny a faktem je, že za celý večer se nenaskytl okamžik, kdy by ji člověk postrádal a cítil nějaká hluchá místa. Ta byla dokonale utěsněna dvojicí kytar, kdy hlavní roli měla samozřejmě ta Barreho, jež se postarala o většinu sól, ale Dan Crisp rozhodně nehrál druhé housle. I on dostal dostatečný prostor a kytary se povětšinou skvěle doplňovaly – občas hrály spolu, jindy se jejich party trochu lišily a zajímavě se proplétaly a sledovat tuto souhru byla vyložená radost. A to zejména během tří instrumentálek, které v průběhu večera zazněly. Radost ovšem čišela i ze samotných muzikantů a především Barre hýřil i přes svůj věk velikým elánem. Loňské vystoupení Iana Andersona mě bavilo moc, ale ze srovnání obou bardů vychází Barre jako jednoznačný vítěz.

Kromě repertoáru Jethro Tull došlo i na sólovou tvorbu jak Barreho, tak Crispovu. Ta nabídla sice slušně zahraný, nicméně ničím výjimečný rock či blues rock; v daleko zajímavějším světle se ukázalo několik cover verzí, jež si kapela připravila. Eleanor Rigby od Beatles jako by byla spíše volnou inspirací než předělávkou a jednalo se asi o nejzajímavější podání této skladby, které jsem kdy slyšel. Dále zazněly i bluesové klasiky Crossroads či Rock Me Baby od Roberta Johnsona, respektive B. B. Kinga. A když už je řeč o cover verzích – i samotné písně Jethro Tull chvílemi zněly tak odlišně od původních verzí, že by se při troše fantazie daly mezi covery zařadit také. Skladbu Fat Man jsme slyšeli v 'heavymetalovém' podání, A New Day Yesterday byla zase blues rock z kategorie těch opravdu houpavých a výživných a nikdy nerezavějící Locomotive Breath, sice bez kláves a flétny, zato s bezpočtem kytarových sól a vyhrávek, patřila mezi laskominy pro labužníky a celý večer jako vždy skvěle korunovala a uzavírala.

Martin Barre v Retro Music Hall dokázal, že hudba Jethro Tull nejenže neomrzí a nestárne, ale že se dá navíc zahrát v moderním hávu s visačkou '21. století'.

Exkluzivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.20 sekund