ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


WITCH HAMMER
  – D-Generace

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Four Horsemen Tour 2014
Publikoval: JO - Čtvrtek, 19.06. 2014 - 22:21:33
Rubrika: Reportáže

FOUR HORSEMEN TOUR 2014
31. května 2014, Karviná, Hard Cafe

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Nahum, Secret Of Darkness, Unborn, Suburban Terrorist – čtyři jezdci apokalypsy se vydali na další válečné tažení, aby si podmanili nová klubová teritoria v Česku a nově i na Slovensku. Celkem osm válečných výprav v rámci Four Horsemen Tour 2014 vyvrcholilo v poslední květnový den ve zbrusu novém karvinském klubu Hard Cafe. Mě osobně tedy zlákala nejen vidina příjemně stráveného sobotního večera s dobrou muzikou, ale i obhlédnutí nového rockového stánku, který se z periferie Karviné přenesl přímo do centra.

Vzhledem k tomu, že jsem dorazil do klubu s docela velkým časovým předstihem, nijak mě nepřekvapilo, že kromě muzikantů, zvukaře a obsluhy za barem nikdo jiný v klubu nebyl. Pomalu jsem se tedy rozkoukával a musel jsem uznat, že nové Hard Cafe se s tím starým nemůže rovnat ani náhodou. Moderně zařízený klub s velkým prostorem pro stojící i sedící návštěvníky, prostorný bar s příjemnou obsluhou a v neposlední řadě i výborné zázemí pro kapely a novotou vonící a hlavně funkční sociální zařízení. Na oko tedy moc pěkné, otázkou ovšem bylo, jak bude znít hudební produkce z půlkruhového pódia, netradičně umístěného uprostřed jedné z delších stěn klubu. Toto uspořádání sice umožnilo fanouškům pozorovat vystupující kapely snad ze všech možných úhlů, ale na ten zvuk jsem byl opravdu zvědav.

První test proběhl s orlovskou formací KALLIBRA, která byla pro závěrečnou zastávku turné vybrána jako speciální host, a hned s rozezněním úvodního songu Slečna Caterpillar jsem se ujistil, že se zvukem nebude patrně žádný problém. Vše bylo pěkně slyšitelné, ať už se člověk postavil kamkoliv. Kallibra to měla do Hard Cafe ze všech účinkujících nejblíže, doslova co by kamenem přes chodbu do zkušebny dohodil. Kromě zázemí pro kapely se totiž v klubu nacházejí také zkušebny, a dokonce i nahrávací studio, prostě dokonalý muzikantský servis. Přestože už stačilo dorazit pár fanoušků, dění na pódiu sledovali zatím nesměle z uctivé vzdálenosti. Kluci si tak užívali toto vystoupení spíše jako veřejnou zkoušku. Neznamenalo to ovšem, že by něco odflákli. 'Strouhali' ten svůj hard rock šmrncnutý thrash metalem vskutku zodpovědně, a protože tuhle partu sleduji vlastně od začátku její kariéry, musím konstatovat, že její progres je hodně znát. To thrashové přidrsnění kapele určitě prospělo, ale je patrný i hráčský a skladatelský posun. Doby, kdy je leckdo mohl považovat za nepovedenou kopírku Dogy, jsou dávno pryč a dost se na tom možná podepsaly personální změny. Jediný původní člen, zpěvák a kytarista Kamil 'Izzina' Gawlas, začal psát i mnohem kvalitnější songy, a především texty. Že to nejsou jen nějaké rádoby bláboly, bylo možné slyšet například hned ve druhé skladbě Pripyať. Závěrečným válem To se nehodí pak trošku naznačili, že možná do koncepce tohoto povětšinou extrémně tvrdého večera příliš nezapadají. Smysl pro humor jim ale nechybí, neboť právě závěrečný flák je jejich vůbec nejthrashovější věc.

