inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Rocková Ostrava
Publikoval: JO - Pátek, 17.08. 2012 - 15:45:33
Rubrika: Reportáže

ROCKOVÁ OSTRAVA
12. srpna 2012, Ostrava, Dolní oblast Vítkovic

Text: Michal Macko, Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Areál Vítkovických železáren s unikátní industriální architekturou vysokých pecí, koksovny a dolu Hlubina je nejen zajímavou kulturní památkou, ale od letošního roku i dějištěm několika zajímavých hudebních akcí. Svou premiéru si zde odbyl například Colours Of Ostrava a nyní se dočkali i příznivci tvrdších tónů v podobě prvního ročníku festivalu Rocková Ostrava. Původně plánovaný koncert skupiny Kabát a tří předkapel se nakonec rozrostl do regulérních festivalových rozměrů, takže se všichni příznivci kvalitního rocku a metalu mohli těšit na rovnou desítku interpretů. Ti se před jedinečnou historickou scenérií představili více jak deseti tisícovkám fanoušků, jež do Ostravy dorazili nejen z blízkého okolí, ale i z Čech a Slovenska. Revitalizace, kterou celý komplex právě prochází, ještě není zdaleka ukončena, proto na návštěvníky čekala zatím provizorně upravená plocha. Vysypaná struska sice drsné rockery příliš nezaskočila, ale dámy v lodičkách či pánové v lakýrkách snad jisté problémy mít mohli. Tento drobný nedostatek je ovšem v řešení, takže se příští rok mohou návštěvníci těšit na daleko větší komfort.

Co ale všechny přítomné zajímalo mnohem víc, byla samozřejmě samotná hudební produkce. Přestože se areál ze začátku plnil docela pozvolna, nezůstala úvodní formace WILLOW LAKE rozhodně bez zájmu, což překvapilo i výborného moderátora Milana Krajčího, kterého rocková obec zná především pod pseudonymem 'Stopeť Kilo. Ten zájem ovšem až tolik překvapující nakonec nebyl, neboť druhé místo v soutěži Radegast líheň 2012 cosi o kvalitách tohoto spolku napovídá. Ovšem vzhledem k jejich krátkému působení na hudebním poli nemají zatím fanouškovskou základnu tolik silnou. Potěšeni zájmem se do svého setu pustili s patřičnou vervou a svým klasickým rockem, místy okořeněným i tvrdšími hardrockovými kytarami, příjemně odstartovali takřka desetihodinový hudební maraton. Kdo dorazil až po vystoupení následujících THE PANT, ten přišel o instrumentálně nejlepší vystoupení festivalu. Skupina, která funguje již od roku 1996 – někde v médiích padla poněkud mylná zmínka o tom, že se jedná o mladou kapelu – má na kontě několik alb a DVD, a jak bylo slyšet i v Ostravě, za ta léta nasbírala i patřičné zkušenosti. Dokonale vyzpívaného baskytaristu a zakladatele Romana Kočiříka výborně rytmicky doplňoval bubeník Tomáš Vaca. Nad tím vším ovšem stál excelentní kytarista Víťa Jelínek, který má zkušenosti i s hraním v jazzové a swingové kapele. Svou kreativitu dokonale uplatňuje právě v The Pant, takže muzika zní nejen pěkně drsně, ale i patřičně progresivně. Pokud by měli za sebou hodně silnou agenturu, pravděpodobně by se mohli postavit po bok třeba takovým Seven, ke kterým nemají příliš daleko. Nutno poznamenat, že hned od úvodu se linul z pódia velmi kvalitní zvuk, u The Pant mohl být sice maličko agresivnější, přesto ale třeba pány zvukaře pochválit za to, že nešetřili svůj potenciál jen pro hlavní hvězdy.

Během pauzy byl čas i na nějaké to občerstvení a obhlídku areálu. Ten byl obehnán spoustou stánků a mobilních WC, takže potřeby všech návštěvníků byly snad dostatečně uspokojeny. Vzhledem k tomu, že ani během přestávek se nikde netvořily šíleně dlouhé fronty, dopadl odhad pořadatelů s počtem fanoušků velice dobře. Jedinou výjimkou byl snad stánek s kávou, ale to byl jen takový detail. Zpět ale k dění na pódiu. Mladší posluchače a z větší části především něžnější pohlaví přijeli potěšit moderně metaloví SEGMENT. Přestože se do širšího povědomí dostali loňským úspěšným účinkováním v česko-slovenské talentové soutěži, na hudebních prknech stojí již deset let. Z hudebního hlediska je pro ně ovšem mnohem zajímavější fakt, že se jim letos podařilo zvítězit v soutěži Hard Rock Rising a postoupit tak do celosvětového kola. Letos vydali i novinku The Universe, která tvořila stěžejní část ostravského setlistu. Kluci to rozjeli pěkně zostra a čím dál početnější publikum pomalu přiváděli k té správné provozní teplotě. Letošní rok se pro ně zároveň nese i ve znamení poměrně zásadní personální změny, kdy řady formace opustil houslista Luigi Macháček. Některé songy by bez jeho nástroje byly ovšem značně ochuzeny, proto skupina používá housle alespoň reprodukovaně, jak bylo například slyšet v klipovém a zároveň titulním songu The Universe, jinak nejposlouchanějším kousku na jejich Bandzone profilu. Poté se na pódiu objevili pražští AIRFARE. První věcí, která poměrně výrazně zaujala, byla dokonalá angličtina zpívajícího kytaristy. A ono není vlastně ani divu, neboť Thomas J. Lichtag je rodilý Američan. Jeho zvláštní, až 'Hendrixovsky' ležérní vokální projev dokonale padnul k muzice, kterou kapela dělá jako za starých časů, jak ostatně uvádějí na svých stránkách. Každou chvíli připomněli svou zálibu v klasickém rock’n’rollu, občas obohaceného o modernější crossoverové prvky s funky rytmikou, což sem tam připomínalo například poněkud tvrdší Red Hot Chili Peppers. Ten tvrdší výraz ovšem vyváženě kombinovali s odlehčeností, což výborně fungovalo při udržování fanouškovské pozornosti.

V následujícím bloku dostaly prostor světové hity hard & heavy scény, neboť se na pódiu objevily dvě revivalové formace. Velice uznávaný pražský JUDAS PRIEST REVIVAL byl takřka dokonalou kopií originálu, a to nejen hudebně, ale i vizuálně. Nechyběly patřičné ’jidášovské’ kostýmy a nástroje, stejně tak jako fyzická podobnost samotných členů. Především leader Petr Varhaník se do podoby Roba Halforda stylizoval opravdu velmi dobře. Občas sice maličko chyběla ta typická vokální agrese, ale třeba takové skladby jako Breaking The Law nebo Painkiller dopadly výborně po všech stránkách, takže člověk měl opravdu pocit, že slyší originál. Když se po krátké pauze začaly z pódia linout tóny songu Burn od Deep Purple, později dorazivší návštěvník se mohl domnívat, že došlo patrně ke změně programu, neboť nyní měli dle line-upu přijít WHITESNAKE REVIVAL. Znalci samozřejmě vědí, že Burn do repertoáru neodmyslitelně patří, neboť frontman David Coverdale v dobách vzniku tohoto hitu u Deep Purple působil a dodnes jej na koncertech hraje. Pokud porovnáme oba revivaly, po vizuální stránce měla jasně navrch předchozí formace. Muzikantsky to dopadlo víceméně nerozhodně, ovšem pěvecky byl o něco přesvědčivější český Coverdale Radek Zíka. Podobnost ve vzhledu pražádná, ale ten hlas, to byla dokonalá pastva pro uši. Díky všeobecné známosti songů dopadli u publika o něco lépe 'halfordovci', u hudebních fajnšmekrů se ovšem jazýček vah zájmu přiklonil na stranu Whitesnake.

Vystoupením revivalů byla u konce jakási zahřívací část festivalu, po níž přišla na řadu čtveřice kapel, na kterou se již dobře nažhavené publikum nesmírně těšilo, což bylo patrné již při typickém úvodním kytarovém riffu, který mohutně doprovázeli skandovaným „Hej, hej, hej, hej!“ Na pódiu se po chvíli neobjevil nikdo jiný než 'pivní bratři' ALKEHOL, kteří odstartovali svůj set právě letitou peckou Hospodo nalejvej. Přestože se do Ostravy příliš často nedostanou, letos se jim díky turné k dvacetiletému výročí přece jen podařilo do severomoravské metropole již jednou podívat. Narvaný klub Barrák dával tušit, že si místní fans nenechají ujít ani jejich open air vystoupení, což se bezezbytku potvrdilo. Svůj setlist museli ovšem proti turné značně zredukovat. Přesto nechyběly vesměs všechny zásadní hity, které si parádně zaplněný kotel s chutí zazpíval, jako třeba Na zdraví, sportovní hymnu Nechte vlajky vlát či covery Nonstop, Buráky a další. Alkehol 'nalejvali' do lidí nejen spoustu dobré muziky, ale i hromadu pozitivní energie. Spokojenost byla na obou stranách a jak v zákulisí prozradil Ota Hereš, docela by si přál, aby měl festival v budoucnu své pokračování. Možná ne úplně nejlépe budou na hraní v Ostravě vzpomínat následující ŠKWOR. Alkehol pravděpodobně rozžhavili nejen publikum, ale i samotné pódium. Během přestávky totiž zcela nečekaně vzplála plachta s logem Škworu. Publikum nejprve nadšeně tleskalo, domnívajíc se, že jde o parádní úvod k následujícímu dění. Když ovšem uviděli členy ochranky s hasicími přístroji v ruce, bylo jasné, že tohle v plánu rozhodně nebylo. 'Sekuriťáci' měli za chvíli ale vše pod kontrolou, za což si vysloužili zasloužené ovace. Členové ochranky určitě zaslouží pochvalu i za další činnosti, které snad ani neměli v popisu práce. Nicméně posmutnělí Škwor vstoupili na pódium, kde se dočkali natolik vřelého přijetí, že jim ztráta plachty přišla po chvíli jako banalita, takže rozjeli svou show jak se sluší a patří. Skupina momentálně prezentuje svůj loňský počin Drsnej kraj, takže i ostravští 'drsní' fans se dočkali několika nových songů, kde nechyběla ani klipová hitovka Sama. Sahalo se samozřejmě i do historie, takže se všichni mohli do sytosti vyřádit u pecek jako Celebrity, společně si zazpívat Sraž nás na kolena či se v závěrečné euforii totálně odvázat při jednom z historicky prvních hitů Mý slzy neuvidíš.

Rozjeté publikum zůstalo na euforické vlně naladěno až do konce festivalu a svůj velký podíl na tom měli i domácí heavymetaloví nestoři CITRON. Než ovšem rozjeli svou show, objevil se na pódiu zástupce pořádající agentury Promo One Rostislav Horáček (mimochodem zakladatel původního Citronovského fanklubu), který společně s moderátorem poděkoval všem fanouškům za podporu tohoto festivalu a nezapomněl připomenout v souvislosti s následujícím vystoupením i několik zajímavých faktů. Vzpomnělo se například smutné patnácté výročí od úmrtí kytaristy se jménem přímo královským (jak byl vždy na koncertech představován), Jindřicha Kvity, kterému bylo toto vystoupení věnováno. Radim Pařízek pro změnu předal pozdrav od nemocného zpěváka Standy Hranického, který dokonce zvažoval, že by přišel pozdravit fanoušky osobně. Patrně se v tu chvíli v areálu nenašel nikdo, kdo by mu nedržel palce v jeho nejtěžším životním boji. Úvod poněkud smutný, ale to, co nastalo poté, by se dalo označit jako nefalšované heavymetalové inferno. Role frontmana se ujal, tak jak je tomu v poslední době dobrým zvykem, staronový zpěvák Fany Michalík, který svým hlasovým zabarvením stojí někde mezi Standou a Láďou Křížkem, takže mu kompletní repertoár velice dobře padne do hradla. Zkraje odehraný Rock’n’roll démon připomněl comebackové album Bigbítový pánbů, které mají dobře naposlouchané i mladší posluchači. Při starších pro změnu pamětníci nostalgicky vzpomínali a dávali si dohromady další souvislosti. U songu Už víme svý si právě dříve narození opět vzpomněli na Jindru Kvitu, neboť právě pod tímto hitem je autorsky podepsán. A ti nejstarší si dozajista vzpomněli i na rok 1982, kdy se stal oficiálním členem kapely, takže další významné výročí. Jiné výročí připomněla například skladba Hon na bluda. Ta pochází z alba Radegast, od jehož vydání letos uběhlo 25 let. Kdo hádal, že i tato kultovní deska má spojitost se zesnulým kytaristou, byl opět na správné adrese. Jindra skutečně stál za nápadem natočit koncepční album, tematicky zaměřené na pohanského boha Radegasta. Je tedy více než jasné, že tento výborný kytarista a sympaťák bude kapelu doprovázet napořád. Fanoušci se dočkali i skladeb, bez kterých se koncerty určitě neobejdou, jako jsou Zahradní slavnost či Rock, rock, rock. K nim samozřejmě patří i Ocelové srdce, která v areálu s industriální kulisou vyzněla doslova až mysticky. Opravdu neskutečný zážitek, na který budou nejen fanoušci dlouho vzpomínat.

Jak bylo patrné nejen z hlasování na stránkách festivalu, nejvíce se fanoušci těšili předpokládaně na tuzemskou rockovou stálici KABÁT. Někteří z nich dokonce stáli v první řadě již při vystoupení Willow Lake, jen aby byli svým ikonám co nejblíže. Tak tomu se říká opravdové fandovství. Ovšem není se čemu divit. Kabáti letos nemají v plánu žádné samostatné koncerty, proto se snaží alespoň objet pár festivalů, rovnoměrně rozložených po celé federativní republice. Paradoxně se jim sešly v termínu kolem Rockové Ostravy hned tři akce po sobě, což nebývalo příliš zvykem ani při klasickém turné. V pátek se představili ve východoslovenské Snině, v sobotu se zastavili v Těrchové a v neděli tedy dorazili i do Ostravy. Předpoklady, že by přece jen z této anabáze mohli být nějak unaveni, vzaly poměrně rychle zasvé. Klasický úvod v podobě intra a Banditi di Praga, titulního songu z posledního alba, odstartoval tuto všemi očekávanou show. Fanoušci byli u vytržení, což možná energeticky nabíjelo i samotnou kapelu. Co se upřít Kabátům rozhodně nedá, je bezvadně zpracovaná vizuální stránka koncertů. Výjevy na obřích obrazovkách výrazně podtrhovaly – mnohdy i vtipně, jako například kardiogram ve skladbě Sem klidnej – atmosféru jednotlivých songů. K tomu i fireshow, tentokrát již plánovaná, kdy plameny šlehaly do všech stran, opět umocňovala celkový požitek ze samotné muziky ve spojení se zajímavým areálem. Jak trefně v jednom rozhovoru poznamenal Pepa Vojtek: „Hromady železa a hromady dobré muziky, to k sobě jde.“ A dobře k tomu šel i kousek Dole v dole, stejně tak jako k plivajícím ohňům Shořel náš dům. Působivé bylo i podání Don Pedro von Poltergeist s obřími lebkami a blesky, které občas efektně zamrzly. V závěru se samozřejmě muselo přidávat, to by jim fanoušci asi neodpustili. Na řadu přišly rovnou čtyři přídavky, kde nemohla chybět ani kultovní Žízeň. Žízeň po Kabátech tedy byla na Ostravsku ukojena a spokojení fanoušci se mohli pod ohňostrojem rozzářenou oblohou, krásně osvětlující železárenský monument, vydat ke svým domovům.

Spokojeni dozajista nebyli jen návštěvníci, ale i samotní pořadatelé, kteří již údajně spřádají plány na další ročník. Ten letošní premiérový se jim mimořádně povedl, a pokud zde někdo našel nějaké nedostatky, rozhodně to nestálo ani za řeč, neboť s něčím novým se vždy najde něco, co by se dalo určitě zlepšit. Je více než jasné, že po nabytých zkušenostech lze očekávat ještě kvalitnější ročník a dost možná že snad i větší návštěvu, přestože ta letošní se dá s přehledem označit jako luxusní. Někteří z návštěvníků se dokonce nechali slyšet, že Rocková Ostrava by klidně mohla být i dvoudenní, což by vzhledem k absenci vícedenního rockového festivalu na Ostravsku rozhodně nebylo nezajímavé řešení. Uvidíme tedy, s čím nás pořadatelé z Promo One překvapí. Pokud bude RockShock – a pevně věříme že ano – u dalšího pokračování, budeme samozřejmě o veškerém dění opět podrobně referovat. Zároveň věříme, že by se Rocková Ostrava mohla v budoucnu stát nejen pro místní příznivce dobrého rocku tradičním místem, kam se budou rádi vracet.

Exklusivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund