inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


BLOODY OBSESSION
  – Husaria

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Luboše Hnáta

Barrocko Open Air Fest 2012
Publikoval: JO - Čtvrtek, 26.07. 2012 - 22:08:48
Rubrika: Reportáže

BARROCKO OPEN AIR FEST 2012
5. července 2012, Vendryně, fotbalový stadion

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Tradiční rock/metalový festival Barrocko Fest, který měl letos na programu své desáté pokračování, proběhl tak jako předchozí ročníky v areálu fotbalového stadionu ve Vendryni u Třince. Každoroční problémy se špatným počasím řešili pořadatelé zejména pravidelnou změnou termínu konání, ale zákon schválnosti funguje dokonale, takže se jim počasí oblafnout nepodařilo. Nicméně v tomto trendu pokračovali i letos, díky státním svátkům využili prodlouženého víkendu, a datum akce tak netradičně přesunuli ze soboty na čtvrtek. S touto změnou počasí patrně nepočítalo, a po dlouhé době si tak návštěvníci mohli vychutnat vymetenou oblohu i patřičně letní teploty. Po studených a propršených ročnících více než příjemná, ne však jediná změna. Pořadatelé letos poprvé spojili své síly s agenturou Alfedus Music, která se postarala zejména o hlavní program a zvukovou stránku.

Hned od samotného úvodu bylo zřejmé, že volba tohoto partnera byla více než přínosná. Úvodní část, která každoročně patří soutěži kapel o hodnotné ceny, si mohli všichni přítomní dopřát s opravdu kvalitním nazvučením, což v minulosti nebývalo během soutěže příliš zvykem a pochvalovali si jej i samotní interpreti. Hlavní cena, představující 20 volných hodin v jablunkovském GM studiu, byla pro soutěžící hodně motivující a bylo to ostatně vidět i na samotných výkonech, kdy všichni muzikanti na sobě nenechali suchou nit, což vzhledem k venkovní teplotě vlastně až takový problém nebyl. Jako první se vrhli do boje THE WALL. Tohle byla víceméně taková hardrocková klasika, která sice neurazila, ale ani nezvedla vlnu většího nadšení. Muzikantsky solidně odvedená práce, která ovšem kvůli lehké neoriginalitě nepadla na úrodnou půdu. Kluci jsou ale hodně mladí, takže pokud na sobě budou makat, mohli by příště rozhodně více zaujmout. Nutno ale poznamenat, že nepřítomnost fanoušků před pódiem během soutěžního programu patří ve Vendryni k tradici. Ti i letos vše bedlivě sledovali od zastřešeného posezení, kde ladili formu především na hlavní program. S následujícími NEVER SAY DIE se na scéně znatelně přitvrdilo. Drsní 'čuníci' rozpoutali, či lépe řečeno se snažili rozpoutat, slušné deathcorové peklo, což se jim tu a tam dařilo, ale podobně jako u The Wall je čeká ještě spoustu práce. Omluvou ne úplně stoprocentní sehranosti může být i fakt, že fungují teprve od loňského roku a nynějšího bubeníka sehnali dokonce až letos.

U dalších soutěžících již bylo slyšet, že jim zkušenosti patrně nechybí a dobře vědí, co a hlavně jak chtějí hrát. THE END sice vznikli teprve v roce 2010, ale z jejich hardrockového projevu říznutého dalšími žánrovými ingrediencemi – poměrně zřetelně zde byl zastoupen i grunge rock – bylo cítit sebevědomí i muzikantská vyzrálost. Bezvadná sehranost, dobrý pohyb na pódiu i patřičně hecující frontman, to už vypadalo opravdu mnohem zajímavěji a před pódiem se konečně ukázali první zvědavci. Něco podobného by se dalo říci i o následující formaci RESPEKT, kterou si pravidelní návštěvníci možná pamatují díky jejich předloňskému soutěžnímu snažení. Skupina v loňském roce prodělala několik personálních změn a zejména nový bubeník se zdá být velice slušným hnacím motorem celého bandu. Asi těžko někdo odpáře skupině srovnávání s mnohem známější Dogou, protože ta podobnost tam je evidentní, nicméně jejich melodie jsou natolik silné a originální, že si pozorný posluchač obě kapely asi sotva splete. Přestože jsem Respekt neslyšel dva roky, jejich hitovky jako Dokonalej nebo Šéf jsem měl stále v hlavě a při opětovném připomenutí jsem si je mohl z fleku zanotovat.

Kvalita soutěže šla pomalu a jistě nahoru, takže zcela logicky přišlo to nejlepší nakonec. Ostravskou úderku NAHUM netřeba představovat a popravdě řečeno jsem se docela divil, že zde nevystupují během hlavního programu. Ale co, 20 hodin ve studiu se určitě hodí, a jak skupina prozradila, po vydání letošního debutu The Gates Are Open už mají v hlavě další nápady, které by rádi zhmotnili alespoň prostřednictvím EPčka. Tady bylo jasně vidět, že pódiovou prezentaci mají zmáknutou dokonale, takže na stage bylo patřičně živo a nechybělo ani typické zpěvákovo barevné zkrášlení včetně nasazené plynové masky, kterou si neodpustil ani pod žhnoucím sluncem. Vystoupení nebylo prakticky co vytknout. Kombinace melodického death a thrash metalu šlapala skvěle a díky výbornému nazvučení si mohli posluchači vychutnat i výborné kytarové finesy. Soutěž gradovala a Nahum se určitě zařadili mezi žhavé kandidáty na hlavní cenu. Jako poslední se na pódiu objevili třinečtí ADNIHIL, kteří nahradili momentálně stagnující Exorsus. Po nezbytné zvukové zkoušce se vendryňským areálem začaly linout nekompromisní deathmetalové tóny, které zaujaly nejen místní fans, ale i odbornou porotu. Přesně dle rčení 'veni vidi vici' urvali Adnihil vítězství pro sebe, a nutno uznat, že zcela zaslouženě, přestože jsem osobně hodně favorizoval i Nahum. Kluci do toho šli opravdu naplno, i za cenu případného pochybení, ke kterému ale nedošlo. Tento risk si ostatně mohli dovolit, neboť kupředu je hnal výborný bubeník, o jehož kvalitách jsem se nedávno přesvědčil během koncertu kultovní formace R.E.T., kde rovněž bubnuje. Jsem opravdu zvědav, jak s hlavní cenou naloží. Snad se brzy dočkáme nějakého zajímavého kotouče, který tato nadějná smečka vyprodukuje.

Soutěž byla u konce, takže přišel čas na hlavní program. Ten odstartovali havířovští AWRIZIS. Přestože slunce stále ukazovalo svou sílu, fanoušků na place přece jen poněkud přibylo, i když to pořád nebyl ten správný kotel, před kterým by se mohla skupina stoprocentně vyřádit. Přesto se ale do svého setu zakousli s patřičnou vervou, takže po chvíli byly vidět na tvářích první krůpěje potu. Docela škoda, že se proti soutěži trochu zhoršil zvuk. Kytary sice byly pro kapelu typicky groovemetalově hutné, ale bicí se za touto hradbou nějak ztrácely. Skupina ale jela dál, takže krůpěje potu se změnily v potoky, což bylo dalším důkazem, že do toho šli opravdu naplno. V poměrně krátké době jsem tyto divočáky viděl již potřetí a musím uznat, že jsou koncert od koncertu lepší. Zatímco Awrizis ve svém drsnějším projevu kombinují prvky groove, death a thrash metalu, následující HAND GRENADE jsou v tomto směru poněkud uhlazenější, takže v jejich podání bylo možné slyšet rock s příchutí rock’n’rollu, hard & heavy klasiku, ale občas i modernější, mnohdy až thrashmetalové postupy. Podobně barvitě se představil i zpívající kytarista Michal Švec, který velice dobře kombinuje čisté i agresivní vokální polohy. Z celkového výrazu byla cítit mladická euforie a zapálenost pro věc, nicméně musím říci, že to bylo to jediné, co mi v hlavě po jejich vystoupení zůstalo. Kluci mají nesporný hráčský talent, ale co se týče samotné muziky, tam jako by poněkud hledali ten správný směr, kterým se vydat, což působilo občas lehce chaoticky.

To léty ostřílení G.O.R.E mají směr jasně vytyčený a drží se jej jako mouchy lejna. Grindcore, rock’n’roll a k tomu hromada legrace na pódiu, to k těmto karvinským divočákům neodmyslitelně patří. Vrchní křikloun Jožin si neustále utahoval z kytaristy Pitrise kvůli jeho 'atletické' postavě a nespoutané zálibě v anti-vegetariánské kuchyni. Pro pobavení nezapomněl překládat vskutku lahůdkové názvy songů, z nich patrně nejvíce zabodovala Píseň o greenpísákovi zvracejícím nedobře pozřený tofu sýr. Přestože se slunce nepříjemně opíralo přímo o pódium, kapela to rozbalila v nekompromisně divokém tempu a zejména frontman svým energickým projevem a neustálým hecováním konečně přiměl fanoušky k pořádnému pogu. Ostatně kdo by odolal houpavým rytmům, které nemají daleko k taneční muzice. Jak později zpěvák prozradil: „Málem jsem u toho chcípnul, ale stálo to za to,“ což můžu jen potvrdit. Pokud si někdo myslel, že si fans během následujícího vystoupení odpočinou, tak se zle mýlil. Drsní a nesmlouvaví XXXX rozjeli snad ještě větší divočinu než G.O.R.E, s opětovným vylepšením zvuku. Ten byl v průběhu dosavadního dění vůbec nejlepší, takže tak výborně vyzněla metalová agresivita i hardcorově skočná rytmika. Občas kapela stočila kormidlo k nu-metalu, jindy zase k melodickému deathcoru. Vše znělo dokonale a profesionálně, ale zároveň krásně přirozeně a nesterilně. O rozproudění posluchačské krve se staral zejména výborný vokalista Cwiro, který byl každou chvíli u zábrany oddělující pódium od publika. Dost dobře nechápu, proč jsem se 'xkám' tak dlouho vyhýbal. Dost možná proto, že studiové nahrávky přece jen nezní tolik energicky jako živá produkce. Ta byla nejen pro mě příjemně překvapující a energicky osvěžující. Pro mnohé fans znamenalo toto vystoupení vrchol festivalu.

Od power/heavymetalové formace ELEMENTA se očekával křest dlouho avizovaného debutu, který se ale kvůli komplikacím odložil až na podzim. Přesto se ale fanoušci dočkali ochutnávky nových skladeb, které ve finální verzi znějí opravdu výborně. Skupina zároveň představila i nového baskytaristu, kterého si pravidelní návštěvníci možná pamatují z loňského ročníku, kdy hrál v kapele Noe Buddy, vítězi soutěžní části. Jak bylo slyšet, do skupiny zapadl velice dobře, přestože jeho domovská formace produkuje poněkud brutálnější muziku. Chyběl zde i druhý kytarista a vrchní skladatel Pavel, který se potýká se zdravotními problémy, takže jeho místo zaujal Denis Khabibulin. Tento mutiinstumentalista, učitel hudby a mimo jiné i bývalý bubeník deathmetalových Immer se zhostil své role velice dobře, přestože neměl příliš času na secvičení kompletního repertoáru. Později jsem pochopil, proč se zpěvák Víťas v pauzách mezi skladbami tolik vykecával. Neměli toho zkrátka více připraveno, takže bylo potřeba padesátiminutový prostor nějak vyplnit. Svým způsobem ale pobavil, a když nekecal, výborně zpíval. Jen v jedné skladbě, se kterou má problém i ve zkušebně (jak práskl zbytek kapely), se poněkud míjel s rytmem a bubeník Pavel měl plné ruce i nohy práce, aby to vše nějak srovnal. Co se týče zvuku, zde bych pány zvukaře zcela extra pochválil, protože konečně někdo pochopil, že klávesy hrají v hudbě Elementy důležitou roli, takže jsem je snad poprvé slyšel tak, jak by měly znít. Dokonce i kytarový sound se mi zdál metalovější než obvykle. Kluci z klubu Barrocko udělali opravdu moc dobře, že se dali dohromady s profíky z Alfedus Music.

A právě nejsilnější 'kůň' z jejich stáje přišel na řadu právě nyní. SEVEN, toť mezi metalovými fajnšmekry opravdový pojem, a to nejen tím, že se jim loni díky výborné desce Freedom Call podařilo upsat vydavatelskému gigantu Nuclear Blast. Kapela měla k tomuto úspěchu nakročeno určitě již dávno, ale pro podobný label bylo zapotřebí natočit nejen instrumentálně precizní album, ale zároveň i dobře nazpívané. Upřímně řečeno, z Lukáše Písaříka vyrostl opravdu výborný zpěvák a nechce se ani věřit, že před příchodem do Seven (únor 2010) se metalové muzice vůbec nevěnoval. Jak jsem byl několikrát svědkem, umí slušně vyburcovat i publikum, ale to se ve Vendryni k pódiu jen těžce ploužilo, 'díky' zdevastování ze strany xXXx. Přesto se po chvíli podařilo vytvořit fajn atmosféru, která fans přece jen donutila rozhýbat unavené údy. Hudba Seven je naštěstí natolik pestrá, že dokáže dát posluchačům jak prostor k pořádnému odvazu, tak i k odpočinku. Relaxovat například mohli u kytarových variací Honzy 'Kirka' Běhunka na téma 'hlas velryb'. Své kytarové umění ovšem pak naplno předvedl především v progresivněji laděných kouscích, kde na každém kroku ukazoval, proč je považován za kytarového mága. Tohle si musel užít každý milovník kytarové hry a nemusel přitom své nadšení dávat najevo ani 'tělesnými' projevy. Samozřejmě repertoár obsahoval i pěkně ostré songy, které opět díky výbornému nazvučení vyzněly místy až thrashmetalově. Možná se mnou nebudou někteří návštěvníci souhlasit, ale tohle byl rozhodně po umělecké stránce vrchol festivalu.

Ten se pomalu chýlil ke svému konci a kdo vydržel až do pozdních nočních hodin, dočkal se ještě dvou neméně zajímavých vystoupení. Slovenská formace TRISTANA má naživo neskutečnou sílu. Přestože vychází z power metalu, který bohaté klávesové party tlačí až někam ke gotice, brutálně nazvučená kytara se tu a tam lehce dotýkala i metalcoru. Pokud budeme brát ovšem muziku jako celek, vychází z toho alternativně atmosférický metal. Atmosféra, kterou dokážou Slováci vytvořit, je skutečně nesmírně vtahující a celkový dojem umocňuje i příjemný vokál Petera Wilsena, kterého si můžete rovnou dosadit třeba do takových kapel jako Sentenced či Amorphis. Tristanu jsem sice znal i před festivalem, ale i tak jsem byl hodně překvapen. Vystoupení to bylo našlapané, agresivní a zároveň i příjemné. Celý jubilejní ročník pak stylově zakončili FIREZONE, kteří podobně jako festival slaví desetileté výročí existence. Tato původně heavymetalová formace se v průběhu let etablovala do mnohem drsnější podoby, takže dnes je možné v jejich podání slyšet směsku thrash, death a black metalu. Kapelu jsem dlouho neviděl, proto jsem byl zvědav na ochutnávku nových skladeb z právě vydaného EP Desirable’s Fulmination i na poněkud pozměněnou sestavu. Tou nejvýraznější změnou byl nový vokalista, který svým širokým vokálním rejstříkem (určitě by se slušně uživil i v několika žánrově zcela odlišných smečkách) značně rozšířil i hudební možnosti skupiny. Po období čistého heavymetalového zpěvu a deathového growlingu tak přišel zpěvák, který k nové tváři Firezone opravdu výborně sedne. Celý set rozjeli pěkně zostra, kdy kromě novinek nezapomněli provětrat i pár starších kousků z minulé desky Centuries Of Torment. Jak parádně ovšem odstartovali, tak bohužel i rychle skončili. V polovině setu totiž odešla jedna ze strun kytaristy Klause (nikoliv Václava) do věčných lovišť, proto došlo k poměrně dlouhému zdržení. Hudba kapely je postavena především na dvou kytarách, proto se tato pauza nedala zaplácnout nějakým jednokytarovým polotovarem. To mi ale udělalo výraznou čáru přes časový rozpočet, takže ač nerad, svědkem druhé půle jsem již bohužel nebyl. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že i tento zkrácený koncert jsem si patřičně vychutnal, ale zároveň si slíbil, že Firezone musím co nejdříve vidět znovu, a to v plné parádě.

Patrně se budu opakovat, když řeknu, že letošní ročník se kvalitou opět posunul o kus dál. Vzhledem k tomu, že se letos konala naposledy Noc plná hvězd, bude tak Barrocko Fest příští rok jediným open air festivalem na Třinecku, což nabádá k myšlence, že by nebylo od věci odstartovat další dekádu třeba dvoudenní akcí. To by ovšem musel o festival projevit zájem větší počet fanoušků. Těch se zde, i přes skvělé počasí a zajímavý line-up, sešlo opravdu méně, než by se dalo čekat. Počet byl přibližně stejný jako loni; a podle toho, co jsem měl možnost vidět, sešli se zde především ti skalní. To byla ovšem jediná věc, která mohla samotné pořadatele mrzet, jinak mohou být na celkovou výbornou organizaci patřičně hrdí.

Exklusivní fotogalerie z celého koncertu zde!


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) Jiří Olszar + RockShock, 2005 - 2018: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.07 sekund