Stylově tak předali pódiové žezlo pražským UNBORN, kteří toho o thrash metalu vědí poměrně hodně. Přestože to tedy nejsou vysloveně nějací old school thrasheři, první ultra 'klepačka' Burn Inside byla onou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Jinak to ovšem Unborn drhli v kombinaci s modernějším a techničtějším metalem, navíc s notnou dávkou energie a živelnosti. Pro rozvášnění a zakalení kotle muzika jako stvořená. Fanoušci ale pořád nějak zapomínali, že jsou na metalovém koncertě, takže stále poslušně seděli jako vykulení prvňáčci první den ve škole, čekajíce na učitelovo svolení k volné zábavě. Této role, jak je ostatně jeho dobrým zvykem, se ujal samotný zpěvák Alexandr Sember, který si pro své 'žáčky' doslova došel až ke stolům. Ti patrně s pocitem studu, že musela dojít 'hora k Mohamedovi', se konečně odhodlali podívat se na kapelu pěkně zblízka. To už si samozřejmě začali užívat i ostatní členové Unborn, takže i přes stále menší počet fans se vytvořila poměrně příjemná atmosféra s diváckou odezvou. Při bližším ohledání zjišťuji, že od té doby, co jsem Unborn viděl naposledy, se sestava dost razantně změnila. Kromě zpívajícího Saši zde ještě z tehdejší sestavy (2010) figuruje akorát kytarista Filip Rytych. Kapele to ale vůbec nešlape špatně, i když třeba nový bubeník Martin Šplíchal podepsal 'pracovní smlouvu' až letos v únoru. Zapadl sem opravdu bezvadně, a pokud jsem dobře poslouchal, nedopustil se žádného zásadního prohřešku vůči rytmickým pravidlům. To dávalo samozřejmě prostor a jistotu ostatním spoluhráčům, kteří servírovali svou thrashovou produkci s přehledem a uvolněností – o skvělém Sašově vokálu a showmanství nemluvě.

V případě prvních dvou spolků jsem víceméně věděl, do čeho jdu, ovšem dvě následující formace byly pro mne zatím nepopsaným listem papíru, přestože se nejedná o žádné nováčky na česko-slovenské scéně. U varnsdorfských SECRET OF DARKNESS ovšem lze pole působnosti s klidem rozšířit na evropské, neboť se svým debutem (In)Humanity z roku 2011 zavítali na zkušenou do Norska a Německa. Od loňského roku se kapela potýkala s problémem stabilního obsazení baskytarového postu, který ale začátkem roku konečně vyřešili. Zda ale nového baskytaristu cestou do Karviné někde ztratili či zapomněli na benzince, to bohužel nevím, ale pravdou je, že do Hard Cafe dorazili bez této nové posily. Správným nastavením kytarových aparátů a šavlí na mixpultu se tento handicap ale podařilo poněkud eliminovat, takže o hutný deathový zvuk nebyl posluchač ochuzen. SOD ovšem neprodukují ryzí death metal, ale dost zásadně jej ochucují blackovými ingrediencemi i slušnou dávkou melodičnosti. Podle první živé ochutnávky soudím, že by se nemuseli míjet třeba s fanoušky Belphegor nebo díky nazvučení možná i s neotesanými Goatwhore – místy zněli i podobně našlapaně – se silně temným atmosférickým podtónem. Kdoví, možná s tou baskytarou by ta temnota ještě více zhoustla. I tak to ale bylo poměrně výživné vystoupení, které nemělo šanci nudit, a osobně vyzdvihuji výbornou techniku a souhru obou kytaristů, v jejichž hře se vůbec neztrácela kvalitní sóla a spousta vyhrávek.

Jen s jednou kytarou, ale o to větší 'bordel' produkovali slovenští SUBURBAN TERRORIST. Hned v úvodu si zjednal respekt zpěvák Martin 'Valki' Valkár, který svým neurvalým growlingem okamžitě všechny 'seřval', a ti jako poslušní Alíci – navíc s nadělením v kalhotách – napochodovali před pódium. Tím byla otázka prázdného prostoru vyřešena, takže se kapela mohla směle pustit do svého 'teroristického útoku'. Co mě ale hned zkraje překvapilo, byla skutečnost, že výborným growlingem disponuje i kytarista Tomáš 'To2my' Vačko, možná ještě lepším a hřmotnějším, než jaký má v hrdle samotný frontman. Ten je ale v kapele krátce, takže to beru trošku s rezervou. Vzájemně se ale velmi dobře doplňovali, a dokonávali tak nastolenou apokalypsu. Ono to váženě nemělo daleko k totální devastaci nového klubu. Ten ale naštěstí náporu odolal, takže všeobecné veselí mohlo pokračovat. Zaškatulkovat tuhle smečku jako deathmetalovou by bylo sice jednoduché, ale nepříliš přesné. Jasně, death metal jako pevné základy brát můžeme, k tomu je ale potřeba přidat i nezbytné slůvko brutal, přihodit můžeme i špetku grindcoru, ovšem to není zdaleka vše. Když jsem se pořádně zaposlouchal do rytmiky, usoudil jsem, že bubeník Ľuboš Bača je nejen pěkný šílenec, ale že má i dost slušný cit pro mathcore. To celou muziku rázem posunulo až někam k technicko-progresivnímu deathu. Pokud to tedy celé shrnu, tohle byl nejen slušný výplach mozku, ale i bezva poslechová záležitost.

Poslední kapelou tohoto večera a zároveň i celého turné byli stylově ostravští NAHUM, kteří mají celou Four Horsemen Tour na svědomí. Fanoušci ze strachu, že na ně opět bude někdo hulákat, už raději poslušně a sami naběhli pod pódium. Je ale fakt, že předchozí produkce je pěkně nakopla, chmelového extraktu už taky bylo něco upito a samotní Nahum to rozpálili slušnou, mrtvoly probouzející nakládačkou Room 101. Během svého setu projeli prakticky celý debut The Gates Are Open, takže i následující Heart And Mind měli fans určitě dobře nastudovanou, soudě dle pozitivních reakcí. A protože skupina 'surfuje' především na vlnách thrashe a melodického deathu, dočkali se fanoušci pořádné porce těchto stylů, ať již zvlášť (Equal – thrash, The Vision Of Apocalypse – death), či dohromady (Get Stars Back). Do toho se vměstnala i nějaká ta novinka, jejíž název mi ale opět nějak unikl. Na závěr nechyběla ani má oblíbená Nahum (We'll Crush Our Enemies), ve které se objevil jako host teprve devatenáctiletý vokalista Honza Trošok z třinecké úderky Death Machine. Bohužel jeho hostování nemůžu nijak zhodnotit, neboť jsem jej vůbec neslyšel. Možná měl mikrofon nazvučený jen na jednu stranu repráků, kde jsem ale zrovna nestál, tak snad příště. Ještě tedy zbýval přídavek, během kterého vtrhlo na pódium i terorizující slovenské komando, a turné čtyř jezdců apokalypsy bylo zdárně u konce.

Přes počáteční obavy, že ze strany fanoušků dopadne akce katastrofálně, to nakonec nedopadlo vůbec špatně. Ti, co do klubu dorazili, dokázali totiž vytvořit vskutku skvělou atmosféru, která, soudě podle reakcí, kapely nakonec potěšila. Stejně bych si ale představoval daleko větší návštěvu, když teď mají Karviňáci klub přímo pod nosem. Rozhodně neberu jako omluvu, že hodně z nich muselo vyrazit do Ostravy za tristní zábavou v podobě fotbalové tragikomedie Ostrava – Slavia. V Hard Cafe by se stoprocentně pobavili daleko lépe.

Exkluzivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund